Praha: Dějiny Langobardů – jubilejní třicátý svazek edice Memoria medii aevi – Paměť středověku (Argo)

V roce 2020 dosáhla edice Memoria medii aevi – Paměť středověku, která je jednou z nejvýznamnějších historických knižnic nakladatelství Argo, významného mezníku. Poslední ze čtyř svazků, které byly toho roku vydány – Dějiny Langobardů (Historia Langobardorum) Paula Diacona – je jubilejním, již třicátým v pořadí.

Mimořádně literárně plodný langobardský učenec Paulus Diaconus († asi po roce 796) byl jednou z předních osobností tzv. karolinské renesance a část jeho života a také díla je přímo spjata s osobností Karla Velikého, na jehož dvoře působil jako pedagog, jazykovědec, básník a historiograf. Právě na jeho dvoře začal Paulus pracovat na svém posledním a zároveň nejznámějším historickém díle, které však již nestihl dokončit. I proto není možné Dějiny Langobardů jednoznačně interpretovat.

Samotnému překladu předchází jako tradičně u edice Memoria medii aevi zasvěcená předmluva, jejíž autorkou je tentokrát Magda Králová, která také přeložila Paulovo dílo z latinského originálu a opatřila jej poznámkami.

Historické úvody jsou velice důležité, protože se jejich prostřednictvím seznámí čtenář nejen s přeloženým dílem a jeho autorem, ale i se širšími historickými souvislostmi, které jsou pro celkové vyznění a pochopení daného historiografického díla podstatné.

Magda Králová přibližuje původ Langobardů a jejich putování (mimo jiné i přes naše území) na Apeninský poloostrov, kam dorazili v roce 568. Velice rychle obsadili sever poloostrova a vzniklo království. Na rozdíl od svých předchůdců, Ostrogótů, se jim ale nikdy nepodařilo ovládnout celou „Itálii“. Dvousetleté dějiny langobardského království skončily vpádem franského krále Karla Velikého, který poslal posledního krále Desideria (vládl v letech 757–774) do kláštera a sám přijal titul langobardského krále (rex Langobardorum). Později se korunovace na langobardského krále stala jedním z významných mezníků tzv. římské jízdy, „cesty“ římských (římsko-německých) králů za císařskou korunovací.

Třicátý svazek řady Paměť středověku ale nepřináší jen text šesti knih Dějin Langobardů, nýbrž i překlad dvou krátkých textů (soupis langobardských králů z Prologu Rothariho zákoníku a spisek O původu Langobardů), z nichž druhý v pořadí byl přímým Paulovým pramenem.

O životě samotného Paula Diacona máme řadu útržkovitých informací. Na svou dobu měl vynikající vzdělání, které získal na královském dvoře v Pavii. Svůj velice blízký vztah k langobardskému královskému dvoru si udržel i za posledního krále Desideria. Jeho církevní dráha pak byla spjata s benediktinským klášterem Montecassinem, bohužel o ní nemáme dostatek zpráv. Již jeho současníci si vysoce cenili Paulovy tvorby a pro jazyk jeho děl (ovládal i řečtinu) jej srovnávali s velikány, jako byli Homér nebo Vergilius.

Dějiny Langobardů začínají mytickými počátky Langobardů a byly Paulovým čtvrtým historickým dílem. Spis je nedokončen, takže nevíme, komu mělo být dedikován a ani pro jaké čtenáře či posluchače byl určen. Dějiny končí rokem 744, smrtí krále Liutpranda, což je škoda, protože teprve následujících událostí byl Paulus Diaconus očitým svědkem. Lze předpokládat, že chtěl spis dovést až do své současnosti.

Známe řadu Paulových pramenů, z nichž čerpal. Opíral se o velice bohatý materiál od ústní tradice přes antické a raně středověké historiografické spisy až po básnická a odborná díla. Jedním z jeho základních pramenů byl např. spis Historia Francorum Řehoře z Toursu, jehož překlad vyšel roku 2006 pod názvem „O boji králů a údělu spravedlivých“ jako úplně první svazek edice Memoria medii aevi. Čerpal ale i z dalších velikánů, např. z tvorby Řehoře Velikého nebo Isidora ze Sevilly.

Dějiny Langobardů byly velice oblíbeným dílem, o čemž svědčí více než sto dochovaných rukopisů. Mladší historici na ně odkazovali již od 9. století. Spis byl a stále je velice čtivý (můžete se sami přesvědčit) a stal se zdrojem inspirace i pro další spisovatele a umělce.

Také součástí jubilejního třicátého svazku řady Paměť středověku je zajímavý černobílý obrazový doprovod (fotografie a mapy), doplněný i o pěknou barevnou přílohu. Na úplný závěr je zařazen seznam panovníků (králů, vévodů a byzantských císařů) a papežů.

Vydáním překladu Dějin Langobardů Paula Diacona dostáváme do rukou nejznámější spis jednoho z největších a nejvýraznějších učenců raného středověku, jehož dílo je přitažlivé i pro současné čtenáře.

Marek Zágora

Paulus Diaconus, Dějiny Langobardů, 30. svazek Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku, Argo, Praha 2020, 293 stran, doporučená cena 398 Kč

Internet:

https://argo.cz/knihy/dejiny-langobardu/

K posledním deseti svazkům edice Memoria medii aevi:

http://stavitele-katedral.cz/praha-dobyti-konstantinopole-dva-pribehy-o-ctvrte-krizove-vyprave-dvacaty-svazek-edice-memoria-medii-aevi-argo/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-zivot-ludvika-svateho-jana-ze-joinvillu-%E2%80%93-nejnovejsi-svazek-edice-pamet-stredoveku-argo/

http://stavitele-katedral.cz/praha-vilem-ze-zeme-slovanu-oldricha-z-etzenbachu-argo/

http://stavitele-katedral.cz/praha-dejiny-sasu-widukinda-z-corvey-%E2%80%93-triadvacaty-svazek-edice-pamet-stredoveku-argo/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-dopisy-dvou-milencu-%E2%80%93-24-svazek-edice-historia-medii-aevi-%E2%80%93-pamet-stredoveku-argo/

http://stavitele-katedral.cz/praha-historie-aneb-o-dvou-obcich-oty-z-freisingu-%E2%80%93-25-svazek-edice-historia-medii-aevi-%E2%80%93-pamet-stredoveku-argo/

http://stavitele-katedral.cz/praha-kniha-o-meste-dam-kristiny-pisanske-argo/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-husitska-kronika-a-dialog-o-ceskem-kacirstvi-ondreje-z-rezna-%E2%80%93-sedmadvacaty-svazek-edice-memoria-medii-aevi-%E2%80%93-pamet-stredoveku-argo/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-fredegarovy-kroniky-ctvrta-kniha-a-pokracovani-%E2%80%93-devetadvacaty-svazek-edice-memoria-medii-aevi-%E2%80%93-pamet-stredoveku-argo/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-osudy-svatohavelskeho-klastera-%E2%80%93-dvacaty-osmy-svazek-edice-memoria-medii-aevi-%E2%80%93-pamet-stredoveku-argo/