KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: NEJEN HOLÁ POZADÍ NA KLENBĚ „PALÁCE“ STARÉ RADNICE V TÁBOŘE

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Nejen holá pozadí na klenbě „paláce“ Staré radnice v Táboře

(svorník ve velkém sále Staré radnice v Táboře, dnešní Husitské muzeum v Táboře, první desetiletí 16. století)

Bezpochyby turisty nejnavštěvovanější budovou v Táboře je Stará radnice, jejíž prostory dnes slouží místnímu Husitskému muzeu. Radnice patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých zemích. S jejím budováním se začalo zřejmě v prvních letech 16. století, kdy městská rada nechala strhnout hned tři domy na západní frontě náměstí. K dispozici tak byl dostatečný prostor pro vybudování nové, monumentální radniční budovy. Rozlehlá stavba čtyřmi křídly obklopovala malé nádvoří, v patře se pak nacházely hlavní radniční místnosti. Autorem celé budovy je stavitel a kameník Wendel Roskopf (1480?–1549), žák proslulého Benedikta Rieda, jenž dokončil stavbu v roce 1521.

Za historicky nejcennější prostor radnice a doslova skvost jihočeské pozdní gotiky je považován velký dvoulodní sál, nazývaný též „palác“, jenž vznikl odstraněním větší části původního druhého patra a zaklenutím vysokého prostoru síťovou žebrovou klenbou. Tíhu klenby svedl její architekt do bočních stěn haly a dvou štíhlých sloupů. Jedinečný sál o rozloze 368 m² byl určen především k reprezentaci. Konala se v něm zasedání městské „velké obce“, různé slavnosti, divadelní představení, vítání významných hostů, ale také např. prodej luxusního zboží. V letech 1925–1927 proběhla obnova sálu a byla mu navrácena jeho původní středověká podoba.

Nejvýznamnější památkou sálu je opukový městský znak s postavičkami Jana Žižky a Jana Husa, který byl vytvořen podle městské pečeti udělené Táboru římským císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v roce 1437.

Chceme-li se však pobavit, musíme se podívat vzhůru. Záhy zjistíme, že naši předkové měli vskutku úžasný smysl pro humor a ironii. Konzoly a svorníky totiž zdobí řada drobných plastik, které vykouzlí úsměv na tváři. Jedná se např. o pozlacené postavičky s nahými zadky (a nejen s nimi), které jsou natočeny směrem k divákovi. Jde o docela oblíbený středověký motiv, jehož cílem bylo ukázat tehdejším úřadům zadek. Názorná ukázka hrubé sexuality dávala zřetelně najevo, že představy autorit o morálce a pořádku jsou normálním lidem naprosto cizí, doslova ukradené. Máme před sebou tak další nádhernou ukázku středověké komické provokace.

Obdobné motivy – nejen obnažená pozadí, ale i odhalené či dokonce zvýrazněné mužské a ženské pohlavní orgány – se na středověkých stavbách, a to světských i sakrálních, objevovaly velice často. Byly však a stále často jsou hodně vysoko (stejně jako v případě táborského „paláce“), takže běžně nebyly ani pouhým okem postřehnutelné. Také v pozdně gotickém „paláci“ Staré radnice v Táboře si jich klasický návštěvník muzea většinou ani nevšimne. O to, že nebyly hned vidět, ale ve skutečnosti vůbec nešlo. Nejdůležitější bylo, že byly součástí daných staveb jako celku.

PS: Kdo si chce prohlédnout výše uvedený „svorník“ z blízka, nechť navštíví stálou expozici „Tábor, pevnost spravedlivých i královské město“ v prostorách národní kulturní památky Bechyňská brána a věž Kotnov v Táboře, kde je k vidění jeho odlitek (viz foto).

Marek Zágora

Foto autor.

Posledních deset dílů seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-giovannino-de-grassi-a-%E2%80%9Ejeho%E2%80%9C-rozverna-abeceda/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-souboj-opice-s-jednorozcem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-kolo-stesteny-aneb-jednou-jsi-dole-jednou-nahore/

http://stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-opice-utesujici-kralova-pejska/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-podivam-se-ti-na-zoubek/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-opila-zena-stavitele-domu-sv-alzbety-v-kosicich/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-nahy-kral-vaclav-iv-a-lazebnice/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-veverka-jako-domaci-mazlicek/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-stara-zena-zhlizejici-se-v-%E2%80%9Ezrcadle%E2%80%9C/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pozdne-stredoveke-provokativni-poutni-odznaky/