historie detailváclav iv. 1361/1419: život českého a římského krále václava iv. 3. část: římským králem (1376)

VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 3. část: Římským králem (1376)

Na konci září roku 1370 oženil císař Karel IV. svého nejstaršího syna s o pět let starší Johanou Bavorskou, dcerou dolnobavorského vévody a holandského hraběte Albrechta I. z Wittelsbachu a jeho první manželky Markéty Břežské. Sňatek domluvil Karel IV., který jím sledoval vlastní politické zájmy, chtěl oslabit své konkurenty. Dětský sňatek se uskutečnil v Norimberku a již 17. listopadu 1370 byla Johana korunována arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi na českou královnu. V té době začal Karel IV. plánovat Václavovu volbu římským králem a byl rozhodnut udělat vše pro to, aby byl jeho syn zvolen ještě za jeho života. Věděl, že to nebude jednoduchý úkol.

Poté, co získal pro Lucemburky Braniborsko, zahájil na podzim 1374 hlavní přípravy. Kurfiřtům se ale Karlovy úmysly vůbec nelíbily. K volbě syna za otcova života došlo naposledy za vlády Štaufů. Volba nového římského krále ještě za života jeho předchůdce ohrožovala princip volitelnosti a zároveň narušovala mocenské postavení kurfiřtského kolegia. Navíc hrozil vznik dědičného království. Zlatá bula Karla IV. z roku 1356 volbu nového krále za života předchozího sice nevylučovala, ale o takovéto volbě v ní nebyla ani žádná zmínka.

Na podzim roku 1374 měl Karel IV. jisté čtyři hlasy, tři světských kurfiřtů: českého krále, saského vévody a braniborského markraběte (dva z těchto hlasů patřily přímo Lucemburkům) a jednoho duchovního, mohučského arcibiskupa Ludvíka Míšeňského. Právě jemu pomohl Karel IV. k úřadu a i když se jej nemohl přímo ujmout, tak měl jeho kurfiřtský hlas platnost, protože byl potvrzen papežem.

Císař chtěl získat i dva zbývající arcibiskupské hlasy. Uvědomoval si, že mu stačí získat na svou stranu trevírského metropolitu Kuna z Falkenštejna. Kolínským arcibiskupem byl pak Kunův synovec Fridrich ze Saarwerdenu a ten se již dříve zavázal, že v případě volby podpoří kandidáta, kterého bude volit jeho strýc. Navíc samotný Fridrich potřeboval Karlovu podporu, protože byl ve válce se svým sídelním městem. Císař si nakonec hlasy obou metropolitů vykoupil řadou privilegií. Navýšil např. zástavní sumy měst Oberwesel a Boppard na 60 000 hřiven, slíbil, že bude intervenovat u papeže kvůli snížení desátku a že po volbě nerozdělí vládu v Říši. Kolínskému arcibiskupovi také slíbil, že sníží jeho dluh u papežské kurie.

Podporu Václavovy volby hledal Karel IV. ale i jinde. Např. v prosinci 1374 dojednal v Chebu sňatek rakouského vévody Albrechta III. Habsburského s Beatricí, dcerou norimberského purkrabího Fridricha Hohenzollernského. Vévoda se zavázal (za 10 000 kop grošů!), že podpoří Václavovu volbu, stejně se pak vyjádřil i norimberský purkrabí, s nímž Karel IV. dohodl sňatek své roční dcery Markéty s jeho synem Janem. Dohodou se zavázali podpořit Václavovu volbu i Wettinové.

Karlovi pak zbývalo získat pro volbu již jen posledního kurfiřta, Ruprechta I. Falckého. Císař jej pozval v únoru 1375 do Prahy a nakonec se oba dohodli. Ruprecht získal navýšení zástavní sumy na říšských zbožích, která byla v jeho držení, o rovných 50 000 zlatých. Falckrabě si navíc vymínil, že bude pro Václava hlasovat pouze v případě, když tak učiní všichni duchovní kurfiřti a Václav Saský.

V únoru 1375 tak již nic nebránilo volbě Václava Lucemburského římským králem. Přesto Karel IV. s volbou ještě více než rok počkal. Předpokládá se, že v té době ještě vyjednával s papežskou kurií. Karla navíc plně zaměstnávaly i další diplomatické aktivity (splácel četné dluhy, domlouval Zikmundův sňatek s Marií z Anjou, snažil se vojensky pomoci Wettinům atd.).

Na konci roku 1375, resp. na začátku ledna 1376 zavítal Karel IV. do (Karlových) Varů, kde kvůli nespecifikovaným zdravotním problémům setrval až do začátku března. Z února pak pochází velice zajímavý papežský list, z něhož se dovídáme, že papež Řehoř XI. počítal s podporou Václavovy volby římským králem, ale až po Karlově smrti.

Na konci března 1376 poslal císař papeži dopis, v němž mu oznámil, že po dohodě s kurfiřty bude 1. června 1376 na říšském sněmu ve Frankfurtu zvolen jeho syn Václav římským králem a následně pak korunován v Cáchách. Zároveň se omluvil, že se ze zdravotních důvodů nemůže k papeži do Avignonu dostavit. Papež byl touto zprávou rozhořčen.

Řehoř XI. poslal za císařem do Norimberku nuncia Audiberta z Pignans, jehož prostřednictvím mimo jiné žádal o odložení plánované volby. Podle papeže se volba nemohla konat, protože neaprobovaná osoba nemůže být korunována. Nakonec se ale papež s císařem domluvili, bohužel nám o tom chybí bližší informace. Jejich dohoda byla tajná. Předpokládá se však, že Karel IV. přislíbil návštěvu u papeže, k níž ale nakonec nedošlo. Co se odkladu volby týče, posunul císař volbu na 10. červen. Korunovace pak měla proběhnout na den sv. Jana Křtitele, 24. Června 1376.

Papež poslal ke Karlovi dalšího nuncia, Jana, biskupa z Agen, jenž měl pokud možno alespoň zabránit Václavově korunovaci bez papežské aprobace. Papež tímto dal souhlas k volbě, ale jen za předpokladu, že následná cášská korunovace proběhne po řádné aprobaci. Ještě před volbou pak Václav slíbil, že jako nově zvolený římský král složí papeži stejnou přísahu jako jeho otec Karel a děd Jindřich VII. Lucemburský. O aprobaci nepadla ani zmínka.

Koncem května 1376 se v Bacharachu sešli kurfiřti. Zde byly znovu listinami potvrzeny všechny Karlovy přísliby za to, že Václav bude zvolen. Dne 1. června se pak konala schůzka všech volitelů v Rhensu, kde bylo potvrzeno, že volba proběhne 10. června ve Frankfurtu.

Po dlouhých jednáních se 10. června 1376 přistoupilo k samotné volbě. Václav IV. byl zvolen hlasy všech sedmi přítomných kurfiřtů. Karel IV. volil jako český král. Svůj hlas odevzdal Václavovi i jeho nevlastní bratr, osmiletý Zikmund Lucemburský, který se volby účastnil jako markrabě braniborský. Ota Braniborský, který byl podle dřívějších úmluv stále ještě kurfiřtem, vydal pouze osvědčení, že Václava uznává za krále a slibuje mu poslušnost.

Karel IV. chtěl, aby jeho syn byl co nejdříve korunován v Cáchách. Korunovace byla odložena na 9. července a Karel IV. prohlásil, že do toho dne požádá Václavovo poselstvo papeže o aprobaci. Korunovace ale měla proběhnout i v případě, že by papežský souhlas do té doby nedorazil. Kurfiřti byli zásadně proti tomu, aby se za papežem vydávalo jakékoliv poselstvo. To se ale na cestu nakonec vydalo, jen nežádalo aprobaci, ale mělo žádat jen laskavé vzetí na vědomí.

Slavnostní korunovace se uskutečnila v cášském dómu nakonec bez aprobace a ještě o tři dny dříve, v neděli 6. července 1376. O průběhu samotné korunovace máme málo informací. Václava IV. korunoval kolínský arcibiskup Fridrich ze Saarwerdenu. Přítomni byli přední představitelé Říše a korunovace se aktivně a se všemi odznaky svého postavení zúčastnil i římský císař s císařovnou. Mezi účastníky najdeme královnu Johanu Bavorskou, Václavova strýce a Karlova nevlastního bratra Václava Lucemburského, nevlastního bratra Zikmunda, bratrance Jošta Moravského, kurfiřty (s výjimkou mohučského arcibiskupa), druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi nebo četná slezská knížata. Kolínský arcibiskup byl za provedení korunovace náležitě odměněn: obdržel 40 000 zlatých, celní a mincovní právo a potvrzením říšského achtu i záštitu v boji proti svému sídelnímu městu.

Na přelomu let 1377 a 1378 podnikl Karel IV. svou poslední velkou diplomatickou cestu, která mířila do Francie. Přes pokročilý věk i bolestivé onemocnění dnou se společně s římským a českým králem Václavem IV. vydal na cestu, k níž jej přiměla především politická situace v tehdejší Evropě. Přijetí nově zvoleného římského krále francouzským králem Karlem V. pak mělo být zároveň i uznáním jeho legitimity.

O soukromých rozhovorech Karla IV. s francouzským králem nemáme bližší informace, ale císař i jeho syn byli s výsledky jednání spokojeni. Vše se ale mělo brzy změnit…

 

Marek Zágora

 

Příště: Počátek samostatné vlády (1378-1383)

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-4-cast-pocatek-samostatne-vlady-1378-1383/

 

Foto Marek Zágora.

 

Předchozí části:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-1-cast-narozeni-1361/

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-2-cast-ceskym-kralem-1363/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru