Wiesbaden: Beat Brenk - The apse, the image and the icon: an historical perspective of the apse as a space for images

Profesor Beat Brenk, žijící střídavě v Basileji a Římě, je jedním z nejvýznamnějších znalců raně křesťanského a byzantského umění. Byl editorem knihy Spätantike und frühes Christentum, která vyšla v roce 1977 jako doplněk základní řady Propyläen Kunstgeschichte, poslední autorovou velkou prací je pak kompletní zpracování výzdoby a architektury královské kaple v Palermu (La Cappella Palatina a Palermo), což je projekt nakladatelství Panini v italské Modeně v rámci řady Mirabilia Italiae.

Svoji novou knihu The apse, the image and the icon: an historical perspective of the apse as a space for images profesor Beat Brenk publikoval anglicky v německém nakladatelství Reichert Verlag, kde vyšla jako 26. svazek edice Spätantike, frühes Christentum, Byzanz.

Text má všechny přednosti Brenkova kunsthistorického stylu: je psán čtivě s velkou znalostí tématu, teze jsou formulovány velmi pregnantně a i zájemce nezasvěcený do speciálních otázek raně křesťanské ikonografie porozumí všemu, co mu chce autor vysvětlit a sdělit.

Autorovým cílem bylo nabídnout odlišný pohled na problematiku mozaikové výzdoby apsid (z latinského apsis - výklenek, v raně křesťanské době východní zakončení chrámu), než jaký nabízejí ostatní badatelé, kteří (jak Brenk tvrdí) se na svět počátku křesťanství dívají středověkou optikou.

Brenk hledá především kontinuitu pozdně římské antické tradice. Svoji roli tu sehrály sochy apsidách pohanských chrámů a císařských paláců a také thermy a nymphaea, doplněná vždy apsidou či asidami s bohatou výzdobou.

Pro raně křesťanské chrámy se apsida stala podle Brenka „show-case for images", tedy jakousi „výkladní skříní obrazů" (str. 34), nicméně první velké římské baziliky podle Brenka neměly figurální výzdobu, ale pouze symbolické a „aniconické" výzdobné programy.

Umělci se prostě drželi starozákonního Desatera a jeho přikázání: nezobrazíš si Boha a nebudeš se ničemu takovému klanět. Tato tradice se podle Brenka částečně udržela ještě v byzantské Ravenně, kde je v chrámu S. Apollinare in Classe scéna Proměnění Páně zobrazena pomocí velkého kříže v mandorle a apoštolové tu jsou zachyceni v podobě ovcí.

Zavedení figurální ikonografické výzdoby v apsidách raně křesťanských chrámů podle Brenka nebylo čistě automatickým procesem a apsidy mnoha kostelů ve 4. století dokonce vůbec neměly figurální dekoraci (str. 54). Brenk k tomu poznamenává: „ The ‘explosion' of the Christian image takes place within the private realm, not within the official church."

Celou třetí kapitolu věnuje autor tématu vyobrazení Panny Marie v apsidě - prvním příkladem byl chrám v pozdně antické Capui (Capua Vetere v jižní Itálii), kde byla mozaika s Pannou Marií sedící na trůně a držící na klíně malého Krista.

Některé názory asi vyvolají polemiku a následné další studie, zejména když jsou vysloveny tak významným znalcem jako je Beat Brenk. Jde například o jeho hluboké přesvědčení, že ikonografie raně křesťanské apsidy neměla co dočinění s liturgií, ačkoliv vizuálně museli věřící vidět souvislost mezi apsidou a oltářem. „The themes of Early Christian apse mosaics have not much to do with liturgy," uvádí Brenk (str. 9).

Dokonce ani vyobrazení Panny Marie v Capui podle něj nesouviselo s bohoslužbou, ale s vizuální křesťanskou propagandou Kristovy božské a lidské přirozenosti (str. 77) - k tomu v závěru Brenk uvádí podnětnou tezi: „Image propaganda is the preliminary stage od the image cult" (str. 110).

Kniha je užitečným vstupem do problematiky raně křesťanské ikonografie a svým způsobem je jakýmsi doplňkem klasické publikace André Grabara Christian iconography: a study of its origins (Princeton 1968).

PhDr. Peter Kováč

Beat Brenk, The apse, the image and the icon: an historical perspective of the apse as a space for images, Wiesbaden, Reichert 2010, 131 stran, cena 30 euro.

Internet:

http://www.reichertverlag.de/

Citace z autorova díla:

„The earliest preserved apse and cupola mosaics with Christian themes - S. Costanza in Rome, S. Aquilino in Milan, Centcelles near Tarragona - were designed for private mausolea or representational rooms where there was no necessity of an altar. The privates had no problem in using Christian images. The ‘explosion' of the Christian image takes place within the private realm, not within the offi cial church. In churches, however, Christians erected an altar for the celebration of mass in or in front of each apse. This changed the ambition and the function of the apse into the sacred focus of the church, into the centre of the cult, influencing there by the dynamics of the apse as a space for images, but not necessarily the apse programme. The themes of Early Christian apse mosaics have not much to do with liturgy. (...) Though liturgy is celebrated in front of nearly all preserved apses of churches, apse mosaics are basically never cult images. Their mission is, first of all, a theological one, that is to say apse mosaics tell something about God the Father and Jesus Christ. The centre of interest forms the doctrine of the two natures of Christ which passes through Early Christian and Byzantine theology like a red line. In the first decades of Christian art (i. e. during the fourth century) it was not so important to stress the human character of Jesus Christ, but it was much more important to convince the believers of the divine character of Jesus. The main question to resolve was how to show the Divinity of Christ without conflicting with the Graeco-Roman mythological Deities. It comes as a surprise that, as soon as the Roman imperial cult was abolished in the first decades of the fourth century, Christian designers helped themselves without qualms to Roman imperial iconographic elements in order to represent the Divinity of Christ. The doctrine that Jesus Christ was the son of God, encouraged theologians to speak of the Virgin Mary as a Theotokos; they believed that the Virgin had given birth to a God. This led the Christian designers to provide the Virgin with an imperial dress. Some authors spoke of an ‘imperialization' of Christian art, but I prefer to speak of single imperial iconographic motives. When the Virgin Mary with her Child was represented in an apse mosaic, the meaning was basically the propagation both of the Divinity and the Humanity of Christ; there is no reason to talk of a cult of the Virgin. I have tried to detect the private roots of the cult of the Virgin which became official only from the seventh century on."

Beat Brenk, The apse, the image and the icon, str. 10 - 11.