Za „zakladatelský“ kodex Rakouské národní knihovny bývá považován latinsky psaný Evangeliář Jana z Opavy, jeden z nejkrásnějších výtvorů českého iluminátorského umění doby římského císaře a českého krále Karla IV. Občas je nazýván i Opavským evangeliářem nebo Evangeliářem habsburských vévodů.
O jeho vzniku máme bohužel málo informací. Jen podle erbů Rakous, Štýrska, Tyrol a Korutan, které se opakují na celostránkových miniaturách, se usuzuje, že jeho objednavatelem a zároveň prvním majitelem byl rakouský vévoda Albrecht III. Habsburský (1349/1350-1395), který vládl od roku 1365 společně se svým mladším bratrem Leopoldem III. Oba byli mladšími bratry mnohem známějšího vévody Rudolfa IV. Zakladatele. Pravděpodobně to byl právě Albrecht, manžel Alžběty Lucemburské, dcery císaře Karla IV., kdo požádal přímo Karlova kancléře Jana ze Středy, aby umělci z okruhu jeho dvorské kanceláře vytvořili tento rukopis.
Skvostný manuskript obsahuje 189 pergamenových listů (foliován je ale do 191) o rozměrech 37,5 x 25,6 cm. Pod signaturou cod. 1182 se dnes nachází ve výše zmíněné Rakouské národní knihovně ve Vídni, kam se dostal již v 18. století.
Rukopis je psán zlatou gotickou texturou. Výzdobu tvoří čtyři celostranné iluminace s výjevy ze života evangelistů, čtyři celostranné iniciály a šestaosmdesát historizujících iniciál. Celostranné iluminace tvoří vždy páry, které se nacházejí na začátku každého evangelia. Na levé straně najdeme vždy dvanáct výjevů ze života evangelisty, které vycházejí ze Zlaté legendy (Matouš na foliu 1v, Marek na foliu 55v, Lukáš 91v a Jan na foliu 148v). Na pravé straně pak najdeme na ornamentálním pozadí velké, bohatě zdobené iniciály začátku evangelií. Iniciály s figurálními scénami pak uvozují jednotlivé kapitoly. Celek pak uzavírá celostránková scéna Deésis, scéna Posledního soudu, v níž vystupují jako hlavní přímluvci sv. Jan Křtitel a Panna Maria (fol. 191r).
Jako písař a iluminátor je v rukopisu uveden Jan z Opavy, farář a kanovník v Brně. Na foliu 190v najdeme: „Et ego Johannes de Oppavia presbiter, canonicus Brunensis, plabanus in Lanskrona hunc librum cum auro purissimo de pena scripsi, illuminavi atque Deo cooperante complevi in anno Domini millesimo trecentecimo sexagesimo VIII.“ (Já, Jan z Opavy, kněz, kanovník brněnský, farář v Lanškrouně, napsal jsem tuto knihu perem nejčistším zlatem, iluminoval a s Boží pomocí dokončil léta Páně 1368.)
Předpokládá se, že napsal celý text a namaloval asi dvě třetiny iluminací. Je ale možné, že byl pouze písařem a jeho dílem mohla být „jen“ druhořadá výzdoba, kupř. lombardy s filigránovou výzdobou. S vysokou pravděpodobností byl ale „vedoucím“ dílny při vzniku kodexu.
Pomocníkem Jana z Opavy byl Mistr Misálu Jana ze Středy, jehož manuskripty, konkrétně Liber Viaticus a Misál Jana ze Středy jsou považovány za nejkrásnější rukopisy karlovské doby. Sám je autorem dvanácti scén ze života evangelisty Lukáše. Miniatury jsou jinak dílem celkem tří různých malířů.
Samotná objednávka evangeliáře byla ve 14. století výjimečná, protože jejich tvorba zažila poslední rozmach ve 12. století. Navíc rukopis obsahuje pouze texty čtyř evangelií, takže chybí pro evangeliáře typické kánonové tabulky nebo pro liturgii potřebný kapitulář.
Albrechtův luxusní evangeliář je ale nádherným uměleckým dílem, které nemělo být jen bibliofilskou záležitostí. Je možné, že jej rakouský vévoda zamýšlel používat jako korunovační evangeliář rakouských vévodů.
Není pochyb o tom, že výzdoba byla přímo spjata s pražskou iluminátorskou dílnou. Někteří badatelé dokonce pokládají za místo vzniku rukopisu Prahu, což sice není prokázáno, ale je to více než pravděpodobné. Evangeliář Jana z Opavy vykazuje známky vlivu nejen rukopisů Jana ze Středy, ale i starších manuskriptů, které se nacházely v pokladnici pražské katedrály. Iluminátor tak např. čerpal inspiraci z karolinského evangeliáře Cim 2, jemuž nedávno věnovala zvýšenou pozornost ve své objevné monografii historička umění Kateřina Kubínová (Pražský evangeliář Cim 2. Rukopis mezi zeměmi a staletími středověké Evropy, Ústav dějin umění Akademie věd, Praha 2017, ve skutečnosti 2018), nebo z proslulého Evangeliáře Jindřicha Lva, který se v té době nacházel v Praze.
Každá strana je zarámována jednoduchou lištou. Z rohů pak vyrůstají květy či listy. Právě toto rámování je podobné rámování stran se stříbrným textem v evangeliáři Cim 2. Je možné, že se tímto historizujícím projevem snažil autor potvrdit starobylost habsburského rodu, který si rukopis objednal.
Velice zajímavá je i středověká vazba kodexu se zlatnickou prací parléřovského okruhu, která vznikla po roce 1368. Na přední desce je stříbrný pozlacený rám s kruhy střídavě vyplněnými čtyřlisty a rotujícími plaménky. Ve středu rámu a v rozích jsou pak lví hlavy se stylizovanou hřívou do podoby paprsků. Zpod střední hlavy vycházejí paprsky, které vyplňují celý prostor rámu. Mladší doplňky vazby jako přezky a samet jsou z roku 1446.
V roce 1444 byl evangeliář již v majetku pozdějšího císaře Fridricha III. V letech 1526-1663 je doložen v klášteře Neukloster ve Vídeňském Novém Městě. Roku 1772 byl pak zmíněn v katalogu vídeňské Dvorské knihovny, budoucí Rakouské národní knihovny.
Marek Zágora
Foto faksimile
Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/
http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru