Svatováclavská kaple je nejposvátnějším prostorem Svatovítské katedrály v areálu Pražského hradu. Ve skutečnosti je samostatným kostelem uvnitř katedrály. Stavba se vymyká svou polohou i velikostí, což je dáno jejím významem a také tím, že si Petr Parléř nemohl sám vybrat místo, kam ji umístí. Kaple s hrobem sv. Václava se od 10. století nachází stále na stejném místě. Václavovy ostatky byly nejprve uloženy v jižní apsidě románské rotundy, ta byla později pojata do jižní lodi románské baziliky Spytihněva II. a obdobně ji do své stavby zahrnul i Petr Parléř.
Římský císař Karel IV. nechal vybudovat nádhernou kapli čtvercového půdorysu, jejíž zdi byly zdobeny zlatem a drahokamy. Z kaple byl a stále je jediný přístup vřetenovým schodištěm do Korunní komory, kde původně spolu s korunou bývala uložena také část státního pokladu a pokladu Svatovítské katedrály. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1366 a o rok později byla vysvěcena. V letech 1372-1373 se pak pracovalo na její výzdobě. Společně s kaplí byla stavěna rovněž sousední Zlatá (Jižní) brána, hlavní jižní portál gotické katedrály.
Do kaple vedou dva portály, severní a západní. Kaple měla původně pět oken, okno v západním průčelí je slepé. Obě stěny, které jsou otočeny do interiéru Svatovítské katedrály, jsou plné a téměř nečleněné. Prostor samotné kaple je uzavřen zvláštní kupolovou klenbou. Spodní část stěn je ohraničena mohutnou podokenní římsou, která je přerušena jen v místech obou portálů. Pod římsou je obloučkový vlys, který v koutech podpírají zlacené konzoly ve formě hlav.
Zaměřme se na výzdobu stěn, která vznikla během let 1372 a 1373. Stěny pod římsou jsou zdobeny leštěnými kamennými destičkami (celkem 1345 kusů). Mezi nimi převažují červené jaspisy, fialové ametysty a zelený chryzopras. Pouze pět destiček se zcela liší a je možné, že si je Karel IV. dovezl z Itálie a nechal je zasadit do stěn kaple. Různá barevnost použitých kamenů umožnila vytvořit na stěnách četné motivy kříže.
Obložené stěny leštěnými drahými kameny jsou umně propojeny s nástěnnými malbami pašijových scén, jejichž autorem byl pravděpodobně mistr Osvald. Scény začínají na západní stěně Kristem na hoře Olivetské, na severní pak následují: Kristus před Pilátem a Kristus u sloupu. Na východní stěně najdeme tři scény: Kristus korunován trním, Ukřižování s Pannou Marií, sv. Janem Evangelistou a donátory a Ukřižovaný Kristus. Ukřižování je zde vymalováno dvakrát, protože scéna s donátory je součástí oltáře. Na jižní stěně jsou namalovány následující scény: Kristus v hrobě, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí Krista. Úplně poslední scéna Seslání Ducha svatého se nachází opět na západní stěně. Po stranách západního portálu jsou zobrazeni sv. Petr a sv. Pavel.
Z hlediska panovnické ikonografie je nejzajímavější výzdoba východní stěny, kde je umístěn oltář sv. Jana Evangelisty. Po pravé straně oltáře sv. Jana Evangelisty se nachází mřížka uzavírající výklenek ve zdi, v němž se pravděpodobně uchovávaly oleje používané během korunovace k posvěcení krále pomazáním. Samotná mřížka je zajímavým uměleckým dílem. Je zhotovena z pozlacených železných prutů, úhlopříčně překřížených a provlečených. Rám zdobí plastické růžice a osm kruhových medailonků s písmeny M A R I W N L (Maria, Wenceslaus). Uprostřed jednotlivých polí se střídá z plechu vysekaný heraldický český lev a říšská orlice.
Zpět ale k oltáři. Jeho přední opuková deska (antependium) je z poloviny 14. století a původně byla umístěna v kapli sv. Anny. Člení ji tři gotické arkády. Zbytek oltáře je z počátku 20. století. Retábl oltáře tvoří gotický nástěnný obraz Krista na kříži s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou. Výše za nimi pak klečí donátoři, za Pannou Marií císař Karel IV. (obr. 1) , za sv. Janem Evangelistou jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská. Mezi obrazy jsou ve zlacené omítce zasazeny leštěné drahé kameny.
Modlící se Karel IV. je oděn v bohatě zdobený plášť, který zahaluje celé jeho tělo. Na hlavě s delšími vlasy má císařskou korunu s výraznou kamárou a pendiliemi po stranách. Jeho tvář pak zdobí plnovous. Je znát zřejmá snaha malíře zachytit skutečnou panovníkovu podobu. Mnohem výraznější je císařská koruna Karlovy choti Alžběty Pomořanské. Ta má odhalená ramena, jinak celou její postavu halí plášť obšitý hermelínem.
Po obou stranách paty kříže jsou ještě zobrazeny dvě další, mnohem menší klečící postavy, které většinou unikaly i pozornosti odborníků. S největší pravděpodobností se jedná o vyobrazení Karlova syna a nástupce Václava IV. (obr. 2) a jeho první manželky Johany Bavorské. Český král Václav IV. je vyobrazen pod císařovnou. Je stejně jako ona zahalen v plášť podšitý hermelínem. Má bezvousou tvář a na hlavě královskou korunu, která je bohužel hodně poničena, takže nejsme schopni určit, zda se jedná o korunu svatováclavskou. Johana Bavorská, která byla korunována na českou královnu v roce 1370, má na hlavě mnohem výraznější korunu než její manžel. Stejně jako on je pak zahalena v plášti s královským hermelínem.
Marek Zágora
Foto Peter Kováč a z Ivana Kyzourová – Vít Vlnas (eds.), Žezlo a koruna. Karel IV. a české královské korunovace, Praha 2016.
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru