knižní novinky detailbratislava: podnětná kolektivní monografie človek a svet zvierat v stredoveku

Bratislava: Podnětná kolektivní monografie Človek a svet zvierat v stredoveku

Téma zvířat ve středověku bylo a je bohužel v naší historiografii stále převážně okrajovou záležitostí. Naopak západoevropská historiografie se problematice zvířat intenzivně věnuje již delší dobu a výsledkem bádání je řada podnětných studií a monografií.

S některými, které se dočkaly překladu, se mohli seznámit i čeští čtenáři. Jedná se hlavně o dvě práce: první je kniha Jean-Clauda Schmitta „Svatý chrt. Guinefort léčitel dětí ze 13. století“, která vyšla česky v roce 2007, druhou pak úžasná monografie „Medvěd. Dějiny padlého krále“ (2011) Michela Pastoureaua, jednoho z největších odborníků na zvířecí svět středověku.

Důkazem, že zajímavá monografie věnována vztahu člověka k zvířatům může vzniknout i ve střední Evropě, je krásná kniha slovenské medievistky Daniely Dvořákové „Kôň a člověk v stredoveku. K spolužitiu človeka a koňa v Uhorskom kráľostve“, která vyšla v roce 2007.

Zvyšující pozornost o svět zvířat v posledních letech potvrzuje i úspěšná mezinárodní výstava „Umenie a príroda stredovekej Európy“, která byla k vidění na Bratislavském hradě na přelomu let 2013 a 2014. V roce 2013 se navíc konala v Topoľčiankách mezinárodní konference věnovaná interakci lidí a zvířat ve středověku.

Výsledkem zvýšeného zájmu o téma je i nedávno vydaná kolektivní monografie nazvaná „Človek a svet zvierat v stredoveku“, jejíž editorkou je výše zmíněná Daniela Dvořáková. Kniha, kterou vydala VEDA, vydavatelství Slovenské akademie ukazuje, že zvířata mají své nezastupitelné místo v dějinách. Všechny texty nabízejí jedinečnou možnost nahlédnout do rozmanitého zvířecího světa nejen období středověku. Zároveň ukazují, že problematika se týká i českých a slovenských, resp. uherských dějin.

Autorsky se na knize podíleli slovenští a čeští odborníci, nejen historici a historici umění, ale i archeologové, archiváři a jazykovědci. Čtenář má tak před sebou pestrou paletu různých témat přibližujících fakt, že ve středověku byla zvířata každodenní součástí lidského života.

Lidé navíc o zvířatech intenzivně přemýšleli, a proto je důležité vnímat vztah člověka k zvířecímu světu jako jeden z významných fenoménů. Zvířatům byla ve středověku navíc věnována i bohatá literatura (bestiáře, zoologické a přírodovědně historické spisy, bajky, knihy o lovu, příručky o jezdeckém umění a o lékařské péči o zvířata, encyklopedie).

Zvířecí svět zanechal nesmazatelnou stopu i ve výtvarném umění. Proto je třeba vedle písemných pramenů různé povahy nepřehlížet též dochované prameny vizuální, které jsou jedinečným a zároveň velice bohatým zdrojem informací o zvířecím světě, který během středověku prošel i řadou zásadních proměn. Pravdou ale zůstává, že jejich interpretace je často velice komplikovaná.

Kniha je rozdělena do celkem osmi oddílů, které vymezují některá stěžejní témata vztahu člověka a zvířete. Každá část je pak uvozena zasvěceným textem editorky. I když je v názvu monografie uveden středověk, byly do ní zařazeny stati, které toto vymezené období překračují, a to z obou stran.

Nejvíce studií je věnováno zvířeti jako symbolu. Ve středověku hrály symboly významnou roli a zvířatům se samozřejmě nevyhnuly. Vždyť zvířata již od pradávna symbolizovala jednotlivé lidské vlastnosti, které jim byly přisuzovány. Většinou však převažovaly ty špatné.

Navíc pak ještě zvířata plnila funkci atributů, pomocí nichž bylo možné poznat konkrétní osobu, místo, povolání nebo třeba i jiné zvíře. A tak podle draka poznáme archanděla Michaela, podle beránka Jana Křtitele, podle lva evangelistu Marka. Ryba byla symbolem vody, pták nebe, prase lesa, podle ovce se poznal pastýř, podle prasete řezník, podle koně zase kovář. A dalo by se dále pokračovat…

Druhý oddíl je zasvěcen nejvzácnějším zvířatům středověku, koním a psům. Kůň byl pro člověka víc než jen zvíře, byl to společník člověka, který sloužil k osobní i „nákladní“ přepravě, práci i válce.

Umělci se snažili zachytit koně co nejvěrněji a v různých pozicích, čímž prokazovali své umění. Pes byl od pravěku věrným a účinným pomocníkem člověka, přesto mu byly připisovány i mnohé špatné vlastnosti, byl dokonce považován za nečisté zvíře.

Trochu zamrzí, že všechny studie této části se zabývají pouze světem psů a koním je tak větší pozornost věnována jen v úvodu Daniely Dvořákové. Je to škoda!

Psům je věnována i jediná stať následujícího oddílu o léčivých schopnostech zvířat, o nichž najdeme ve středověkých písemných pramenech řadu zmínek. Dokonce byla napsána i řada prací, v nichž se autoři věnovali „jen“ léčivým účinkům jednotlivých zvířat (např. Hildegarda z Bingen).

Významnou roli v životě většiny středověkých lidí hrála hospodářská zvířata, která nebyla jen zdrojem potravy, ale i důležitou pracovní silou, a proto je jim zasvěcena čtvrtá část. Ve středověkých vizuálních pramenech často narazíme na jejich vyobrazení.

Je dobře, že v dalším oddílu je věnována pozornost i zvířatům, která stála na pomyslném okraji lidské i zvířecí společnosti. Musíme si ale uvědomit, že lidé středověku zcela odlišně vnímali zvířata, která my považujeme za fantastická a o jejichž neexistenci nepochybujeme (jednorožec, drak, gryf a podobně). Středověký člověk je vnímal naopak jako úplně normální zvířata, kterých se bál stejně jako např. „démonického a obávaného“ vlka.

Jak dokazuje šestý oddíl, byla ve středověku některá zvířata považována za velice cenné dary. Většinou jimi byli koně, psi nebo draví ptáci, ale mezi dary najdeme i řadu exotických zvířat, kupř. slona, velblouda, nosorožce, žirafu nebo ledního medvěda.

Zvířata si většinou nejčastěji spojujeme s lovem, případně s rybolovem. V této souvislosti je však nemůžeme vnímat pouze jako cíl lovu či rybolovu, ale člověk sám k lovu používal zvířata jako důležité a často nepostradatelné pomocníky. Ve středověku byl oblíbený vedle lovu pomocí psů i lov s dravými ptáky, kterým věnoval svůj učený traktát i samotný římský císař Fridrich II. Štaufský.

Poslední texty publikace ukazují, že zvířata žila ve středověku nejen na venkově, ale úplně normální bylo je potkat v ulicích měst. To se pak mohlo mimo jiné promítnout např. do trestních zápisů městských soudních knih, protože se zvířata často kradla. Při procházkách středověkým městem bychom ale objevili i řadu různých vyobrazení zvířat či jejich částí, od jasných symbolů panovnické reprezentace (lev, orel), přes erby (zejména šlechticů) až po domovní znamení.

Vydání kolektivní monografie „Človek a svet zvierat v stredoveku“ je významným a zároveň záslužným počinem, který snad nezůstane osamocen. Jednotlivé studie jsou pak velice podnětným čtením a jasným důkazem, že problematika člověka a jeho vztahu k zvířatům má badatelům opravdu co nabídnout.

