Praha: Děkan Lautner, oběť inkvizičních procesů nebo opravdový čaroděj? Strhující kniha profesora Jaroslava Čechury (Vyšehrad)

V rámci objevné série knih o inkvizičních procesech v 17. století na Šumpersku vydal profesor Jaroslav Čechura další knihu věnovanou tentokrát děkanovi Lautnerovi. Tuto postavu si pamatují všichni, kdo viděli působivý a emotivní film režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice z roku 1969.

Kryštof Alois Lautner a jeho kuchařka Zuzana představují ve filmu humanistický a morální protipól k fanatismu a bezohlednosti inkvizitora Bobliga. On jako jediný se odváží postavit krutostem inkvizičního soudu a zastat se obětí.

Jeho poprava je tragickým vyvrcholením filmu – z respektovaného duchovního se stává obětí mašinérie, kterou sám nejdříve podcenil a poté se ji snažil marně zastavit. Jeho ponížení a smrt je pro inkvizitora Bobliga prostředkem k odstranění hlasu rozumu a k upevnění vlastní moci.

Kuchařku Zuzanu Vávra představil jako mladou, nevinnou dívku v děkanově domácnosti. Její vztah s děkanem je v rámci filmu vnímán jako morálně čistý, přestože byl inkvizicí zneužit jako záminka k diskreditaci Lautnera.

Jenže všechno bylo jinak! Na téma se důkladně podíval historik Jaroslav Čechura. Prošel pečlivě všechny archivní záznamy a z dobových pramenů se před ním objevil úplně jiný Lautner, než jakého vykreslil ve svém filmu Vávra. Vzdělaný kněz byl zcela posedlý ženským tělem.

A ani farská kuchařka Zuzana (Susanna) nebyla žádná světice. Ostatně Otakar Vávra ji pro svůj film výrazně omladil. Ve skutečnosti šlo o zkušenou ženu středního věku a statné postavy, matku syna, o němž toho moc nevíme. S Lautnerem měla poměr, což se obecně vědělo, a s ním vyrážela i na sabaty a sedánky v domech předních čarodějnic. Možná i ona mu otevřela cestu k erotickým excesům na pověstných Petrových kamenech.

Čechura vše zmapoval s neuvěřitelnou pečlivostí. Celých dvacet stran této knihy je hustým seznamem archivních pramenů a odborné literatury! K řadě dobových svědectví se dostal jako úplně první badatel. Před ním je nikdo nikdy nevyužil!

Tyto zdroje autor pečlivě přepsal a přeložil a v textu je obsáhle cituje. Takže kniha sama o sobě je podrobným pramenem zpráv a výslechů pro všechny, kteří se k tomuto tématu někdy vrátí. Pro přesnost jsou v poznámkách nejednou obsáhle uvedeny původní německy psané výslechy obžalovaného Lautnera.

Jeho případ byl ostře sledován nejvyšší církevní vrchností. Byl to třeba olomoucký biskup, který nařídil, aby kněz byl ve vězení naprosto izolován a aby byla zesílena jeho ostraha. Krok za krokem sledujeme průběh inkvizičních výslechů. Až na mučení se Lautner doznal.

Jaroslav Čechura má velký literární talent. Bez toho by se kniha „rozbila“ jen na edici inkvizičních dokumentů. Takto se čtenář téměř nemůže od textu odtrhnout. Fakta prostě dovedou být někdy opravdovým dramatem. Čechuru zajímají i naprosté detaily, které ale názorně osvětlují „všednost“ barokní doby. Značnou pozornost třeba věnuje nákladům na Lautnerovo věznění a konečnou exekuci nebo rozsahu jeho knihovny od historických až po právnické knihy. Lautner vlastnil i knihy o čarodějnictví včetně Kladiva na čarodějnice (Malleus maleficarum), jehož autorem byl Jacob Sprenger.

A Čechurův závěr? Na první pohled nenápadný severomoravský duchovní Kryštof Alois Lautner se nevymykal z dobových standardů kariér farářů druhé poloviny 17. století. „Zdá se, že tuto obvyklou a jasnou trajektorii narušil ženský element, který vstoupil do Lautnerova života poměrně záhy. Šlo zejména o jeho kontakty s pozdější manželkou předního šumperského měšťana C. Sattlera Marií Sattlerin. Ovlivnily patrně i to, že se Lautner objevil, již jako děkan, v roce 1668 v rodném městě. Zde pod vlivem této ženy a své hospodyně S. Foglickin se Lautner stal členem čarodějnické sekty. Podle svědectví mnoha desítek osob se pravidelně účastnil čarodějnických sabatů a vystupoval tam velmi aktivně.

Dlouholetý soud s K. A. Lautnerem nakonec vyústil ve spektakulární popravu, která se hluboce zapsala do myslí mnoha tisíc přítomných, a to nejen svou nepřiměřenou krutostí. Selhalo totiž opatření, které mělo popravovaného usmrtit dříve než plameny. Tento svou formou středověký způsob exekuce, který v podstatě kopíroval upálení M. Jana Husa v Kostnici v roce 1415, byl v případě duchovních používán v celé Evropě 17. století jen zcela výjimečně.

Vávrův film Kladivo na čarodějnice působil pro nadšené diváky konce 60. let jako pravdivá rekonstrukce hrůzných událostí, ale víc se v něm projevila zkušenost 20. století z obávaných stalinských procesů než historická realita. Čechurova kniha je návratem k pramenům. Nabízí faktický pohled na losinské a šumperské čarodějnice i na samotného děkana Lautnera. Představuje to, co bylo vždy Čechurovým badatelským záměrem: vrátit do dějin obyčejného a zdánlivě nenápadného člověka a představit každodennost barokního regionu s jeho světlými i stinnými stránkami. Doba temna byla prostě jiná, než si myslíme!

Peter Kováč

Jaroslav Čechura, Kryštof Alois Lautner. Duchovní mezi čarodějnicemi, Praha 2025, nakladatelství Vyšehrad, počet stran 232, doporučená cena 449 Kč

Internet:

https://www.ivysehrad.cz/tituly/99372665/krystof-alois-lautner/

Předchozí naše recenze:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-profesor-jaroslav-cechura-stravil-tydny-a-tydny-v-archivech-aby-odhalil-realna-fakta-o-bobligovi-z-edelstadtu-inkvizitorovi-carodejnickych-procesu-v-cechach-v-17-stoleti-vysehrad/