Římský a český král Václav IV. neproslul ani jako příkladný rytíř, diplomat a soudce, kterým byl jeho dědeček Jan Lucemburský, ani jako schopný, prozíravý a zbožný panovník, kterým byl jeho otec Karel IV. Přesto existovalo něco, co s vysokou pravděpodobností obdivovali již jeho současníci: byla to jeho soukromá knihovna, která patřila ve své době k největším ve střední Evropě.
Předpokládá se, že se jejím základem staly rukopisy původní knihovny Karla IV., o níž ale máme bohužel jen minimum informací. O samotné Václavově knihovně pak nemáme informací o moc více. Odhaduje se, že čítala asi několik set kodexů. Bohužel se nedochovaly žádné seznamy, které by nám mohly tyto odhady potvrdit či vyvrátit.
Do současnosti se dochoval pouhý zlomek manuskriptů, které mu původně patřily, a tak si nemůžeme udělat ucelenější představu o tom, co všechno bychom v jeho knihovně našli. Dochované exempláře nám přesto alespoň naznačují, jaké rukopisy bibliofil Václav IV. sbíral, resp. oč se zajímal. Je zřejmé, že je nevnímal pouze jako reprezentativní umělecká díla, ale bezpochyby jej zajímal i obsah jednotlivých kodexů. Většina z nich byla navíc určena pouze jemu, a tak si v nich jen on mohl listovat a v ústraní je pročítat.
K největším sběratelům bohatě zdobených rukopisů v druhé polovině 14. století patřili francouzský král Karel V. Moudrý a jeho bratři Ludvík Orleánský, Jan, vévoda z Berry a Filip Burgundský. Přes svou českou matku byli s Václavem příbuzensky spřízněni. Václav se s nimi osobně setkal a je více než pravděpodobné, že na vlastní oči spatřil i jejich rukopisné sbírky.
Jako nástupce českého a především říšského trůnu byl Václav na začátku roku 1378 představen otcem na francouzském dvoře svým bratrancům během poslední diplomatické cesty Karla IV. do Francie. Král Karel V. Moudrý přitom ukázal svým hostům poklady Louvru a dalších svých rezidencí. Francouzská královská knihovna tehdy čítala na tisíc svazků. Srovnáme-li Václavův itinerář s tehdejšími evropskými sbírkami rukopisů, je těžké představit si jiné místo, kde by mohl Václav najít tak skvostný vzor a zároveň impuls k vytvoření vlastní sbírky iluminovaných rukopisů.
Pro Václava IV. pracovala v Praze dvorská dílna, v níž vznikla většina děl, která se nám dochovala až do současnosti. Nejkrásnější rukopisy byly z královy knihovny odvezeny krátce po jeho smrti, zbytek byl pak rozchvácen a z velké části zničen v roce 1421 při dobývání Nového hradu Kunratic, v jehož klenuté místnosti byla knihovna v posledních letech umístěna.
Dnes se všechny dochované rukopisy z Václavovy knihovny nacházejí v zahraničí, nejvíce jich pak vlastní Rakouská národní knihovna ve Vídni. Všechny jsou bohatě iluminované s nádhernou výzdobou bordur, v nichž je zakódován svět dvorské symboliky a pravděpodobně i Václavova dvorského řádu, o němž máme rovněž málo informací.
Za nejstarší dochovaný rukopis, který patřil do královy knihovny, je považována monumentální nedokončená německá bible, která začala vznikat asi již v první polovině 80. let 14. století. Na jednom z prvních folií najdeme reprezentativní vyobrazení Václava IV. a královny. S velkou pravděpodobností se jedná o první Václavovu manželku Johanu Bavorskou, která zemřela na konci roku 1386. Rukopis je plný Václavových osobních devíz a hlavně emblémů: lazebnic, divých mužů, točenic, ledňáčků, mužů v kládě a písmen W a E.
Dříve býval za nejstarší rukopis považován rytířský román Willehalm datovaný do roku 1387. Z dalších rukopisů se dochoval Žaltář s výkladem Mikuláše z Lyry, tři astrologicko-astronomické spisy, dva z nich se nacházejí ve Vídni (Ptolemaiův Quadripartitus a tzv. Vídeňský astrologicko-astronomický sborník), třetí pak v Mnichově (Mnichovský astrologicko-astronomický sborník), a nejluxusnější opis říšského zákoníku známého pod názvem Zlatá bula. Někteří odborníci řadí do skupiny ještě epištoly Pavlových listů. Jedná se o velice pestrou paletu literárních děl, která jsou důkazem králových širokých zájmů.
Dochovaly se i další rukopisy, které jsou nějak provázány s Václavem IV., ale pravděpodobně nebyly přímo součástí jeho knihovny. Tato díla vznikla buď v jeho dvorské dílně, nebo v nich objevíme některé z výše uvedených králových emblémů. Najdeme mezi nimi řadu zajímavých a po stránce výtvarné i originálních děl. Z nich uveďme např. Bellifortis Konráda Kyesera (Göttingen, Niedersächsiche Staats- und Universitätsbibliothek, Cod. ms. philos. 63), Hodinky Václava IV. (Oxford, McGowin Library, Pembroke College, MS. 20), rukopis Dramaticon philosophiae Viléma z Conches (Madrid, Biblioteca Nacional de Espaňa, Res. 28) nebo Knihu úžasných putování Jana z Mandevillu (Londýn, British Library, Add. Ms. 24189).
S Václavem je tak většinou spojováno sedm rukopisů, z nichž některé nebyly dokončeny. Některé z nich pak patří k tomu nejkrásnějšímu a nejluxusnějšímu, co vzniklo v posledních dvou desetiletích 14., resp. na počátku 15. století. V krátkosti si je představme.
Dnes šestisvazková, nedokončená, německy psaná Bible Václava IV. obsahuje 1.214 pergamenových listů o velikosti 53,5 x 36,5 cm a je chloubou Rakouské národní knihovny ve Vídni (Cod. 2759-2764). Fascinující je i jeho výzdoba, kterou tvoří 654 miniatur a iniciál, k tomu další četná vyobrazení v droleriích a bordurách, na nichž se podílelo minimálně devět iluminátorů, z nichž dva známe jménem (Frana a Mikuláš Kuthner).
Dílo neobsahuje ani celý Starý zákon, Nový zákon chybí úplně. Na některých foliích se dochovaly pouze kresby, resp. několik set latinsky psaných instrukcí, jež přibližují, co mělo být na daném listu zobrazeno. Odhaduje se, že v případě dokončení by rukopis čítal kolem 1.800 pergamenových listů a asi 2.000 miniatur a iniciál.
Vedle němčiny nalezneme v bibli i další jazyky: latinu, na miniaturách hebrejštinu a na nápisových páskách staročeštinu. Jednotlivé miniatury jsou obrazovým doprovodem biblických textů a zároveň dokumentují život v období vrcholného středověku. I proto jsou významným ikonografickým pramenem pro poznání doby svého vzniku. Úžasná je i výzdoba bordur a drolerií, jež nabízí jedinečnou exkurzi do symbolického a myšlenkového světa krále Václava IV.
Rukopis Willehalm vznikl mezi roky 1385-1395 a obsahuje 423 pergamenových listů o velikosti 54,5 x 36,5 cm. Rovněž se nachází v Rakouské národní knihovně (Cod. ser. n. 2643).
Obsahuje celkem tři texty, rytířské romány: Arabel od Ulricha von Türlin, který pojednává o mládí hlavního hrdiny, Willehalm Wolframa von Eschenbach, který dal celému kodexu jméno a je hlavním textem manuskriptu, a Rennewart Ulricha von Türheim, který je Willehalmovým pokračováním.
Písař dokončil svou práci roku 1387. Výzdobu tvoří celkem 254 figurálních iniciál a samostatných miniatur, které jsou ale rozděleny nerovnoměrně. Na výzdobě pracovalo hned několik iluminátorů. Na rukopisu se nepracovalo nepřetržitě, což způsobilo časté střídání malířů. Samotné iluminace nejsou pouhou výzdobou, ale i doplněním a rozšířením hlavních textů.
Nejstarší ze tří astronomických rukopisů je tzv. Vídeňský astrologicko-astronomický sborník z let 1392-1393, jenž na 102 pergamenových listech (29,5 x 21,5 cm) přináší latinsky psaná díla evropské astrologie a astronomie (např. traktát Michaela Scota Liber de signis nebo Výklad tzv. Alfonsových tabulek Johannese Danka). Podle králových emblémů, které se objevují hned na několika listech, je zřejmé, že rukopis patřil do Václavovy knihovny.
Hlavní výzdobu tvoří 73 miniatur, z nichž většina zobrazuje souhvězdí a planety. Zajímavé jsou i medailony s králi, kteří odpovídají na otázky, jejichž odpovědi jsou pak zaznamenány na vnitřní straně listu, nebo v pozdním středověku hojně zobrazované Kolo Štěstěny.
I tento rukopis se nachází v Rakouské národní knihovně (Cod. 2352).
Latinsky a německy psaný Žaltář Václava IV. vznikl kolem roku 1395 a obsahuje i jeho komentář františkána Mikuláše z Lyry († 1349). Pětisetčtyřicetistránkový manuskript o rozměrech 36,6 x 25,7 cm je nejméně náročně provedeným rukopisem z bývalé knihovny Václava IV. Svědčí o tom jeho výzdoba, která se s výjimkou bohatě iluminovaného titulního listu omezuje na četné malé iniciály.
Originál se nachází v Univerzitní knihovně v Salcburku (Cod. M III 20).
Nedokončený zůstal i tzv. Mnichovský astrologicko-astronomický sborník, který obsahuje 54 pergamenových listů o rozměrech 46,7 x 34,6 cm. Vznikl pravděpodobně před rokem 1400 a dnes patří Bavorské státní knihovně v Mnichově (Clm. 826).
Najdeme v něm díla arabských a židovských astrologů a předpokládá se, že při vzniku jednotlivých iluminací byl přítomen i zkušený astrolog. Jedná se o výjimečné dílo, které zaujme nejen texty, ale i bohatou výzdobou, která je převážně nedělitelnou součástí latinsky psaných spisů. Rukopis sestavil s největší pravděpodobností v Praze pracující astronom a astrolog přezdívaný Terzysko (Teříšek), který je vyobrazen na foliu 8r, jak sedí u psacího pultíku a pozoruje hvězdy.
Nejkrásnější iluminace najdeme v části s nedokončeným hvězdným atlasem, v němž je představeno pouze osmnáct ze čtyřiceti šesti souhvězdí severní oblohy podle Ptolemaiova hvězdného katalogu.
Třetím astronomickým manuskriptem je Quadripartitus z přelomu 14. a 15. století, který je ve sbírkách Rakouské národní knihovny (Cod. 2271). Na 414 pergamenových listech (41 x 30,5 cm) přináší spis alexandrijského matematika a přírodovědce Claudia Ptolemaia (85-165), který patřil ve středověku k nejrozšířenějším astrologickým textům a byl uznávanou autoritou v středověkých astrologicko-astronomických sporech. Vídeňský rukopis obsahuje zároveň i komentář tohoto vlivného díla, považovaného za jakousi astronomickou bibli.
Rukopis není bohatě iluminován. Přes absenci bohatší výzdoby uchvátí titulní list manuskriptu (fol. 1r), který se svou výzdobou může srovnávat s tím nejlepším, co kdy vzniklo ve Václavově dvorské dílně.
Nejmladším dochovaným manuskriptem je nejluxusnější opis říšského zákoníku, který je známý pod názvem Zlatá bula. Stošedesátistránkový rukopis o rozměrech 42,3 x 29,5 cm vznikl mezi roky 1400-1402 a patří mezi skvosty Rakouské národní knihovny (Cod. 338).
Hlavním textem manuskriptu je Zlatá bula. Za ní následují další texty: Tractatus de habilitate temporis ad processum versus Italiam, traktát věnovaný Karlu IV. o nutnosti římské jízdy, dále Epistola de successore, dopis o Karlově následníkovi a synovi Václavovi, a seznam toskánských měst a hradů.
Rukopis je bohatě iluminován. Jeho výzdobu tvoří přenádherný titulní list a osmačtyřicet miniatur. Jednotlivé miniatury Zlaté buly jsou krásné a svým obsahem ilustrují vybrané kapitoly zákoníku, i když jsou občas v rozporu s textem. Najdeme na nich hned několikrát vyobrazené kurfiřty, volitele římského panovníka, mezi nimiž získal právě na základě Zlaté buly výjimečné postavení český král.
O mimořádnosti rukopisu svědčí i fakt, že byl v roce 2013 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
PS: Více o vybraných rukopisech z Václavovy knihovny v seriálu Nejkrásnější středověké rukopisy.
Marek Zágora
Příště: Druhé zajetí a stoupencem Jana Husa (1402-1409)
Foto faksimile Zlatá bula (ADEVA).
Předchozí část:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru