Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Portréty Albrechta Habsburského

Čtrnáctý český král a zeť římského císaře a posledního u nás vládnoucího Lucemburka Zikmunda Albrecht Habsburský je v českých dějinách spíše přehlíženou postavou a dal by se zařadit do skupiny tak zvaných „zapomenutých", respektive „přehlížených" českých králů, mezi které patří např. i velice ambiciózní Matyáš Hunyadi zvaný Korvín († 1490).

Je to dáno především faktem, že v českých zemích vládl velice krátce (1437-1439) a nijak významně se do našich dějin jako český král nezapsal. Přesto jej nelze přehlížet a to i z toho důvodu, že se nám do dnešních dní dochovalo několik pozoruhodných obrazových „pramenů", jež mají velice velkou vypovídací hodnotu nejen o osobnosti tohoto panovníka, ale zejména o portrétním umění první poloviny 15. století. Jedná se zejména o králova dobová vyobrazení, která můžeme bezprostředně konfrontovat s jeho četnými popisy, jež nám „zanechali" jeho současníci.

Jan z Turce (Thuróczy), autor známé Uherské kroniky, kterou dovedl až po vládu Matyáše Korvína, popsal Albrechta jako „muže patřičně urostlého, jenž měl tvář více tmavou než světlou, jemných mravů a schopného ústupků". Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II. napsal, že „byl vysoké postavy, rád chodil na lov, uměl ovládat zbraně, dával přednost skutkům před slovy. Nerozhodoval se sám, ale dbal rad těch, jež považoval za dobré. Měl černou tvář se strašnýma očima a byl nepřítelem všeho zlého". Později o Albrechtovi ještě napsal, že „měl urostlou postavu, svalnaté, statné tělo, strašlivý obličej a na způsob (svého) národa oholenou bradu".

Polský kronikář Jan Dlugosz o něm napsal něco podobného: „Měl černé vlasy, obratnou a mohutnou postavu, velké oči, štíhlá lýtka, oválnou a vznešenou hlavu, veselý červený obličej s plnými rty a křivými zuby s výrůstky, které působily nepěkně, když se usmíval nebo mluvil." Dá se tedy říci, že jeho obličej vypadal docela „odpudivě". A právě i proto je zajímavé porovnat tyto dobové popisy s jeho vyobrazeními, jež se nám dochovala.

Nejznámějším Albrechtovým portrétem, a skutečně jej tak lze označit, je obraz, který se dnes nachází ve sbírkách Kunsthistorického muzea ve Vídni. Obraz na dřevěné desce o rozměrech 45 x 34 cm je vlastně kopií ze 16. století, jež vznikla podle originálu namalovaného někdy mezi roky 1433-1439, tedy z období posledních let králova života. Již v pěti letech se stal Albrecht dědicem císaře Zikmunda Lucemburského, což bylo ještě více stvrzeno roku 1421 jeho sňatkem s Alžbětou Lucemburskou, jedinou Zikmundovou dcerou.

Albrecht je vyobrazen ve tříčtvrtečním profilu. Rysy jeho tváře, zejména nosu a brady, ale i zobrazení knírku a účesu naznačují, že se s vysokou pravděpodobností jedná o panovníkovo vyobrazení s jeho charakteristickými fysiognomickými rysy. Na hlavě nemá korunu ale věnec nebo diadém z kovových lístků a drobných květů. Je oděn v houppelande, módní kožešinou podšitý svrchní oděv. Kolem krku má bohatě perlami a drahokamy ozdobený pás, na němž visí jedna z variant tak zvaného Orlího řádu, který po vzoru Dračího řádu svého tchána založil Albrecht Habsburský roku 1433. Bílý orel s roztáhnutými křídly je propojen drahokamem se svazečkem dubového listí.

Albrecht se tváří trochu podmračeně, podstatnější ale je, že se v některých rysech své tváře velice shoduje s rysy, jež nacházíme na mladších portrétech jiných českých panovníků z rodu Habsburků. Za velice módní lze považovat i králův účes. Srovnáme-li si tento obraz s Albrechtovými dobovými popisy, lze vyslovit domněnku, že se jedná o částečně idealizovaný portrét.

Není jednoduché najít pro Albrechta Habsburského nějaký „atribut", jenž by historikům umění umožňoval rychlou královu identifikaci na výtvarných dílech, jež vznikla za jeho života, respektive několik let či desetiletí po jeho smrti. Přese všechno lze tohoto českého krále, který byl zároveň rakouským vévodou, římsko-německým a také uherským králem, nalézt na několika dalších vizuálních pramenech pozdního středověku.

Za zmínku stojí zejména obraz „Nalezení a zkoušení sv. Kříže" z takzvaného Rajhradského oltáře. Při prvním pohledu na tento deskový obraz zaujme nejvíce luxusně, v brokátových pláštích oděný císařský pár. Vyobrazené postavy, které přihlíží samotnému ději, by měly znázorňovat sv. Helenu a nejpravděpodobněji jejího syna Konstantina, který ale události Nalezení sv. Kříže nebyl ve skutečnosti vůbec přítomen. Existuje ale několik středověkých a raně renesančních obrazů Nalezení, na nichž je vyobrazen i on, a právě jedním z mála je i obraz z Rajhradského oltáře. Již několik desetiletí se vedou diskuse nad tím, zda se opravdu jedná o vypodobnění císaře Konstantina.

V posledních letech se ale objevil nový názor, že se jedná o sakrální identifikační portrét Albrechta Habsburského a jeho ženy Alžběty Lucemburské, s čímž můžeme souhlasit. Vyobrazený panovník se totiž velice podobá Albrechtu Habsburskému, jak jej známe z jeho vídeňského „oficiálního" portrétu.

Slabinou této identifikace se sice může zdát vypodobnění korun, které zdobí hlavy vladařského páru. Jedná se o koruny s vysokou zašpičatělou kamarou, které byly jednou z verzí korun císařských, jež sloužily k „běžnějšímu" nošení. Jenže Albrecht nikdy nedosáhl císařské korunovace v Římě, byl „pouze" římsko-německým králem. Lze ale předpokládat, že vyobrazená koruna mohla být rovněž jednou z podob koruny pro římského krále, což pak nevylučuje identifikaci vyobrazeného panovníka jako Albrechta Habsburského.

Další Albrechtova vyobrazení, jež se velice podobají královu „oficiálnímu" vídeňskému portrétu, pak nalezneme např. na levém křídle tzv. Albrechtova oltáře z Klosterneuburgu, který vznikl v letech 1437-1439 nebo v modlitební knížce z klášterní knihovny v Melku, jež byla „vytvořena" po roce 1438 a byla pro něj s vysokou pravděpodobností původně určena. Její konečné podoby se ale již nedočkal.

Marek Zágora