faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy ii. – les belles heures du duc de berry

Nejkrásnější středověké rukopisy II. – Les Belles Heures du duc de Berry

Mezi největší bibliofily a mecenáše umění přelomu 14. a 15. století a pozdního středověku vůbec patřil Jan, vévoda z Berry (1340-1416), jenž proslul rovněž jako významný „politik“ a schopný diplomat. Nejznámějším rukopisem jeho bezpochyby fascinující knihovny jsou Přebohaté hodinky vévody z Berry (Les Trés Riches Heures du duc de Berry). Tento rukopis ale není nejkrásnější. Mnohem úchvatnější jsou Krásné hodinky vévody z Berry (Les Belles Heures du duc de Berry).

Vévoda z Berry proslul svou nádhernou knihovnou. Bibliofilie byla rodinným dědictvím, vévodův otec, francouzský král Jan II. Dobrý byl velikým milovníkem knih a na jeho dvoře pro něj pracovalo hned několik iluminátorů. Bibliofily byli též všichni Janovi synové.

Co víme o Janově knihovně? Na konci jeho života čítala asi „jen“ 300 rukopisů (pro srovnání knihovna jeho bratra, francouzského krále Karla V. Moudrého v Louvru obsahovala asi 1000 manuskriptů), ale většina z nich byla zcela mimořádné kvality. Vévodova knihovna byla v neustálém pohybu, knihy si objednával a kupoval, dostával je jako dary a taky je rád darovával. Do současnosti se dochovaly dokonce svazky s jeho ex-libris, které nejsou uvedeny v žádném z jeho inventářů, je však jisté, že mu musely někdy patřit. V bohatě zdobených manuskriptech se často nechával i vyobrazovat, takže díky tomu máme k dispozici pomyslnou „portrétní galerii“, která zachycuje proměny jeho vypodobňování.

Vévoda z Berry si cenil díla současná i starší, navíc ho zajímal ho i jejich obsah. V roce 1416 bychom podle inventářů našli v jeho knihovně 41 kronik, 38 rytířských románů, 24 rukopisů o vědě a umění, 14 traktátů o politice a filozofii. Nejvíce byly samozřejmě zastoupeny knihy s náboženským obsahem, které byly nejkrásnější a zároveň nejluxusnější: 14 biblí, 16 žaltářů, 18 breviářů, 15 knih hodinek, 6 misálů, 3 modlitební knížky, 3 evangeliáře, 8 životů svatých a asi 35 dalších náboženských knih.

Předpokládá se, že vévodovu knihovnu osobně navštívil i římský a český král Václav IV., který se jí nechal inspirovat a také se stal vášnivým bibliofilem. Bohužel v případě jeho knihovny se dochovalo jen několik málo rukopisů (např. proslulá Bible Václava IV. nebo nejreprezentativnější opis Zlaté buly). Všechny se dnes nacházejí v zahraničí.

Krásné hodinky vévody z Berry, které obsahují 224 pergamenových folií o rozměrech 23,8 x 17 cm, se dnes nacházejí ve sbírkách newyorského Metropolitního muzea umění (The Cloisters Collection, 1954, 54. 1. 1).

Rukopis si objednal samotný vévoda z Berry a jeho výzdobou pověřil proslulé bratry z Limburka, Paula, Hermana a Johana. Bratři z Limburka se narodili v poslední čtvrtině 14. století v Nimwegenu, v hlavním městě malého vévodství Geldern. Vyrůstali v řemeslnické čtvrti, jejich otec sám pracoval jako řezbář. Johan a Herman se stali zlatníky a vstoupili nejprve do služeb burgundského vévody Filipa II. Smělého. Později se k nim přidal i Paul.

Filip II. zemřel roku 1404 a bratři vstoupili do služeb Jana, vévody z Berry a stali se jeho dvorními malíři. Jejich první zakázkou se staly Krásné hodinky vévody z Berry (Les Belles Heures du duc de Berry), které vytvořili přibližně mezi léty 1405 až 1408/1409.

Rukopis překonal všechny do té doby vzniklé rukopisy hodinek, které sloužily soukromé zbožnosti a hrály významnou reprezentativní funkci. Ohromující je jeho výzdoba, kterou tvoří celkem 172 nádherných miniatur, jejichž zářivé barvy jsou i po mnoha staletích stále jako živé. Právě použité, nejkvalitnější barvy jsou důkazem, jak vévodovi na novém rukopisu záleželo. Jednotlivé strany navíc nejsou zdobeny pouze miniaturami, ale okraje listů jsou často „zaplněny" velkým množstvím zlatých břečťanových lístků. Překrásné jsou i jednotlivé iniciály provedené v červené a modré barvě.

Zajímavý je i způsob, jakým rukopis vznikl. Bratři z Limburka dílo dokončili, ale vévoda se rozhodl, že jej chce ještě rozšířit. Bratři tak již hotové dílo doplnili o dalších pět obrazových cyklů, na nichž vévodovi velice záleželo (např. historie sv. Pavla Poustevníka a sv. Antonína nebo sv. Jeronýma). Žádné jiné srovnatelné hodinky nebyly dodatečně rozšířeny. Jinak je tomu samozřejmě u rukopisů, které nebyly původně vůbec dokončeny (kupř. Přebohaté hodinky vévody z Berry).

Je tedy jisté, že velký vliv na konečnou podobu díla měl i samotný Jan z Berry. V díle najdeme např. scény zachycující studium a vzdělanost, na něž kladl vévoda velký důraz. Jeho vliv je znatelný též v cyklu čtyř miniatur ze života vévodova oblíbeného patrona, sv. Jana Křtitele.

Zajímavý je i obsah rukopisu. Na foliu 1r najdeme nádherně vyvedené vévodovo ex-libris, jehož autorem byl Janův písař Jean Flamel: „Les Heures Fist faire. Très Excellent et Puissant Prince Jehan Fils de Roy de France. Duc de Berry Et dauvergne Conte de Poitou destampes De Bouloingne Et dauvergne Flamel“. (Tato kniha hodinek byla vytvořena pro vznešeného a mocného prince Jana, syna francouzského krále, vévodu z Berry a Auvergne, hraběte z Poitou, Estampes, Boulogne a Auvergne. Flamel)

Na listech 2v-13v je kalendář, na nějž navazuje historie sv. Kateřiny (fol. 14r-20r) s celkem jedenácti velkými miniaturami. Následují úryvky evangelií a modlitby k Panně Marii (fol. 21-29). Nejrozsáhlejší část (fol. 30 až 79) pak obsahuje hodinky Panny Marie, žalmy pokání a velké litanie. Z dalších části jsou zajímavé hodinky Kříže, hodinky Ducha svatého (fol. 80-93), pašijové hodinky (fol. 123-154) nebo modlitby k Duchu svatému a sv. Trojici či historie Heraclia a pravého kříže (fol. 155-182).

Jak již bylo výše uvedeno, byl již hotový rukopis rozšířen ještě o pět dalších obrazových cyklů. Jedná se o historii sv. Jeronýma (fol. 183-190), historii sv. Pavla a sv. Antonína (fol. 191-194), mše (fol. 195-210), historii sv. Jana Křtitele (fol. 211-222) a modlitby pro cestovatele (fol. 223-225) s nádhernou iluminací, na níž je zobrazen Jan, vévoda z Berry, jak se vydává se svým doprovodem na cestu (fol. 223v).

A jak se dostal rukopis z vévodovy knihovny až do New Yorku? Po Janově smrti jej roku 1417 zakoupila Jolanda Aragonská, vévodkyně z Anjou. Pak se rukopis objevuje až po více než čtyřech a půl staletích v roce 1879, kdy byl majetkem Pierra-Gabriela Bourliera, barona z Ailly. Někdy mezi roky 1880-1884 se pak dostal do držení Edmonda Jamese Rothschilda. Po jeho smrti v roce 1934 byla sbírka jeho rukopisů rozdělena do tří částí mezi jeho děti a Krásné hodinky dostal Maurice Rothschild, který se v roce 1940 odstěhoval z Paříže do Montrealu. Před svým odjezdem své nejcennější rukopisy zabalil a uložil je v trezoru jedné pařížské banky. Němci je ale objevili a odvezli na Neuschwanstein, kde pak byly nalezeny Američany v roce 1945. Roku 1954 nakonec Maurice Rothschild prodal rukopis spolu s Hodinkami Jany z Évreux Metropolitnímu muzeu umění v New Yorku za 300 000 dolarů.

Při prohlížení Krásných hodinek máme před sebou nejen nádhernou sondu do knižní malby počátku 15. věku, ale i do tehdejšího myšlení. Dílo bratrů z Limburka je opravdu fascinující, bohužel však ne všechny symboly jsou pro člověka 21. století jednoznačně „čitelné".

Skuteční milovníci středověkých manuskriptů mají šanci mít Krásné hodinky vévody z Berry i doma. V roce 2003 vydal Faksimile Verlag ve švýcarském Lucernu faksimile tohoto jedinečného rukopisu v nákladu 980 exemplářů (jeden z nich se nachází i v soukromé pražské sbírce).

 

Marek Zágora

 

Foto Faksimile Verlag Luzern.

 

K životu Jana, vévody z Berry:

http://www.stavitele-katedral.cz/francie-sestiste-vyroci-umrti-velkeho-bibliofila-a-mecenase-umeni-jana-vevody-z-berry/

 

První část cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru