Praha: Templáři a Kristův rubáš - překlad nové knihy Barbary Fraleové, archivářky Vatikánských tajných archivů

Praha: Templáři a Kristův rubáš - překlad nové knihy Barbary Fraleové, archivářky Vatikánských tajných archivů

Nakladatelství Argo vydalo v roce 2009 překlad zajímavé knihy „Templáři" historičky Barbary Fraleové, archivářky Vatikánských tajných archivů, která v roce 2001 objevila tzv. Chinonský svitek, dokument, jenž dokazuje, že papež nepovažoval templáře za kacíře. Kniha se po svém českém vydání setkala s velkým zájmem především laické veřejnosti, protože tématiku templářů přibližovala velice erudovaně, bez snahy objevit nějakou senzaci.

Nyní připravilo Argo překlad její další knihy nazvané „Templáři a Kristův rubáš", přičemž toto spojení zní velice „lákavě". Čtenář by očekával, že Fraleová jako pracovnice Vatikánských tajných archivů narazila na nějaký zásadní, klíčový dokument, který je nezpochybnitelným svědectvím a zároveň důkazem o úzkém spojení templářů s proslulým Turínským plátnem, které podle ní bylo po nějakou dobu v jejich vlastnictví.

Plátno se pak mělo stát důležitou součástí templářské „mystiky", předmětem, který sloužil k templářským rituálům, a zároveň mělo být jednou z nejuctívanějších relikvií, kterou vůbec vlastnili. Ale jen malé množství templářů mělo pravděpodobně to štěstí, že mohli plátno spatřit celé, respektive složené tak, že byla vidět pouze hlava člověka (Krista).

Fraleová se v úvodní části knihy vrací zpět ke vzniku řádu i jeho historii, nejvíce se pak věnuje samotnému procesu s templáři, kteří byli obviněni z řady provinění, mezi nimiž bylo i uctívání některých předmětů, jež byly prezentovány spíše jako pohanské než křesťanské. Byla to jedna z věcí, i když ne ta nejdůležitější, která řádu nakonec ublížila, což bylo dáno také tím, že samotní členové řádu nebyli schopni některá obvinění vyvrátit.

Autorka dokázala, že většina bodů žaloby neměla reálné opodstatnění. Ve skutečnosti byli templáři věrnými křesťany, i když při přijímacích rituálech používali některé „metody", jež v určitém rozporu s křesťanstvím byly.

Co se ale vztahu templářů k Turínskému plátnu týče, rozvíjí Fraleová pouze myšlenky a názory, jež byly vysloveny již před několika desetiletími. Nejedná se sice o zcela scestné soudy, ale jen o částečně fakty podložená tvrzení. Bohužel u některých „nových" informací chybí v poznámkovém aparátu uvedení zdroje, respektive konkrétního písemného pramene, z něhož své poznatky čerpala.

O spojení Turínského plátna s templáři se psalo již dříve, jen chyběly konkrétní důkazy. Také Fraleová pracuje hlavně s nepřímými důkazy, kterými jsou především „nové" interpretace již dříve známých písemných pramenů, z nichž některé jsou v originálu velice těžce čitelné. Právě proto může být i jejich překlad a následná interpretace zavádějící!

Ve svých tvrzeních se Fraleová snaží opřít i o „nejnovější" poznatky odborníků různých vědních, často „technických" oborů, které se v posledních dvaceti, třiceti letech Turínským plátnem podrobněji zabývaly. Ale i výsledky jejich bádání jsou hlavně nepřímými důkazy.

Pro čtenáře, který doposud o Turínském plátnu nic nevěděl a ani nečetl, bude jistě řada věcí překvapivá a dokonce fascinující. Jedná se např. o pasáže popisující podobu Turínského plátna a zranění člověka, jenž jím byl přikrytý.

Autorka se zabývá i datací samotného plátna, jež zatím neodpovídá představám odborníků. Budou se proto muset aplikovat nové metody určování stáří materiálu, jelikož se doposud nebral velký ohled na nepřeberné množství vedlejších vlivů, které přesnější dataci „Kristova rubáše" komplikují.

Po přečtení knihy můžeme konstatovat, že není vyloučeno, že se slavné Turínské plátno opravdu dostalo na několik desetiletí do majetku templářského řádu. Tento názor ale není vůbec nový! Autorka jako velká znalkyně historie templářů bohužel nepodala žádný zcela nepochybný důkaz o tom, kdy se plátno mohlo do jejich majetku dostat. Vše jsou jen nepřímá svědectví, která lze někdy vyložit také jinak.

Knihy Barbary Fraleové jsou velice čtivé, bohužel trpí i klasickými neduhy publikací, které se blíží tzv. "literatuře faktu". V knize je několik menších nepřesností, co se např. použití a překladu některých termínů týče. Pozorný čtenář narazí i na pár nesrovnalostí, jež jsou ale spíše překlepy než faktografickými chybami. A to je docela škoda. Nelze z toho ale vinit překladatele, je to spíše důsledek uvolněného pojetí autorky a její práce s dokumenty.

Přes všechny výše uvedené výtky se jedná o knihu, která si zaslouží pozornost, a to nejen zájemců o historii templářského řádu. Je to velice inspirativní čtení, které naznačuje další cesty, kterými by se mohlo ubírat vědecké bádání týkající se templářů i tzv. Turínského plátna.

Barbara Fraleová napsala k této knize i druhý díl nazvaný „Rubáš Ježíše Nazaretského", který vyšel poprvé italsky v roce 2009. Lze předpokládat, že se brzy objeví i jeho překlad do češtiny.

Marek Zágora

Barbara Fraleová, Templáři a Kristův rubáš, Argo, Praha 2011, 194 stran, doporučená cena 298 Kč.

O knize „Templáři:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-templari-kniha-archivarky-vatikanskych-tajnych-archivu/

K templářům také:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-proces-s-templari-seriozni-pohled-do-dejin-tajemneho-radu/

K Turínskému plátnu také:

http://stavitele-katedral.cz/turin-je-turinske-platno-opravdovym-zazrakem/

http://www.stavitele-katedral.cz/zahada-otisku-ukrizovaneho-muze-v-turine-stredoveka-kopie-nebo-anticky-original/

http://www.stavitele-katedral.cz/kasperske-hory-obsahla-a-zajimava-vystava-o-promenach-podoby-krista-v-dejinach-umeni/