Francie: Miniatury měsíců kalendáře Přebohatých hodinek vévody z Berry patří mezi nejúchvatnější z uměleckých děl středověku

Jedním z nejúchvatnějších uměleckých děl středověku je bezpochyby rukopis Les Très Riches Heures de Duc de Berry, u nás známý jako Přebohaté hodinky vévody z Berry. Knihy hodinek byly soukromou modlitební knížkou, velice oblíbenou především v západní Evropě 15. a počátku 16. století, která byla na jedné straně vyjádřením majitelovy zbožnosti, na straně druhé měla pak funkci reprezentativní.

Jan, vévoda z Berry (1340-1416), významný politik, diplomat a mecenáš v období stoleté války byl třetím synem francouzského krále Jana II. Dobrého z rodu Valois (vládl v letech 1350-1364) a Bonny Lucemburské, dcery českého krále Jana Lucemburského. Jeho strýcem byl tedy římský císař a český král Karel IV. Vévodovým starším bratrem byl pak další francouzský král Karel V. Moudrý (1364-1380). Hlavním městem území, které spravoval, bylo až do jeho smrti Bourges, kde byl také pohřben.

Již vévodův otec Jan II. Dobrý byl bibliofilem a na jeho dvoře pracovalo hned několik velice kvalitních iluminátorů. Knihy milovali všichni Janovi synové. Kupř. knihovna Karla V. Moudrého v Louvru čítala asi 1 000 rukopisů. Knihovna Jana, vévody z Berry měla na konci jeho života sice „jen" 300 knih, většina z nich ale byla mimořádné kvality.

Manuskripty z jeho knihovny byly v neustálém pohybu, rukopisy si kupoval, dostával je často jako dary a také je rád sám darovával. Do současnosti se dochovaly dokonce svazky s jeho ex-libris, jež nejsou uvedeny v dochovaných inventářích, ale je více než jisté, že mu musely kdysi patřit. Cenil si díla současná i starší (hlavně ze 14. století) a zajímal ho také obsah jednotlivých rukopisů.

Přebohaté hodinky vévody z Berry čítají dvě stě šest pergamenových listů o rozměrech 29,4 na 21 cm a dnes se nacházejí v Musée Condé na zámku Chantilly. Práce na rukopisu byly započaty asi roku 1410 a poslední miniatury byly dokončeny v letech 1485-1489.

Máme štěstí, že známe jména hlavních tvůrců rukopisu: byli jimi proslulí bratři z Limburka (Paul, Herman a Johan) a Jean Colombe. Paul (narozený kolem 1385-1386), Herman (1386-1387) a Johan (kolem 1388) van Limburg pocházeli z města Nimwegen a byli potomky významného uměleckého rodu Malouel-Limburg.

Johan a Herman byli svým strýcem uvedeni do Paříže, kde se začali učit zlatníky, a asi roku 1402 se k nim přidal i jejich starší bratr Paul, jenž získal zakázku od burgundského vévody Filipa Smělého. Všichni pak společně vstoupili do vévodových služeb a pracovali na Bibli moralisée, která měla mít po dokončení přes 5 000 miniatur. Filip Smělý ale roku 1404 zemřel a dílo zůstalo nedokončeno.

Po smrti burgundského vévody vstoupili bratři do služeb Jana, vévody z Berry, který byl velkým milovníkem umění a zejména bohatě iluminovaných rukopisů. Pověřil je prací na nové knize hodinek, která měla být ve své době jedinečná, a tak vznikly Les Belles Heures de Duc de Berry (1405-1408).

Vévoda z Berry si práce bratrů velice cenil a tak víme, že např. Paulovi daroval velký dům v Bourges, aby si ho k sobě ještě více připoutal. Bratři z Limburka dostávali od vévody vysoké platy a drahocenné dary (drahokamy a šperky), pohybovali se ve vévodově blízkosti, patřili k členům jeho početného dvora.

V roce 1410 pověřil vévoda bratry novým úkolem - vytvořit knihu hodinek, která by překonala vše, co doposud vzniklo. A tak začali pracovat na Les Trés Riches Heures. V roce 1415 ale náhle zemřel Johan van Limburg, Paul a Herman pracovali na rukopise dál, až do vévodovy smrti o rok později. Ve stejném roce jako vévoda z Berry zemřeli za dosud nevyjasněných okolností také Paul a Herman.

Podařilo se jim zhotovit asi třetinu předpokládaných miniatur, rukopis zůstal nedokončen, o čemž svědčí mimo jiné chybějící popisky, čísla a značky u miniatur měsíců, které jsou nejznámějšími a nejčastěji reprodukovanými iluminacemi rukopisu.

Na první pohled je zřejmé, že řadu miniatur namaloval a rukopis dokončil někdo jiný. Na foliu 75r jsou na miniatuře vyobrazeny postavy knížete a kněžny, které byly podle erbu identifikovány jako Karel I. Savojský a jeho žena Blanka z Montferrat. Oba jsou zobrazeni jako donátoři, a proto byli spojováni s dokončením celého rukopisu. Byli sezdáni roku 1485, Karel o čtyři roky později zemřel, rukopis byl tedy dokončen mezi těmito léty.

Při hledání v účetních knihách Savojského domu byl nalezen k roku 1485 údaj o Jeanu Colombe, jemuž bylo vyplaceno 25 zlatých za vymalování „kanonických hodinek". Karel Savojský byl s jeho prací nadmíru spokojen. Rodina Colombe pocházela pravděpodobně ze Sens.

Malíř Jean Colombe se narodil mezi léty 1430-1435. Také jeho syn i vnuk pracovali jako iluminátoři. Po roce 1480 vedl v Bourges jednu z nejvýznamnějších malířských dílen v zemi. Zemřel roku 1493.

Dnes víme, že na rukopise pracoval minimálně ještě jeden další, nám bohužel neznámý malíř, jehož práce se většinou vymezuje rokem 1440, nejčastěji se pak skloňuje jméno Barthélemy van Eyck. Možná jim byl ale jiný malíř pracující na dvoře francouzského krále Karla VII.

Vyobrazení všech měsíců na Wikipedii:

http://de.wikipedia.org/wiki/Tr%C3%A8s_Riches_Heures

Popis iluminací k jednotlivým měsícům kalendáře:

Měsíc leden, fol. 1v

Měsíci lednu je věnována největší miniatura, na níž je zobrazena novoroční slavnost na dvoře objednavatele rukopisu vévody z Berry, jehož vidíme sedět před krbem u stolu. Je zobrazen jako starší, bezvousý muž s kožešinovou čapkou na hlavě. Kolem něj jsou vyobrazeni jeho dvořané, mezi nimiž nalezneme mimo jiné i proslulé „iluminátory" bratry z Limburka (Paul, Herman a Johan), kteří se jako první podíleli na výzdobě jeho Přebohatých hodinek. Ti jsou také autory této jedinečné miniatury. Krb je zakryt proutěným krytem, který měl chránit hosty před žárem. Na baldachýnu nad krbem z červeného hedvábí jsou dobře viditelné vévodovy osobní symboly: zlaté lilie na modrém pozadí, medvěd a zraněná labuť. Na stole je zobrazeno vybrané nádobí, podobné „kousky" se nám dochovaly až do současnosti. Vlevo pak je částečně vidět stůl, na němž bylo vystaveno další luxusní nádobí, které se většinou ani nepoužívalo, ale majitel tím chtěl navenek ukázat své bohatství. V pozadí je vypodobněna tapiserie zachycující scénu z trojské války. Důležité místo na vévodově dvoře hráli i jeho psi, které vidíme nejen u stolu, ale také na stole, kde si sami mohli „okusovat" z předložených jídel a nikdo je nesměl odehnat. Každá miniatura měsíce kalendáře je v horní části zakončena dvěma oblouky. V menším je zobrazen sluneční vůz, ve větším pak vidíme jednotlivá znamení zvěrokruhu.

Měsíc únor, fol. 2v

Miniatura k měsíci únoru zachycuje venkovský život v zimě. Jedná se o jednu z nejkrásnějších středověkých iluminací se zobrazením zimní krajiny. V popředí je vidět do selského stavení, v němž se u krbu ohřívá žena a mladý pár. V místnosti zaujmou tyče, které sloužily k odkládání oblečení. Vedle stavení jsou vyobrazeny ovce v jednoduchém, z části proutěném příbytku, za jejich přístřeškem jsou vidět úly. V zasněžené krajině jsou vypodobněny tři postavy: jedna zahalená do látky jde směrem k selskému stavení, další je muž, jenž kácí strom. Poslední je pak muž s oslem směřující do nedaleké vesnice, z níž jsou vidět domy a kostel. Fascinující je malířův smysl pro detail: dobře čitelné jsou např. lidské stopy ve sněhu, vidíme kočku vyhřívající se u krbu nebo několik ptáků, kterým vévodí vrány šedivky. Autorem je pravděpodobně neznámý umělec poloviny 15. století.

Měsíc březen, fol. 3v

Miniatura je symbolickým vyjádřením propojení knížecího života s životem sedláků. V pozadí je zobrazen hrad Lusignan, jedna z oblíbených rezidencí vévody z Berry, která se několik let po vévodově smrti stala majetkem budoucího francouzského krále Karla VII. V popředí vidíme sedláky vykonávající první jarní práce. Vyobrazen je pasák ovcí se svým stádem a psem, dále pak první práce na vinici, na něž byl kladen velký důraz. Ve středověku se hojně obchodovalo s vínem, které se vyváželo i do zahraničí, velice oblíbené bylo např. v Anglii. Na poli nahlíží sedlák do pytle, v němž má obilí. Jednotlivá políčka jsou od sebe oddělena cestou či zídkou. V popředí je vyobrazen prostě oděný oráč s pluhem, do něhož zapřáhl dva voly. Nad pravou věží hradu Lusignan se vznáší drak, připomínka oblíbeného středověkého příběhu o víle Meluzíně. Právě Meluzína byla považována za zakladatelku hradu a Jan, vévoda z Berry se považoval za jejího legitimního dědice. Miniatura byla dokončena pravděpodobně kolem roku 1440.

Měsíc duben, fol. 4v

Scéna měsíce dubna z dílny bratrů z Limburka má reálný základ. Je na ní zobrazeno skutečné zasnoubení vévody Karla Orleánského s Bonnou z Armagnacu, vnučkou Jana, vévody z Berry, jež se uskutečnilo 18. dubna 1410. Snoubenci stojí v jarní, rozkvetlé krajině a před svědky si vyměňují prsteny, dvorní dámy trhají opodál luční kvítí. Oděv všech zúčastněných je nádhernou ukázkou burgundské módy. Za snoubenci stojí pravděpodobně dvorní šašek. Iluminace je nádherným zobrazením jara, krásy, radosti a štěstí. Stavbou v pozadí, jež je umně zasazena do krajiny, je nejpravděpodobněji hrad Dourdan, jenž kolem roku 1400 patřil vévodovi z Berry. Je ale možné, že se jedná o zcela jiný hrad.

Měsíc květen, fol. 5v

Květnová miniatura je rovněž dílem bratrů z Limburka a přibližuje slavnost svátku lásky, jež se konala každoročně 1. května. Svátek zvaný Floralia oslavovali mladí lidé vyjížďkou v průvodu na koních za doprovodu četných trubačů a pištců. Lidé uřezávali v přilehlých lesích větve, kterými si pak zdobili své příbytky. Všichni byli honosně oděni, ženy nejčastěji do zelených šatů, a jejich hlavy zdobily věnce z listí. Jezdcem, jenž se obrací na ženu na bílém koni, je pravděpodobně Jan Bourbonský, hrabě z Clermontu. Žena jedoucí za ním je pak jeho manželka Marie z Berry, dcera Jana, vévody z Berry. Jejich svatba se konala 24. června 1400. Roku 1410 se Jan stal bourbonským vévodou. Za stromy v pozadí jsou vidět střechy a věže Paláce Cité v Paříži, kde se svatební slavnost konala. Některé z vyobrazených věží se dochovaly do současnosti.

Měsíc červen, fol. 6v

Nádherná miniatura měsíce června zobrazuje v popředí senoseč. Scéna se odehrává na břehu Seiny. Tři muži kosí trávu, jedna bosá žena ji shrabává a druhá dělá kupky sena. Podobné scény bylo možné vidět na venkově ještě ve 20. století. Muži jsou oblečeni pouze v lehké košile, aby jim nic nebránilo v pohybu, hlavu dvou pak kryjí slaměné klobouky, které je chrání před sluníčkem. Zajímavé je také pozadí, kde je zachycen Palais de la Cité v Paříži, který byl až do roku 1417 sídlem francouzských králů. Vpravo vidíme fascinující Sainte-Chapelle, kterou nechal v polovině 13. století postavit francouzský král Ludvík IX. jako kamenný relikviář pro Kristovu trnovou korunu a další pašijové relikvie. Vlevo je jako součást opevnění zobrazen přímý přístup k řece, kterou na druhém břehu lemují vrby. Iluminace vznikla kolem roku 1440.

Měsíc červenec, fol. 7v

Pro měsíc červenec si umělec vybral zobrazení sklizně obilí (pšenice) a stříhání ovcí. Ke sklizni pšenice jsou použity srpy přesně tak, jak tomu bylo po celý středověk. Ženci jsou zachyceni ve dvou různých pozicích, jejich hlavy chrání před sluncem slaměné klobouky. V obilí vidíme namalovány dokonce vlčí máky. V pravém rohu stříhají muž a žena ovce, nůžky na stříhání ovčí vlny jsou dobře vidět a podobné se používají i dnes. Trojúhelníkovitou stavbou v pozadí je pravděpodobně hrad v Poitiers, který nechal vévoda z Berry vystavět na konci 14. století. Malý most chránil přístup k vnitřní věži. Napravo od hradu vidíme budovy, mezi nimi např. kapli chráněnou bočním ramenem řeky, která chránila celý hrad. Fascinující je smysl pro detail. Na řece vidíme např. dvě labutě, na břehu vrby a rákosí. Hrad zůstal ve vévodově majetku až do roku 1416, kdy Jan, vévoda z Berry zemřel. Od roku 1417 se stal majetkem budoucího francouzského krále Karla VII., jenž učinil z Poitiers jedno ze svých „hlavních" měst. Iluminace vznikla kolem roku 1440.

Měsíc srpen, fol. 8v

Podobně jako na většině miniatur kalendáře je i u měsíce srpna zobrazeno více scén. V popředí je zachycena dvorská společnost na lovu, o čemž svědčí především zvířata, která mají s sebou, vidíme lovecké psy a také dravé ptáky. Velice oblíbeným dravcem byl zejména sokol, jenž byl mimo jiné symbolem dobré výchovy a mírových vztahů. Sokol byl dáván také jako dárek, symbol přátelství a lásky. Mohl být také cenou za vítězství v turnaji. Účastníky lovu jsou pravděpodobně vévoda Karel Orleánský a jeho novomanželka Bonna z Armagnacu, za nimi pak jede samotný Jan, vévoda z Berry. V pozadí vidíme hrad Etampes, jeden z mnoha, které vévoda z Berry získal. Před hradbami probíhá sklizeň obilí, jeden z mužů váže snopy, jiný je nakládá na vůz. V řece se koupou nazí lidé. Je zajímavé, že ve vodě plavou dva lidé, protože ve středověku umělo plavat jen málo lidí. Nahá postava sedící na břehu patří pravděpodobně ženě, která se chystá vykoupat. Autory miniatury jsou bratři z Limburka.

Měsíc září, fol. 9v

Symbolem měsíce září je vinobraní. Vlevo dole vidíme ženu v bílé zástěře, která je pravděpodobně těhotná, muž vedle ní ochutnává kuličky hroznového vína. Hrozny jsou nakládány do košů, které nesou osli, resp. do sudů, které byly odváženy na vozech. Hlavní dominantou miniatury je ale hrad Saumur, který patřil rodu Anjou. Hrad nechal vystavět Ludvík II. z Anjou a daroval ho své manželce. Věže zdobí korouhvičky v podobě zlatých lilií a komíny četných hradních krbů. Před hradem stojí žena s košem na hlavě. Mezi hradem a vinicemi je vyobrazen proutěný plot, jenž sloužil k rytířským kláním. Kolem je pak dřevěný plot obklopující celé kolbiště. Autorem pozadí je neznámý malíř působící v polovině 15. století, vinobraní pak namaloval Jean Colombe v 80. letech 15. věku. Názornou ukázkou smyslu pro detail je zobrazení oděného „pozadí" muže v předklonu.

Měsíc říjen, fol. 10v

Miniatura měsíce října je dávána do souvislosti s vyobrazením měsíce června, jehož autorem je stejný malíř. V pozadí je zachycena středověká podoba Louvru, který nechal přestavět francouzský král Karel V. Moudrý. Po břehu Seiny se procházejí měšťané a vidíme i takové detaily, jako jsou hrající si psi, praní prádla. V popředí vysívají sedláci obilí a oseté pole přejíždějí bránami zatíženými velkým kamenem. Vrány a straky považované ve středověku za ďábelská stvoření vyzobávají obilí, kousek od nich je pytel plný osiva. Lukostřelec zobrazený na vzdálenějším poli je strašákem, který měl odehnat všechny „škůdce".

Měsíc listopad, fol. 11v

Autorem iluminace je Jean Colombe, který pracoval pro savojský dvůr. Je proto možné, že se jedná o stylizované zobrazení savojské krajiny. Vidíme hrad, kopec a za lesem je řeka.  Častým motivem měsíce listopadu bylo pasení prasat a jejich krmení žaludy. Vepřové maso bylo velice významnou složkou jídelníčku, i když ne každý si jej mohl dovolit. V popředí je zobrazen pasáček vepřů u dubového lesa, v ruce drží palici, kterou bouchal do dubů, aby z nich spadly žaludy. Jeho věrným pomocníkem je mohutný pastevecký pes. V lese jsou pak vidět i další pasáčci.

Měsíc prosinec, fol. 12v

Iluminace je dílem neznámého autora, který ji namaloval mezi roky 1438 až 1442. Měsíc prosinec přináší motiv lovu na divoké prase, což byl v 15. století docela neobvyklý námět kalendáře v knihách hodinek. Postava vpravo vytrubuje halali. Lovečtí psi jsou zakousnuti do svého úlovku, který není schopen se bránit. Za hustým lesem v pozadí jsou vidět mohutné věže velkolepého hradu Vincennes, na němž se v roce 1340 Jan, vévoda z Berry narodil. Stavbu pak dokončil jeho bratr, francouzský král Karel V. Moudrý, který v něm měl uloženou část svých „pokladů". Stavba samotná je jasnou ukázkou bohatství a prezentací královské moci. Hrad byl rovněž oblíbenou rezidencí krále Karla VII.

Marek Zágora