podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: nejstarší přemyslovci v legendě o sv. ludmile v rukopisu liber depictus

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Nejstarší Přemyslovci v legendě o sv. Ludmile v rukopisu Liber depictus

Krumlovský obrazový kodex, zvaný rovněž Liber depictus, je jedním z nejzajímavějších manuskriptů, jež vznikly na našem území. Vysloveně obrazový rukopis vznikl nejpravděpodobněji krátce před rokem 1350 a obsahuje celkem 171 pergamenových listů o rozměrech 35 x 25 cm.

Původně byl určen pravděpodobně některému členu rodiny Rožmberků. Roku 1350 založila Kateřina z Rožmberku klášter, který byl zasvěcen „in hon. ss. Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae“, a jemu mohla darovat právě vyhotovený obrazový rukopis. Rukopis se tak nacházel v majetku minoritského kláštera Panny Marie v Českém Krumlově.

Důkazem je poznámka na titulním listu ze 17. století, podle níž patřil rukopis v té době „Convectus Beatae Virginis“, jak se označoval minoritský klášter. V roce 1782, po zrušení kláštera Josefem II., byl Liber depictus převezen do Vídně, kde se nachází dodnes. Je uložen v Rakouské národní knihovně (Cod. 370).

Liber depictus je dokladem významné role obrazů, které byly ve 14. století jedním z prostředků náboženského prožitku. Obsahuje „Bibli chudých“, dvě podobenství (kupř. o královském poslu), kresebné zobrazení jednadvaceti legend a několik dalších kreseb s duchovními náměty.

Přední místo mezi legendami zaujímají legendy o českých světcích, zejména pak o sv. Václavu a sv. Ludmile. Třetí legendou, která je spjata s českým prostředím, je legenda o sv. Prokopu. Přesto překvapí absence některých legend, kupř. o sv. Vojtěchu.

Text hraje v rukopisu zcela podřadnou roli, omezuje se na nadpisy jednotlivých kreseb, jež provedli celkem tři autoři, kteří pocházeli nejpravděpodobněji z ateliéru nástěnné malby z okolí Českého Krumlova. Působili přibližně ve stejnou dobu a dokonce vedle sebe. Předkresbu nedodržovali, naopak často měnili gesta i postoje lidí a také zvířat.

Nejstarší autor, označovaný jako „Ruka I.“ je autorem nejkvalitnějších kreseb. Podílel se ale pouze na Bibli chudých. O generaci mladší „Ruka II.“ vytvořila nejvíce kreseb, spolupodílela se i na Bibli chudých. U tohoto „malíře“ se projevuje velký smysl pro detail, a tak na jednotlivých vyobrazeních vidíme rozličné vozy, lodě, nosítka, stavební a zemědělské práce, celebrování mše, narození a samozřejmě i smrt.

Můžeme rozeznat lidi chudé a bohaté, slepé, nemocné i ďáblem posedlé. Podařilo se mu zobrazit některé lidi a také zvířata z pohledů, které nebyly příliš obvyklé, např. koně zezadu či chodidla oběšence. Zdá se, že tak chtěl prezentovat své „mistrovství“. Na druhou stranu však některé jeho kresby působí docela „amatérsky“. Kresby třetího „malíře“ jsou na stejné jako u „Ruky II.“.

Zajímavé je i „čtení“ samotného manuskriptu. Jednotlivé scény na sebe navazují přes dvě stránky, což je zcela výjimečné. Kresby jsou buď ve dvou, nebo dokonce ve třech pásech, folia 1v-31v a 108r-171v obsahují kresby ve dvou řadách, folia 32r-107v pak ve třech. Na foliích 1r, 155v a 156r jsou vyobrazení přes celou stranu.

Výše bylo uvedeno, že součástí manuskriptu jsou tři legendy o českých světcích: sv. Václavu, sv. Ludmile a sv. Prokopu. Z hlediska panovnické ikonografie je nejzajímavější legenda o sv. Ludmile. Právě v úvodních scénách jejího života jsou zobrazeni nejstarší Přemyslovci s knížetem Bořivojem v čele.

Kresby samozřejmě nezachycují konkrétní podobu jednotlivých vládců z rodu bájného Oráče. Jedná se pouze o symbolická vypodobnění knížat, která jsou blíže určena latinskými nadpisy. Postavy panovníků si jsou velice podobné, což ale není výrazem jejich blízkého příbuzenského vztahu.

Nejstaršího historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje vidíme v celkem šesti scénách na foliích 44v a 45r. Na první jede se svou družinou za svou budoucí manželkou Ludmilou (fol. 44v a1), ve stejném pásu je pak zobrazena jejich svatba (fol. 44v a2). Ludmila je vypodobněna jako ještě svobodná žena s prostým věnečkem v rozpuštěných vlasech. Ve stejném pásu, ale na protější straně se pak manželé klanějí modlám (fol. 45r a1), Ludmila již jako vdaná žena má vlasy řádně schované. Na tuto scénu navazuje jejich společný křest (fol. 45r a2). Na páté scéně, první v prostředním pásu, jsou manželé vyobrazeni se třemi syny a třemi dcerami (fol. 44v b1), bohužel nemáme dostatek informací, jež by potvrdily fakt, že měli celkem šest dětí. S jistotou víme, že dva nejstarší synové se jmenovali Spytihněv a Vratislav. Na poslední Bořivojově scéně je český kníže již zobrazen mrtvý (fol. 44v b2).

Spytihněvovi I. jsou vymezeny pouhé dvě scény: na první jej vidíme, jak sedí na „kamenném“ trůnu a vládne, obklopují jej duchovní (fol. 45r b1), na druhé je již po smrti (fol. 45r b2). Jeho nástupce Vratislava I. zobrazil kreslíř na celkem čtyřech scénách. Na první vládne (fol. 44v c1), na druhé jej vidíme, jak si bere za ženu Drahomíru (fol. 44v c2). Následuje scéna „trůnícího“ páru (fol. 45r c1), Vratislav se gestem pravé ruky obrací na své syny Václava a Boleslava (fol. 45r c2). Václav má kolem hlavy nakreslenou svatozář. Poslední Vratislavovo vyobrazení pak najdeme až v prvním pásu folia 45v, kníže je po smrti (fol. 45v a2). Tomuto zobrazení předchází scéna s kněžnou Ludmilou starající se o chudé (fol. 45v a1). Po otcově smrti se vlády ujímá jeho nejstarší syn, kníže Václav (fol. 46r a1). V následujících scénách je pak hlavní hrdinkou Václavova babička, kněžna Ludmila. Václav se objevuje až po její mučednické smrti, když rozhoduje o převezení jejich ostatků z Tetína do Prahy (fol. 48r a1).

Zaměříme-li se na panovnické atributy, zjistíme, že hlavním atributem jejich vlády je knížecí čapka, která se ale poprvé objevuje až u Spytihněva I. Druhým důležitým symbolem jejich vlády a moci zároveň je pak knížecí, pravděpodobně kamenný stolec, na němž sedí, když jsou zobrazeni při výkonu vlády.

Legenda o sv. Ludmile z Krumlovského obrazového kodexu je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších středověkých vizuálních pramenů, jež přinášejí vypodobnění nejstarších Přemyslovců.

 

Marek Zágora

 

Latinské znění nadpisů:

 

fol. 44v a1 Hic princeps Borivoy transit aliam provinciam pro uxore

fol. 44v a2 Hic princeps Boriwoy ducit uxorem nomine Ludmilam

fol. 45r a1 Hic princeps Borzivoy cum uxore sua Ludmila adorant ydola

fol. 45r a2 Hic ambo babtizantur cum plebe sibi subiecta

fol. 44v b1 Hic nati sunt eis tres filii et tres filie

fol. 44v b2 Hic princeps Borzywoy mortuus

fol. 45r b1 Hic filius Borizivoy Spitigneus regnat devotus in Cristo et congregat sacerdotes et clericos

fol. 45r b2 Hic Spitigneus mortuus est

fol. 44v c1 Hic secundus filius Wracizlaus regnat

fol. 44v c2 Hic Wracizlaus duxit uxorem nomine Dragomir

fol. 45r c1 Hic Wracizlaus cum Dragomir

fol. 45r c2 Hic filii duo, sanctus Wencezlaus et Boleslaus

fol. 45r c3 Hic sancta Ludmila orat

fol. 45v a1 Hic sancta Ludmila consolatrix pauperum

fol. 45v a2 Hic dux Wracizlaus mortuus est

fol. 46r a1 Hic sanctus Wencezlaus regnum patris accepit

fol. 48r a1 Hic sanctus Wencezlaus loquitur cum sacerdotibus de translacione sancte Ludmille

 

Reprodukce z: Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. století, 2. vydání, Praha 1940.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru