Praha - Litomyšl: Zrození mýtu - sborník k poctě Petra Čorneje

Jeden z největších znalců husitství, historik Petr Čornej oslavil letos v březnu šedesátiny a k jeho poctě byl vydán v nakladatelství Paseka reprezentativní sborník nazvaný „Zrození mýtu" s podtitulem „Dva životy husitské epochy". Knihu tvoří celkem třicet sedm příspěvků kolegů, přátel a žáků Petra Čorneje, v nichž se na jedné straně věnují době předhusitské i revoluční, na druhé pak vzniku a životu tzv. „husitského mýtu", kdy husitství „sehrálo" v dějinách zcela novou roli.

Příspěvky jsou rozděleny do pěti tematických bloků, kterým ale předchází vynikající text Josefa Války nazvaný „Jak psát dějiny husitství?", v němž vzdává oslavenci hold poté, co si přečetl jeho poslední knihu, husitologickou esej „30. 7. 1419. První pražská defenestrace" (Havran, 2010). Čornejova zatím poslední větší práce je jedinečným důkazem toho, že husitství má stále co nabídnout. Válka vyzvedává podnětnou knihu především jako moderní historickou mikrohistorii a oceňuje biografické portréty a vylíčení osudů aktérů revoluce, kterými nebyli pouze králové (Václav IV. a Zikmund Lucemburský) a šlechtici, ale i četní měšťané, kteří Petra Čorneje rovněž zajímají.

Úvodní část sborníku - Kronika převratné doby - přináší stati věnované době předhusitské a husitské. K době předhusitské se vztahují tři texty. Kateřina Charvátová přibližuje život v českých cisterciáckých klášterech na prahu husitské revoluce a Michal Svatoš nastiňuje proměny pražské univerzity na přelomu 14. a 15. věku. Jan Urban se pak zamyslel nad tím, kdo v září 1410 hostil Jeronýma Pražského na Bítově poté, co narychlo uprchl z Vídně a přes Lávu došel až na Moravu. Byl jím s největší pravděpodobností Jan Bítovský.

Následují příspěvky (celkem čtyři), které se věnují vybraným tématům z období husitských válek. Robert Novotný se věnuje Oldřichu z Rožmberka v prvních letech revoluce, kdy se stal nejprve přívržencem husitů, ale nakonec v roce 1420 přestoupil zpět na katolickou víru. Velice zajímavé je zamyšlení Roberta Šimůnka o konfesní toleranci a především „vztahu" Táborů a Rožmberků. Petr Elbel pojednává o „méně" známé bitvě u Uherského Brodu, k níž došlo během druhé křížové výpravy proti husitům roku 1421, a Eduard Maur představil ve svém příspěvku téměř „zapomenutého" šlechtice a válečníka Racka Chlévce z Malšína

Druhý tematický blok (celkem sedm příspěvků) - Království dvojího lidu - načíná text profesora Františka Šmahela o osudech listin basilejských kompaktát, jejichž vydání stojí na „počátku" království dvojího lidu, i když ve skutečnosti toto království „existovalo" již v období husitských válek. Další stati se pak věnují osobnosti českého krále Jiřího z Poděbrad. Dočteme se tak např. o jeho cestě do Budyšína v roce 1462 (Lenka Bobková).

Martin Šandera přiblížil vývoj vztahu tzv. Zelenohorské jednoty a synů Jiřího z Poděbrad, z nichž se nakonec téměř všichni stali katolíky. Ondřej Felcman představil ve svém textu zajímavé období let 1454 až 1495, které je spjato s územní a především dynastickou expanzí Poděbradů ve Slezsku, přičemž jejím „duchovním" otcem nebyl nikdo jiný než Jiří z Poděbrad a Kunštátu.

Samostatný tematický blok je věnován výtvarnému umění, slovesné kultuře a také jazyku památek husitského období. Oddíl nazvaný „Jazyk a kultura husitského období" tvoří osm velice podnětných textů. Škoda jen, že pouze jedna stať je věnována výtvarnému umění, přesněji vizuálním pramenům, zbývající příspěvky se pak věnují dobové literatuře a jejich jazyku.

Historička umění Milena Bartlová ve zamyslela nejen nad tím, kdy Jan Hus zhubl a nechal si narůst plnovous, ale i nad významem vizuálním komunikačních médií jako historických pramenů, čemuž se autorka v posledních letech již několikrát vyjádřila. Vyobrazování Mistra Jana Husa je pro ní pak konkrétním příkladem, na němž ukazuje, jak by se mělo s vizuálními prameny pracovat.

Pavel Soukup se zabývá pojmem „mohamedáni", které se stalo součásti slovníku husitské propagandy. Autor na několika příkladech doložil, co si vlastně jednotliví doboví autoři, kteří toto označení ve svých textech použili, pod tímto exotickým pojmem představovali.

Originální je beze sporu příspěvek Martina Nejedlého, v němž představuje osobnost Jeana Régniera, důvěrníka burgundského vévody, který napsal Knížku žalářních veršů, v níž se mimo jiné zmiňuje i o českých husitech, proti nimž by i on sám nejraději bojoval. Označení „Čech" se pro něj stalo symbolem heretika a nepřítele zavedených pořádků.

Další stati se věnují literární stránce díla Petra Chelčického (Jaroslav Kolár), neologismům ve staročeské literatuře (Jaroslav Boubín) či vývoji podstatného jména „Antikrist(us)" ve staročeské slovní zásobě (Petr Nejedlý). Určitě zaujme i textík Aleny M. Černé o vlivu Jana Žižky a na český jazyk.

Předposlední tematický oddíl - Zrození tradice: husitství ve službách politiky a národa - sleduje postupné proměny husitství od 16. století. Jak dokazuje Jaroslav Pánek, tak již v době předbělohorské a hlavně pak na počátku české války proti Habsburkům měl odkaz husitství dvojí symbolickou hodnotu. Především bylo následováníhodné válečné mistrovství předků. Na praporcích se pak objevovaly malované kalichy, jež pak boji dodávaly náboženské posvěcení.

V novověku patřil mezi uznávané a nejudatnější válečníky dějin Jan Žižka, jehož reprezentativní vyobrazení zaujalo čestné místo ve sbírkách zámku Ambras, které nechal zřídit Ferdinand Tyrolský, bývalý místodržící Království českého (Václav Bůžek).

Inspirativní byla ale i osobnost a odkaz Mistra Jana Husa, jak dokládají např. texty Blanky Zilynské (vztah Kostnice a husovské tradice) a Bohdana Zilynského (české pouti do Kostnice).

Jan Galandauer zase nastínil vývoj událostí kolem vzniku jezdeckého pomníku Jana Žižky na Vítkově. Zajímavé je i sledovat reflexi husitství na konci 30. let minulého století (Tomáš Pavlíček).

Texty páté a zároveň poslední části nazvané „Mezi literaturou, uměním a historiografií" ukazují především proměny vztahu k husitství. Dočteme se tak např. o pojímaní selské otázky Václavem Chaloupeckým a Josefem Pekařem (Milan Ducháček), o obrazu husitství v Dějinách české literatury Jaroslava Vlčka (Kateřina Bláhová) nebo o americkém husitologovi Ezrovi Hall Gillettovi, jehož rozsáhlé dílo je téměř zcela přehlíženo (Ivan Hlaváček). Nechybí ani příspěvek o vztahu Zdeňka Nejedlého k husitství, jenž se sám neváhal označit za „posledního husitu" (Jiří Křesťan).

Reprezentativní, dalo by se možná říci monumentální sborník „Zrození mýtů" je skutečným holdem historikovi Petru Čornejovi, který ve svých četných studiích dokazuje, že husitství je velice inspirativním obdobím, které má badatelům stále co nabídnout.

 

Marek Zágora

 

Robert Novotný, Petr Šámal a kol., Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy, Paseka, Praha - Litomyšl 2011, 504 stran, doporučená cena 490 Kč.

Obsah:

 

Josef Válka: Jak psát dějiny husitství?

