praha: příručka pro syna francké šlechtičny dhuody – dvaatřicátý svazek edice memoria medii aevi – paměť středověku (argo)
Praha: Příručka pro syna francké šlechtičny Dhuody – dvaatřicátý svazek edice Memoria medii aevi – Paměť středověku (Argo)
Nakladatelství Argo vydalo na konci loňského roku čtvrtý svazek řady Litteraria et poetica, která je součástí edice Historia medii aevi – Paměť středověku, v jejímž rámci vycházejí překlady historických pramenů a kronik. Jednotlivé svazky řady Litteraria et poetica představují široké veřejnosti i překlady středověkých textů literární povahy včetně poezie. Nejnovějším překladem je „Příručka pro syna“ (Liber manualis ad filium) francké šlechtičny Dhuody. Autorkou překladu, úvodní studie „Slovo ode mne, dílo pro tebe“ a komentáře je Jana Daňhelová.
Spis „Liber manualis ad filium“ vznikl v polovině 9. století. Jeho autorka Dhuoda, manželka vlivného franckého velmože Bernarda Septimánského (795–844), jej věnovala svému staršímu synovi Vilémovi. Kvůli politickým aktivitám svého muže musela žít odloučena od svých dětí, a tak se její spis stal jediným způsobem, jak jim předat svůj odkaz. Jedná se o zcela výjimečné dílo. Je to dáno nejen tím, že jde o příklad laické literární tvorby karolinského období, ale především faktem, že autorkou je žena. Právě tato skutečnost je velice významná, i když je nutné si uvědomit, že postavení urozených žen bylo v té době příznivější než v pozdějších staletích středověku.
O samotné autorce, která pocházela z urozené rodiny (o jejím původu se vedou již desetiletí diskuze), máme bohužel jen minimum informací. Nevíme, kdy se narodila, ani kdy zemřela. Co vlastně víme? V roce 824 se provdala za výše zmíněného Bernarda, který byl mimo jiné i komořím císaře Ludvíka Pobožného. Život s ním ale nebyl podle všeho vůbec jednoduchý. O dva roky později se jim narodil první syn Vilém. Když bylo Vilémovi čtrnáct, předal jej Bernard jako záruku loajality pozdějšímu západofranckému králi Karlu Holému. Roku 841 porodila Dhuoda druhého syna, jehož jméno však neznala, protože jí byl manželem ještě před jeho křtem odebrán a odvezen.
Dhuoda ztratila obě děti, čímž velice trpěla. Situace ji přiměla napsat dílo, kterým by jim alespoň předala svůj odkaz. Psát ho začala v listopadu 841 a dokončila jej v březnu 843. Pak spis, jehož poslání pojmenovala v úvodu jako Pravidlo, Vzor a Příručka, poslala Vilémovi a v poznámce jej poprosila, aby ho dal přečíst i svému mladšímu bratrovi.
V době, kdy dokončovala své dílo, které se dochovalo jen ve třech rukopisech, trpěla zdravotními potížemi, a proto ke spisu připojila i svůj epitaf. Je možné, že zemřela v roce 844, ve stejném roce, kdy byl popraven její manžel. Ze spisu je zřejmé, že se blízké smrti obávala.
Dhuodin spis, který je též autentickým svědectvím o každodenním životě franckého velmože, je vnímán jako dílo na rozhraní příručky a tolik, především v pozdějším středověku oblíbeného zrcadla. Dhuoda se představuje jako „učitel“, který zprostředkovává svému žákovi, v tomto případě nepřítomnému synovi, četné rady a ponaučení. Dílo má navíc velice osobní charakter. Je z něj patrné, jak jí syn chybí a zároveň jí na něm i velice záleží. Mezi řádky pak cítíme její smutek a hlavně osamění, které velice špatně snášela.
Svého syna v díle i oslovuje, takže při čtení máme občas pocit, že jsme se začetli do dopisu. Chce, aby její prvorozený syn byl řádným křesťanem. Dále pak klade velký důraz na loajalitu a oddanost Karlu Holému. Bude-li dobře sloužit panovníkovi, dosáhne společenského vzestupu a prožije život v blahobytu. Rovněž jej vyzývá, aby za jakýchkoliv okolností ctil svého otce. Příslušnost k rodu je pro Dhuodu velice důležitá a dokonce ji nadřazuje poslušnosti panovníkovi. Podle Dhuody má tak být její syn nejprve dobrým křesťanem, poté hodným a vděčným synem a až pak řádným vazalem svého krále.
O Dhuodině autorství se kdysi vedly dlouhé spory. Byla považována spíše za pouhou objednavatelku díla. Dnes je ale zřejmé, že je autorkou tak osobitého, procítěného a místy autobiografického díla, i když je možné, že jej sama nenapsala, ale nadiktovala nějakému zkušenému zapisovateli. Byla na svou dobu velice vzdělaná, o čemž svědčí časté odkazy na Bibli a díla dalších oblíbených, především církevních autorit. Ve spisu najdeme i čtyři autorské básně.
Součástí překladu je pěkný černobílý obrazový doprovod a předpokládaná genealogie, která „dokládá“, že Dhuodin manžel byl příbuzensky spjat s císařem Karlem Velikým.
Čeština je sedmým jazykem, do něhož byl spis „Liber manualis ad filium“ přeložen. Jedná se opravdu o zcela výjimečné literární dílo, které je jedinečným svědectvím nejen o době svého vzniku, ale i o procítěném vztahu matky k svým dětem.
Marek Zágora
Dhuoda, Příručka pro syna. Ideální portrét šlechtice karolinské doby, 32. svazek Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku, Argo, Praha 2021, 207 stran, doporučená cena 248 Kč
Internet:
https://argo.cz/knihy/prirucka-pro-syna/
K posledním deseti svazkům edice Memoria medii aevi:
http://stavitele-katedral.cz/praha-vilem-ze-zeme-slovanu-oldricha-z-etzenbachu-argo/
http://stavitele-katedral.cz/praha-kniha-o-meste-dam-kristiny-pisanske-argo/
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru