archiv detailpraha: haličsko-volyňský letopis - zajímavý pramen k dějinám středovýchodní evropy 13. století

Praha: Haličsko-volyňský letopis - zajímavý pramen k dějinám středovýchodní Evropy 13. století

 

Jako další svazek podnětné Edice Memoria medii aevi - Paměť středověku vydalo pražské nakladatelství Argo „Haličsko-volyňský letopis", dílo, jehož název může českého čtenáře napoprvé spíše odradit, než nalákat. Název ale „klame". Ve skutečnosti se jedná o velice čtivé dílko, jehož „obsah" se až nezvykle často dotýká českých dějin ve 13. století.

Halič a Volyň, dvě rozsáhlé oblasti na jihozápadě Kyjevské Rusi, nebo také na pomezí střední a východní Evropy, se na sklonku 12. století spojily v mocné knížectví s významnou strategickou funkcí. V čele Kyjevské Rusi stála od 9. století rurikovská knížata, která vedla mezi sebou často bratrovražedné boje o moc. Aby jim bylo zabráněno, došlo na sklonku 11. věku k rozdělení říše na údělná knížectví, která měla respektovat jako hlavní centrum Kyjev. Ve skutečnosti ale došlo k rozpadu celé Kyjevské Rusi. Roku 1199 vymřela haličská větev Rurikovců a volyňský kníže Roman Mstislavič využil této situace a obě knížectví sjednotil pod svou vládou. Právě boje o jeho dědictví, o něž usilovali zejména silní bojaři, popisuje zajímavý historický pramen Haličsko-volyňský letopis.

Významnou postavou letopisu je kníže Daniil Romanovič († 1264), nejstarší syn Romana Mstislaviče, jemuž se podařilo upevnit moc v otcově knížectví. Přesto se jeho země zmítala v krizi až do roku 1245, kdy se mu ji podařilo „znovusjednotit". Od tohoto data začal Daniil Romanovič usilovat o to, aby z knížectví vytvořil mocnost. Musel ale čelit řadě nebezpečí a asi největším byla mongolská Zlatá horda, která vyžadovala od ruských knížat podrobení se a poslušnost. Daniil se sice podrobil, ale záhy začal hledat spojence, kteří by mu pomohli získat zpět nezávislost. Pomocnou ruku našel u papeže Inocence IV., a proto s ním uzavřel církevní unii a roku 1253 byl pak korunován na „krále Rusi". Jedná se v ruských dějinách o jedinečný titul, který už nikdy nikdo jiný nepoužíval.

Daniil Romanovič se významně angažoval také ve střední Evropě. Aktivně se např. účastnil bojů o babenberské dědictví, které vedl český král Přemysl Otakar II. s uherským králem Bélou IV. Právě Daniilův syn Roman, který se podobně jako Přemysl Otakar II. oženil s jednou z posledních členek babenberského rodu, měl na dědictví stejný nárok jako český král. O útocích Daniilova vojska na území českého vladaře se v letopise dočítáme mnoho zajímavých podrobností, které v českých dobových pramenech nenalezneme. Tím je Haličsko-volyňský letopis velice cenný.

V polovině 50. let 13. století odstoupil Daniil Romanovič od spolupráce s papežem, protože si uvědomil, že mu papež proti Mongolům nepomůže. Papežové se ještě snažili spolupráci nátlakem obnovit, ale haličsko-volyňský kníže se vydal svou vlastní cestou. Haličsko-volyňské knížectví se pak stalo obětí mongolských nájezdů a kníže musel uprchnout ze země do Uher, na dvůr krále Bély IV., na jehož straně se zúčastnil i bitvy u Kressenbrunnu proti českému králi.

Kníže Daniil Romanovič je představen nejen jako velice aktivní diplomat a vojevůdce, ale také jako významný fundátor, který založil např. několik významných měst. Bohužel po jeho smrti došlo k rozpadu knížectví, protože jeho nástupci nebyli příliš svorní a museli se úplně poddat Zlaté hordě. Dokonce Daniilův syn Lev spolupracoval s Mongoly - Tatary a podporoval pohanského litevského knížete Traidenise, za což byl svými současníky kritizován.

Letopisy byly v období ruského středověku velice oblíbeným literárním žánrem. Letopisy byly většinou dílem několika autorů, stejně je tomu i u Haličsko-volyňského letopisu. Ruské letopisy jsou zajímavé ale i z jiného důvodu. Autoři u některých dat zaznamenali jen strohé sdělení, u jiných pak třeba vůbec nic. Převažuje ale opačná tendence, že se autoři rozepsali o popisovaných událostech hned na několika stranách. Ruské letopisy často obsahují i jiné žánry, nalezneme v nich tak např. legendy. Pro Haličsko-volyňský letopis je typické líčení dějin prostřednictvím portrétů jeho vládců v čele Daniilem Romanovičem.

Překladu samotného díla předchází výborná úvodní studie překladatelky Jitky Komendové, která se pokusila např. o zajímavé srovnání ruského letopisu s Druhým pokračováním Kosmovým. V knize nechybí přehledné rodokmeny Rurikovců, Arpádovců a Piastovců ve 13. století. Pozorný čtenář určitě ocení i názorné mapy střední a východní Evropy i samotného Haličsko-volyňského knížectví.

Haličsko-volyňský letopis, jenž zachycuje rychlý vzestup a také pád Haličsko-volyňského knížectví, je skutečně zajímavým pramenem a zároveň příspěvkem k poznání dějin středovýchodní Evropy ve 13. století.

Marek Zágora

Haličsko-volyňský letopis

Přeložila a úvodní studii napsala Jitka Komendová

Argo, Praha 2010

181 stran

doporučená cena 278 Kč

Odkazy na ostatní svazky edice Memoria medii aevi:

www.stavitele-katedral.cz/praha-dobyti-lisabonu-a-reconquista-portugalska-memoria-medii-aevi/

www.stavitele-katedral.cz/praha-putovani-walesem-geralda-z-barry/

www.stavitele-katedral.cz/praha-argo-vydalo-v-ceskem-prekladu-kroniku-detmara-z-merseburku

www.stavitele-katedral.cz/praha-ciny-biskupu-hamburskeho-kostela-adama-bremskeho/

www.stavitele-katedral.cz/praha-kronika-galla-anonyma-memoria-medii-aevi-argo/

www.stavitele-katedral.cz/praha-memoria-medii-aevi-beda-ctihodny-cirkevni-dejiny-anglu-argo/

www.stavitele-katedral.cz/praha-memoria-medii-aevi-argo-kronika-franku-rehore-z-toursu/

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-memoria-medii-aevi-argo-kronika-vlady-d-pedra-i/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru