Praha: Nové vydání slavné antologie starofrancouzských historických a memoárových textů

V roce 1962 vyšel v Praze pod názvem Staré francouzské kroniky výbor historických a memoárových textů středověké Francie, který vybral, vynikajícím způsobem přeložil a poznámkami opatřil významný český romanista a literární historik Václav Černý.

Na počátku 60. let minulého století byla antologie textů, jež vznikly v rozmezí 12. a počátku 16. věku, ale popisovaly děje již od století desátého, přijata s nadšením a nejen pro mnohé historiky se stala prvním setkáním s přepestrým světem starofrancouzské historické literatury.

Kniha i v následujících desetiletích neztratila nic na své výmluvnosti a oslovovala další, mladší generace nejen medievistů, ale i filologů a historiků umění. Proto se ji nakladatelství Academia rozhodlo po více než pětačtyřiceti letech vydat podruhé ve zcela původní podobě jako 22. svazek úspěšné edice Europa.

Kniha dostala výstižnější název Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách, který více koresponduje s obsahem jednotlivých textů, jež jsou svým obsahem velice rozmanité. Vypovídají nejen o událostech, o nichž barvitě pojednávají, ale jsou i odrazem myšlení jejich autorů a také samotného Václava Černého, který výslednou podobu antologie významně ovlivnil svým výběrem.

Na úvod byla zařazena podnětná studie dnes určitě nejvýznamnějšího znalce starofrancouzské literatury u nás, medievisty Martina Nejedlého, nazvaná "O středověkých memoárech Václava Černého, tvůrčím uspokojení a šalebné odpudivosti ropuch".

Zajímavý a zároveň trochu záhadný název eseje nepřekvapí nikoho, kdo již někdy něco od docenta Nejedlého četl. Nejvíce v názvu asi zarazí ropuchy, ale ty si autor vypůjčil z rozsáhlých pamětí samotného Václava Černého, který neměl rád a velice kriticky se stavěl k "ropuchám úvodů", jež mu byly svým způsobem vnucovány. Nejraději by si i předmluvy psal sám.

Martin Nejedlý se ale hlavně zamýšlí nad motivy, které vedly Václava Černého k výběru konkrétních ukázek. Sám prostudoval díla všech autorů uvedených v antologii a hledal něco, co by mohlo být všem textům společné. Nakonec nachází jakousi vnitřní spřízněnost překladatele s jednotlivými autory, kteří podobně jako on ve svých memoárech velice osobně nahlíželi na nedávnou minulost a také současnost.

Nejvíce Černého přitahovali autoři autobiografií a memoárů, tedy literárních žánrů, kterých se bohužel ze středověku v čistě podobě mnoho nedochovalo. Martin Nejedlý bere autora za autorem a přibližuje nejen jejich dílo, ale zároveň nastiňuje jejich život, který často významně ovlivnil výslednou podobu jejich děl.

Čtenář se tak seznámí s nejvýznamnějšími osobnostmi dějepisné literatury středověké Francie, kteří do svých textů výrazně vtiskli své subjektivní názory a pocity, jako byli např. Geoffroy de Villehardouin († asi 1213), Jean de Joinville († 1317), Jean Froissart († kolem roku 1410) nebo s burgundským dvorem spjatí Georges Chastellain († 1475) a Philippe de Commynes († 1511). Do antologie byly zařazeny i překlady některých dobových dokumentů, např. z procesu s templáři.

Středověk je převážně plný literární anonymity, v jednotlivých ukázkách k nám ale promlouvají konkrétní autoři, z nichž každý dal svému "vyprávění" něco ze sebe stejně jako jejich překladatel Václav Černý.

Člověku 21. století se sice může zdát Černého překlad jako archaický či dokonce zastaralý a je více než jisté, že by mu modernější překlad beze všech pochyb dal nový háv, přesto je ale stále živý. A nejen to, je zároveň dokladem velkého a úspěšného úsilí o zachování co nejpůvodnější podoby jednotlivých textů, což z nich činí velice významné narativní prameny své doby.

Marek Zágora

Templáři, křižáci, a kacíři ve starých francouzských kronikách, ze starofrancouzských originálů vybral, přeložil, komentářem a poznámkami v textu opatřil Václav Černý, verše přeložil Jiří Konůpek, Academia, Praha 2009, 418 stran, doporučená cena 395 Kč.