karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 8. část: zákonodárcem (1355-1356)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 8. část: Zákonodárcem (1355-1356)
Karel IV. navazoval v mnohém na své předchůdce, zejména pak svého děda z matčiny strany Václava II. z rodu Přemyslovců. Na počátku 50. let 14. století se pokusil prosadit zemský zákoník. Přihlásil se tak k ideji božského původu práva i královské moci, čímž by měl panovník právo vydávat nové zákony a upravovat staré.
Na zákoníku, který je známý pod mladším názvem „Maiestas Carolina“ (název je z roku 1617), pracoval Karel IV. spolu s odborníky v letech 1351-1353. První verze tak vznikla před první Karlovou římskou jízdou a reprezentace Českého království (knížata a panstvo) s ní původně předběžně souhlasila.
Původní verze obsahovala kolem stovky kapitol. Druhá redakce zákoníku pak byla dokončena až po Karlově návratu z italského tažení v roce 1355, kdy byly doplněny úvodní a závěrečné kapitoly. První kapitoly se týkaly státního náboženství a boje proti herezi, závěrečné pak procesně právních záležitostí a postavení vdov a sirotků. Pravděpodobně ve stejné době vznikla i předmluva, v níž se Karel IV. přihlásil mimo jiné k přemyslovské tradici.
Zákoníkem chtěl Karel IV. písemně zakotvit obecné normy, české zemské právo.
Text mimo jiné obsahoval články o sexuální morálce, zákazu božích soudů, o ochraně královských lesů. Dále měl upravovat vztah královské domény a svobodných zemských statků. Hlavní důraz pak kladl na kompaktnost a nezcizitelnost dvaceti devíti královských měst a třinácti hradů, které měly být základní oporou královské moci. Tyto královské statky se nacházely nejen na území Českého království, ale i v ostatních zemích Koruny české. Zemský zákoník měl vejít ve veřejnou známost, měl být každoročně předčítán, vždy o suchých dnech před Vánocemi na zemském soudu.
Česká šlechta ale po druhé redakci textu s jeho přijetím nesouhlasila. Karel v této situaci nakonec prohlásil, že jediný exemplář zákoníku shořel (exemplář zákoníku neshořel, ale dále se s ním pracovalo, byl dokonce přeložen do češtiny). Všichni v Českém království, panovníkem počínaje a poddanými konče, se pak nadále měli řídit starobylými právy a zvyklostmi. Šlechta se mohla podílet na vládě, i když Karel IV. nadále vládl jako svrchovaný, Bohem vyvolený panovník.
Karel IV. pracoval rovněž na nových zásadách volby římského krále a zákoníku pro Svatou říši římskou. Text začal vznikat po Karlově návratu z římské jízdy na podzim 1355. Karel chtěl především stanovit přesný postup volby římského krále, ustálit podobu kurfiřtského kolegia a zabránit tak vnitřním konfliktům.
Prvních třiadvacet článků bylo vyhlášeno 10. ledna 1356 na říšském sněmu v Norimberku, předtím o nich bylo jednáno a byly dokončovány jednotlivé formulace. Autorem výsledné formulace jednotlivých článků byl kancléř Jan ze Středy, jenž dbal na vysoký styl latiny. Zbývajících osm článků pak bylo proklamováno 25. prosince 1356 v Metách. Celý zákoník byl vyhotoven v sedmi exemplářích, pět pro kurfiřty (českého krále, falckraběte rýnského a arcibiskupy z Kolína, Trevíru a Mohuče) a dva pro říšská města Frankfurt nad Mohanem a Norimberk. Exemplář určený pro českého krále se dnes nachází ve Vídni.
Od roku 1400 se zákoníku začalo říkat „Zlatá bula“ (Aurea bulla) podle pečeti, kterou byl zákoník zpečetěn. Do současnosti se dochovalo kolem šedesáti exemplářů jejího latinského znění a čtyři desítky německých překladů. Zlatá bula Karla IV. platila, i když v omezené míře, až do konce Svaté říše římské v roce 1806.
Předmluva uvádí, že dokument vznikl, aby se zamezilo rozpolcenosti Říše, která je příčinou různých rozbrojů. Oporou a zároveň záštitou pokoje má být sedm sloupů-kurfiřtů. Ustanovení zákoníku pak mají tuto jednotu chránit.
První kapitoly se týkají přípravy volby římského krále a jejího provedení. Nejpozději do tří měsíců po smrti římského panovníka se mají kurfiřti sjet do Frankfurtu nad Mohanem, který byl určen volebním místem. Do třiceti dnů měl pak být zvolen římský král. K úspěšné volbě stačila většina, tedy čtyři ze sedmi kurfiřtských hlasů. První říšský sněm po volbě se měl konat v Norimberku.
Následující články zákoníku se týkají kurfiřtů, jejich práv a privilegií a zásady primogenitury, která se samozřejmě týkala pouze světských kurfiřtů. Prvořadé postavení mezi kurfiřty získal český král, jemuž bylo kupř. v průvodu vyhrazeno místo hned za římským panovníkem. Český král měl být svobodně zvolen sněmem v případě vymření panovnického rodu. Byla dokonce zaručena dědičnost českého trůnu po meči i po přeslici. Čechy nebyly říšským lénem, jako léno uděloval císař českému králi pouze úřad nejvyššího číšníka a kurfiřta. Český král měl právo razit zlaté a stříbrné mince. České království získalo samostatné a privilegované postavení v rámci celé Říše.
V Říši bylo zakázáno zakládání spolků měst s mimoměstskými partnery, vznik landfrýdů měl odsouhlasit římský král atd. Některé body, které měl zákoník původně řešit, se ale nakonec nevyřešily (např. mincovní poměry).
Zajímavé je znění 30. kapitoly, v níž bylo doporučováno kurfiřtům, aby své syny a následníky nechali od sedmi let učit latinsky, italsky a také „slovansky“, tedy s největší pravděpodobností česky. Němčina byla jejich přirozeným jazykem.
Zákoník pro Svatou říši římskou zvaný „Zlatá bula“ Karla IV. byl dílem kompromisu mezi císařem a jednotlivými říšskými knížaty. Usnadnil volbu římského panovníka a posilnil vliv jednotlivých kurfiřtů v čele s českým králem. Jednotlivá ustanovení Zlaté buly ale nebyla vždy dodržována. První, kdo její ustanovení porušil, byl samotný Karel IV.
Příloha – Královská doména:
Nezcizitelná města podle Maiestas Carolina:
Vratislav, (Slezská) Středa, Hlohov, Frankenštejn, Budyšín, Zhořelec, Lobava, Lubáň, Kamenec, Praha, Hradec Králové, Albrechtice, Chrudim, Plzeň, Kladská Bystřice, Nymburk, Žitava, Litoměřice, Žatec, Pirna, Most, Kadaň, Tachov, Domažlice, Písek, České Budějovice, Čáslav, Kutná Hora a Kouřim.
Nezcizitelné hrady podle Maiestas Carolina:
Sobotka a Borov ve Slezsku, Kladsko, Svojanov, Lichtenburk, Bezděz, Königstein, Loket, Přimda, Nečtiny, Křivoklát, Karlštejn a Zvíkov.
Marek Zágora
Příště: Narození dědice (1361)
Další díl:
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru