Pojem „Sphaera octava“ označoval v antice poslední sféru, kterou bylo obklopeno pevné jádro Země. „Osmá sféra“ byla vyhrazena hvězdám, které byly na nebe umístěny z vůle bohů v souhvězdích, jejichž velikost, tvar i podobu vysvětlují mytologické příběhy.
Stejně, tedy „Sphaera octava“ je pojmenována i tetralogie původních, tematicky spjatých publikací, kterou vydala nakladatelství Artefactum a Academia. Soubor s podtitulem „Mýty a věda o hvězdách“ přináší hned několik velice zajímavých studií (kupř. o ikonografii planet) a především pak české překlady vybraných antických a středověkých děl, která přibližují čtenářům dobové představy o jednotlivých hvězdách a souhvězdích.
První svazek obsahuje překlad Pseudo-Hyginových „Bájí“. Druhá kniha je věnována především spisu „O astronomii“, Gaia Iulia Hygina který je souhrnem antických představ o vzniku souhvězdí, čerpaných z různých literárních zdrojů. Svazek obsahuje rovněž překlady dvou Hyginových starších pramenů: Pseudo-Eratosthenových „Zhvězdnění“ a Arátových „Jevů na nebi“. Jejich překlady jsou zařazeny především ze srovnávacích důvodů.
Gaius Iulius Hyginus (asi 64 př. n. l. - 17 n. l.), označovaný také jako „Mytograf“, pocházel buď z Hispánie, nebo z Alexandrie, pravděpodobnější je ale Hispánie. Do Říma se dostal jako Caesarův otrok, kterého propustil císař Augustus a svěřil mu správu Palatinské knihovny. Byl prý velice plodným autorem, ale do současnosti se dochovala pouze dvě jeho díla: prozaické dílo „O astronomii“ a sbírka mýtů „Báje“, zvaná též „Genealogie“.
Hyginovo dílo „O astronomii“ skládající se z předmluvy a čtyř knih vychází hlavně z mýtů a legend a jak bylo výše napsáno, zabývá se především počátky a původem jednotlivých souhvězdí.
První kniha spisu je zkrácenou kosmografií, autor v ní vyložil základní astronomické pojmy a definice. Pojednává také o Zemi a o všem, co s ní souvisí.
Nejdelší je druhá kniha, která přináší stručné převyprávění mýtů o vzniku čtyřiceti sedmi ptolemaiovských souhvězdí (jedno chybí). Hyginus občas uvádí i více variant jedné báje a dokonce u některých zmiňuje i své prameny. Ve třetí knize přibližuje vzájemné postavení jednotlivých souhvězdí a uvádí i počty hvězd každého z nich.
V poslední knize se tematicky vrací k první knize. Vysvětluje např. nerovnoměrnost délek dní a nocí, běh Slunce a Měsíce, popisuje pohyby pěti planet (Saturn, Jupiter, Mars, Merkur, Venuše). Kniha je nedokončena, končí v půlce věty…
Je zřejmé, že dílo bylo původně zamýšleno jako komentář k nějaké obrazové předloze, snad k mapě hvězdné oblohy, nebo k nějakému nebeskému glóbu. Spis byl ve své době velice oblíbený, zachovaly se také jeho překlady a komentáře ze středověku, kdy byl inspirací a pramenem pro další díla. Několikrát bylo dílo vydáno i tiskem, zejména pak z 16. století.
Hyginovo dílo je významné mimo jiné i tím, že uvádí řadu svých pramenů. Samozřejmě, že neuvádí úplně všechny, a některé byly dohledány až později. Nejstarším pramenem je pro něj Homér, dále se inspiroval např. dílem Hésiodovým či předních řeckých dramatiků.
Mezi hlavní prameny ale patří práce řeckého epického básníka Aráta ze Solů (asi 310 – před 239 př. n. l.). Je autorem didaktické básně astronomického obsahu „Jevy na nebi“, která se zachovala v řeckém originále. Vložil do ní tehdejší představu o uspořádání vesmíru.
Dílo přeložil do češtiny Radislav Hošek a v publikaci je uveden překlad nejdůležitějších pasáží, přesněji prvních dvou třetin básně, které se týkají sledovaného tématu a byly analogií Hyginovy druhé a třetí knihy. Báseň měla velký ohlas, o čemž svědčí kupř. i její Ciceronův překlad do latiny, oblíbená ale byla i ve středověku, kdy vznikaly nejen její překlady, ale i různé opravy a komentáře, dokonce byla přeložena do arabštiny.
Arátovým současníkem byl Eratosthenés z Kyrény, který působil jako správce proslulé alexandrijské knihovny. Je autorem prozaického díla „Zhvězdnění“, kompilace o původu sedmačtyřiceti ptolemaiovských souhvězdí, doplněné o katalog hvězd. Byl prvním autorem, který použil systematicky mytologický materiál k výkladu o původu souhvězdí.
Původní spis se nedochoval, ale je známé jeho přepracování od anonymního autora, označovaného jako Pseudo-Eratosthenés. Hyginus z tohoto díla bezpochyby čerpal.
Druhý svazek tetralogie „Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách“ s překladem Hyginova spisu „O astronomii“, který je podnětným souhrnem antických představ o vzniku souhvězdí a zároveň jakýmsi katalogem hvězd, je jedinečnou sondou do světa antických a částečně i středověkých představ o podobě souhvězdí, které měly zásadní vliv rovněž na výtvarné umění. Publikace doplněná o překlady Hyginových hlavních pramenů může jistě oslovit širší veřejnost.
Marek Zágora
Gaius Iulius Hyginus, O astronomii, Úvod, překlad Hyginovy Astronomie a Pseudo-Eratosthenových Zhvězdnění a rejstříky Alena Hadravová, překlad Arátových Jevů na nebi Radislav Hošek, 229 stran
Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách I –IV, Artefactum a Academia, Praha 2013, ve skutečnosti 2014, 1208 stran, doporučená cena 1500 Kč
Internet:
http://www.academia.cz/sphaera-octava.html
K prvnímu svazku tetralogie:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru