Praha: Rožmberkové jako Medicejové jižních Čech doby gotiky a renesance

Do 20. srpna nabízí Valdštejnská jízdárna v Praze rozsáhlou umělecko-historickou výstavu, která představuje slavný šlechtický rod Rožmberků. Velmoži s erbem pětilisté růže postupně ovládli téměř celé jižní Čechy a budovali na svém panství nádherná města, zámky a kláštery, značné prostředky investovali do dvorské kultury, která se vyznačovala nebývalou okázalostí a estetickým vkusem.

Svůj původ Rožmberkové odvozovali až od nejdávnějších časů. Prý byli přímí potomkové samotného trojského hrdiny Aenea, který se zrodil z lásky bohyně Venuše a jejího pozemského milence Anchíse. Venuše povstala z mořské pěny a z té také vznikly květy bílé růže. Rožmberkové ji měli ve znaku, ale v barvě červené.

Červeň byla vysvětlována tím, že Venuše se snažila zachránit syna, a když proti němu letělo řecké kopí, sama se mu postavila do cesty. Z její rány kapala krev, která růži obarvila. Jako poděkování za záchranu si Aeneás dal rudou růži na svůj štít. Od něj růži jako erbovní znamení převzali římští šlechtici Orsiniové a posléze i jejich údajní dědicové Rožmberkové. Legenda posilovala pozici rodu v Čechách, který byl uznáván jako nejmocnější.

Prvním „opravdovým" Rožmberkem byl pan Vok, který zemřel v roce 1262 a někdy v polovině 13. století založil rodový hrad Rožmberk. Jeho vnuk Petr I. už patřil mezi přední české aristokraty. Známe i jeho podobu. Je namalován jako štědrý dárce na deskovém obraze Narození Krista z Vyšebrodského oltáře, což je stěžejní dílo anonymního umělce, který stojí na samém počátku dějin českého malířství.

Soubor všech devíti deskových obrazů Vyšebrodského oltáře, který je dnes v pražské Národní galerii, kdysi asi opravdu patřil do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, kde byl Petr I. v mládí na vychování a kde byl svými příbuznými na vlastní žádost i pohřben. Samo opatství je dodnes důkazem, že Rožmberkové byli velkými mecenáši a dokázali si vždy najít ty nejlepší umělce, mezi malíři i architekty.

Petr I. z Rožmberka je na Vyšebrodském oltáři vypodobněn v luxusním oděvu, vlasy má bohatě zvlněné a jeho tvář zdobí módní bradka. V ruce drží model kostela, aby se všem připomnělo, jakým „sponzorem" za svého života býval. Přesně to je podoba, jak si Rožmberkové představovali sami sebe, takže je klidně můžeme nazvat jihočeskými Mediceji doby gotiky a renesance.

V jejich službách pracoval i nejslavnější malíř gotiky v Čechách - Třeboňský mistr, jehož hlavní dílo je spojováno s klášterem augustiniánů v Třeboni, který v roce 1367 založili bratři Jošt, Petr, Jan a Oldřich z Rožmberka. Podle jiné hypotézy, kterou nedávno zkonstruovala Eva Kolářová, se tzv. Třeboňský oltář kdysi nacházel v podobě dvou zcela samostatných celků (jeden retabl byl určen do poustevny v dnešní Majdaleně a druhý retábl byl jako hlavní oltář v třeboňském klášterním kostele) a u malíře je objednal Jindřich III. z Rožmberka, který zastával úřad nejvyššího pražského purkrabího.

Kromě gotiky je výstava věnována i renesanci, jejímž zosobněním je Petr Vok, poslední mužský potomek rodu, který před čtyřmi sty lety zemřel na zámku v Třeboni. Byl známou postavou, přijala ho kdysi i anglická královna Alžběta I., v mládí se prý nerad učil, ale hodně cestoval a rád lovil, ve stáří pil víno a sbíral věnečky mladých dívek - a přátelil se i s nejlepšími umělci své doby.

Rožmberkové uměli žít, což dokládá statistika z února 1580, kdy se Petr Vok ženil.

Tehdy se na svatbě snědlo 24 volů, 156 telat, 121 skopců, 87 vepřů, 3600 raků, 11 500 ryb a vypilo se 37 tisíc litrů vína a 30 tisíc litrů piva. Pravidelně zaměstnávali na dvě stě dvořanů, pážat a sloužících. Petr Vok prý měl podle dobové zprávy „na třeboňském zámku 16 dam rozličného národu: z Indie, ze Španěl, z Frankreichu, ze Vlach, z Turek, z Židův, z Němec, z Polska, mezi nimiž přední plac obdržela Češka Zuzanka, jednoho mlynáře dcera". Tento soukromý harém mu musel závidět leckterý aristokrat.

Rožmberkové občas razili vlastní peníze. Podporovali umění i vědu. Financovali alchymisty v hledání tajů přírody, ale zajímali se i o to, co bychom dnes označili za seriózní výzkum. Tadeáš Hájek z Hájku jim věnoval svoje pojednání o kometách a Adam Zálužanský ze Zálužan se jim za pomoc odvděčil Třemi knihami o botanické vědě, což je základní dílo české přírodovědy. Katalog Rožmberské knihovny čítal 11 tisíc svazků, od teologie až po historii, což byla jedna z největších renesančních knihoven střední Evropy.

Když se dvornímu malíři Rudolfa II. Hansi von Aachen narodil v roce 1610 syn, požádal o kmot rovství právě Petra Voka. Ostatně byli sousedé. Malíř bydlel na Pražském hradě v domě naproti Rožm -berskému paláci, který byl první renesanční stavbou tohoto typu na území Čech. Sídlo rodu v Praze se stalo symbolem přepychu. Byly tu tapisérie z Nizozemska, nábytek ze Španělska, textil z Anglie, sklo z Benátek, majolika z Itálie, zlatnická díla z Augsburgu a Norimberka. Velkolepost české renesance tak měla mezinárodní rozměr.

Výstava ve Valdštejnské jízdárně, která toto vše připomíná tak, že až přecházejí oči, je vlastně velmi luxusní pozvánkou na výlet do jižních Čech, kde se letos koná tzv. Rožmberský rok, který v létě a na podzim na řadě hradů a zámků představí další důkazy o velkoleposti tohoto aristokratického rodu, který mnozí možná znají jen díky pověsti o tzv. bílé paní.

Rožmberkové mají o popularitu postaráno, jak výstižně napsal přední znalec tohoto rodu Jaroslav Pánek: „Rožmberská legenda se vryla do českého historického povědomí mnohem silněji než vědecké poznatky všech historiků, kteří se zabývali rožmberskou tematikou, dohromady."

PhDr. Peter Kováč

K výstavě:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-vystava-rozmberkove-rod-ceskych-velmozu-a-jeho-cesta-dejinami/