karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 10. část: karel iv. a ženy (1316-1378)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 10. část: Karel IV. a ženy (1316-1378)
V životě římského císaře a českého krále Karla IV. hrály velice významnou roli ženy. Nemáme na mysli pouze jeho čtyři manželky, které měly zajistit pokračování rodu a Karlovy vlády, ale i další ženy, které více či méně ovlivnily jeho osobnost a život.
První ženou v Karlově životě byla jeho matka Eliška Přemyslovna (1292-1330), dcera krále Václava II. a Guty Habsburské, která se v roce 1310 provdala za Jana, jediného syna římského krále Jindřicha VII. Lucemburského. V pátek 14. května 1316 se pak královskému páru narodil vytoužený syn a následník trůnu, který byl pokřtěn jménem Václav.
Královna se krátce po synově narození začala věnovat politice, a proto svěřila svého čtyřměsíčního syna svému přívrženci Vilémovi Zajíci z Valdeka, který sídlil na Křivoklátě. V následujícím roce mu ale přestala důvěřovat a převezla Václava na hrad Loket. Atmosféra v zemi byla velice napjatá, narůstaly i rozpory mezi Janem a Eliškou. Ty vyvrcholily na počátku roku 1319 poté, co Eliška odjela s dětmi opět na hrad Loket. Jan hrad oblehl a ten se mu na druhý den vzdal. Královna směla odjet s dětmi na svůj hrad Mělník, ale Janovi musela předat tříletého Václava, s nímž se pravděpodobně později již nikdy nesetkala.
Jaké byly další Václavovy – Karlovy osudy víme. Ale jak to bylo s Eliškou? Rozpory mezi manželi pokračovaly, i když v roce 1321 se oba nakrátko sblížili poté, co Jan utrpěl zranění v turnaji. Na počátku 20. let se jim pak narodil syn Jan Jindřich a dvojčata Eliška a Anna. V roce 1322 ale uprchla před Janem do Bavorska ke svému zeti a dceři Markétě. Později se sice vrátila, ale soustředila se hlavně na sbírání ostatků, což po ní pravděpodobně podědil i Karel IV., podporovala Zbraslavský klášter a neúspěšně usilovala o svatořečení Anežky České. Česká královna Eliška Přemyslovna zemřela 1. října 1330 na tuberkulózu a pohřbena byla na Zbraslavi.
Karel na svou matku nikdy nezapomněl podobně jako na svůj přemyslovský původ. Když se na konci října 1333 vracel po mnoha letech do Prahy, zajel nejprve do Zbraslavského kláštera poklonit se k hrobu Elišky Přemyslovny.
Druhou ženou, která svým způsobem ovlivnila život malého kralevice, byla jeho teta Marie Lucemburská (1304-1324), která se v září 1322 provdala za francouzského krále Karla IV. Sličného. Tento sňatek byl velkým úspěchem lucemburské sňatkové politiky. V neděli 15. května 1323 byla Marie korunována francouzskou královnou. Ve stejný den pak byla jejímu synovci Václavovi, který krátce předtím dorazil do Paříže, kde se mu mělo dostat náležité výchovy, udělena svátost biřmování a při této příležitosti obdržel od svého kmotra, francouzského krále jméno Karel. Ve stejný den uzavřel kralevic Karel též dříve dohodnuté manželství se stejně starou princeznou Markétou z Valois, zvanou Blanka. Karel IV. Sličný si malého Lucemburka velice oblíbil a dobře se o něj postaral. Karlova teta Marie zemřela v březnu následujícího roku po pádu z koně.
První chotí Karla Lucemburského se stala Blanka z Valois (1316/1317-1348, obr. 1), nejmladší dcera hraběte Karla z Valois, bratra francouzského krále Filipa IV. Sličného. Původně byla pokřtěna Markéta, ale brzy jí podle jejich plavých vlasů začali říkat Blanka. Sňatek domluvili jejich otcové a konal se krátce po příjezdu kralevice Václava do Francie (viz výše). Až do roku 1328 žili odděleně, jako manželé začali žít až od roku 1330, kdy byl Karel odvolán do Lucemburska. O rok později odjel Karel do severní Itálie a Blanka zůstala v Lucemburku a zajížděla za rodinou do Francie.
V červnu 1334 přijela do Prahy a byla srdečně vítána. Kronikáři si povšimli, že se jejím prostřednictvím dostala do Čech i francouzská móda. Blančina družina ale musela brzy na nátlak zemské obce opustit České království. V květnu 1335 se jí narodila první dcera Markéta († 1349). Jan Lucemburský ji po sporu s Karlem vykázal jako moravskou markraběnku do Brna. Na Pražský hrad se pak vrátila až po dvou letech, které většinou trávila sama, protože Karel byl často dlouhodobě v zahraničí. V roce 1342 porodila druhou dceru Kateřinu († 1395). Po smrti Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku se stala českou královnou, korunována byla spolu s Karlem v září 1347. Zemřela v králově nepřítomnosti 1. srpna 1348. Pohřbena byla v královské hrobce v katedrále sv. Víta.
Druhá Karlova manželka Anna Falcká (1329-1353, obr. 2) byla dcerou rýnského falckraběte Rudolfa II., který původně stál na straně Karlových soupeřů, vzdorokrále Günthera ze Schwarzburgu a předtím i císaře Ludvíka Bavora. Karel jej chtěl získat na svou stranu, což se mu sňatkem podařilo. Zároveň získal vyhlídky na Rudolfovy části Horní Falce.
