Praha: Nakladatelství Lidové noviny vydalo reprezentativní, bohatě ilustrovanou publikaci Dílo knížat a králů z rodu Přemyslovců (NLN)

Nakladatelství Lidové noviny vydalo reprezentativní, bohatě ilustrovanou kolektivní monografii „Dílo knížat a králů z rodu Přemyslovců“, která je dílem autorů pod vedením historika umění, profesora Jiřího Kuthana, který patří v posledních deseti letech k nejplodnějším autorům publikací o středověkém umění.

Počátky českého státu jsou neodmyslitelně spjaty s christianizací země. Byl to Bořivoj, nejstarší historicky doložený kníže z rodu Přemysla Oráče, jenž nechal ve druhé polovině 9. století postavit první kostely, nejprve na Levém Hradci a poté, po svém přesídlení, v prostoru pozdějšího Pražského hradu. Přemyslovci položili základy českého státu a časem upevnili i jeho postavení v rámci Evropy. Výrazem jejich postavení se stal nakonec zisk královské hodnosti.

Někteří představitelé vládnoucího rodu se stali dokonce světci. Dodnes má mezi nimi zcela výjimečné postavení sv. Václav, který se stal nejen hlavním rodovým světcem, ale i patronem a nebeským ochráncem Čechů a celého knížectví, resp. království.

Přemyslovský panovnický dvůr byl nejen centrem knížecí a později královské moci, ale i významným kulturním a uměleckým centrem. Knížata a králové se pak etablovali jako největší zakladatelé, stavebníci i objednavatelé uměleckých děl, která se svou uměleckou a estetickou kvalitou stala mimo jiné též významným prostředkem jejich sebeprezentace a panovnické reprezentace.

Dochovaná umělecká díla, především pak architektura, ale i další (sochy, nástěnná a knižní malba, výtvory uměleckého řemesla) se zásadní měrou spolupodílela na vytváření lesku a slávy vladařského majestátu. I když se do současnosti dochoval jen fragment původních staveb a uměleckých děl, máme před sebou jedinečná svědectví, která společně s dochovanými písemnými prameny různé povahy, které autoři hojně citují, vypovídají o minulosti českého státu, který zejména v období posledních Přemyslovců patřil k nejvýznamnějším v tehdejší Evropě.

Kniha na první pohled připomíná nejen svou velikostí a přebalem, ale i strukturou Kuthanovu dvojdílnou práci „Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců“, jejíž první díl s podtitulem „Král a šlechta“ vyšel v roce 2010, druhý s podtitulem „Města, církev, korunní země“ pak následoval o tři roky později.

Je znát, že autorem většiny textů je profesor Kuthan. Samotným tématem, uměním doby knížat a králů z rodu bájného Oráče se zabýval již dříve. Největší pozornost pak věnoval hlavně období posledních Přemyslovců, s hlavním důrazem na dobu a vládu „krále železného a zlatého“, Přemysla Otakara II. Stačí připomenout jeho dvě práce z 90. let minulého století, „Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý. Král zakladatel a mecenáš“ (Vimperk 1993) a „Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely“ (Vimperk 1994).

Kuthan zařadil do nové knihy i některé své dřívější studie, které částečně poupravil. Za všechny zmiňme „Pečetě posledních Přemyslovců“, kterou najdeme např. v souboru jeho studií nazvaném „Splendor et Gloria Regni Bohemiae. Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity“ z roku 2008.

Z textu je zřejmá „inspirace“ i dalšími Kuthanovými staršími pracemi: „Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů“ (společně s Janem Roytem, Praha 2011) nebo „Benediktinské kláštery střední Evropy a jejich architektura“ (Praha 2014).

Jiří Kuthan je odborníkem na architekturu, což je zřejmé, protože asi 70 % textu je zaměřeno právě na architekturu. Bohužel část textu je především přehledem jednotlivých dochovaných a částečně i nedochovaných památek, proto odborníci budou postrádat nějakou podrobnější analýzu. Kniha má ale podle všeho oslovit co nejširší čtenářskou obec se zájmem o historii a dějiny umění.

Publikace je rozdělena do celkem pěti oddílů, i když čtvrtý nazvaný „Odkaz díla dynastie Přemyslovců“ je ve více než osmisetstránkové knize tvořen pouhou jednou stránkou textu, což je veliká škoda. Skutečný odkaz díla vládců z rodu Přemyslova by si určitě zasloužil mnohem větší prostor.

Nejdůležitější jsou tři první oddíly, které mají podobnou strukturu. Nejprve je představena doba a vláda jednotlivých Přemyslovců, poté následuje přehled jednotlivých lokalit a památek ze sledovaného období. První oddíl je zasvěcen době od nejstaršího historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje († asi 888/889) do 2. poloviny 12. století. Následující část je věnována období od vlády druhého českého krále Vladislava II. (I.) až do konce 12. století. Třetí, stěžejní oddíl pak přibližuje dobu, vládu a hlavně dílo posledních Přemyslovců (1197-1306).

Právě třetí část je věnována období, kdy čeští králové prosluli jako zakladatelé, stavitelé a mecenáši. Bylo to období probíhající vnitřní (vesnické) a vnější (městské) kolonizace, kdy bylo na území Čech a Moravy založeno velké množství královských měst, hradů a klášterů, které se staly oporou panovníkovy moci. V tomto oddílu je ještě navíc každý text o konkrétním městě, hradě či klášteře doplněn o přehled literatury od 19. století až téměř do současnosti.

Zcela mimořádná pozornost je věnována výše zmíněnému Přemyslu Otakarovi II., a to nejen jeho „dílu“ v Čechách a na Moravě, ale i jeho zakladatelské činnosti v bývalých babenberských zemích.

Závěrečný, pátý oddíl  - K dílu knížat a králů z rodu Přemyslovců - přináší šest samostatných textů Kuthanových kolegů a žáků (u jednoho je Kuthan spoluautorem), které jsou spíše exkurzy k vybraným tématům a uměleckým památkám sledovaného období. Jan Royt tak např. pojednal o nástěnných malbách v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, o nichž je již zmínka i v hlavním textu, a o Vyšehradském kodexu, David Vrána o přemyslovských mincích, Štěpán Valecký o českém znaku.

Velkým kladem knihy je její převážně barevný, ale i černobílý obrazový doprovod (téměř osm set položek!), který je nedílnou součástí textu. Obrazový doprovod tvoří nejen fotografie jednotlivých památek a jejich detailů, ale i četné mapy, kresby, plánky, půdorysy a rekonstrukce. Bohužel jsou některé obrázky jakoby vytržené z kontextu. Nejmarkantnější je to u několika stran vyobrazení mincí Přemysla Otakara II., u nichž je jen napsáno, že jsou to „jeho“ mince, ale jinak nic bližšího.

Součástí příloh je pak rodokmen Přemyslovců, překvapující je ale fakt, že obsahuje jen olomoucké, brněnské a znojemské Přemyslovce. Stejně tak u přehledů biskupů je pozornost věnována jen a pouze olomouckým, resp. moravským biskupům. Vypadá to, jakoby si posloupnost vládnoucích Přemyslovců měl čtenář vyčíst sám z textu. Je to škoda. Sice je pravda, že si tento přehled můžeme docela lehce vyhledat, ale v práci, která pojednává, jak napovídá její název, o díle českých knížat a králů, by určitě neměl chybět.

Na úplný závěr je pak zařazen výběr přeložených textů zakládacích listin a nařízení výstavby opevnění v době vlády Přemysla Otakara II.

Kolektivní monografie „Dílo knížat a králů z rodu Přemyslovců“ je pěkným, reprezentativním přehledem dochované architektury a uměleckých děl z období od konce 9. do počátku 14. století. Čtenář tak má jedinečnou možnost spojit si vládu jednotlivých přemyslovských vladařů s konkrétními uměleckými a architektonickými památkami, které se zachovaly až do současnosti.

Marek Zágora

 

Jiří Kuthan a kolektiv, Dílo knížat a králů z rodu Přemyslovců, Nakladatelství Lidové noviny, Praga 2019, 832 stran, doporučená cena 1 699 Kč

 

Z obsahu:

Úvodem

I. OD POČÁTKŮ ČESKÉHO STÁTU DO DRUHÉ POLOVINY 12. STOLETÍ

První česká knížata a počátky českého státu – doba knížat Bořivoje († ca. 894), Spytihněva († ca. 915), Vratislava (ca. 915-921) a svatého Václava († 935)

Český stát za Boleslava I., Boleslava II., Boleslava III. a v době po roce 1000

Doba vlády knížete Oldřicha (1012-1033, 1034)

Kníže Břetislav I. (1035-1055)

Kníže Spytihněv II. (1055-1061) a udělení práva nosit mitru

První český král Vratislav (1061-1092, král od roku 1085)

Vladaři po smrti prvního českého krále Vratislava I.

Doba knížete Vladislava I. (1109-1117, 1120-1125)

České země za knížete Soběslava I. (1125-1140)

Štít země české – velmoži v roli fundátorů

Levý Hradec

Pražský hrad od 9. století do poloviny 12. století

Budeč

Tetín

Vyšehrad

Stará Boleslav

Starý Plzenec a kostel v Plzni – Doubravce

Žatec

Litoměřice

Mělník

Oldříš

Kouřim

Libice

Znojmo

Olomouc

Brno

Břevnov. Klášter benediktinů

Ostrov. Klášter benediktinů

Sázava. Klášter benediktinů

Živohošť

Říp. Rotunda

Přimda. Hrad

Týnec nad Sázavou. Rotunda

Jemnice – Podolí. Rotunda

II. OD NÁSTUPU VLÁDY VLADISLAVA II. (I.) DOKONCE 12. STOLETÍ

Druhý český král Vladislav (1140-1172, král od roku 1158)

Vláda v českých zemích po rezignaci krále Vladislava I. v letech 1172-1197

Pražský hrad za Soběslava I. a Vladislava II. (I.)

Klášter sv. Jiří na Pražském hradě ve 12. století

Praha. Klášter premonstrátů na Strahově

Praha. Komenda rytířského řádu johanitů s kostelem P. Marie Pod řetězem

Praha. Kamenný most zvaný Juditin

Praha na konci 12. století

Doksany. Klášter premonstrátek

Teplice. Klášter benediktinek

Kladruby. Benediktinský klášter

Plasy. Cisterciácký klášter

Louka. Premonstrátský klášter

Řeznovice: Kostel sv. Petra a Pavla

Olomouc v době biskupa Jindřicha Zdíka

Jakub. Kostel sv. Jakuba

Záboří. Kostel sv. Prokopa

Milevsko. Kostel sv. Jiljí a premonstrátský klášter

Teplá. Klášter premonstrátů

III. OD NÁSTUPU VLÁDY PŘEMYSLA OTAKARA I. DO KONCE VLÁDY RODU PŘEMYSLOVCŮ (1197-1306)

Třetí český král Přemysl Otakar I. (1192-1193, 1197-1230)

Čtvrtý český král Václav I. (1230-1253)

Přemysl Otakar II., pátý král český (1253-1278)

Václav II., šestý král český (1283-1305)

Václav III., český, polský a uherský král, poslední z rodu Přemyslova

Královské hrady v Čechách a na Moravě v době posledních Přemyslovců

Bezděz; Bítov; Brumov; Buchlov; Houska; Křivoklát; Lukov; Myšenec; Svojanov; Týřov; Veveří; Zvíkov

Královská města posledních Přemyslovců v Čechách a na Moravě

Beroun; Brno; Bruntál; Čáslav; České Budějovice; Domažlice; Hradec Králové; Cheb; Jihlava; Kadaň; Klatovy; Kolín; Kouřim; Kutná Hora; Litovel; Most; Nový Bydžov; Nymburk; Olomouc; Opava; Písek; Plzeň; Polička; Praha ve 13. a na začátku 14. století; Uherské Hradiště; Uherský Brod; Uničov; Vysoké Mýto; Znojmo; Žitava

Kláštery posledních Přemyslovců

Břevnov. Benediktinský klášter

Klášter u Nepomuku. Cisterciácké opatství

Louka. Premonstrátská kanonie

Milevsko. Premonstrátský klášter

Plasy. Cisterciácký klášter

Police nad Metují. Benediktinské probošství

Sedlec. Cisterciácké opatství

Teplá. Premonstrátský klášter

Tišnov. Klášter cisterciaček

Třebíč. Klášter benediktinů

Velehrad. Cisterciácký klášter

Zbraslav. Cisterciácké opatství

Zlatá Koruna. Cisterciácké opatství

Král Přemysl Otakar II. a jeho zakladatelské dílo v někdejších babenberských zemích

Kremže a Stein v Dolním Rakousku za vlády Přemysla Otakara II.

Bruck an der Mur ve Štýrsku

Leoben

Marchegg

Pečetě posledních Přemyslovců

IV. ODKAZ DÍLA DYNASTIE PŘEMYSLOVCŮ

V. K DÍLU KNÍŽAT A KRÁLŮ Z RODU PŘEMYSLOVCŮ

Jan Royt, Nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě

Jan Royt, Kodex vyšehradský

Štěpán Valecký, Český znak

David Vrána, Mince v době Přemyslovců

David Vrána, Reliéf z Předhradí (zvaný též z Oldříše)

Jiří Kuthan – Miroslav Šmied, Rod Přemyslovců a ostatky světců

PŘÍLOHY

Mapy

Rodokmen Přemyslovců

Zakládací listiny a nařízení výstavby opevnění v době vlády Přemysla Otakara II.

 

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/dilo-knizat-kralu-z-rodu-premyslovcu/