KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: ZVĚDAVCI Z KOSTELA SV. FIDES V CONQUES

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejíchž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Zvědavci z kostela sv. Fides v Conques

(opatský kostel sv. Fides v Conques, 11. a 12. století)

Velevýznamnou roli hrála ve středověku sochařská výzdoba kostelů, která byla nedílnou součástí architektury. Skulptury najdeme jak na vnější stavbě, tak i v interiéru. Samotný exteriér chrámů je členitým organismem, z něhož jsou pouhým okem patrné jen vybrané části bohaté výzdoby. Číst a dešifrovat smysl sochařské výzdoby detail po detailu je velice obtížná práce, a i když shromáždíme početné odkazy a různá vysvětlení, není vždy zcela jisté (podobně jako u iluminací), zda náš výklad bude správný. Mnoho sochařských děl není ze země vidět vůbec. Nebylo však důležité, aby byla viditelná, šlo hlavně o to, že byla součástí chrámu jako celku.

Nejvelkolepější podívanou přinášejí portály a jejich fasáda. Nejvíce soch zdobí západní fasádu a průčelí příčných lodí. Fasáda se obrací přímo k věřícím, proto muselo být vše zobrazeno názorně a věrohodně. Postavy světců byly polidštěny, posvátné, biblické děje se odehrávají v postojích, gestech, výrazech a dějových souvislostech, které se blíží realitě.

Proslulé opatství v Conques získalo svou dnešní podobu v období 11. a 12. století a stalo se důležitou zastávkou poutníků na cestě do Santiaga de Compostela. Kostel sv. Fides je jedinečnou ukázkou nejen románské architektury, ale i sochařství. Nejvýznamnější částí chrámu je jeho západní průčelí, jemuž vévodí úchvatný portál s velkým tympanonem, jehož hlavním tématem je příběh o spáse a Posledním soudu. Jeho vznik je nejčastěji kladen do druhé čtvrtiny 12. století. Sochař vytesal své dílo do celkem čtyřiadvaceti kamenných bloků, na nichž sto dvacet čtyři postav a řada dalších „bytostí“ obklopuje trůnícího Krista.

Nejoblíbenějšími a zároveň „nejkomičtějšími postavičkami“ jsou takzvaní „zvědavci“, kteří se nacházejí na archivoltě. Napočítáme jich tam celkem šestnáct, přesto si jich nezasvěcení návštěvníci většinou ani nevšimnou. Co znázorňují a proč byli vůbec vypodobněni? To bohužel již asi nikdy nezjistíme. Přesto je nejpravděpodobnější, že jsou zvědaví na výsledek Posledního soudu, a proto rukama nesměle a hlavně opatrně odhrnují nebeskou klenbu a z převážné části skryti pozorují, co se kolem nich děje, případně bude dít.
Literát Michault Taillevent (1393– asi 1458) podnikl pouť do Conques a roku 1438 si zaveršoval o „učenlivých zvědavcích, toužících nahlédnout za plentu nevědomosti“. Je víc než pravděpodobné, že se nechal inspirovat západním portálem tamějšího opatského kostela.

Marek Zágora

Foto Peter Kováč