zaujalo nás detailfrancie: šestisté výročí úmrtí velkého bibliofila a mecenáše umění jana, vévody z berry

Francie: Šestisté výročí úmrtí velkého bibliofila a mecenáše umění Jana, vévody z Berry

Letos patnáctého června uplynulo šest set let od smrti jednoho z největších bibliofilů a mecenášů umění přelomu 14. a 15. století, Jana, vévoda z Berry (1340-1416), jenž proslul i jako významný politik a diplomat v období stoleté války. Vysloví-li se jeho jméno, vybaví se téměř všem jeden z nejkrásnějších středověkých rukopisů, Přebohaté hodinky vévody z Berry (Les Trés Riches Heures de Duc de Berry).

Jan se narodil 30. listopadu 1340 ve Vincennes jako třetí syn francouzského krále Jana II. Dobrého (vládl v letech 1350-1364) z rodu Valois a Bonny Lucemburské, dcery českého krále Jana Lucemburského a sestry římského císaře a českého krále Karla IV. Jan byl tedy Karlovým synovcem. Měl dva starší bratry, budoucího francouzského krále Karla V. Moudrého a Ludvíka, vévodu z Anjou, a jednoho mladšího, Filipa Smělého, vévodu burgundského.

Roku 1352 byl pasován na rytíře, čímž skončilo jeho dětství. O jeho duchovním a uměleckém vzdělání bohužel nemáme žádné bližší informace, je však jisté, že jeho otec byl milovníkem hudby a malířství. Na královském dvoře působili četné básníci a literáti, což mělo vliv i na jeho syny, kteří zdědili lásku k umění.

V roce 1356 se stal hrabětem z Poitou. Hlavním městem území, které spravoval, bylo až do jeho smrti Bourges. Ve stejném roce byl jeho otec Jan II. Dobrý zajat v bitvě stoleté války u Poitiers synem anglického krále Eduarda III., Černým princem z Walesu, který žádal výkupné.

Roku 1360 se Jan oženil s Janou z Armagnaku. V tomto roce nastal i mír zbraní během stoleté války. Poitou získal anglický král, proto Jan II. udělil svému třetímu synovi vévodství Berry. Francouzský král se po čtyřech letech v zajetí vrátil domů, naopak Jan se jako „rukojmí“ musel odebrat do Anglie, kde strávil též čtyři roky. Mohl chodit na procházky i věnovat se lovu, ale každý den před západem slunce musel být zpátky v Londýně. V roce 1364 jel Jan II. do Londýna, aby jednal o návratu rukojmích, ale během cesty onemocněl a záhy zemřel. Francouzským králem se stal Janův starší bratr Karel.

Jan z Berry se vrátil do Francie nastálo až roku 1366. Aktivně se účastnil vojenských akcí stoleté války, která po krátkém období smíru opět vypukla. Mezitím se věnoval svým obchodům, stavbám a také rodině (dětem Bonně, Marii, Karlovi, Janovi). Nechal pracovat na katedrále v Bourges, kde chtěl být pohřben. Jeho dny plynuly ve víru slavností a dvorských povinností.

Kolem roku 1374 došlo k ochlazení vztahů mezi Karlem V. a Janem, jehož král pověřoval zodpovědnými úkoly. Francouzský král začal více využívat služeb svých zbývajících bratrů. V roce 1380 Karel V. zemřel, novému králi Karlovi VI. bylo jen 12 let, vlády se proto ujali jeho strýcové. Jan z Berry se stal vicekrálem pro střední a jižní Francii.

Od roku 1389 začal Karel VI. vládnout sám bez strýců. Ve stejném roce se Jan podruhé oženil, vzal si dvanáctiletou Janu z Boulogne. Postupně se však dostal do královy nemilosti, i když byl stále pověřován důležitými jednáními, např. s papežem či anglickým králem. Roku 1392 dostal Karel VI. první záchvat šílenství, a proto se zpět k moci dostali postupně jeho strýcové Jan z Berry a Filip Smělý a rovněž králův bratr Ludvík Orleánský

Roku 1397 zemřel druhý syn vévody z Berry Jan (již dříve zemřel Karel), a proto převedl svůj majetek na krále. V roce 1404 zemřel burgundský vévoda a Janův bratr Filip Smělý, novým vévodou se stává Filipův syn Jan Nebojácný (1404-1419), s nímž se dostal do sporu o moc.

Ke konci života byl již vážně nemocen, a proto se roku 1415 se nezúčastnil důležité bitvy stoleté války u Azincourtu, v níž byli zajati jeho zeť a dva vnuci. Jan, vévoda z Berry zemřel 15. června 1416, o jedenáct dní později pak bylo jeho tělo uloženo v katedrále sv. Štěpána v Bourges, přesně jak si přál.

Jan z Berry byl významným stavitelem a mecenášem. Nechal postavit nebo přestavět nejméně 17 paláců, hradů a rezidencí. Hodně stavěl i ve svých oblíbených městech, v Bourges a Poitiers. Ve všech budovách měl uložena umělecká díla, která během svého dlouhého života nasbíral. Opravdu to byla obdivuhodná sbírka, kterou známe díky dochovaným inventářům. Důležitou roli hrály i dary, kterých mnoho dostal, ale i sám rozdal (králi, francouzským i cizím princům, kostelům, palácovým kaplím, ale i úředníkům a služebnictvu).

Vévoda z Berry je známý i svou nádhernou knihovnou. Bibliofilie byla rodinným dědictvím, vévodův otec Jan II. Dobrý byl velikým milovníkem knih a na jeho dvoře pracovalo hned několik iluminátorů. Bibliofily se stali také všichni Janovi synové.

Knihovna vévody z Berry měla na konci jeho života „jen“ 300 rukopisů (pro srovnání knihovna krále Karla V. v Louvru čítala asi 1000 kusů), většina z nich ale byla mimořádné kvality. Janova knihovna byla v neustálém pohybu, knihy si objednával a kupoval, dostával je jako dary a taky je rád darovával. Existují dokonce svazky s jeho ex-libris, které nejsou uvedeny v jeho inventářích, ale je jisté, že mu musely patřit. V nádherných manuskriptech najdeme i jeho četná vyobrazení.

Cenil si díla současná i starší (ze 14. století) a zajímal ho i jejich obsah. V roce 1416 bychom podle inventářů našli v jeho knihovně 41 kronik, 38 rytířských románů, 24 rukopisů o vědě a umění, 14 traktátů o politice a filozofii. Nejvíce byly zastoupeny knihy s náboženským obsahem, které byly zároveň nejkrásnější: 14 biblí, 16 žaltářů, 18 breviářů, 15 knih hodinek, 6 misálů, 3 modlitební knížky, 3 evangeliáře, 8 životů svatých a asi 35 dalších náboženských knih.

Je více než pravděpodobné, že jeho knihovnu osobně navštívil i římský a český král Václav IV., který se jí nechal inspirovat a rovněž se stal vášnivým bibliofilem. Bohužel se z Václavovy knihovny dochovalo jen několik málo rukopisů (např. proslulá Bible Václava IV.), které se navíc všechny nacházejí v zahraničí.

 

Marek Zágora

 

Dostupná literatura o vévodovi z Berry v češtině:

Martin Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku, Praha 2003; Martina Nejedlý, Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků, Praha 2007, druhé, rozšířené vydání 2014.

 

K uměleckým objednávkám:

Millard Meiss, French painting in the time of Jean de Berry; 5 dílů: The late fourteenth century and the patronage of the duke, London - New York 1967, The Boucicaut master, 1968, The Limbourgs and their contemporaries, 1974

 

K výzdobě Přebohatých hodinek vévody z Berry:

http://www.stavitele-katedral.cz/francie-miniatury-mesicu-kalendare-prebohatych-hodinek-vevody-z-berry-patri-mezi-nejuchvatnejsi-z-umeleckych-del-stredoveku/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru