Praha: Křížová výprava proti albigenským – zajímavý příspěvek k dějinám kruciát

Nakladatelství Argo vydalo jako již jednašedesátý svazek své úspěšné edice Každodenní život práci německého historika Jörga Obersteho „„Křížová výprava“ proti albigenským“, která je dalším z podnětných příspěvků k dějinám středověkých křížových tažení.

Podle názvu bychom očekávali, že největší pozornost bude v knize věnována katarské herezi a jejímu vysvětlení, ale opak je pravdou. Katarství sice „stálo“ na počátku křížového tažení a je mu věnována jedna celá kapitola, ale Oberste ve své knize sleduje především politické a mocenské příčiny první velké protiheretické křížové výpravy, kterou na počátku 13. století inicioval papež Inocenc III.

Autor je skutečným znalcem dochovaných písemných pramenů, zejména pak kronik, a na základě jejich kritického rozboru přináší nový pohled na tuto kruciátu, která nebyla čistě náboženským konfliktem. Dokládá, že jak papežství na jedné straně, tak později i francouzští králové na straně druhé sledovali především své vlastní zájmy. Hlavním cílem bylo ovládnout svébytné provensálské území, které do té doby bylo mimo jejich vliv.

První dvě kapitoly jsou vlastním úvodem. V první je představena Okcitánie, země, kam směřovalo protikatarské křížové tažení. Autor ji nazývá „zaniklou kulturou, poraženou říší a přežívajícím mýtem“. Její nejvýznamnější částí bylo hrabství Toulouse. Druhá kapitola je zasvěcena samotnému katarství, herezi, kterou kataři - šlechtici i měšťané považovali za ryzí křesťanství.

Většina kapitol je věnována kruciátě, která trvala s malými přestávkami dlouhých dvacet let. Záminkou k výpravě se stala vražda papežského legáta Petra z Castelnau, který chtěl kupř. v Toulouse vytvořit antiheretický spolek provensálských šlechticů, ale byl místním hrabětem odmítnut. S jeho vraždou, k níž došlo počátkem roku 1208, byl spojován právě Raimund V., hrabě z Toulouse, resp. členové jeho družiny. Papež se ihned chopil příležitosti a rozhodl se uskutečnit svůj plán křížové výpravy, která by mimo jiné zbavila moci i toulouského hraběte.

Od roku 1209 se začaly formovat oba tábory a hrabě z Toulouse byl donucen přijmout kříž a postavit se proti heretikům ve své zemi, ale nebyl příliš aktivní, což později posloužilo jeho odpůrcům, aby se boje přesunuly i na jeho území.

Oberste sleduje především osudy obou posledních Raimundovců, Raimunda V. z Toulouse a jeho syna Raimunda VI., kteří se v boji proti křižákům snažili téměř jakýmkoliv způsobem zachránit svůj majetek a také své postavení. Nebyli však ale moc úspěšní, nakonec o své postavení přišli a Okcitánie byla ve druhé polovině 13. století bezprostředně připojena k území francouzského krále.

Autor vedle Raimundovců sleduje i další šlechtice a přední toulouské měšťany, kteří se do vleklého konfliktu zapojili. Na jejich osudech ukazuje i rozšíření a vliv katarství.

Na straně křížového tažení najdeme hned několik velice výrazných osobností, které se zásadním způsobem zapsaly do průběhu vojenských akcí. Zmiňme cisterciáckého opata ze Citeaux Arnolda Amauriho, který sledoval jen svůj vlastní prospěch a jako duchovní byl zodpovědný za masakr v Béziers. Nejvýraznější osobností byl ale Šimon z Montfortu, který se stal v roce 1209, tedy na počátku celé výpravy, novým vikomtem v Béziers a Carcassonne. Byl předním válečníkem, který pokračoval ve výpravě. Zemřel v roce 1218 při obléhání Toulouse. Jeho smrtí ale válka proti albigenským neskončila. Do popředí válečných akcí se poté postavil francouzský král Ludvík VIII., který sledoval rovněž jen svůj prospěch. Konce kruciáty se ale též nedožil, zemřel v roce 1226, pravděpodobně na bahenní zimnici.

Podnět k ukončení ničivé války nakonec přišel z Říma. Papež Řehoř IX. dal pokyn, aby byl vypracován mír přijatelný pro obě strany, francouzského krále a Raimunda VI., který nahradil v boji svého otce. Konečná mírová ujednání z roku 1229 ale byla vítězstvím francouzského krále.

Během křížové výpravy se vedle cisterciáků hodně angažoval také nově založený mnišský řád, dominikáni, kteří se časem postavili do čela inkvizice, která se zrodila právě během křížové výpravy proti albigenským.

Epilogem knihy jsou události roku 1244, kdy po dlouhém obléhání kapitulovala posádka hradu Montségur. Přes dvě stě katarů bylo bez soudu upáleno, ale konec okcitánského katarství ještě nenastal…

Text Jörga Obersteho je doplněn bohatým černobílým obrazovým doprovodem a několika mapami a plánky měst Toulouse a Carcassonne.

„Křížová výprava“ proti albigenským je dalším zajímavým a zároveň podnětným příspěvkem k dějinám křížových výprav proti heretikům. Velice čtivá a místy dokonce i napínavá kniha si jistě najde své čtenáře.

Marek Zágora

Jörg Oberste, „Křížová výprava“ proti albigenským. Kacířství a mocenská politika ve středověku, Praha 2014, 217 stran, doporučená cena 298 Kč

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/194583/krizova-vyprava-proti-albigenskym/