Praha: Pád antického Říma přivodila především pandemie a klimatické změny (Maraton)

V pařížském Musée d´Orsay se nachází rozměrný obraz Manetova učitele Thomase Coutura nazvaný Římané v době úpadku. Možná že mnozí by takový úpadek rádi zažili i dnes. Značně uvolněná společnost, svolné otrokyně lásky, všude hojnost vína a jídla a k tomu harmonická antická architektura.

Že pád Říma nebyl jen otázkou rozvolněné morálky a obžerství, předpokládal už historik Edward Gibbon, autor mnohosvazkového pojednání Úpadek a pád římské říše (česky vyšel pouze výbor, naposledy v roce 2019). Gibbon mj. napsal: „Úpadek Říma byl přirozený a nevyhnutelný důsledek jeho přílišné velikosti. Prosperita dala uzrát principu rozkladu (...), a jakmile čas nebo nějaká náhoda odstranily umělé opory, celá ohromná stavba se zhroutila vlastní vahou.“

V českém překladu nyní vyšla kniha Pád Říma Kylea Harpera, profesora starověkých dějin a literatury na Oklahomské univerzitě v USA. Původní anglické vydání připravilo prestižní nakladatelství Princeton University Press a vynikající publikace se záhy stala historickým bestsellerem. A není to jen tím, že Harper je skvělý vypravěč a zasvěcený znalec antiky.

Harper dokazuje, že onou Gibbonovou „náhodou“ byly infekční choroby a změny klimatu. Vzhledem k rozsahu říše, její dokonalé silniční síti, obchodu ve velkém a početnému obyvatelstvu ve městech se infekční choroby poprvé v lidských dějinách změnily v pandemie. A změny klimatu byly neméně závažné. Po staletích klimatického optima nastala v době pozdně antické malá doba ledová. Řím prostě čelil nejen náporu migrantů, ale především rozmarům přírody. V podstatě podobná situace se dnes týká i Evropské unie.

Jak podle Harpera vypadá chronologie úpadku Říše římské:

1. Krize v době vlády císaře Marca Aurelia (161 až 180 n. l.), kdy říše poprvé v dějinách čelila první pandemii v dějinách nazývané „antoninovský mor“ (ve skutečnosti šlo patrně o pravé neštovice), což vedlo k prvnímu ekonomickému a demografickému kolapsu.

2. V polovině 3. století kombinace sucha, moru a politických svárů přivodila další rozklad říše, která přežila jen silou vůle.

3. Na přelom 4. a 5. století se soudržnost říše definitivně rozpadla a západní část upadla do obrovského chaosu nazývaného dobou stěhování národů.

4. Prosperující východní část Římské říše (Byzanc) zažila v polovině 6. století dvojí ránu v podobě dýmějového moru a malé doby ledové., což výrazně oslabilo její možnosti bránit se nastupujícímu islámu.

Podle Harpera se člověk potýkal s chorobami a počasím už od doby neolitické revoluce, kdy na začátku starověku vznikla první města. Problémem se stala hygiena a značný počet obyvatel soustředěných na jedno místo. Hlavními příčinami úmrtí byli paraziti přenášení jídlem a fekáliemi a vznik nemocí, jako byly úplavice nebo tyfus. Řím, kde se k tomu přidala i malárie, se stal dědicem této tradice. Vzhledem k jeho velikosti vše dostalo až apokalyptické rozměry.

Harper konkrétně uvádí: „Nejméně smrtící byl zřejmě antoninovský mor. Budu tvrdit, že si vyžádal asi sedm milionů lidských životů. To je výrazně nižší číslo než některé jiné odhady. Nejkrvavější bitvou v dějinách říše však byla drtivá porážka u Adrianopole, kdy lítí gótští nájezdníci převálcovali hlavní jádro východního polního vojska. Toho hrozného dne přišlo o život nanejvýš dvacet tisíc Římanů. Jednalo se sice o vojáky, což problém zvýraznilo, ale ponaučení z tohoto srovnání zůstává jednoznačné: bacily byly mnohem vražednější než barbaři.“

Devastace antické civilizace byla značná. Kolem roku 400 n. l. v samotném Římě žilo 700 tisíc lidí, o dvě století později už pouhých 20 tisíc. Populace ve Středomoří, jež kdysi dosahovala 75 milionů, se ustálila asi na polovině tohoto čísla. A jak přesvědčivě dokazuje Kyle Harper, za všechno nemohli jen Hunové a četné germánské kmeny. Ti jen využili tíživé situace Římanů.

