archiv detailpraha: panovnický dvůr za vlády přemyslovců - komplexní pohled na život dvora za vlády přemyslovských knížat a králů

Praha: Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců - komplexní pohled na život dvora za vlády přemyslovských knížat a králů

V posledních letech se i u nás soustředila velká pozornost na studium dvorské společnosti, resp. panovnického dvora, o čemž mimo jiné svědčí i tři úspěšná mezinárodní kolokvia nazvaná „Dvory a rezidence ve středověku" (v letech 2005, 2007 a 2009), z jejichž příspěvků postupně vznikly tři stejně nazvané sborníky (vydány 2006, 2008 a 2009).

Kniha nazvaná „Curia ducis, curia regis" Dany Dvořáčkové-Malé a Jana Zelenky přináší zasvěcený pohled na život dvorské společnosti za vlády přemyslovských knížat a králů. Autoři tak přibližují každodenní i slavnostní život panovnického dvora v širokém časovém záběru od desátého do počátku čtrnáctého století.

Publikace je rozdělena do celkem pěti částí, v nichž pojednávají o řadě středověkých fenoménů, jež jsou spjaty se životem a fungováním panovnického dvora. Navíc se věnují i některým tématům, která byla doposud zmiňována pouze okrajově.

První část nazvaná „Panovnický dvůr a jeho výzkum" přibližuje dvorskou problematiku nejprve z hlediska historiografie. Představeny jsou základní české a především pak zahraniční práce o tomto tématu a pozornost je věnována také dochovaným pramenům, jež jsou významným zdrojem informací o panovnických dvorech.

Jedna kapitola je věnována „dvoru" z hlediska dobové terminologie, jež prošla řadou proměn, což je dobře vidět v dochovaných písemných pramenech.

Celý druhý oddíl je věnován skladbě panovnického dvora, jednotlivým úřadům a postům, jež byly zastávány v době vlády panovníků z rodu Přemyslova. Na základě důkladného studia dochovaných písemných pramenů jsou představovány jednotlivé úřady a s nimi spojené povinnosti. Autoři si všímají i vývoje terminologie a jejího kolísání v písemných pramenech narativní a diplomatické povahy. Zároveň se zamýšlejí nad vlivem jiných evropských panovnických dvorů na podobu toho přemyslovského.

Oddíl je členěn chronologicky. Do poloviny 12. století jsou hlavním zdrojem informací narativní prameny (legendy, kronikářské a analistické záznamy), poté se začíná zvyšovat počet dochovaných listin, v nichž jsou zmiňováni i jednotliví úředníci panovnického dvora. Ve 12. století byly nejvýznamnější čtyři světské hodnosti, které byly znakem rozvinutého dvora: komorník, maršálek, číšník a stolník. Vedle nich pak existovaly i další posty, jejichž označení se postupem doby objevují v písemným pramenech stále častěji.

Dobu královskou rozdělili autoři chronologicky do dvou kapitol. V první seznamují s úřady a služebnými posty za vlády Přemysla Otakara I. a jeho syna Václava I. Následující kapitola je pak věnována posledním třem přemyslovským králům Přemyslu Otakaru II., Václavu II. a jeho synovi Václavu III., z jehož krátkého panování se nám dochovalo nejméně informací.

Před čtenářem se otevírá pestrý svět dvorské společnosti. Jakýsi pomyslný základ tvoří čtyři výše zmíněné světské hodnosti, jež jsou často doplňovány zcela novými posty. Významnou roli hráli také členové panovnické kanceláře (kancléř, notář). Na dvoře ale mimo jiné působili i mistři kuchyně, sklepníci, mečníci, krejčí, bradýři, lékaři, vychovatelé nebo kojná. Z duchovních členů dvora je pak nutné zmínit především četné kaplany.

K zásadním proměnám pojímání úřadů dochází počátkem 14. století, kdy se postupně začínají rozlišovat úřady dvorské a zemské. Mezi zemské úředníky patřili např. nejvyšší komorník, podkomoří nejvyšší sudí. Některé úřady se staly zase dědičnými (maršálek, stolník, číšník).

Jedna kapitola je věnována i dvoru královen, který byl svým složením podobný královskému. Bohužel máme k dispozici docela málo informací, přesto lze konstatovat, že všichni doložení hodnostáři měli stejné povinnosti jako úředníci krále a starali se především o fungování a materiální zajištění královny a její početné družiny.

Třetí část knihy přibližuje každodennost panovnického dvora. Středem zájmu nejsou pouze dny všední a sváteční se vším, co s nimi bylo spojeno (jídlo, pití, odívání...), ale autoři věnují velkou pozornost i tématům, jež bývají většinou přehlížena či zmiňována jen okrajově. Jedná se hlavně o pojednání o ženách na dvoře a také podnětnou kapitolu o dětech a jejich výchově.

„Panovnický dvůr v prostoru" je název čtvrtého oddílu. Pozornost je věnována panovnickým sídlům, kterých bylo docela velké množství, podobně pestrá je pak také dobová terminologie označující jednotlivá sídla, na nichž se mohl panovník a jeho dvůr konkrétně nacházet.

Sídlo sloužilo nejen k bydlení, ale bylo i významným mocenským a reprezentativním symbolem. V rámci sídla se dají rozlišit rovněž prostory „soukromé" a „veřejné", přičemž i panovníkova komora - ložnice mohla být místností, v níž probíhala významná politická jednání.

Panovnický dvůr často pobýval na cestách a i když necestovali s panovníkem všichni členové jeho dvora, jednalo se vždy o velmi početnou skupinu lidí a také zvířat, pro kterou muselo být předem vybudováno odpovídající zázemí. Ne vždy tomu ale tak bylo. Panovník proto na cestách pobýval nejen v pevných sídlech, ale často i v „přenosných" stanech.

Poslední část je věnována dvorské rytířské kultuře, světské kultuře spjaté s dvorským prostředím, která se rozvíjela v Evropě od 12. století. Velký prostor je věnován především rytířům, jejich ctnostem a také středověkým turnajům.

Významnými proměnami prošel např. „vztah" rytířů k lásce. Na počátku je nutné chápat pod pojmem láska lásku k Bohu, ve vrcholném středověku se pak fenoménem stala láska k ženě, jež měla velký vliv i na chování a zejména pak myšlení středověkých rytířů.

Autoři neopomněli ani další zásadní projevy dvorské rytířské kultury, jako jsou dvorská epika a zejména pak lyrika, jejichž ukázek hojně využívají. Na českém královském dvoře působilo hned několik básníků, z nichž mnozí ve svých textech zmiňují i konkrétní české vladaře.

Jedním z nejzajímavějších projevů dvorské lyriky byla milostná poezie, mezi jejímiž autory narazíme mimo jiné i na českého krále Václava II., jenž je sám autorem tří milostných písní, jejichž text se nám dochoval v proslulém kodexu Manesse z první poloviny 14. století.

Kniha „Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců" Dany Dvořáčkové-Malé a Jana Zelenky je velice podnětným čtením, které sice některé problémy „pouze" naznačuje, ale zároveň vybízí k dalšímu bádání na poli středověkého fenoménu, kterým život panovnického dvora beze sporu je.

 

Marek Zágora

 

Dana Dvořáčková-Malá a Jan Zelenka, Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců, Historický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2012, 309 stran, doporučená cena 527 Kč.

 

Obsah:

 

I. Panovnický dvůr a jeho význam

1. Dvorská otázka v historiografii

2. Panovnický dvůr v řeči pramenů, terminologie a metodika

II. Skladba panovnického dvora

1. Úřady a služebné posty do konce 12. století

2. Přemyslovský dvůr 10.-12. století

3. Úřady a služebné posty doby královské v letech 1197-1253

4. Přemyslovský dvůr první poloviny 13. století

5. Úřady a služebné posty v letech 1253-1306

6. Přemyslovský dvůr druhé poloviny 13. století

7. Panovnice a dvorská společnost

III. Každodennost panovnického dvora

1. Všední dny

2. Ženy na dvoře

3. Děti a jejich výchova

4. Slavnosti a svátky

IV. Panovnický dvůr v prostoru

1. Panovnické sídlo

2. Dvůr na cestách

V. Dvorská rytířská kultura

1. Rytířství a dvorská kultura

2. Turnaje

3. Rytíř a jeho ctnosti

4. Rytíř a láska

5. Ideál a realita rytířství

Dvůr přemyslovských knížat a králů

 

K třetímu sborníku „Dvory a rezidence ve středověku" více na:

http://stavitele-katedral.cz/praha-vsedni-a-svatecni-zivot-na-stredovekych-dvorech/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru