karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 11. část: cesta karla iv. do francie (1377-1378)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 11. část: Cesta Karla IV. do Francie (1377-1378)
Na přelomu let 1377 a 1378 podnikl římský císař a český král Karel IV. svou poslední velkou diplomatickou a hlavně neočekávanou cestu, která mířila do jeho oblíbené Francie. Přes pokročilý věk i bolestivé onemocnění dnou se společně se svým nejstarším synem a nástupcem Václavem IV. vydal na cestu, k níž jej přiměla především politická situace v tehdejší Evropě. Karel IV. se obával, že by Lucemburkové mohli ztratit vliv v některých oblastech, zejména v Itálii a zemích, v nichž vládl Ludvík I. Veliký (Uhersko a Polsko). Římský císař chtěl ale navštívit i některá svatá místa, která znal ze svého dětství.
O celé cestě i průběhu jednání s francouzským králem Karlem V. Moudrým jsme velice dobře informováni díky oficiální Relaci Velkých kronik Francie, jejímž autorem byl králův kancléř Petr z Orgemontu. Navíc byla poslední císařova cesta zaznamenána nejen slovem, ale v exempláři Velkých kronik Francie (ms. fr. 2813) z let 1378-1380, který se dnes nachází ve Francouzské národní knihovně v Paříži, se nám dochoval i přebohatý, téměř reportážní obrazový doprovod, jehož autory byli mistři soudobé knižní malby. I v několika mladších opisech Velkých kronik Francie, které se dnes nacházejí nejen ve Francii, ale např. i ve Velké Británii pak nacházíme pár zajímavých iluminací, které se obsahově vztahují k nejdůležitějším událostem císařovy návštěvy.
Císař oznámil francouzskému králi svou návštěvu již v létě 1377 vlastnoručním listem. Původně ji chtěl podniknout asi již na podzim téhož roku, ale „pro války, které chtěl urovnat“, musel svůj příjezd do Francie posunout na konec roku.
O motivaci své návštěvy sám později uvedl, že jej přivedla „touha uvidět svaté ostatky a vykonat některé jiné poutě, při nichž chtěl učinit pobožnost, a zvláště pak veliká žádost spatřit krále a mluvit s ním“. O čem konkrétním chtěl s Karlem V. mluvit, se dodnes spekuluje. Předpokládá se však, že se s ním chtěl bavit o nástupnictví v Uhrách a Polsku. Dalším problémem, o němž mohli diskutovat, bylo hrozící nebezpečí papežského schizmatu. Přijetí nově zvoleného římského krále Václava IV. francouzským králem pak mělo mimo jiné být uznáním jeho legitimity.
Svou cestu započal Karel IV. v Tangermünde v listopadu 1377. Tažení Vestfálskem zvolil pravděpodobně záměrně, chtěl zde připomenout císařský majestát Lucemburků. Na mnoha místech, kde se zastavil, potvrzoval a uděloval různá privilegia. Delší zastávku měl v Cáchách (od 29. listopadu do 7. prosince), kde čekal na příjezd Václava IV., který se předtím zdržoval v Lucemburku. Jejich cesty se ale záhy rozešly: Karel IV. se vydal přes Maastricht do Bruselu, Václav IV. pak zpět do Lucemburku, kde se pravděpodobně setkal s posly francouzského krále. Poté se vydal za svým otcem do Bruselu. Je zajímavé, že ve Francii neměli vůbec ponětí, kdy a hlavně kudy císař přijede. Až později se dozvěděli, že císař jede přes Brabant, Hennegavsko a Cambrai. Jeho „plánový“ příjezd se ale opět opozdil.
Dvacátého druhého prosince dorazil císař se svým synem do Cambrai, které bylo posledním městem na „jeho“ území. Původně chtěl Vánoce strávit již na francouzském území v Saint-Quentinu, ale nakonec byl svým doprovodem přesvědčen, že je má strávit raději v Cambrai, kde může vystupovat v celé své důstojnosti jako císař. Navíc měl ve zvyku oděný ve slavnostním oděvu a s odznaky své císařské moci číst o Vánocích sedmou lekci jitřních bohoslužeb, což by mu ve Francii určitě nebylo umožněno. V Cambrai se zdržel do 25. Prosince 1377.
Dvacátého šestého prosince vstoupil na území francouzského krále, kde byl vítán, i když ne tak slavnostně jako na území Říše. Prvního ledna 1378 se setkal Karel IV. s bratry francouzského krále a zároveň svými synovci, Janem, vévodou z Berry a burgundským vévodou Filipem, kteří jej doprovodili do města Senlis. Karlův zdravotní stav se zhoršil natolik, že nemohl jet na koni a také jízda povozem mu způsobovala bolesti. Francouzský král mu proto poslal jeden ze svých osobních vozů a nosítka nesená dvěma muly a dvěma běhouny.
Třetí leden strávil Karel IV. v Saint-Denis, kde jej v nosítkách přinesli do místní baziliky, aby před oltářem sv. Ludvíka vykonal modlitbu. Poté si nechal ukázat další relikvie a také hrobky králů, hlavně pak Karla IV. Sličného a jeho nástupce Filipa VI., na jejichž dvorech vyrůstal. Ve stejný den obdržel od francouzského krále darem koně černé barvy, na němž slíbil na druhý den vjet do Paříže.
O den později vyjel ze svého Paláce uprostřed početného průvodu císaři naproti Karel V. Moudrý na bílém koni. Jejich setkání bylo velice vřelé a císař se se svým synem svěřil pod ochranu francouzského panovníka. Poté se společně vydali do Paříže. Po příjezdu do Paláce se císař posadil do připraveného křesla a Karel V. ještě jednou přivítal císaře a jeho syna. Potom své hosty v Paláci ubytoval.
Karel IV. se během svého několikadenního pobytu v Paříži setkal s představiteli města Paříže, kteří jemu i jeho synovi přinesli řadu darů. Před císaře předstoupili i představitelé pařížské univerzity. Mnoha dary (i svatými ostatky) obdaroval své vzácné hosty i samotný francouzský král. Došlo i k soukromým rozhovorům mezi císařem a francouzským králem, bohužel o jejich obsahu nemáme žádné bližší informace.
Ve středu 6. ledna, na svátek Tří králů navštívil Karel IV. proslulou Sainte-Chapelle, kde si prohlédl všechny svaté ostatky a zúčastnil se i mše, během níž obětoval Karel V. Moudrý zlato, kadidlo a myrhu. Na stejný den připravil francouzský král na císařovu počest velkou slavnostní hostinu, která se konala ve Velkém sálu Paláce. Původně byly připraveny čtyři chody o čtyřiceti párech jídel, ale jelikož byl Karel IV. zdravotně indisponován, byly podávány nakonec „jen“ tři chody s dvěma přestávkami a mezichody. Na závěr se pak podávaly zákusky a víno. V době přestávek se pak ve Velkém sále „odehrávala“ živá historická scéna zachycující, jak Godefroy z Bouillonu dobyl Jeruzalém. Celá scéna je podrobně vylíčena v oficiální Relaci Velkých kronik Francie.
Následující den navštívil císař Karel IV. v králově doprovodu Louvre, který si důkladně prohlédl. O den později jednal francouzský král s císařem a podpoře ve válce s Anglií, ale nedočkal se od něj očekávané odpovědi. Císař ale nechal další den shromáždit královu radu a prohlásil, že „si přeje, aby všichni věděli a aby všem a všude bylo dáno na vědomí a vyhlášeno, že on i jeho syn, římský král, kterého pro tento účel s sebou přivedl, všechny jeho ostatní děti, jeho spojenci, poddaní a příznivci chtějí a nabízejí králi být všichni jeho, bránit a střežit jeho dobro i čest jeho království, jeho dětí i bratří proti všem osobám“. Francouzský král mu poděkoval.
V rezidenci Saint-Pol se císař sešel s královnou a přál si setkat se též s královninou matkou, kterou byla vévodkyně z Bourbonu, sestra Karlovy první manželky Blanky z Valois. Při setkání oba plakali. Karel IV. navštívil rovněž Vincennes, kde složil Václav IV. do rukou francouzského krále slib, „že ho bude milovat a jemu sloužit, dokud bude žít, přede všemi knížaty světa, a jeho dětem také“.
V sobotu 16. ledna 1378 nastal čas císařova odjezdu. Císař daroval Karlu V. jako symboly přátelství dva prsteny, jeden s diamantem a druhý s rubínem. Francouzský král daroval císaři „jen“ jeden s velkým diamantem. Vzájemně se objali, políbili, společně vyšli na dvůr, kde císař nasedl do svých nosítek a král na svého koně. Společně se vydali na cestu. Když se pak loučili, oba plakali, protože věděli, že se vidí naposledy. Karel IV. jmenoval a ustanovil dauphina (nejstaršího syna a nástupce francouzského krále) svým místodržícím a generálním vikářem v Arelatském království až do konce dauphinova života.
Následující den opustil císař se svým synem v doprovodu bratrů francouzského krále Meaux a vydal se s členy svého dvora k Remeši. Od 22. ledna do 19. února 1378 pak pobýval Karel IV. v Lucemburku, odkud se pak přes Trevír, Bernkastel, Oppenheim a Heidelberg vydal do svého oblíbeného Norimberku, kde strávil čtrnáct dní. Do Prahy pak dorazil na začátku dubna…
PS: V roce 2006 vydalo Argo nádhernou knihu profesora Františka Šmahela „Cesta Karla IV. do Francie“, v níž autor brilantním způsobem přiblížil okolnosti poslední Karlovy velké diplomatické cesty. Šmahelova kniha se nedávno dočkala i překladu do angličtiny (The Parisian Summit, 1377–78. Emperor Charles IV and King Charles V of France).
Marek Zágora
Příště: Smrt a pohřeb (1378)
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru