praha: antapodosis čili odplata a další spisy liutpranda z cremony – jednatřicátý svazek edice memoria medii aevi – paměť středověku (argo)
Praha: Antapodosis čili Odplata a další spisy Liutpranda z Cremony – jednatřicátý svazek edice Memoria medii aevi – Paměť středověku (Argo)
Nakladatelství Argo vydalo zatím dvaatřicet svazků své jedinečné edice Historia medii aevi – Paměť středověku. Jedná se o velice záslužný počin, jehož prostřednictvím se čtenářům a všem zájemcům o středověk dostávají do rukou kvalitní překlady historických pramenů a kronik. V rámci řady Litteraria et poetica, která je součástí Paměti středověku, pak vycházejí i překlady středověkých textů literární povahy včetně poezie.
Jako třicátý první svazek edice vyšel reprezentativní soubor děl Liutpranda z Cremony (kolem 920–972), velice zajímavého literáta „temného“ 10. století, který byl řadu let spjat se dvorem krále a pozdějšího císaře Oty I. Velikého. Autorem překladů z latiny, předmluvy „Liutprand a jeho svět“ a poznámkového aparátu je Jan Ctibor.
Ve svazku najdeme překlady tří Liutprandových spisů. Po nejrozsáhlejším spisu „Antapodosis“ (Odplata) následují dílko „O králi Otovi a papeži Janovi“ a slavná „Zpráva o cestě Liutpranda, biskupa v Cremoně, ke konstantinopolskému císaři Nikeforu Fokovi ve jménu vznešených Otů a Adély“. V knize ale najdeme ještě QR kód, po jehož načtení si můžeme přečíst i český překlad posledního dochovaného Liutprandova díla nazvaného „Velikonoční homilie“, které přeložil také Jan Ctibor. Dílo nebylo do souboru zařazeno, protože se svým charakterem liší od ostatních Liutprandových spisů.
Před samotným začtením se do překladu jednotlivých děl je třeba si přečíst rozsáhlou předmluvu Jana Ctibora, která seznamuje čtenáře nejen s dochovaným Liutprandovým literárním dílem, ale i s dobou jeho vzniku. Nejsou představeny pouze klíčové události 10. věku, nýbrž i děje předchozí, které jsou důležité pro pochopení širších souvislostí. Samotný Liutprand se ve svých spisech věnuje období od přelomu let 887/888, kdy byl donucen abdikovat římský císař a zároveň i král východofrancký, západofrancký a italský Karel III. Tlustý, do konce 60. let 10. století, kdy byl cremonský biskup Liutprand pověřen Otou I. diplomatickou misí do Konstantinopole na dvůr císaře Nikefora II. Foka.
Z hlediska geografického věnuje nejvíce pozornosti Italskému království, za ním následují, co se autorovy pozornosti týče, Východofrancká říše a Byzanc. Ostatní evropské oblasti jakoby pro něj až na malé výjimky téměř vůbec neexistovaly.
V Liutprandově díle se přímo odrážejí jeho život a zkušenosti. Právě proto nejsou jeho práce vnímány jako ryze dějepisné. Jsou plné osobních zážitků a především dobové propagandy, to vše je pak ještě navíc ovlivněno i autorovými literárními ambicemi. Věnuje se jen vybraným událostem, které se „snaží osvětlit“, přesto řadu důležitých faktů ponechává spíše ve stínu.
„Antapodosis“ o šesti knihách se na první pohled jeví jako kronika let 888–950, ale ve skutečnosti vznikla smísením hned několika různých žánrů. Autor neměl historiografické ambice, což je znát. V díle se objevuje mnoho chyb a nepřesností, proto se jedná o velice problematický pramen k dějinám první poloviny 10. století. Liutprandovi ale nešlo o přesné podání skutečnosti. Velice sečtělý autor, obdařený literárním a vypravěčským talentem, měl zcela jiný plán, chtěl napsat dílko čtivé, kterým by zároveň i pobavil. A to se mu bezpochyby povedlo.
Při čtení Liutprandových spisů (zejména díla „Antapodosis“) zaujme ještě jedna věc, jeho časté používání řečtiny. Některé pasáže jsou tak psány alfabetou. Proč tak činil? Možná se chtěl jen pochlubit její znalostí… Dále velice zajímavé a zároveň neobvyklé je, jak velkou pozornost věnuje ženám a jejich vyobrazením. Pravdou ale je, že je nelíčí v příznivém světle, ale naopak představuje ženy jako manipulativní hybatelky děje.
Spis „O králi Otovi a papeži Janovi“ je krátkým propagandistickým dílkem o sesazení hned dvou papežů, Jana XII. a Benedikta V. Liutprand sice popisuje události let 961–963 věcně a suše, představuje je však v podobě, které jsou „jeho skutečnou verzí událostí“. Máme tak před sebou souboj dobra se zlem, v němž Liutprandův oblíbenec Ota I. je ztělesněním dobra.
Poslední dílo, zkráceně „Zpráva o cestě do Konstantinopole“, má formu dopisu císaři Otovi I. Autor v něm popisuje svou neúspěšnou misi k byzantskému císaři Nikeforu II. Fokovi. Spisek je zajímavý hlavně díky mnoha detailům a také otevřenému odporu k císaři a všemu řeckému.
Vydání souboru Liutprandových děl je doplněno vedle černobílého a barevného obrazového doprovodu bohatými přílohami. Ocenit musíme chronologický přehled událostí, kde najdeme i ty, které autor „zapomněl“ zaznamenat. Navíc jsou v přehledu uvedeny i události, které s jeho spisy přímo souvisí, ale došlo k nim až na počátku 70. let 10. století. V knize nechybí ani četné rodokmeny a seznamy panovníků a papežů sledovaného období. Přínosné jsou i názorné mapy, které umožňují spojit si v textech zmíněné lokality a říše s konkrétními místy.
I když jsou spisy Liutpranda z Cremony docela nespolehlivým historickým pramenem k událostem 10. století, jedná se o dílka zajímavá a zábavná, která jsou cenná nejen po své literární stránce.
Marek Zágora
Liutprand z Cremony, Antapodosis čili Odplata a další spisy, 31. svazek Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku, Argo, Praha 2021, 351 stran, doporučená cena 398 Kč
Internet:
https://argo.cz/knihy/antapodosis-cili-odplata-a-dalsi-spisy/
K posledním deseti svazkům edice Memoria medii aevi:
http://stavitele-katedral.cz/praha-vilem-ze-zeme-slovanu-oldricha-z-etzenbachu-argo/
http://stavitele-katedral.cz/praha-kniha-o-meste-dam-kristiny-pisanske-argo/
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru