KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: HUSY JAKO STRÁŽCI HRADŮ

ikonografie detail

komika ve středověkém výtvarném umění: husy jako strážci hradů

Zvětšit obrázek

KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: HUSY JAKO STRÁŽCI HRADŮ

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Husy jako strážci hradů

(Bellifortis, 1402–1405, Niedersächsische Landes-und Universitätsbibliothek, Ms. philos. 63, fol. 85v)

O soukromé knihovně římského a českého krále Václava IV. vyšla již řada studií a také několik podnětných monografií. Do současnosti se z ní ale dochoval pouhý zlomek, na jehož základě si můžeme udělat alespoň částečnou představu o tom, jaké rukopisy Václav IV. sbíral a oč se zajímal. Více než šest století přečkal ale i jeden manuskript, který mu měl být původně věnován, ale nakonec se tak nestalo. Tím rukopisem je autorský exemplář spisu „Bellifortis“ Konráda Kyesera z Eichstättu (1366–1405/1406), jehož život je spjat hned s dvěma Lucemburky.

V roce 1396 se po boku prvního z nich, uherského krále Zikmunda Lucemburského, zúčastnil křížového tažení proti Turkům, které skončilo krvavou porážkou křesťanských vojsk u Nikopole. Tato prohra na Kyesera silně zapůsobila a byla zřejmě jedním z podnětů k sepsání díla „Bellifortis“. Nechtěl totiž, aby se v budoucnu opakovalo něco podobného.

Na konci 14. století přesídlil Kyeser do Českého království na dvůr Václava IV., kde začal kolem roku 1402 psát svůj spis. Nepatřil přímo mezi Václavovy dvořany a nebyl obdařen žádným dvorským úřadem. Králi však zůstal věrný a podporoval jej i v době, kdy byl zajat a uvězněn svým nevlastním bratrem Zikmundem Lucemburským (1402). Krátce poté se ale od Václava z neznámých důvodů odvrátil.

„Bellifortis“ (česky „ten, kdo je silný ve válce“) je příručkou válečnického umění a zároveň nejstarším známým „Kriegsbuchem“ na našem území. V posledních letech se ale objevil názor, že se jedná spíše o sbírku dobových kuriozit. Samotný text je napsán v latinských hexametrech, bohužel autorův jazyk je velice složitý, a proto odborná terminologie a některé části textu jsou pro dnešní badatele hůře srozumitelné.

Dílo bylo v době svého vzniku velice oblíbené, o čemž svědčí fakt, že se do současnosti dochovalo více než třicet exemplářů. Nejproslulejší z nich se dnes nachází v Göttingenu (). Jedná se zřejmě o autorský exemplář, který byl původně určen pro Václava IV. Autor ho ale nakonec věnoval římskému králi a Václavovu rivalu Ruprechtovi Falckému.

Manuskript obsahuje celkem 140 pergamenových listů o velikosti 24 x 32 cm a vznikl v Českém království, v době, kdy byl Kyeser stoupencem Václava IV. O jeho loajálním vztahu k českému králi vypovídají i některá vyobrazení, hlavně pak královského stanu (fol. 85r) s typickými královými emblémy (točenice, písmeno W).

Nebudeme se však zabývat obsahem Kyeserova spisu, ale zastavme se u jeho výzdoby. Obrazová výzdoba autorského exempláře je velice bohatá, ale její kvalita má kolísavou tendenci. Jednotlivé ilustrace jsou doplněny vysvětlujícími texty různé délky. Na některých listech ale nacházíme i obrázky bez popisu, takže nejsme občas schopni určit, co přesně je vyobrazeno. Zajímavá jsou vyobrazení obléhacích scén, které jsou zasazeny do krajiny. Můžeme je dokonce považovat za rané „krajinomalby“. Je zřejmé, že se na výzdobě podíleli také někteří dvorní malíři pracující v Praze pro Václava IV.

Komicky a zároveň záhadně působí vyobrazení, které najdeme na foliu 85v. Co vlastně vidíme? Máme před sebou jednu z výše zmíněných „krajinomaleb“. K opevněnému hradu na skále míří jezdec, jenž bičíkem pohání svého „oře“, tedy podle barvy, tvaru hlavy a uší spíše osla. Již samotný bosý jezdec v módním kabátci působí docela komicky a hlavně nepatřičně. Pomineme-li docela bohatou flóru (stromy, květiny, trávu), zaujmou nás hned tři psi různých plemen, kteří pozorují blížícího se jezdce. Nejmenší z nich, kterého jezdec nechává zcela v klidu, má nádherný obojek „zdobený“ rolničkami, které sloužily mimo jiné i k tomu, aby měl „psovod“ přehled, kde se jeho pes právě nachází.

Při pohledu na samotnou hradní architekturu nás ale na první dobrou zaujmou tři husy, jejichž přítomnost působí až komicky. Hned dvě z nich jsou překvapivě umístěny přímo nad padacím mostem. Proč je malíř namaloval? Cožpak se ve středověku takto na hradech chovaly husy? Nebo hrály nějakou jinou, přesto ale významnou roli? A souvisí jejich počet se stejným počtem namalovaných psů?

Odpověď najdeme v doprovodném textu. Kyeser navazuje na starý známý příběh o posvátných husách zasvěcených bohyni Junoně. Po porážce římské armády Kelty ve 4. století (někdy mezi roky 390–386) př. n. l. se zbytek vojska stáhl na jeden z římských pahorků (Kapitol). Když se v noci pokusili Keltové obránce překvapit, byl jejich plán zmařen husím kejháním, jež byly útočníky probuzeny. Každý rok pak měla být nesena husa v průvodu městem, po jejím boku pak pes - kříženec, protože v osudnou noc mlčel. Husí inteligence tak podle Kyesera stojí proti hloupému chování psa, který neumí rozlišit přítele od nepřítele a nechá se odlákat téměř jakoukoliv hozenou návnadou. Husy tak byly považovány za mnohem schopnější strážce nejen hradů, ale i měst.

Marek Zágora

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-hrad-lasky-%E2%80%93-psi-proti-zajicum/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-tanec-blaznu/