Sňatek se konal 4. března 1349 v Bacharachu. V červenci téhož roku pak proběhla v Cáchách Annina korunovace římskou královnou, v listopadu pak v Praze na českou královnu. Králi porodila v roce 1350 syna Václava, který však v necelých dvou letech zemřel. Anna Falcká zemřela nečekaně 2. února 1353 a byla pohřbena rovněž v královské hrobce Svatovítské katedrály.
Karlovou nejmilovanější chotí byla Anna Svídnická (1339-1362, obr. 3), dcera vévody Jindřicha Svídnického a Kateřiny Uherské, sestry uherského krále Ludvíka I. Velikého. Karel IV. s ní původně počítal jako s manželkou svého syna Václava (1350-1351) z druhého manželství, protože chtěl získat území jejího otce (Svídnicko a Javorsko), kterým by scelil oblast Slezska. Po synově smrti se rozhodl, že si ji vezme sám.
Sňatek se uskutečnil 27. května 1353 v Budíně. O dva měsíce později pak byla Arnoštem z Pardubic korunována českou královnou. Římský a český král se díky sňatku sblížil s uherským králem Ludvíkem I. Velikým a také s polským králem Kazimírem III. Velikým. Anna byla v únoru 1354 v Cáchách korunována římskou královnou a společně s Karlem se chystali na římskou jízdu. Ta vyvrcholila 5. dubna 1355 císařskou korunovací v chrámu sv. Petra.
V roce 1358 porodila první dítě, dceru Alžbětu († 1373). Nejšťastnější moment jejich společného soužití ale nastal 26. února 1361 kolem deváté hodiny večerní, kdy se v Norimberku narodil Karlu IV. vytoužený syn a dědic Václav, budoucí Václav IV. Císařovna a česká královna Anna Svídnická zemřela 11. července následujícího roku při třetím porodu i s novorozenětem.
Čtvrtá manželka císaře Karla IV. Alžběta (Eliška) Pomořanská (1347-1393, obr. 4) byla dcerou Bogislava V. z Pomořan a z Wolgastu a vnučkou polského krále Kazimíra III. Velikého. Proslula neobvykle velkou silou, prý ohýbala podkovy a lámala nože.
Karel IV. se s ní oženil 21. května 1363 v Krakově, Alžbětě bylo šestnáct, jemu čtyřicet sedm. V roce 1366 se jim narodila dcera Anna († 1394), roku 1368 pak syn Zikmund († 1437). Krátce po Zikmundově narození podnikla Alžběta spolu s manželem římskou jízdu a byla v Římě korunována papežem římskou císařovnou.
Celkem Karlovi porodila šest dětí, dvě dcery (druhou byla Markéta „Mladší“ (1373-1410)) a čtyři syny (po Zikmundovi se narodili Jan Zhořelecký (1370-1396), Karel (1372-1373) a Jindřich (1377-1378)).
Po Karlově smrti se všemožně snažila prosadit Zikmunda a další své potomky. Vadilo jí, že by její děti měly být podřízeny nevlastnímu bratrovi Václavu IV. Byla to např. její zásluha, že se Zikmund stal uherským králem. Alžběta byla velice energická a výrazná, ze všech Karlových žen zanechala nejhlubší stopu.
Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393 v Hradci Králové a byla pohřbena stejně jako všechny její předchůdkyně v královské hrobce ve Svatovítské katedrále.
Na závěr zmiňme alespoň dvě Karlovy dcery, Kateřinu z prvního manželství a Annu z posledního. Kateřina Lucemburská byla v šesti letech odeslána na dvůr svého budoucího manžela Rudolfa IV. Habsburského (1339-1365), za něhož se provdala v roce 1353 v Praze. S Rudolfem IV., zvaným Zakladatel se Karel IV. dostal několikrát do sporu a k jejich smíření došlo až roku 1364. Přispěla k němu i samotná Kateřina. O rok později ale náhle ovdověla. Jejím druhým manželem se Karlovou „zásluhou“ stal v roce 1366 braniborský markrabě Ota V. Braniborský († 1379), s nímž ale moc času netrávila. Kateřina zemřela v roce 1395 a byla pohřbena v chrámu sv. Štěpána ve Vídni po boku svého prvního manžela. Obě manželství byla bezdětná.
Anna Lucemburská sehrála po smrti svého otce významnou roli v diplomacii. V roce 1380 přijeli za králem Václavem IV. vyslanci anglického krále, aby jej požádali o ruku jeho nevlastní sestry Anny. Ta se nakonec skutečně provdala za anglického krále Richarda II. a v roce 1382 byla korunována na anglickou královnu. Přestože bylo kritizováno, že nepřinesla žádné věno a že vedla velice nákladný život, je anglickou historiografií označována jako „dobrá královna Anna“. Její zásluhou došlo i k šíření kulturních vlivů mezi Českým královstvím a Anglií. Zemřela bezdětná roku 1394 na mor a byla pohřbena ve Westminsterském opatství.
Marek Zágora
Příště: Cesta Karla IV. do Francie (1377-1378)
Následující díl:
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru