Berlín: Výstava italského renesančního portrétu v Berlíně je úžasná a oprávněně na ní stojí fronty diváků

Výstava italského renesančního portrétu, kterou společně pořádá berlínské Bode Museum a newyorské Metropolitní muzeum, je zcela úžasná a oprávněně na ní v Berlíně stojí fronty diváků. V souboru je 170 uměleckých děl, zapůjčených z řady světových muzeí od Florencie až po New York; základ tvoří poklady z berlínských muzeí.

Nikdy jsem na toto téma neviděl zajímavější výstavu! Z jednoho zorného úhlu je tu krok za krokem zmapován celý epochální význam italské rané renesance 15. století pro evropské dějiny umění.

Organizátoři se soustředili jen na „čistý" portrét, takže tu jsou vynechána díla jako votivní obrazy, náhrobky nebo epitafy. Jde jen o portrétní obrazy, busty nebo medaile, které vznikly jako trvalá vzpomínka (memoria), jako svatební či diplomatický dar, nebo byly objednány z nejrůznějších rodových, politických a společenských důvodů.

Diváci tu najdou díla různé provenience - z jihu Itálie (Neapol), z Říma, z Florencie, z Benátek, z Milána, ze severní a ze střední Itálie. Samostatné obsáhlé téma je věnováno třeba rodině Medicejů. Řada podobizen je dokumentována hotovým dílem i přípravnou kresbou. Divák tak má možnost sledovat tvůrčí proces.

Nechybí tu žádná z velkých malířských a sochařských osobností, jako byl Pisanello, Donatello, Masaccio, Mantegna, bratři Belliniové, Botticelli, Antonello da Messina, Filippo Lippi, Ghirlandaio, nicméně divák bude překvapen řadou kvalitních prací od méně známých autorů. Zastoupeni jsou také nizozemští malíři jako Rogier van der Weyden nebo Hans Memlig, kteří portrétovali italské obchodníky a šlechtice.

Ve velkolepé podobě je tu představeno téma lidské individuality v 15. století. Umělci svoje zákazníky zobrazovali tak, jak asi opravdu vypadali. Máme alespoň pocit, že tu téměř není stopy po nějaké idealizaci, dokonce víc tu dominuje jakási estetická „všednost" či „civilnosti" než dokonalá krása.

Z tváří mužů i žen vyzařuje obrovská škála různých emocí, od sebevědomí a touhy po moci, až po moudrost stáří nebo naopak dětskou naivitu. Z reprodukcí by nikdy nic takového člověk nevyčetl! Sama expozice je udělána s obdivuhodným estetickým citem, takže divák má dojem, že z temných hlubin se tu vynořují jako vzácné perly další a další skvostná umělecká díla italské renesance.

PhDr. Peter Kováč

Portréty italské renesance jsou v Berlíně k vidění do 20. listopadu a poté se stěhují do New Yorku, kde výstava bude v Metropolitním muzeu od 21. prosince 2011 do 18. března 2012. Otevřeno je denně od 10 do 18 hodin, navíc je nyní od čtvrtka do neděle otevřeno až do 22 hodin, vstupné 14 eur. Pozor! Neexistují žádné rezervace, ráno si divák musí koupit lístek, kde je časový údaj, kdy může týž den výstavu navštívit. Katalog na výstavě stojí 29 eur (400 stran, 190 reprodukcí, 20,3 × 25,4 cm; vydalo ho nakladatelství Hirmer).

Pozor!

Organizátoři bedlivě regulují počet diváků a lísky je třeba si koupit u Bodeho muzea hned ráno (předprodej není!). Z vlastní zkušenosti (konkrétně neděle 10. října) mohu říci, že pokladna byla již kolem jedné hodiny zavřená, protože se během tří hodin kompletně prodal denní limit vstupenek. Otevřena byla jen pokladna pro VIP návštěvníky, což je každý, kdo si připlatí a dá za výstavu 30 eur. Možná, že fronty přestanou až výstavu koncem října předčasně opustí slavná Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinci, která se stěhuje do Londýna na výstavu o malířově milánském pobytu.

Viz též:

http://www.stavitele-katedral.cz/berlin-a-new-york-bode-museum-a-metropolitan-museum-of-art-predstavuji-divakum-nejkrasnejsi-portrety-italske-renesance/

Internet:

http://www.smb.museum/smb/gesichter/