Praha: Císař Karel IV. Postrach světa – životopis Karla IV. německého historika Olafa B. Radera (Argo - edice ECCE HOMO)

Letos v květnu uplyne 710 let od narození nejslavnějšího, u nás vládnoucího Lucemburka, římského císaře a českého krále Karla IV. (1316–1378). Před deseti lety jsme si velké karlovské jubileum připomínali mnoha způsoby, především pak různými výstavními projekty, z nichž některé měly i mezinárodní rozměr (např. česko-bavorská výstava „Císař Karel IV. 1316–2016“ v Praze a Norimberku).

Odborná a zároveň laická veřejnost doufala, že by mohly při této příležitosti vyjít nějaké nové studie či dokonce publikace, které představí „Otce vlasti“ a „největšího Čecha“ ve zcela novém světle. Opak byl však pravdou. Spíše to dokonce vypadalo, že se čeští historikové, a nejen oni, osobnosti a idealizovaného obrazu Karla IV. bojí.

Uplynulo deset let a za tu dobu jsme se dočkali hned tří nových, částečně i objevných karlovských monografií. Nejprve v roce 2018 vydalo Nakladatelství Lidové noviny knihu „Karel IV. Portrét středověkého vladaře“ medievisty Václava Žůrka, jenž se Karlu IV. a jeho době věnuje již řadu let. Svého Karla IV. pojal decentně. První kapitoly jsou tradičním chronologickým popisem nejdůležitějších okamžiků Lucemburkova života a jeho vlády v širším dějinném kontextu 14. století. Druhá, mnohem přínosnější a podnětnější polovina knihy pak nabízí nový, odlišný pohled na Karla IV., přibližuje jeho panovnický styl a zaměřuje se na vybrané fenomény, které umožňují lépe pochopit nejen způsob jeho panování, ale i jeho osobnost a historické dědictví.  
Základy Karlova idealizovaného vnímání byly položeny jím samotným v rámci jeho propracované panovnické ideologie, která se stala základním kamenem jeho vlády. K nejvíce proměnám Karlova „obrazu“ došlo v 19. a 20. století a ten ovlivňuje vnímání jeho významu a odkazu i v současnosti. Autorovi se alespoň částečně podařilo „upravit“ císařův tradovaný „obraz“. Nedávno se kniha dočkala překladu do angličtiny (Charles IV. Portrait of a Medieval Ruler, Karolinum Press, 2025).

Dvě další karlovské monografie vyšly v zahraničí. V roce 2020 přišlo pařížské nakladatelství Fayard s biografií nazvanou „Charles IV. Un empereur en Europe“ francouzského historika Pierra Monneta, jenž se specializuje na politické a sociální dějiny pozdního středověku a Karlu IV. věnoval pozornost již několikrát. Svého Karla představil především jako mimořádného panovníka, zákonodárce, neúnavného stavitele a mecenáše, vášnivého sběratele relikvií, velkého vzdělance a neúnavného cestovatele. Karel Lucemburský je pro něj zcela výjimečným vladařem mezi středověkem a moderní dobou, panovníkem na křižovatce evropských jazyků a kultur, jenž vládl v době, kdy byla Evropa zmítána nejen morem a tzv. stoletou válkou, ale i počátky papežského schismatu. V roce 2023 vyšla Monnetova kniha pod názvem „Karel IV. Evropský císař“ v češtině (Karolinum).

Druhý, mnohem obsáhlejší Karlův „životopis“ vyšel v roce 2023 v Německu. Mnichovské nakladatelství C.H. Beck vydalo knihu „Kaiser Karl der Vierte. Das Beben der Welt. Eine Biographie“ německého historika Olafa B. Radera. A právě tato kniha se před pár týdny dočkala překladu do češtiny. Knihu „Císař Karel IV. Postrach světa“ vydalo naše přední nakladatelství Argo jako 36. svazek své edice ECCE HOMO.

Olaf B. Rader (*1961) není u nás zcela neznámým historikem. V roce 2016 vyšel v Argu ve výše zmíněné ediční řadě ECCE HOMO překlad jeho monografie „Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Biografie“.  
Samotným Karlem IV. a jeho dobou se začal zabývat před třiceti lety. V roce sedmistého výročí Karlova narození mu vyšla v berlínském vydavatelství Elfenbein publikace „Wie Blitz und Donnerschlag. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco“. Ta kromě zasvěceného Raderova úvodu přinesla německý překlad očitého svědectví císařské korunovace Karla IV., jehož autorem byl Johannes Porta de Annoniaco, jenž zaznamenal řadu zajímavých detailů, které bychom se z jiných dochovaných pramenů (kronik či listin) nedozvěděli.