 

Marek Zágora

 

Daniela Dvořáková a kol., Človek a svet zvierat v stredoveku, VEDA, Bratislava 2015, 572 stran, doporučená cena 16,80 euro

 

Obsah:

Úvod

Daniela Dvořáková, Člověk a svet zvierat v stredoveku

1. Zviera jako symbol (Daniela Dvořáková)

1.1 Ivan Gerát, Zvieratá v obrazových legendách stredoveku

1.2 Milada Studničková, Musca, creatura minima: Co vše může znamenat moucha na středověkém obraze

1.3 Marie Malivánková Wasková, Zvíře jako prostředek dehonestace ve středověku a raném novověku. Hlava skopová, německý pes, vůl a svatý Šebestián

1.4 Eva Frimmová, Zvieratá v humanistickej tvorbe

1.5 Hana Šedinová, Kukačka a kukaččí mládě v antických a středověkých textech

1.6 Dušan Buran – Radoslav Ragač, Krv zvierat v stredoveku: od kunsthistórie k heraldike a späť

1.7 Pes při nohách kráľa Ahasvera. Pokus o interpretáciu psa na tapisérii Príbeh o Ester

2. Kôň a pes, nejvzácnejšie zvieratá stredoveku (Daniela Dvořáková)

2.1 Peter Bystrický, Rozporuplné vnímanie psa v dejinách

2.2 Peter Bystrický, Čierny pes

2.3 Michal Pírek, Psy a ich chov v stredovekej spoločnosti

3. Liečivá moc zvierat (Daniela Dvořáková)

3.1 Peter Bystrický, Psy – liečitelia

4. Hospodárske zvieratá (Daniela Dvořáková)

4.1 Pavol Hudáček, Silva ad pastaram porcorum: Lesné pasenie svíň na kráľovských a církevných majetkoch v ranostredovekej Európe

4.2 Ján Lukačka, Chov a využitie domácich zvierat v stredoveku

5. Zvieratá nenávidené a prenasledované (Daniela Dvořáková)

5.1 Tomáš Borovský, Démonický a obávaný, ponižovaný a vysmívaný. Vlk ve středověku

5.2 Peter Bystrický, Sympatický vlkolak

6. Zviera jako kráľovský dar (Daniela Dvořáková)

6.1 Petr Elbel, Velbloud Plzeňský. Osudy jednoho velblouda uprostřed husitských válek a otázka znakového privilegia císaře Zikmunda pro Plzeň

6.2 Michaela Antonín Malaníková, Nešťastný dar šťastného krále

6.3 Michal Bada, Slon na Bratislavskom hrade v roku 1552

7. Poľovačky a rybolov (Daniela Dvořáková)

7.1 Pavol Maliniak, Úlovky, dary a jelene v maštali. Sociálne a kultúrne pozadie poľovníctva vo Zvolenskej stolici

7.2 Jana Janišová – Dalibor Janiš, Lov a ochrana zvěře v ustanoveních českého a moravského zemského práva

7.3 Žofia Lysá, O umení lovu s dravými vtákmi

7.4 Miriam Hlaváčková, Ryby a pôstna tradícia

8. Zvieratá v mestách (Daniela Dvořáková)

8.1 Juraj Šedivý, Zvieratá v stredovekom meste na príkladu Bratislavy

8.2 Martin Štefánik, Krádeže zvierat podľa trestných zápisov bratislavskej súdnej knihy z rokov 1435-1519

8.3 Kateřina Jíšová, Zvířecí symbolika v materiální kultuře města: domovní znamení, erby a pečeti

Záver

 

Ke knize „Svatý chrt. Guinefort léčitel dětí ze 13. století“:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-svaty-chrt-guinefort-lecitel-deti-ze-13-stoleti-jedno-ze-stezejnich-del-jeana-claude-schmitta-lze-koupit-za-akcni-cenu/

 

Ke knize „Medvěd. Dějiny padlého krále“:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-medved-dejiny-padleho-krale-hluboka-sonda-nejen-do-sveta-zvireci-symboliky-v-dobe-stredoveku/

 

Ke knize „Kôň a člověk v stredoveku. K spolužitiu človeka a koňa v Uhorskom kráľostve“:

http://www.stavitele-katedral.cz/budmerice-kun-ve-stredoveku/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru