knižní novinky detailpraha: velkolepá dvoudílná antologie italské renesanční literatury (karolinum)

Praha: Velkolepá dvoudílná antologie Italské renesanční literatury (Karolinum)

Nakladatelství Karolinum vydalo obsáhlou dvoudílnou antologii Italská renesanční literatura, kterou v konečné podobě připravil významný znalec a překladatel Jiří Pelán. Spoluautorem je Václav Černý (1905–1987), slavný český literární historik, který připravoval tuto antologii od konce 50. let, ale za jeho života zůstala jen v podobě rozpracovaného projektu.

Peripetie s vydáním vylíčil Jiří Pelán v doslovu ve 2. dílu. Po šedesáti letech čekání se konečné realizace ujalo až nakladatelství Karolinum a nyní český čtenář dostává do rukou skutečný klenot: základní kámen k poznání literárního odkazu italské renesance.

Do češtiny máme přeloženou řadu významných literárních textů doby renesance a existují i důležité antologie jako třeba Navštívení krásy (1964), věnované italské renesanční lyrice, nebo Italská renesanční novela (1967). Tyto výbory současná antologie přesahuje rozsahem i počtem překladatelů. Je to úctyhodné dílo.

Členění i výběr textů obou svazků je podobné dvěma antologiím, které vyšly v 50. a 60. letech minulého století a byly věnovány staré české literatuře. Šlo o Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu a o dvoudílnou publikaci Výbor z české literatury doby husitské.

Italská renesanční literatura zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na přípravě textů se podílelo 22 překladatelů, někde bylo využito starších překladů, jiné vznikly zcela nově.

První díl je věnován období trecenta a quatrocenta, tedy italskému 14. a 15. století. Trochu je škoda, že bylo více méně pominuto ducento, zejména období vlády Fridricha II., jehož sicilská básnická škola byla i pro Danta vzorem, a také se tehdy rozvíjela vědecká a historická literatura, počínaje Fridrichovým slavným traktátem o ptácích. Dvorský okruh Fridricha II. měl k renesanci blíž než „středověký“ Dante Alighieri. Důležitou roli v hledání odkazu antiky sehráli také císařovi právníci, kteří se dovolávali starověké tradice a římského práva ve sporech Fridricha II. s papeži.

Největší pozornost v antologii je věnována ve druhém dílu cinquecentu čili době vrcholné renesance a manýrismu 16. století. Vyběr textů je reprezentativní a čtenář se každou stránkou vrací k velkému literárnímu odkazu mnoha osobností. Autor výboru Jiří Pelán k tomu říká: „Antologie přináší zhruba asi z osmdesáti procent texty, jež dosud v češtině nebyly k dispozici. A jsou to texty zcela mimořádných básníků a prozaiků, kteří by si tudíž vesměs zasloužili individuální překladatelskou pozornost. Ta desiderata se týkají i autorů, o nichž se domníváme, že je známe: v antologii si lze přečíst například partie z Dantovy Hostiny, Petrarkových Triumfů, Ariostových Satir, Tassova Amynty; nic z toho dosud nebylo přeloženo.“

Mimořádná česká antologie aktualizuje také otázku, co to vlastně byla renesance a zda se stala základem pro moderní svět, ve kterém žijeme. Odpověď na to je trochu jiná v úvodu Černého k antologii a v závěrečném doslovu Jiřího Pelanta.

Chtě nechtě mnohé ohledně renesance ovlivnila koncepce, kterou už v 16. století nabídl Giorgio Vasari, rodem Toskánec, takže vše nové také vzniklo v severním Toskánsku. Renesance podle něj začala Giottem, kolébkou nových nápadů byla Florencie a její republika měšťanů a z toho zdroje se kulturní a umělecké hnutí šířilo dál.

Jenže Itálie byla značně kulturně různorodá a měšťané vládnoucí tzv. republikám byli v mnohém dosti konzervativní. Silný jedinec, obdivovaný kdysi historikem Jacobem Burckhardtem jako „motor“ renesance, občas selhával. Možná není náhoda, že v době „zlatého věku“ renesance za vlády Lorenza Nádherného Florencii opouští jak Leonardo da Vinci, tak i Michelangelo. Složitost těchto problémů v literatuře naznačuje zejména Jiří Pelant v závěru knihy. Opírá se v mnohém o knihu W. K. Fergusona The renaissance in historical thought, která by si zasloužila český překlad.

Možná jedinou dobrou definicí renesance je Dürerovo poznání, se kterým se setkal v Benátkách, že „co není na antický způsob, není hodné ceny“. Jenže to, co obdivujeme na italské renesanci, není nostalgie po ztraceném světě antiky. Cena antologie je právě v jejím návratu k samému zdroji. Protože pro čtenáře není nejlepším to, co se více či méně podobá antické literatuře, jejíž odkaz je téměř kompletně dostupný v nezapomenutelné edici Antická knihovna.

Jiří Pelán přeložil v antologii výzvu Tizianovi, kterou napsal Pietro Aretino. Popisuje v ní až impresionistický dojem, jaký měl při jednom konkrétním pohledu na Benátky, a postěžoval si, že u toho není Tizian, který by to stejně dobře namaloval, ono zvláštní slunce a oblaka hrající všemi barvami. Nikoho v antice by podobná výzva nenapadla. A Francouzi by ji pochopili až v době impresionismu!

Renesanční kultura měla svoje vlastní hodnoty a představovala ve vývoji evropské civilizace mimořádný přínos. A my máme možnost se přímo setkat s jejími literárními zdroji.

Velmi podstatné jsou komentáře k jednotlivým textům, takže antologie se stává i přehlednými dějinami italské literatury od 14. do 16. století. Velmi užitečný je obsáhlý seznam českých překladů renesanční italské literatury zhruba od roku 1900.

 

Peter Kováč

 

Václav Černý, Jiří Pelán (ed.), Italská renesanční literatura 1.+ 2. svazek: antologie, nakladatelství Karolinum, Praha 2020, 1260 stran, doporučená cena 960 Kč

 

„Pojednat o italské renesanci, co je to jiného než mluvit o nás samých? Celý náš moderní svět svými kořeny pevně tkví v renesanci: diktovala mu jeho podobu, radost i trýzeň, zplodila jeho velikost i jeho velikášství, jeho nepopiratelné úspěchy i nevyvratitelné jistoty, ale i jeho marnivé ctižádosti, rozpory, bolesti a pochybnosti. Renesanční je moderní ideál člověka osvobozeného, svrchovaného pána a tvůrce svého osudu sociálního i osobního, názorového i mravního.“

Václav Černý

 

„Černý připravoval svou antologii od roku 1956 pro nakladatelství Naše vojsko. To mělo tehdy slušnou beletristickou redakci a prestižní ediční řadu Svět, orientovanou na starší světovou literaturu. Dohodl podobu svazku, vybral překladatele a práce se rozběhly. Překlady měly být hotovy do října 1957. Většina překladatelů však termín nedodržela a nad Naším vojskem se začaly stahovat mraky. Nakonec mu byla nadřízenými orgány odebrána gesce na beletrii, jeho program byl omezen na vojenskou problematiku a projekt antologie z renesanční literatury byl odepsán. Nedokončený rukopis našel po desetiletích v Černého pozůstalosti italský bohemista Alessandro Catalano. O vydání jsme uvažovali už na počátku tohoto tisíciletí, ale nebylo to průchodné: u některých překladů jsme nedostali autorská práva. Vrátil jsem se k tomu projektu až po letech, poté co o něj projevilo zájem nakladatelstvím Karolinum, a nejenže bylo ochotno se do toho pustit, ale souhlasilo s novou koncepcí, která ve mně do té doby dozrála – rezignovat na zcela pietní přetisk a rukopis zrevidovat a rozšířit. Já jsem původně chtěl do textu zasahovat co nejméně, ale byla to trochu iluzorní snaha. Kniha prostě nebyla hotova a bylo ji třeba nejen dopřeložit, ale místy i dopsat. Černý byl samozřejmě limitován rozsahem a leccos tu chybělo (například latinský humanismus); to bylo možno díky velkorysosti nakladatelství Karolinum napravit. Rozšíření a celkovou restrukturaci rukopisu jsem provedl sám, pokud jde o doplnění překladů, částečně bylo možné použít ty, které vznikly v posledních desetiletích, ale většinou šlo o nové texty, jež byly překládány poprvé. Mladí odborníci (Jan Herůfek, Libor Kysučan, David Sanetrník) mi pomohli hlavně s latinskými filozofickými texty (ale sám jsem se do té latiny taky pustil).“

Jiří Pelán

 

Internet:

https://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=469683


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru