JIŘÍ Z PODĚBRAD 1420/1471: Život husitského krále Jiřího z Poděbrad. 2. část: Po boku Hynce Ptáčka z Pirkštejna až do čela husitů (1436-1448)

Dá se předpokládat, že samotná krvavá bitva u Lipan i její výsledek ovlivnily tehdy čtrnáctiletého Jiříka z Poděbrad, i když nikdy nebudeme schopni odpověď přesně jak. Někteří historici hovoří v této souvislosti o pozdější Jiříkově diplomatické politice, kterou upřednostňoval před násilným řešením.

Dva roky po lipanském masakru (5. července 1436) byla v Jihlavě slavnostně vyhlášena kompaktáta, dohoda mezi husity a basilejským koncilem. Čechy a Morava se staly zeměmi dvojího lidu. Samotný Jiří z Poděbrad je považoval za základní dokument pro zajištění výsledků revoluce i pro politickou stabilitu. Byla jeho nábožensko-politickým programem až do konce života. Problém byl ale v tom, že kompaktáta nikdy neuznal papež.

Koncem prosince 1437 byl katolickou stranou za pomoci pražských husitů prosazen za českého krále Albrecht Habsburský, zeť Zikmunda Lucemburského, který zemřel 9. prosince ve Znojmě. Jiří tehdy patřil ke skupině zkušeného východočeského husity Hynce Ptáčka z Pirkštejna. Ta Albrechtovu volbu neuznala a pokusila se prosadit na český trůn polského prince Kazimíra Jagellonského. Jejich snaha ale nebyla úspěšná.

Mladý Jiří z Poděbrad a z Kunštátu byl dědicem rozsáhlých statků v Čechách i na Moravě, sám pak sídlil na Poděbradech. Z konce roku 1437 máme první důkaz o jeho sílícím vlivu, když zasedal společně s dalšími jedenácti pány a osmi nižšími šlechtici na zemském soudu.

V říjnu 1439 zemřel nečekaně Albrecht Habsburský a nastalo období bezkráloví. Žádná z tehdejších tří hlavních politických skupin nebyla schopna využít nové situace k prosazení svých cílů. První skupinou byl katolicko-kališnický blok v čele s nejvyšším purkrabím Menhartem z Hradce. Druhou významnou skupinou byla táborská strana, která mimo jiné odmítala kompaktáta. Třetí, velice vlivnou stranou pak byli kališníci, přívrženci Hynce Ptáčka z Pirkštejna, kteří měli podporu většiny obyvatel země. Je zajímavé, že docházelo i k přechodům mezi těmito skupinami, podobně jako k uzavírání různých aliancí. Ty byly většinou podmíněny osobními zájmy nebo příbuzenskými vztahy.

V lednu 1440 byl na zemském sněmu v Praze přijat tzv. mírný list, kterým se šlechta i města obou vyznání zavázala dodržovat příměří a zároveň status quo, a to až do volby nového panovníka. Zároveň začaly vznikat krajské landfrýdy v čele s volenými hejtmany. Plnily policejní a soudní funkci, a hlavně zaručovaly politickou stabilitu.

V únoru 1440 se narodil Alžbětě Lucemburské, vdově po Albrechtu Habsburském, syn Ladislav, zvaný Pohrobek. Většina Slezska, Horní Lužice a moravských stavů uznala jeho dědická práva. Jinak tomu ale bylo v Čechách. O novém králi měl rozhodnout volební výbor, složený s osmnácti pánů (byl mezi nimi i Jiří z Poděbrad), čtrnácti příslušníků nižší šlechty, čtrnácti zástupců měst a dodatečně nominovaného Jana Rokycany. Ze čtyř kandidátů byl nakonec v červnu 1440 zvolen devětatřicetiletý vévoda Albrecht III. Bavorský, který vyrůstal v Praze na dvoře své tety, královny Žofie Bavorské. Velkým plusem též bylo, že se domluvil česky. Vévoda ale nabídku české koruny zdvořile odmítl. Do další volby se nikomu nechtělo.

Pravděpodobně v roce 1440 se Jiří z Poděbrad poprvé oženil. Jeho vyvolenou se stala Kunhuta ze Šternberka, která pocházela z přední panské husitské rodiny. Brzy se jim narodilo první dítě, které ale záhy zemřelo. V roce 1442 pak přišel na svět syn Boček, jenž se zřejmě narodil s trvalým zdravotním postižením. Do listopadu 1449 pak Kunhuta porodila Jiřímu ještě dalších pět dětí, dva syny a tři dcery.