 

I. Kronika převratné doby

Kateřina Charvátová: „O tempora, o mores!" Obraz českých klášterů ve Statutech generální kapituly cisterciáckého řádu na prahu husitské revoluce

Michal Svatoš: Cesta k husitské univerzitě. Proměny pražské univerzity 14. a 15. století

Jan Urban: Kdo vlastně hostil Jeronýma Pražského v září 1410? Biografická črta

Robert Novotný: „Sloup království" v počátcích revoluce. Oldřich z Rožmberka 1417-1420

Petr Elbel: Bitva u Uherského Brodu. Zapomenutá epizoda druhé křížové výpravy proti husitům

Robert Šimůnek: „Táboři versus Rožmberkové". Konfesní tolerance z nutnosti?

Eduard Maur: Racek Chlévec z Malšína. Zapomenutý válečník 15. století

 

II. Království dvojího lidu

František Šmahel: Epilog jedné kauzy. Osudy listin basilejských kompaktát

Lenka Bobková: Cesta krále Jiřího do Budyšína v roce 1462

Miloš Prokop: Jiří z Poděbrad a vyšší šlechta ve světle zástavní politiky

Martin Šandera: Zelenohorská jednota a synové krále Jiřího

Ondřej Felcman: Územní a dynastická expanze Poděbradů ve Slezsku v letech 1454-1495

Antonín Kalous: Jednání o unii katolíků a utrakvistů ve dvacátých letech 16. století

Ota Halama: Kněz Martin Hánek z Betléma

 

III. Jazyk a kultura husitského období

Milena Bartlová: Kdy Jan Hus zhubl a nechal si narůst plnovous? Vizuální komunikační média jako historiografický pramen

Pavel Soukup: „Machometáni" v polemikách Husovy doby

Pavlína Cermanová: Gog a Magog: lid z konce světa a věků v husitství

Martin Nejedlý: „Češi jsou takoví kacíři, že i Sýřanů si vážím víc". Knížka žalářních veršů

Jeana Régniera a její protihusitský osten

Jaroslav Kolár: Petr Chelčický - slovesný umělec?

Jaroslav Boubín: K neologismům ve staročeské literatuře

Petr Nejedlý: K vývoji substantiva Antikris(us) ve staročeské slovní zásobě

Alena M. Černá: Žižka po Žižkovi

 

IV. Zrození tradice: Husitství ve službách politiky a národa

Jaroslav Pánek: Husitství jako politický argument v předbělohorské době

Václav Bůžek: Jan Žižka v paměti Ferdinanda Tyrolského v Ambrasu

Blanka Zilynská: Reformační Kostnice a husovská tradice

Jiří Kořalka: Osobnost Jana Husa jako posila českých vystěhovalců v Německu v druhé polovině 19. a počátkem 20. století

Bohdan Zilynskyj: „Duší mojí prochvívá radost". České pouti do Kostnice v letech 1922-1924

Jan Galandauer: Čtyřikrát o pomníku Jana Žižky na vrchu Vítkově (1884-1904-1920-1950)

Tomáš Pavlíček: Mezi mlčením, odmítáním a proměnami interpretací. K reflexi husitství (nejen) za druhé republiky

 

V. Mezi literaturou, uměním a historiografií

Milan Ducháček: Dva kohouti na jednom smetišti. Václav Chaloupecký, Josef Pekař a selská otázka v husitství

Kateřina Bláhová: Husitství v Dějinách české literatury Jaroslava Vlčka

Ivan Hlaváček: Pozapomenutý americký husitolog Ezra Hall Gillett

Kateřina Schwabiková: Počátky „orgánu husitského studia". Jihočeský sborník historický v dopisech F. M. Bartoše a Romana Cikharta

Eduard Burget: Praha načichlá Chelčickýcm. Příběh Františka Zavřela v politických souvislostech

Jiří Křesťan: Hus a Žižka nad šiškou knedlíku. Husitská tematika v Nedělních epištolách Zdeňka Nejedlého

Petr Šámal: Znárodněný klasik. Jiráskovská akce jako prostředek legitimizme komunistické vlády

 

K poslední knize Petra Čorneje více na:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-vysla-zajimava-kniha-o-prvni-prazske-defenestraci/