Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Karel IV. jako jeden ze Tří králů v iniciále O v Liber viatiku

V roce 2016 si připomeneme sedmisté výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. (1316-1378), který je považován za nejvýznamnějšího panovníka v našich dějinách. Zásluhou děl výtvarného umění je navíc vnímán i jako ideální středověký vladař. Byl mocný, zbožný, vzdělaný, starostlivý ochránce, spravedlivý soudce, ale hlavně štědrý mecenáš a zakladatel. Více než jeho předchůdci si uvědomoval význam výtvarného umění pro svou sebeprezentaci a reprezentaci vlády a moci. Byl prvním Lucemburkem, jenž kladl velký důraz na své zobrazování, které mělo často politický a dokonce též propagandistický charakter.

Do současnosti se ve vizuálních pramenech dochovalo velké množství jeho převážně reprezentativních vypodobnění. Vyzařuje z nich zejména panovníkova majestátnost, což není dáno jen jeho vyobrazením na trůnu, kdy mu hlavu zdobí královská, případně císařská koruna, a v rukou drží žezlo a jablko. Navíc na nich pozorujeme též snahu o vytvoření portrétu, rozpoznáváme panovníkovy konkrétní fysiognomické rysy.

Za Karlovy vlády došlo k výraznému rozvoji knižní malby. Je jisté, že císař měl vlastní knihovnu a bezpochyby se zajímal i o výtvarnou podobu jednotlivých manuskriptů. Knihovnu po jeho smrti zdědil jeho syn a následník Václav IV., bohužel o ní nemáme žádné bližší informace.

Mezi největší milovníky bohatě iluminovaných rukopisů patřil v Karlově době jeho přítel, rádce a důvěrník Jan ze Středy (1305/1320-1380), který je považován za jednoho z prvních humanistů na sever od Alp. Jeho život je spjat s Lucemburky. Byl notářem českého krále Jana Lucemburského a od roku 1347 je doložen v kanceláři Karla IV. Z roku 1352 pak pochází první zmínka o tom, že byl protonotářem, od roku 1353 pak Karlovým kancléřem.

O jeho výjimečném postavení na Karlově dvoře svědčí i fakt, že mu jako olomouckému biskupovi udělil Karel IV. v roce 1365 titul hraběte české královské kaple (Regiae Capellae Bohemiae Comes) s právem korunovat českého krále a nasazovat mu korunu i při jiných příležitostech v případě, že není přítomen pražský arcibiskup. Jan ze Středy doprovázel panovníka na všech důležitých zahraničních cestách, kupř. do Říma (1355) na císařskou korunovaci a do Norimberku a Met (1356), kdy se účastnil vydání proslulé Zlaté buly. V roce 1374 se však s císařem z neznámých důvodů rozešel.

S Janem ze Středy je dnes spojován hlavně proslulý Liber viaticus, jeden z nejdůležitějších rukopisů ve vývoji české knižní malby. Jedná se o luxusní kodex zhotovený v Praze asi krátce po první římské jízdě Karla IV. Někteří historici umění jeho vznik posouvají až k rokům 1361-1362. Obsahuje celkem 319 pergamenových listů o rozměrech 43,5 na 31 cm. Je bohatě zdobený italizujícím akantovým dekorem, figurálními iniciálami a zajímavými florálními a figurálními bordurami. Rozměrný pergamenový rukopis se dnes nachází v Knihovně Národního muzea.

Autorem výzdoby Liber viatiku byl malíř, jenž v díle využil svých znalostí italského umění. S vysokou pravděpodobností znal z autopsie sienské malířství, ale vycházel i z pařížské knižní malby. Malířská výzdoba díla je připisována iluminátorské dílně tzv. Mistra Viatiku, až na poslední složku, u níž je zřejmý jiný charakter malby.

Z hlediska ikonografie Karla IV. je důležitá figurální iniciála O na foliu 97r. V iniciále O(mnes) je zobrazena scéna Klanění Tří králů. Tři králové (původně mágové) zastupující tři věky lidského života přinášejí dary Ježíškovi. Při bližším pohledu na samotné krále nás nejvíce zaujme prostřední stojící panovník. S vysokou pravděpodobností se jedná o kryptoportrét Karla IV.

Co tomu nasvědčuje? Při pohledu na dochovaná vyobrazení římského císaře a českého krále zjistíme, že jej najdeme hned na několika scénách Klanění Tří králů. Asi nejznámější se nachází v Kapli sv. Kříže na Karlštejně. Jedná se o nástěnnou malbu a Karlovu podobu „má“ poslední král v zástupu, který navíc ostatní krále převyšuje svou velikostí. Jako druhý příklad pak můžeme uvést tzv. Morganův diptych, který se dnes nachází v Pierpont Morgan Library v New Yorku.

Zaměřme se ale na Karlův kryptoportrét v Liber viatiku. Císař je zobrazen jako prostřední král, jehož tvář zdobí plnovous, má delší, tmavé zvlněné vlasy. Na hlavě má pak nejkrásnější korunu. Při bližším zkoumání též zjistíme, že králův obličej nese některé císařovy fysiognomické rysy, které známe z jeho dochovaných vyobrazení. Postava je zahalena v zelený plášť s výrazným kožešinovým límcem. Na rozdíl od nejstaršího krále, který klečí před Ježíškem, se Karel IV. obrací se svým darem přímo na Pannu Marii, dokonce to vypadá, že s ní komunikuje.

Zajímavá je i okrajová výzdoba, kterou tvoří vyobrazení dvou mužů, kteří patří k doprovodu Tří králů. Oba jsou oblečeni úzkých kabátců výrazných barev podle poslední módy, pás mají nízko položený, šosy jsou krátké. Muž vpravo se třemi koňmi, má nakadeřené vlasy s kovovým věnečkem. Druhý muž s bílým pejskem na vodítku má na hlavě klobouk s pérem, který má uvázaný pod bradou. Na nohou mají oba módní úzké nohavice.

Jedinečný manuskript Liber viaticus zatím stále postrádá moderní monografii, což by se ale mělo brzy změnit. Nakladatelství Academia připravuje ve spolupráci s Národním muzeem jeho faksimilové vydání. Barevné faksimile představí všechny strany rukopisu v originální velikosti a součástí by měl být i odborný komentář.

Marek Zágora

Foto z Pavel Spunar, Kultura českého středověku (Praha 1985) a Pavel Brodský, Krása českých iluminovaných rukopisů (Praha 2012).

K Liber viatiku rovněž:

http://www.stavitele-katedral.cz/znama-a-neznama-vyobrazeni-ceskych-panovniku-ve-stredoveku-svaty-vaclav-v-liber-viatiku-jana-ze-stredy/