KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: HRAD LÁSKY – PSI PROTI ZAJÍCŮM

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejíchž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Hrad lásky - psi proti zajícům

(Breviář Renauda de Bar, Mety, 1302–1305?, Verdun, Bibliothèque munucipale, Ms. 107, fol. 137v)

Od období vrcholného středověku byl velice oblíbeným motivem výtvarného umění Hrad lásky (château dʼamour), hrad na jedné straně bráněný ženami, na straně druhé obléhaný a dobývaný muži či rytíři. Dámy někdy házejí na útočníky květiny, bůh / bohyně lásky je pak zasypává svými šípy. Hrad lásky je alegorií ženy, která musí být doslova „dobyta“ dvorskými manýry svého milého.

Od konce 13. století se v bordurách manuskriptů začala objevovat parodie tohoto motivu. Muži a ženy bývali nahrazeni zvířaty: dravci a pernatou zvěří nebo, jako zde, psy a zajíci, případně králíky. Ve středověké symbolice představoval zajíc bázlivost, byl ale také považován za hermafrodita a měl silný sexuální význam, králík pak přímo evokoval ženské pohlaví. Především ve středověkých rukopisech pak narazíme na bezpočet dobových narážek na králíky jako symbol sexuální nespoutanosti, neomezené plodnosti a pohlavních orgánů.

Zajíci se od králíků dají většinou dobře rozeznat. Pravdou však je, že ne každý umělec si dal na jejich vypodobnění až tak záležet. Ani barva srsti nemusí být vždy jistým identifikačním znakem.

Zde máme před sebou opět krásnou ukázku „převráceného světa“. Na psy a zajíce narazíme ve středověkých manuskriptech docela často. A jejich role jsou většinou jasně dané: psi pronásledují slabší a menší tvory. Zde je však role psů zcela odlišná. Psi představují nápadníky, kteří nadbíhají ženám v podobě zajíců, případně králíků.

Psi útočící na „zaječí“ hrad ale nemusejí být jen výrazem tolik populárního „převráceného světa“, nýbrž i alegorií obrany slabších před silnějšími.

Marek Zágora

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/