Často bývá současná krize západní civilizace přirovnávána k úpadku antické civilizace. Dekadence ve všech oblastech kulturního a společenského života, ztráta občanských ctností i pojmu vlastenectví, korupce práva a moci, politika „chléb a hry“ pro spodinu, růst byrokracie a daní, enormní růst bohatství mocných na úkor všech ostatních… Nyní se k tomu přidává i Harperem přesně analyzovaná změna klimatu a vznik zničujících pandemií. A to americký vědec psal svoji knihu před vznikem covidu. Dějiny se často opakují: takže vítejme zpět!

Peter Kováč

Kyle Harper, Pád Řím, překlad Jan Petříček, brožovaná, 408 stran, nakladatelství Maraton, Praha 2021, cena 498 Kč

Internet:

Pád Říma - Nakladatelství Maraton (emaraton.cz)

„V této knize budu tvrdit, že vliv klimatu na římské dějiny byl střídavě nepatrný a mohutný, tvořivý a ničivý. Změna klimatu však vždy byla něčím exogenním, skutečným žolíkem stojícím nad všemi ostatními pravidly hry. Zvnějšku přetvářela demografické a zemědělské základy života, na nichž závisely složitější struktury společnosti a státu. Staří Římané, vědomi si vrtošivosti mocností vládnoucích tomuto světu, měli dobré důvody uctívat strašlivou bohyni Fortunu. Příroda měla v záloze ještě další hrozbu, schopnou vpadnout do lidské společnosti jako vojsko v noci: infekční choroby. Biologické změny měly na osud Říma ještě větší vliv než fyzikální klima. Obojí spolu samozřejmě souviselo a souvisí. Klimatické změny a nakažlivé nemoci jsou přírodní síly, které se zčásti překrývají. Někdy se účinky změn klimatu a pandemických chorob vzájemně posilovaly. Jindy jejich spojení nebylo jen věcí náhodné časové shody, neboť klimatické otřesy mohou vyvolat ekologické nebo evoluční změny, jež následně rozpoutají epidemie infekčních onemocnění. Během staletí, jimiž se budeme zabývat, obě síly často ovlivňovaly osudy římské říše ve vzájemné součinnosti.“

Kyle Harper

OBSAH

Časová osa / 12

Prolog. Triumf přírody / 15

Kapitola 1. Říše a prostředí / 20

Podoba římské říše / 20

Naše náladová planeta / 26

Lidský příběh / 33

Kapitola 2. Nejšťastnější věk / 37

Velký lékař a velké město / 37

Rozměry říše / 40

Národy a prosperita / 43

Římské klimatické optimum / 53

Odolnost: stres a výdrž v římské říši / 68

Nový věk / 77

Kapitola 3. Apollonova pomsta / 79

Aristeides a říše: bohatí, ale nemocní / 79

Vstříc zkoumání římské mikrobiální ekologie / 82

Nemoci, zdraví a úmrtnost v římské říši / 86

Římané a globální sítě / 106

Velký mor / 112

Odolnost a nová rovnováha / 130

Kapitola 4. Stárnutí světa / 134

Tisíc let říše / 134

Dlouhý antoninovský věk: severovská říše / 137

Stárnutí světa: změny klimatu ve 3. století / 144

Cypriánův mor: zapomenutá pandemie / 150

Krví potemnělý příliv / 159

Obnova a revoluce / 164

Cesta k zotavení / 173

Kapitola 5. Okřídlené kolo Fortuny / 175

Dosah říše / 175

Nová imperiální rovnováha / 178

Role prostředí / 182

Sociální struktura / 190

Nová geopolitika: Středomoří vs. Střední Asie / 203

Východ a západ: rozdílné osudy / 210

Kapitola 6. Veliký lis Božího hněvu / 213

Ceremonie v srdci říše / 213

Rekonkvista a renesance / 216

Zrod zabijáka: přírodní dějiny dýmějového moru / 220

Globální kontext: Kosmův svět / 228

Lidstvo na pokraji vyhubení / 233

Dvě staletí smrti: přetrvávání moru / 247

Předvečer konce světa / 257

Kapitola 7. Soudný den / 259

Svět Řehoře Velikého / 259

Nástup doby ledové / 262

Závěrečné trajektorie: zóny rozkladu, zóny energie / 272

Zhroucení říše / 284

Hodina udeřila: Mohamedův svět / 287

Epilog. Triumf lidstva? / 300

Poděkování / 306

Dodatek A: Délka stehenních kostí u historických italských populací / 309

Dodatek B: Morové epidemie v letech 558–749 po Kr. / 314

Poznámky / 329

Seznam literatury / 357

Seznam map, grafů, tabulek a obrázků / 400