Mezi kališníky měl rozhodující slovo Hynce Ptáček z Pirkštejna, jehož mocenskou základnu tvořily čtyři východočeské landfrýdy (Kouřimsko, Čáslavsko, Hradecko, Chrudimsko), k nimž se připojila i část Boleslavska, kde se stal jedním z hejtmanů Jiří z Poděbrad. Další oporou husitů byla i města (královská i věnná), především pak Kutná Hora a Hradec Králové, v němž po svém odchodu z Prahy pobýval husitský arcibiskup Jan Rokycana, který byl většinou husitů považován za hlavu kališnické církve. Ptáček chtěl hlavně nábožensky, ale i politicky sjednotit všechny husity, což se mu ale podařilo jen částečně, protože města výbojné táborské strany se dostala do izolace.

Dne 27. srpna 1444 Hynce Ptáček z Pirkštejna nečekaně zemřel a jeho místo vrchního hejtmana v čele východočeských landfrýdů zaujal Jiří z Poděbrad, jenž chtěl pokračovat v Ptáčkem nastolené linii. Jiří se stále řídil kompaktáty, ale navíc chtěl ještě prosadit požadavky, které do nich původně nebyly zahrnuty. Byly to např. přijímání pod obojí způsobou pro malé děti nebo česky sloužené bohoslužby. Podobně chtěl nechat potvrdit Jana Rokycanu v úřadu pražského arcibiskupa. Proti všem Jiříkovým snahám byl ale basilejský koncil, který se díky svému boji s papežstvím začal pomalu chýlit ke svému konci.

Největším problémem bylo, že kompaktáta schválil jen a pouze basilejský koncil a nikdy žádný papež. Rozpad koncilu by znamenal nejen zpochybnění kompaktát, ale i poměrů v Čechách a na Moravě. V únoru 1448 vyjednal papežský legát Juan Carvajal s římským králem Fridrichem III. tzv. vídeňský konkordát. Stejný legát pak přijel v květnu téhož roku do Prahy a husité jej požádali o potvrzení kompaktát a ještě posvěcení Jana Rokycany. Papežský legát ale prohlásil, že k tomu nemá plnou moc. Před svým odjezdem se mu pak ještě podařilo přimět Menharta z Hradce, administrátora kališnické církve Jana Papouška ze Soběslavi a další šlechtice i duchovní, aby se v tajnosti vzdali kalicha. Dokonce se pokusil odvézt ze země i originál kompaktát.

Situace husitů v království byla velice kritická. Radikálně smýšlející husité chtěli co nejrychleji obsadit prázdný český trůn panovníkem husitského vyznání. Lze předpokládat, že tehdy padlo i jméno Jiřího z Poděbrad, který však v té době o tuto poctu neusiloval. Sám se ale rozhodl pro rázný krok. V červnu 1448 byla v Kutné Hoře ustanovena tzv. Poděbradská jednota, husitský svaz tvořený hlavně východočeskými landfrýdy. Jiří z Poděbrad byl zároveň provolán zemským správcem.

O dva měsíce později shromáždil u Kutné Hory vojsko, které, jak prohlašoval, mělo táhnout do Míšeňska, aby tam vymohlo nesplacené pohledávky českých žoldnéřů. Skutečnost ale byla zcela jiná. Na konci srpna vyrazilo vojsko od Kutné Hory k Běchovicím. V pondělí 2. září 1448 pak již leželo u Botiče ve Vršovicích. Pražané odepřeli Jiříkovu vojsku průchod městem. V časných ranních hodinách 3. září 1448 se Jiříkovi bojovníci zmocnili Vyšehradu a pronikli na Nové Město. Během několika hodin ovládl Jiří z Poděbrad pražská města…

Marek Zágora

Příště: Pánem Prahy a zemským správcem (1448-1457):

http://www.stavitele-katedral.cz/jiri-z-podebrad-1420-1471-zivot-husitskeho-krale-jiriho-z-podebrad-3-cast-panem-prahy-a-zemskym-spravcem-1448-1453/

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/jiri-z-podebrad-1420-1471-zivot-husitskeho-krale-jiriho-z-podebrad-1-cast-narozeni-a-detstvi-1420-1434/

Foto archiv autora. Socha Jiřího z Poděbrad z Pražské brány ve Slaném (1461-1472).