Autorsky se rovněž podílel na vědeckém katalogu výše zmíněné česko-bavorské výstavy „Císař Karel IV. 1316–2016“. Přispěl esejí nazvanou v němčině „Collector coronarum – Karl IV. als Kronensammler“, ve které označil Karla Lucemburského za „sběratele korun“. Panovníkovým cílem bylo uskutečňování vytýčeného dynastického projektu, jehož významnou součástí byla Karlova úspěšná sňatková politika, která se netýkala jen jeho čtyř manželství, nýbrž i strategických sňatků jeho potomků.

Ale zpět ke Karlově biografii. Rader nenapsal klasický, chronologicky pojatý životopis. Sám hovoří o „epizodní biografii“, takže si vybírá z Karlova života klíčové scény a události, které se nejlépe hodí k analýze a popisu Karlovy osobnosti. Čtrnácté století pojímá jako dramatické období, plné politických a hospodářských krizí, kulturního neklidu a hledání nového funkčního způsobu správy Svaté říše římské. Časté jsou, místy až nečekané časové přesahy, a to téměř až do současnosti, které se stávají autorovi oporou při jeho výkladu.

Karlův život líčí na základě nejnovějších výzkumů. Vychází nejen z důkladné znalosti a interpretace dochovaných písemných pramenů různé povahy, ale rovněž z kritického přístupu k dosavadnímu historickému bádání. Vše zasazuje do širšího kontextu a souvislostí, aby byl pokud možno správně pochopen.

Celý text je rozdělen do tří větších oddílů – Vyvolen, Povýšen a Odvátý časem, – které jsou tvořeny celkem jedenácti různě rozsáhlými kapitolami. To vše je ještě „ohraničeno“ prologem a epilogem, jenž je věnován Karlovu druhému životu. Každá kapitola začíná citátem a konkrétní scénou, která se „odehrává“ v konkrétní čas a na konkrétním místě. Čtenáři to může dokonce připomínat začátek nějakého historického románu, pro Radera je to však základ, na nějž pak nabaluje četné informace a přibližuje zajímavá fakta týkající se Karlovy osobnosti a jeho vlády.

Již německé vydání knihy vzbudilo velikou pozornost, a to i u nás. V prestižním Českém časopisu historickém ji dokonce recenzoval náš přední medievista, profesor František Šmahel, sám autor jedné z nejzajímavějších a nejpodnětnějších knih o Karlu IV. (Cesta Karla IV. do Francie. 1377–1378, Argo, 2006).

Jedná se o svým způsobem velice atraktivní a netradiční pohled na Karla IV., na pohled zvenčí, navíc bez národních vášní. Pro českého čtenáře jde o místy velice překvapující čtení. Stojí totiž před námi „nový“ Karel IV. bez zbytečných příkras, obdivuhodný a rozporuplný zároveň, částečně zbavený až přehnané, již za jeho života vytvořené glorioly.

Méně zasvěcený čtenář bude občas zaskočen, protože Raderův Karel IV. je opravdu zcela jiným panovníkem, než jak ho „známe“. Již v prologu zmiňuje, že Karlovo hodnocení u něj prošlo zásadními změnami. Karel Lucemburský je tak představen jako člověk z masa a kostí, mnohem temnější a rozporuplnější, přesto velice schopný vládce a diplomat, který si šel tvrdě za svým cílem. Mnohem více se svým chováním a taktéž činy podobá svým současníkům a dokonce dnešním pragmatickým politikům. Není jen a pouze moudrým, zbožným králem, jenž sbíral relikvie, činorodým zakladatelem a velkorysým mecenášem, je panovníkem, jenž vše dělá ze zištných důvodů, myslí na prospěch svůj i své dynastie. Častokrát zašel ve svém jednání velice daleko, např. když hned několikrát porušil tzv. „Zlatou bulu“, zákoník pro Svatou říši římskou, který vyhlásil v roce 1356.

Karel IV. byl podle Radera hluboce přesvědčen o své vyvolenosti Bohem („z boží milosti“), což z něj činilo vladaře, jenž měl svými schopnostmi přímo prosazovat Boží záměr. To také vysvětluje, proč byl zbožným a krutým zároveň, vydával zákony a sám je následně porušoval, podporoval a financoval umění a zároveň měl podíl na židovských pogromech. Ve skutečnosti uvažoval a jednal ryze dynasticky. Nebyl tak tím obdivovaným a téměř opěvovaným mírotvůrcem či knížetem míru, ba ani evropským císařem.

Rader nahlíží Karla IV. komplexním způsobem, přičemž hlavní důraz klade na jeho říšskou vládu. Stranou ale neponechává ani její propojení se zcela odlišným panováním v Českém království. Mnohem více než dřívější bádání klade důraz na skutečnost, že Karel začal programově budovat novou říšskou rezidenci v Praze. Nezamlčuje temné stránky Karlova politického života, jeho již výše zmíněný pragmatismus, podíl na pronásledování kacířů a zcela vypočítavý přístup k židovskému obyvatelstvu v německých městech, např. v Norimberku.

Největší Lucemburk zanechal svým synům – především Václavu IV., ale také Zikmundovi Lucemburskému a Janu Zhořeleckému – nezáviděníhodné dědictví. Jeho nástupce Václav IV. stále zůstává a asi navždy zůstane v otcově stínu. Významný podíl ale na tom má i samotný Karel, jenž nepřipravil svého nejstaršího syna na řešení možných vladařských problémů a svým způsobem mu jen umetal cestičku k vybraným trůnům. Navíc se spolupodílel na vypuknutí papežského schismatu, zanechal synovi obří dluhy a řadu nedokončených staveb, v jejichž financování musel Václav jako hlava lucemburského rodu pokračovat. K tomu všemu se dostavily ještě další problémy, vedle hospodářských a společenských např. také mor, a tak Václav IV. v necelých osmnácti letech, kdy se ujímal samostatné vlády, nevěděl, kde mu hlava stojí.

Celkově lze konstatovat, že Václav IV. vládl za zcela nových poměrů. I proto se dnes soudí, že kdyby byl podobným problémům vystaven za zcela stejných podmínek samotný Karel IV., není vůbec jisté, zda by uspěl.

Běžný čtenář si toho asi ani nevšimne, ale v textu narazíme na docela velké množství, místy i podstatných nepřesností a chyb. Zajímavostí je, že jejich „autorem“ není jen samotný autor (k dispozici mám i německý originál, takže mohu vybrané pasáže srovnávat), ale mnohé vznikly pravděpodobně až během samotného překladu.

Nemá smysl všechny vyjmenovávat, ale poučenějšího čtenáře např. zarazí již v Prologu uvedené datum atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, k němuž nedošlo 26. května 1942, nýbrž až o den později. Špatné datum najdeme již v originálu. Dále např. Beneš Krabice z Weitmile nebyl třetím stavitelem Svatovítské katedrály, ale „jen“ třetím ředitelem této stavby. V originále se však na inkriminovaném místě o Benešovi píše „jen“ jako o pražském kanovníkovi. Nebo při popisu kaple Sv. Kříže na Karlštejně zarazí informace, že na známém triptychu Tommasa da Modena je vyobrazen sv. Vojtěch, i když ve skutečnosti jde o sv. Václava. V originále je to však správně. Těžko říct, kde se asi stala chyba…

Raderova monografie bývá občas prezentována jako populárně-vědecká, není to však úplně pravda. Svědčí o tom téměř sto stran poznámkového aparátu a padesátistránkový seznam pramenů a literatury.

Na rozdíl od německého originálu není součástí českého překladu žádný obrazový doprovod, jen na konci najdeme dvě černobílé mapy. Těm předchází rodokmen Lucemburků a časová osa s nejvýznamnějšími mezníky Karlova života a vlády.

Vydání překladu biografie „Císař Karel IV. Postrach světa“ Olafa B. Radera je záslužným počinem. Jedná se o knihu, která představuje „největšího Čecha“, který však ve skutečnosti žádným Čechem nebyl, ve zcela novém světle, bez zbytečných příkras a zároveň odsudků. Přestože se jedná o velice podnětné a zároveň objevné čtení, je více než jasné, že Karlův idealizovaný obraz bude žít svým vlastním životem dál.

 

Marek Zágora

 

Olaf B. Rader, Císař Karel IV. Postrach světa, 36. svazek edice ECCE HOMO, Argo, Praha 2026, 448 stran, doporučená cena 648 Kč

 

Obsah:

PROLOG: Kletba Svatováclavské koruny

„Symboly věrnosti“ a sedm klíčů

Vybrán z boží milosti

Žula a duha

I. VYVOLEN

1. JINOCH

Dva Václavové a velké rodinné drama

S novým jménem v Paříži

Italská léta učednická a moc peněz

Nepodařený atentát a děsivý sen

Tři nejmocnější říšské dynastie zápasí o Tyroly

Řezač vrbových proutků s křivým krkem

Dvanáct hlav na mostecké věži

2. PROTIKRÁL

Koupená volba

Neštěstí na honu aneb Bůh sesílá znamení

Weya, waga, hourej můj víre, val se a houpej! Wagalaweya! Poklad z Rýna

Čas komediantů

Šestý hlas k volbě krále

Cola di Rienzo se jde koupat

Tribun v Praze

Svatá říše římská ve 14. století

3. VÁLEČNÍK

Bitva pěti králů

Smrtící „vločky“

Člověk má dříve než železo vyzkoušet jednání

První zkoušky mladého polního velitele

Křižácké plány druhého Judy Makabejského

Císař a žoldnéři

Osudný zásah dřevcem

4. SVĚDEK DOBY

Velké povodně a malá doba ledová

Yersinia pestis: bakterie mění Evropu

Zdechlé kozy

Masové vraždění u řeky Pegnitz

Neslýchané zvuky: výstřely z děl a zvonění zvonů

Úzké kalhoty a nové látky

II. POVÝŠEN

5. SBĚRATEL KORUN

Žádný boj o Řím: Karlova císařská korunovace

Jedinečná zpráva

Vojenské tažení a poutnická cesta

O sbírání korun

Říšské insignie a koruna svatého Karla

6. ZÁKONODÁRCE

Zlatá bula uspořádává říši

Velká politika a velká gesta

Jak má být volen římský král

Sloužit jako čest a privilegium

Kráva se „zlatými rohy“

Císař jako zdroj legitimity

Kladivo na heretiky kontra „chléb skrze Boha“

Požár v kanceláři

7. STAVITEL

Nový zemský patron a nová katedrála

Kamenné symboly moci

Staré mrtvoly, nové hroby a vystupování jako Přemyslovec

Zvěčnit vlastní jméno: Karlovy hrady

Karlštejn jako poděkování Bohu a záruka spásy duše

„Císařský styl“

Sebald Weinschröter a „nejvznešenější město říše“

Špion Konrád

8. TVŮRCE DYNASTIE

Statného chlapce vyvážit zlatem

Zajištěné následnictví: Volba a korunovace Václava

Císařovy ženy a děti

Svatby ve hře o území a moc

Vytoužené území norimberských purkrabích

Dědická smlouva jako základní kámen jedné velmoci

9. HEGEMON

Uchvácení Braniborska

Cizí peníze a „věčné spojenectví“

Česká rodová moc na cestě k hegemoniálnímu království

„Druhý Konstantin“ má velké plány

Mnich a prasečí ocásky: Dětřich z Portic

Služby poskytované panovníkovi kanceláří

Síla slov

Pán nad vzpomínkami

III. ODVÁTÝ ČASEM

10. SOUŽENÝ

Císařova pakostnice

Dostižen geny i hostinami

Když moc upadá

Karlova poslední cesta do Paříže

Velké západní schizma

Smrtelný pád

11. ZESNULÝ

Tam a zase zpátky: Pohřeb v Praze

Téměř svatý: Chvalozpěvy o mrtvém

Ztracená hrobka a „postrach světa“

Dědický řád císaře

Bratrská roztržka v lucemburském rodu

Berlín v Čechách

EPILOG: VZPOMÍNANÝ

Bratrství na divadelních prknech

Rozpolcené vzpomínky

Čech, Němec, Evropan

PODĚKOVÁNÍ

POZNÁMKY

PRAMENY A LITERATURA

RODOKMEN LUCEMBURKŮ

ČASOVÁ OSA

MAPY

JMENNÝ REJSTŘÍK

 

Internet:

https://argo.cz/?post_type=book&p=174988

 

Ke knize Karel IV. Portrét středověkého vladaře Václava Žůrka:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-karel-iv-portret-stredovekeho-vladare-historika-vaclava-zurka-nln/

 

Ke knize Karel IV. Evropský císař Pierra Monneta:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-karel-iv-evropsky-cisar-%E2%80%93-desaty-svazek-edice-medievistika-nakladatelstvi-karolinum/