KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: AKVAMANILE S NÁMĚTEM ARISTOTELA A PHYLLIS

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejíchž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Akvamanile s námětem Aristotela a Phyllis

(Čechy?/Itálie?, kolem roku 1400; dnes: The Metropolitan Museum of Art, New York, inv. č. 1975.1.1416)

Akvamanile je konvička na nalévání vody, která se používala při mytí rukou nejprve v sakrálním a od 14. století i ve světském prostředí. Většinou se jedná o nádherné ukázky středověkého uměleckého řemesla. Jednotlivé, převážně zoomorfní náměty byly umělci zpracovávány docela svobodomyslně.

Šestikilové bronzové akvamanile (výška 32,5 cm, šířka 17,9 cm, délka 39,3 cm), které bylo bezpochyby určeno též k pobavení hostů u stolu, zobrazuje starověkého učence osedlaného mladou ženou. Krásná, podle poslední módy oděná žena si osedlala do ní zamilovaného vzdělaného starce. Při bližším pohledu zaujmou fascinující detaily: vysoko posazený pás, ozdobné okraje těsných rukávů, propracované prstýnky vlasů a vousů. Máme tak před sebou nádhernou ukázku dvorské módy přelomu 14. a 15. věku.

Vypadá to jako scéna z nějaké rozverné dvorské slavnosti, kde se společně bavili muži a ženy. Realita je ale jiná. Phyllis si osedlala svého „oře“, aby jej potrestala a hlavně ponížila. Jedná se o jedno z nejkrásnějších zpracování oblíbeného námětu z veršovaného moralizujícího příběhu o řeckém filozofovi Aristotelovi a Phyllis, který vznikl zřejmě kolem roku 1200. Samotný motiv je ale znám ze starších arabských a perských vyprávění, proto se předpokládá, že se do Evropy dostal v době křížových výprav. V západní Evropě se pak potupeným mudrcem stal Aristoteles.

Téma mělo velký ohlas a můžeme se s ním ve větší míře setkat od 13. až do 16. století. Nechali se jim inspirovat četní umělci (iluminátoři, malíři, sochaři, zlatníci), mezi nimi i takoví mistři jako byli Albrecht Dürer nebo Lucas Cranach starší.

A o čem vlastně příběh o Aristotelovi a Phyllis je? Existuje několik středověkých verzí, ale základní příběh je následující: Makedonský král Filip a jeho žena mají syna Alexandra, jehož vychovatelem je jmenován moudrý Aristoteles. Z Alexandra se postupně stane pilný žák, ale vše se změní poté, co pozná nádhernou Phyllis, do níž se zamiluje. Nedokáže se soustředit na vyučování a se svou milou se tajně schází v zahradě. Aristoteles Alexandra před láskou varuje, ale marně. Proto učitel přiměje krále, aby milence rozdělil. Ti to nesou velice špatně a Phyllis se rozhodne, že se starci pomstí.

Obleče se do krásných šatů, ozdobí si hlavu čelenkou s drahými kameny a začne pod jeho okny trhat květiny. Mudrc je jí okouzlen a požádá ji, zda by s ním za peníze nestrávila noc. Phyllis naoko souhlasí. Na zdi uvidí sedlo a požádá Aristotela, zda by jej mohla osedlat a projet se na něm jako na koni. Láskou zaslepený muž souhlasí. Phyllis se na něm projíždí zahradou a prozpěvuje si milostnou píseň. Vše sleduje královna se svými dvorními dámami. Phyllis starci nakonec vynadá a má radost, že se jí pomsta vydařila. Aristoteles nedokázal stejně jako Alexandr odolat krásné ženě a je vystaven posměchu. Ponížen prchá.

A proč byl jezdecký výjev u umělců tak oblíbený? To už asi přesně nezjistíme. Možná měla jednotlivá vyobrazení varovat před ženskými svody. Je ale i možné, že se jednalo pouze o motiv sloužící k pobavení středověké společnosti.

Marek Zágora

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/