Praha: Templáři - kniha archivářky Vatikánských tajných archivů

V posledních letech se objevilo na českém knižním trhu velké množství publikací, které se zabývají templářským řádem a jeho historií, bohužel ale převažují tituly senzacechtivé. Přesto vyšlo v češtině i několik kvalitních odborných prací jako např. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu od Malcolma Barbera - vydalo v roce 2006 Argo. Stejné nakladatelství přišlo nedávno s očekávaným překladem knihy Templáři, jehož autorkou je pracovnice Tajných vatikánských archivů Barbara Fraleová, která v roce 2001 objevila tzv. Chinonský svitek, doposud neznámý dokument, jenž dokazuje, že papež Klement V. nepovažoval templáře za kacíře.

Již v samotném úvodu se Fraleová snaží vyvrátit řadu mýtů, jež jsou s templáři spjaty. Zdůrazňuje především důležitý fakt, že dějiny řádu končí roku 1314, kdy byl upálen poslední velmistr templářů Jakub z Molay. Vše, co se událo po tomto datu, je už pouze dějinami templarismu. Ani na počátku 21. století však neutuchá zájem o cokoliv, co je nějak spojeno s templáři.

Dějiny řádu jsou úzce provázány s historií křížových výprav. Autorka přibližuje okolnosti vyhlášení první křížové výpravy a průběh dalších kruciát, ale hlavně se věnuje počátkům řádu a jeho dějinám až do osudného procesu. Mezi účastníky první kruciáty byl i hrabě ze Champagne Hugo z Payns, který pak na počátku 11. století založil bratrstvo rytířů, jež mělo chránit poutníky před útoky muslimů. Do dějin později vstoupilo jako fratres Templi neboli Templarii. Začátky nebyly vůbec jednoduché, bylo zejména nutné najít vhodné propojení rytířského ideálu s životem mnicha.

S nelehkým úkolem se Hugo z Payns obrátil na jednu z nejvýznamnějších církevních autorit své doby, Bernarda z Clairvaux. Ten původně nebyl projektu nakloněn, ale nakonec to byl právě on, kdo dopomohl templářům k uznání papežem. Fraleová se docela podrobně věnuje Bernardovu přínosu pro řád, zdůrazňuje zejména vlastnosti, které měl každý templář mít, a přísná pravidla, jimiž se měl řídit. Přesto ne všechny aspekty života templářů byly známy. Autorka neopomíjí ani finanční schopnosti templářů, jež ukazuje na několika konkrétních příkladech. Templáři vedle finančnictví ale vynikali také jako politici a diplomaté. Některé významné osobnosti řádu pak představuje blíže (např. velmistra Jakuba z Molay).

Po pádu Akkonu roku 1291 přesídlili templáři do Evropy. Francouzský král Filip IV. Sličný proti nim rozpoutal rozsáhlou kampaň, která znamenala jejich pád. Fraleová na základě studia výpovědí jednotlivých templářů potvrzuje, že v řádu existovaly tajné ústně předávané rituály, o nichž se oficiálně nemluvilo. Nejvíce problematickým byl rituál, kdy byl po složení slibů nový templář odveden na osamocené místo a tam se musel zříci Krista, respektive plivnout na kříž. Většina rytířů tím byla vysoce pohoršena, ale přesto nakonec uposlechli. Autorka se snaží najít důvod tohoto rituálu. Snad chtěli představení řádu poznat reakci nových členů, když se dostanou do vypjaté situace. Předpokládalo se, že se rytíř může dostat do muslimského zajetí, bude mučen a nucen zapřít Krista, před tím než mu bude nabídnuto přijetí islámu. Tak by byl na danou situaci již trochu připraven. Obžaloba templářů ale byla mnohem delší.

Nové světlo do dějin řádu a především samotného procesu vnesl dokument „Processus Contra Templarios" neboli Chinonský svitek z roku 1308. Potvrdil historikům to, co už delší dobu tušili, ale nemohli své tvrzení opřít o žádný konkrétní důkaz. Z textu vyplývá, že se templáři podle papeže nestali kacíři, dostali dokonce rozhřešení a byli přijati zpět do křesťanského společenství. Bohužel se řád nakonec nepodařilo zachránit.

Asi bude zklamán ten, kdo očekával i překlad samotného Chinonského svitku, přesto je kniha Barbary Fraleové velice zajímavým a hlavně podnětným čtením.

Marek Zágora

Barbara Fraleová, Templáři, Argo, Praha 2009, 173 stran, doporučená cena 278 Kč.

K templářům také viz:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-proces-s-templari-seriozni-pohled-do-dejin-tajemneho-radu/