faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy xv. – cesta císaře jindřicha vii. lucemburského do říma (balduineum i.)

Nejkrásnější středověké rukopisy XV. – Cesta císaře Jindřicha VII. Lucemburského do Říma (Balduineum I.)

V posledních deseti letech jsme si připomněli, resp. si ještě připomeneme hned několik výročí spjatých s rodem Lucemburků. Všichni u nás vládnoucí Lucemburkové ale bohužel stále zůstávají ve stínu císaře Karla IV. Je tomu tak i u jeho otce, českého krále Jana Lucemburského.

Do současnosti se nám bohužel nedochovalo mnoho vizuálních pramenů, na nichž bychom mohli najít dobové vyobrazení desátého českého krále. Jedním z nich je ale zcela výjimečný rukopis, jenž je známý jako Codex Balduini Trevirensis, zkráceně také Balduineum. V současnosti je pak obrazový rukopis nejčastěji označován jako „Cesta císaře Jindřicha VII. Lucemburského do Říma“.

Balduineum I. je sbírkou důležitých listin, které se týkaly trevírského arcibiskupství. Jeho součástí je i obrazový rukopis, který zachycuje římskou jízdu Janova otce, římského krále Jindřicha VII. Lucemburského, kterou v letech 1310-1313 podnikl se svými bratry, arcibiskupem Balduinem Trevírským a Walramem Lucemburským. Cesty se zúčastnila také Jindřichova manželka a Janova matka Markéta Brabantská. Jindřich chtěl nejen získat císařskou korunu, ale rovněž zamýšlel obnovit vládu nad „říšskou" Itálií. V úvodu jsou vyobrazeny rovněž hlavní události let 1308-1310, jež předcházely samotné cestě, hlavně pak Balduinovo vysvěcení a Jindřichova volba římským králem a následná korunovace. Máme tak před sebou jedinečné svědectví o vzestupu lucemburského rodu, které vzniklo na objednávku právě Balduina Trevírského.

Celkem šestatřicet listů ze sedmatřiceti o velikosti 24 x 34 cm zdobí vždy dvě lavírované perokresby nad sebou, jejichž rozměry jsou přibližně 15 x 11 cm. Každá z nich má vlastní rám a obě jsou pak ještě navíc ve společném rámu. Prostor mezi orámováním vyplňují krátké doprovodné latinské texty, které osvětlují vyobrazené scény. Jednotlivá vyobrazení působí docela monotónně, lze rozeznat i pozdější zásahy, které se netýkají pouze kreseb ale i některých doprovodných textů.

Pouze dva listy se zcela liší od zbytku rukopisu. Folio 10r je celé vymalováno, pravděpodobně jako vzor, jak měl vypadat obrazový rukopis po svém dokončení, k němuž ale bohužel nikdy nedošlo. Na posledním listu 37r je pak jediné celostránkové vyobrazení s náhrobkem císaře Jindřicha VII. Lucemburského v Pise.

Stále se vedou diskuze ohledně datování rukopisu, které není konečné. Nabízí se rok 1340, kdy bylo vytvořeno samotné Balduineum, nelze však vyloučit ani jeho dřívější vznik kolem roku 1330. Přes všechny nejasnosti kolem doby vzniku manuskriptu tvoří obrazová část a za ní zařazené listiny jeden celek. Dnes se tento vzácný manuskript, který byl podle všeho i často používán a pročítán, nachází v Zemském hlavním archivu (Landeshauptarchiv) v Koblenzi.

Jsou zachyceny všechny důležité události sledovaného období: vysvěcení Balduina arcibiskupem, jeho příjezd do Trevíru, první mše a slavnostní hostina, volba a korunovace Jindřicha VII. Lucemburského, svatba Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, cesta přes Alpy, korunovace železnou korunou v Miláně, cesta z Milána přes Cremonu, Brescii, Janov a Pisu do Říma, korunovace římským císařem, další jeho tažení do Arezza, Florencie, Sieny a Pisy, Jindřichova smrt v roce 1313 a převoz jeho těla do Pisy, kde bylo pohřbeno.

Rukopis je nejen vyobrazením jednotlivých událostí, ale rovněž okázalou prezentací dosažené moci rodu Lucemburků na území Svaté říše římské a také v Českém království, o čemž svědčí zejména výše zmíněné vyobrazení svatby Jana Lucemburského s dědičkou Českého království Eliškou Přemyslovnou.

Svatba je zobrazena na foliu 5r. V horní polovině pergamenového listu zachytil malíř Jindřicha Lucemburského se ženou v Kolíně nad Rýnem při uctívání ostatků Tří králů. Scénu dolní poloviny pak vysvětluje latinský nápis: M[at]ri[m]oniu[m] Spire int[er] Joh[annem] filiu[m] H[enrici] regis ro[ma]noru[m] [e]t Elyzabeth heredem Boem[ie] .anno .X. (Sňatek ve Špýru mezi Janem, synem Jindřicha, krále římského, a Eliškou, dědičkou Čech, v roce 1310).

Scéna se odehrává pod architektonickým baldachýnem s cimbuřím. Uprostřed je pozdějším přípiskem identifikován mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, který je oddal. Jan Lucemburský a Eliška jsou výrazně menší než ostatní postavy kolem. Ženich stojí na heraldicky pravé, tedy mužské straně, nevěsta pak na straně levé. Vlevo sedí představitelé šlechty a duchovenstva, trevírský arcibiskup Balduinmá na hlavě červenou „čepičku“. Vpravo sedí rodiče ženicha s korunami na hlavách. Jedná se o velice reprezentativní vyobrazení, jelikož svatba měla velký význam nejen pro dějiny Lucemburska, ale i Čech a Svaté říše římské.

Na základě dochovaných narativních pramenů však víme, že vyobrazení neodpovídá realitě. Tehdy osmnáctiletá Eliška Přemyslovna vypadala vedle budoucího českého krále, jenž připomínal spíše hošíka, mnohem starší a vyspělejší.

Realitě neodpovídá ani vyobrazení volby Jindřicha VII. římským králem, které se nachází v dolní polovině folia 3r. Latinský nápis (Septe[m] el[e]c[t]ores eligu[n]t Henr[icum] co[m]ite[m] Lützill[imburgensem] i[n] rege[m] ro[manorum] F[ra]nk[ofordi]e XXVII die Noue[m]b[ri]s) sice uvádí, že se volby zúčastnili všichni kurfiřti, ale nebyla to pravda.

Na kresbě vidíme všech sedm kurfiřtů, volitelů římského krále, jak sedí vedle sebe. Nad jejich hlavami jsou namalovány erby, aby byli dobře identifikovatelní. Zleva doprava tak vidíme, tři arcibiskupy: Jindřicha Kolínského, Petra z Aspeltu jako arcibiskupa mohučského a Balduina Lucemburského (Trevírského). Následují falckrabě rýnský Rudolf, vévoda Rudolf saský a braniborský markrabě Waldemar. Zcela vpravo pak sedí český král Jindřich Korutanský. Ten se ale jako jediný volby nezúčastnil. Jeho vyobrazení ale musíme vnímat jako symbol uzavřenosti volebního kolegia a jednomyslného zvolení Jindřicha VII. Lucemburského novým králem.

I když některá vyobrazení neodpovídají realitě, jedná se o zcela unikátní obrazové svědectví o velmocenském vzestupu Lucemburků, kteří pak u nás vládli sto dvacet sedm let.

 

Marek Zágora

 

Foto z Klára Benešovská (ed.), Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – 1310, Praha 2010.

 

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

 

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vii-%E2%80%93-bamberska-apokalypsa/

http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ix-%E2%80%93-kniha-o-lovu-gastona-z-foix/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xi-%E2%80%93-vidensky-astrologicko-astronomicky-sbornik-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xii-%E2%80%93-kostnicky-exemplar-kroniky-kostnickeho-koncilu-ulricha-richentala/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xiii-%E2%80%93-historia-plantarum-rimskeho-a-ceskeho-krale-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xiv-%E2%80%93-mnichovsky-astrologicky-sbornik-vaclava-iv/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru