europa jagellonica: iluminovaný exemplář staročeského překladu vita caroli
Na kutnohorské výstavě „Europa Jagellonica. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců 1386/1572", jež je v Galerii Středočeského kraje (GASK) k vidění až do 30. září 2012, je vystaveno i velké množství originálů dobových manuskriptů. Jedním z nich je zajímavý exemplář staročeského překladu díla Vita Caroli, vlastního životopisu českého krále a římského císaře Karla IV. Podle názvu by se mohlo zdát, že se dílo na výstavu dostalo omylem, opak je ale pravdou.
Jedinečný rukopis signatury cod. s. n. 2618 se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni (Österreichische Nationalbibliothek). Jeho rozměry jsou 21 na 15 cm a vznikl v Praze roku 1472. Kromě textu Vita Caroli obsahuje manuskript i staročeský text Korunovačního řádu. Známe dokonce jméno písaře, kterým byl Jan z Roudnice.
Jedná se o dílo, které je v mnohem větší míře zdobeno figurálními výjevy, než tomu bylo u starších exemplářů. Dochované rukopisy Vlastního životopisu nebyly většinou iluminovány, resp. jejich výzdoba čítala několik málo miniatur. Rukopis 2618 obsahuje iluminace ke každé kapitole Karlova životopisu.
Zajímavostí také je, že se jedná o papírový manuskript o rozsahu 168 folií. Pouze předsádka je pergamenová (listina Jiřího z Budějovic, notáře z Telče, ze dne 18. srpna 1472).
Je možné, že zadavatelem díla byl dokonce samotný český král Vladislav II. Jagellonský, jenž tak chtěl ukázat, že navazuje na vládu svých předchůdců, zejména pak Karla IV. z rodu Lucemburků. Druhým důkazem je pak fakt, že výzdoba je dílem iluminátorské dílny Valentina Noha († před 1492), která pracovala pro dvůr českého krále. Díla této dílny jsou doložena zejména v průběhu 70. let 15. století a na počátku let osmdesátých.
Jednotlivé iluminace nejsou vysoké kvality, také jejich kompozice není náročná. Pro iluminace je typická neobratná až kostrbatá kresba. Jejich provedení odpovídá tvorbě dílny Valentina Noha, která ve své době vytvořila velké množství různých manuskriptů pro husity i katolíky. Je pravděpodobné, že autor iluminací nepracoval s nějakou předlohou, z níž by čerpal jednotlivé kompozice.
Patrná je ale snaha iluminátora o individualizaci rysů Karla Lucemburského. Proto např. při modlitbách k Panně Marii je vypodobněn jako mladý muž bez vousů. Na dalších iluminacích pak před sebou máme již dospělého muže, jehož dospělost můžeme chápat i jako symbol moudrosti.
Rukopis 2618 byl vždy dáván do souvislostí s dalším vídeňským pergamenovým manuskriptem 581, jehož výzdoba je téměř totožná. Původně se soudilo, že rukopis 581 byl předlohou manuskriptu 2618. Porovnáním obou děl je ale více než jasné, že tomu bylo naopak.
Jedním z důkazů je např. užití prvků renesančních oděvů v rukopisu 581, což svědčí, že je mladší. Také jednotlivé iluminace ke stejným příběhům jsou propracovanější a dynamičtější. Iluminátor či iluminátoři vytvořili rovněž nákladnější miniatury, použili např. více zlata a barvy jsou „pestřejší". Manuskript 581 tak vznikl nejdříve na počátku 16. století, také za vlády českých králů z rodu Jagellonců.
Marek Zágora
Texty o vybraných exponátech:
O výstavě Europa Jagellonica v Kutné Hoře:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru