Praha: Rožmberkové v českém historickém povědomí - rozhovor s profesorem Jaroslavem Pánkem

Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc. (1947), vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR a profesor českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působí v současné době jako místopředseda Akademie věd ČR a předseda Českého národního komitétu historiků, reprezentujícího českou historickou obec v zahraničí. Ve své vědecké práci se zaměřuje především na dějiny raného novověku.

Napsal dvě desítky knižních publikací a asi 400 vědeckých studií, které vyšly v mnoha zemích Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie. Už více než třicet let se věnuje pramenům k historii posledních Rožmberků. Na tomto základě vznikl i životopis legendárního českého velmože Petra Voka, jehož druhé, přepracované a podstatně doplněné vydání vyšlo nyní v nakladatelství Vyšehrad.

Rozhovor pro internetový portál www.stavitele-katedral.cz poskytlo nakladatelství Vyšehrad.

PhDr. Peter Kováč

Otázka: Rod pánů z Rožmberka se mezi mnoha význačnými šlechtickými rody našich dějin těší výjimečné popularitě a pozornosti. V čem byl tento rod tak mimořádný?

Rožmberkové bezpochyby patří mezi nejvýznamnější a svým způsobem nejoblíbenější aristokratické rody českých dějin. Srovnatelné jsou s nimi v tomto smyslu vlastně jen dvě panovnické dynastie - Přemyslovci a Lucemburkové (o nesporně významných Habsburcích nemluvím, neboť ti si nikdy velkou oblibu Čechů nezískali).

Je to rod zakladatelský, neboť překrývá podstatnou část dějin starého českého státu od dob knížecích ve 12. století přes velmocenské období Českého království ve 14. století až po klasickou dobu stavovskou v 16. a na počátku 17. století. Rožmberkové se v průběhu čtyř staletí postupně vypracovali na první místo mezi českými panskými rody a tehdejší ústava - Vladislavské zřízení zemské z roku 1500 - jejich výjimečné místo „navěky" zakotvila.

Toto postavení vycházelo z obrovské majetkové základny, kterou si Rožmberkové vytvořili na jihu Čech; tam budovali hrady a zámky, města, městečka a kláštery, ale i obrovskou a podnes dobře prosperující rybniční soustavu. Dominium leželo poměrně daleko od Prahy, sídla panovníka, ale zároveň na strategicky nesmírně důležitém místě, kde se stýkaly Čechy, Morava, Horní i Dolní Rakousy a Bavorsko, na pomezí vlivu panovnických dynastií Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců, Habsburků a Wittelsbachů.

Dominium bylo základem rožmberského majetkového a mocenského vzestupu. Oni se však nedrželi stranou, ale trvale zasahovali do dění v Praze a v jiných částech českého státu, ovlivňovali vývoj na rakouském a německém území, navazovali kontakty od Polska po Itálii a od Chorvatska po Anglii. Přijímali kulturní podněty z nejvyspělejších částí Evropy a na svém dominiu, ale i v Rožmberském paláci na Pražském hradě vytvářeli tvůrčí ovzduší, v němž vznikala vrcholná díla gotiky a renesance na našem území.

Otázka: Která z velkých osobností rožmberského rodu nejvýrazněji zasáhla do českých dějin?

Rožmberkové, pokud k nim přičleníme i zakladatele kmene Vítkovců Vítka I., čítali celkem dvanáct generací, doložených od roku 1169 do 1611. Téměř v každé generaci najdeme alespoň jednu historicky významnou postavu. Byli to vždy spoluhráči nebo soupeři českých králů, vystupující s vysokým sebevědomím, ale někteří z nich také s nesmírně vyzrálou odpovědností za osudy českého státu a národa.

Do dějinného povědomí Čechů asi nejhlouběji vstoupili Vok I. († 1262), významný politik a zakladatel kláštera Vyšší Brod; Oldřich II. (1403-1462), radikální odpůrce husitství, který proslul svou politickou bezohledností, ale i schopností zachovat kontinuitu pozdně gotického kulturního vývoje jižních Čech; a konečně z poslední, dvanácté generace Vilém z Rožmberka (1535-1592) a Petr Vok (1539-1611).

Vilém, ač dnes méně známý než jeho mladší bratr, patří mezi největší české státníky všech dob. Byl to velmož, který dokázal rozvinout své informační a mocenské sítě takřka po celé Evropě a který jako neformální „místokrál" chránil zájmy českého státu ve velice komplikované době reformace a protireformace, ve století náboženských válek, budování nových říší a propojování Evropy s Novým světem.

Vilém z Rožmberka byl umírněný katolík, ale po většinu života dokázal hájit nejen politicky liberální stavovský systém, ale i tolerantní ovzduší, v němž v českých zemích vedle sebe smírně žili katolíci a evangelíci, zatímco v západní Evropě se stoupenci různých konfesí navzájem vyvražďovali. Vilém byl navíc velký mecenáš, podporovatel české literatury a vědy, budovatel skvostných renesančních rezidencí v Českém Krumlově, na Kratochvíli a v Praze.

Otázka: Poslední představitel rodu Petr Vok se stal bezmála legendární postavou, hrdinou řady literárních děl, filmových zpracování aj. Jaký byl skutečný pan Petr Vok z Rožmberka?

Byl to člověk, jehož povaha se rozpíná mezi základy ve věku české renesance na jedné straně a výhledem do moderní doby na straně druhé. Nebyl to floutek a požitkář, za jakého je někdy v druhořadé literatuře vydáván. Jistěže podléhal lidským vášním, miloval ženy i víno (a také vyhlášené rakovnické pivo), jistěže se ke svým poddaným nechoval vždy spravedlivě... Byl to však člověk hledající sebe sama a smysl vlastního života.

Chtěl mnoho prožít, mnoho poznat, ale zároveň trpěl nedostatkem času a roztěkaností. Žil v době, kdy náboženské vyznání do značné míry určovalo veřejný život, ale on sdílel přesvědčení, že víra je darem Božím, proto ji nelze nikomu vnucovat, a tedy je třeba, aby se lidé tolerovali přes hranice různých křesťanských vyznání. Nikoli náhodou se zasadil o prosazení Majestátu na náboženskou svobodu z roku 1609, který je sice přisuzován Rudolfovi II., ale právě proti jeho vůli musel být vynucen českými stavy.

Poslední Rožmberk cítil odpovědnost za celistvost a svéprávnost českého státu, proto na stará kolena varoval před válečným nebezpečím, a když se Čechy přesto staly cílem vojenského útoku, vynaložil obrovské prostředky (rožmberský stříbrný poklad) na záchranu země před vražděním a pleněním. Na konci života Petr Vok s bezmeznou obětavostí myslel na budoucnost své vlasti a pamatoval na ni neobyčejným odkazem.

Protože jeho rod vymíral a také dědice - rod Švamberků - mohl potkat stejný osud, Petr Vok si přál, aby se veškerý rožmberský majetek v budoucnosti změnil v nadaci pro rozvoj školství, zdravotní péče a charity. Třicetiletá válka sice zmařila možnost, že by se Petr Vok z Rožmberka stal největším mecenášem českých dějin, ale už samotná idea úžasného odkazu mu zajišťuje výjimečné místo v českých dějinách.

Otázka: Jihočeské rybníky, dílo rožmberského správce Jakuba Krčína z Jelčan, dotvořily ráz jihočeské krajiny a daly jí nezaměnitelný charakter. Zanechal rod Rožmberků podobné stopy na nehmatatelném charakteru našich národních dějin?

Rožmberské dědictví se neodmyslitelně vtisklo do jihočeské krajiny nejen hladinami rybníků, ale i věžemi hradů, klášterů a kostelů, elegantními siluetami zámků a průčelími renesančních radnic. Výsledek sběratelské činnosti Petra Voka - jeho obrovská knihovna o 10.000 svazcích a soubory obrazů, grafických listů, přírodnin i mechanických přístrojů - se sice rozplynuly ve válečném víru, ale zůstaly tu jiné poklady.

Především rožmberský archiv v třeboňském zámku, ona pověstná „Mekka českých historiků", a také historiografické dílo Václava Březana. Z veliké Historie rožmberské, jež vznikla na počátku 17. století, se naštěstí zachovaly v úplnosti dva nejcennější svazky, věnované Vilémovi a Petru Vokovi. Je to svědectví o době, kdy se uzavírala velká epopej rožmberského rodu a kdy její odkaz natrvalo vstupoval do českého historického povědomí.

Ke knize Petr Vok z Rožmberka:

Jaroslav Pánek, Petr Vok z Rožmberka / Život renesančního kavalíra, nové, doplněné vydání životopisu posledního Rožmberka, Praha Vyšehrad 2011, 320 stran, prodejní cena: 358 Kč.

Internet:

http://www.ivysehrad.cz/historie-a-literatura-faktu/velke-postavy-ceskych-dejin/1725-2/petr-vok-z-rozemberka/zivot-renesancniho-kavalira

Zveme vás na výstavu ROŽMBERKOVÉ - Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-vystava-rozmberkove-rod-ceskych-velmozu-a-jeho-cesta-dejinami/