Richard Lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199), část VI.: Kyperské dobrodružství

Richardova flotila čítající více než dvě stě lodí musela po vyplutí z Messiny čelit bouři, při níž se pětadvacet lodí ztratilo. Při prvním přistání na Krétě anglický král pohřešoval i svou sestru a snoubenku, ale navzdory tomu pokračoval na Rhodos, kam dorazil 22. dubna 1191. Během svého desetidenního pobytu se zotavil z nemoci a získal zprávy o chybějících lodích i o politické situaci na Kypru.

Tento ostrov byl po staletí součástí byzantské říše a od převratu v Konstantinopoli v roce 1184 zde vládl Izák Komnénos, příslušník někdejší císařské rodiny. Sám se honosil titulem císaře, nicméně současníci o něm hovořili spíše jako o tyranovi. Jeho vláda nad Kyprem nebyla trnem v oku pouze novému byzantskému císaři z rodu Angelovců, ale rovněž křižákům. Díky své strategické poloze mohl ostrov sloužit jako výborná vojenská základna i zdroj zásobování pro křesťany ve Svaté zemi. Izák se navíc snažil čelit nebezpečí blížícího se křižáckého vojska tím, že uzavřel spojenectví se Saladinem.

Loď s Janou a Berengarií na palubě byla během bouře zahnána spolu s dalšími ke kyperským břehům v okolí Limassolu. Tři lodě zde ztroskotaly, část posádky se utopila a ti, kdo přežili, byli okradeni a uvězněni. Izák Komnénos osobně přijel do Limassolu a snažil se Janu a Berengarii vylákat na pevninu, ale zanedlouho připlul i anglický král. Izákovo nepřátelské uvítání mu poskytlo vítanou záminku k dobytí Kypru. Jelikož Limassol nebyl obehnán hradbami, opevnil se Izák na pláži a odmítal vydat majetek zabavený ve ztroskotaných lodích. Richardovo vojsko se probojovalo na pevninu, obránce Limassolu zahnalo na ústup a bez obtíží obsadilo opuštěné město.

Popisy následujících událostí se rozcházejí. Podle svědectví kronikáře Rogera z Howdenu Izák znovu seskupil své síly, rozbil tábor asi pět mil od Limassolu a oznámil, že následujícího dne je připraven svést bitvu. Richard však vyslal zvědy, a když zjistil polohu nepřítele, jeho muži zaujali pozice a napadli dosud spící tábor. Izákovi se podařilo uprchnout, ale nestačil se ani obléci.

Podle kronikáře Ambrože anglický král během noci vylodil koně a navzdory kyperské početní převaze osobně vedl vítězný útok jízdy čítající maximálně padesát rytířů. V každém případě byl Izák zaskočen a křižáci se zmocnili jeho tábora, kde na ně čekala válečná kořist v podobě koní, dobytka, zbraní i pokladu včetně císařské korouhve. Tato dvě oslnivá vítězství přesvědčila řadu místních šlechticů, že udělají lépe, když se přidají na stranu anglického krále.

Richard byl vzápětí konfrontován i s neutěšenou politickou situací ve Svaté zemi. Jeruzalémský král Guy z Lusignanu byl 4. července 1187 poražen v bitvě u Hattínu, načež muslimská vojska obsadila téměř celé království a 2. října se zmocnila i Jeruzaléma. V listopadu 1187 zahájil Saladin obléhání přístavního města Tyru, ale počátkem následujícího roku od něj upustil, protože křesťané v čele s markýzem Konrádem z Montferratu město velmi dobře opevnili.

Guy z Lusignanu byl v bitvě u Hattínu zajat a svobodu získal v červnu 1188 pod podmínkou, že se nebude účastnit dalších bojů. Navzdory danému slibu zahájil v srpnu 1189 obléhání Akkonu, nicméně jeho pozice byla čím dál více nejistá. Konrád z Montferratu si totiž získal obrovský respekt úspěšnou obranou Tyru, odmítl králi vydat své město a sám začal pomýšlet na královskou korunu.

Na podzim roku 1190 zemřela jeruzalémská královna Sibyla a její dvě dcery, a jelikož Guy z Lusignanu vládl pouze jako manžel dědičky trůnu, jeho nároky mohly být snadno zpochybněny. Za právoplatnou dědičku království mohla být považována Sibylina mladší sestra Isabela, provdaná za Humprechta z Toronu. Konrád ji unesl, její dosavadní manželství nechal prohlásit za neplatné a v listopadu 1190 se s ní oženil. Nároky markýze z Montferratu na jeruzalémský trůn jednoznačně podpořil Filip II., který se 20. dubna 1191 vylodil v Akkonu. Guy z Lusignanu se tedy také vydal hledat spojence a 11. května 1191 připlul do Limassolu, kde mu anglický král slíbil podporu a přijal od něj lenní hold.

Dne 12. května 1191 se v kapli sv. Jiří na hradě v Limassolu konala Richardova svatba s Berengarií Navarrskou a biskup Jan z Evreux korunoval nevěstu anglickou královnou. Krátce nato Izák Komnénos přistoupil na podmínky míru, které dojednali zástupci obou stran. Přísahal věrnost anglickému králi a zavázal se, že ho bude doprovázet do Svaté země a sloužit pod jeho velením s pěti sty rytíři. Richard měl mezitím držet hrady a císařské domény na Kypru jako zástavu a dostat odškodnění ve výši 3500 (podle jiných zdrojů 20 000) hřiven stříbra.

Izákova jediná dcera a dědička měla být předána anglickému králi a provdána podle jeho přání. Vzápětí se ukázalo, že Izák nebral své závazky vážně, neboť utekl, čímž donutil Richarda k dobytí zbytku ostrova. Pronásledováním Izáka na souši byl pověřen Guy z Lusignanu, zatímco anglický král se zbytkem vojska se nalodil a rozdělil svou flotilu na dvě části.

Křižácké loďstvo se vydalo podél pobřeží z obou stran na sever a zabíralo pobřežní města a nepřátelské lodě. Ve Famagustě se Richard setkal s vyslanci francouzského krále, kteří se ho snažili přimět, aby se ihned vydal do Akkonu. Dostali však podrážděnou odpověď, že se tak nestane, dokud nebude Kypr dobyt, aby se mohl stát zdrojem zásobování křižáků ve Svaté zemi. Z Famagusty zamířilo vojsko do vnitrozemí do hlavního města Nikósie, které Izák nedokázal ubránit. Jeho poslední nadějí se staly tři vysoko položené hrady Buffavento, Kantara a St. Hilarion. Guy z Lusignanu dobyl pevnost v Kyrenii a při té příležitosti zajal Izákovu jedinou dceru. Pro kyperského vládce přestalo mít další vzdorování smysl a 1. června 1191 se vzdal pod podmínkou, že nebude vsazen do želez. Richard s touto výhradou souhlasil a nechal pro Izáka speciálně zhotovit stříbrné okovy.

Anglický král potvrdil tradiční práva a zvyky ostrova, na jejichž dodržování měli nadále dohlížet angličtí úředníci pod záštitou vojenských posádek. Zajímavé bylo nařízení, že se všichni loajální Řekové musí oholit. Vláda nad Kyprem byla svěřena do rukou Roberta z Thornhamu a Richarda de Camville, který však krátce nato zemřel. Zanedlouho propukly nepokoje a Robert z Thornhamu musel potlačit vzpouru a oběsit jejího vůdce, jímž byl mnich z Izákova příbuzenstva.

Pod vlivem těchto událostí anglický král ještě téhož roku prodal Kypr templářům za 100 000 bezantů, přičemž 40 000 bylo zaplaceno ihned. Dne 5. června 1191 vyplula křižácká flotila z Famagusty a přistála ve Svaté zemi nedaleko johanitského hradu Margat, kde byl uvězněn Izák Komnénos. Jeho dcera strávila zbytek křížové výpravy ve společnosti královen Jany a Berengarie.

Helena Krischke

Repro: Richard s Berengarií, iluminace ze 13. století. Repro z knihy Richard Löwenherz: König - Ritter – Gefangener, Speyer 2018, katalog výstavy.

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/richard-lvi-srdce-%E2%80%93-rytir-na-kralovskem-trunu-1157%E2%80%931199-cast-v-odjezd-na-krizovou-vypravu/