Letos si připomínáme osmisté výročí vydání proslulé Zlaté buly sicilské, souboru tří navzájem provázaných listin z 26. září 1212, který byl vydán římským králem Fridrichem II. ve prospěch českého krále Přemysla Otakara I., jenž jej získal jako odměnu za Fridrichovu podporu v boji o říšskou královskou korunu.
U příležitosti tohoto kulatého výročí připravilo Ostravské muzeum jedinečnou výstavu nazvanou „Cesta ke Zlaté bule sicilské". Jedním z hlavních cílů výstavy je představit tři první české krále z rodu Přemyslova a jejich „cestu" za královskou korunou. Mezi exponáty je tu k vidění jeden zcela unikátní vizuální pramen. Jedná se o tzv. Lantkraběcí žaltář, v němž se nachází vyobrazení českého krále Přemysla Otakara I. z doby, kdy byla vydána Zlatá bula sicilská.
Rukopis, jenž je jedním z nejvýznamnějších iluminovaných manuskriptů vrcholného středověku německých zemí, vznikl nejpravděpodobněji v Hildesheimu nebo benediktinském klášteře Rheinhardsbrunn mezi roky 1208 až 1213 a dnes se nachází ve fondu Württemberské zemské knihovny (Württembergische Landesbibliothek) ve Stuttgartu (sign. HB.II.24). Obsahuje celkem 181 pergamenových folií o velikosti 245 na 175 mm. V rukopise nalezneme kalendář, žalmy, Cantica, litanie ke Všem svatým a litanie za zemřelé.
Lantkraběcí žaltář je úzce spjat s jedním z nejvýznamnějších politiků 13. století Hermannem I. Durynským (1155-1217), tchánem sv. Alžběty, jehož jméno se v rukopise objevuje hned na několika místech. Hermann byl bezohledným politikem, jenž se jako jeden z prvních německých knížat pokusil získat určitou autonomii v rámci Říše. Byl ale také znám svým kladným vztahem k vědě a umění.
Od 20. let 13. století sídlil na Wartburgu, který se stal centrem dvorské kultury, o čemž mimo jiné svědčí i jeho vztah k básníkům jako byli Wolfram von Eschenbach, Heinrich von Veldeke a Walther von der Vogelweide, v jejichž textech je několikrát zmiňován.
Právě z jeho okolí přišla objednávka na žaltář, jenž jak po stránce umělecké, tak technické lze zařadit mezi mistrovská díla počátku 13. století. Vznikl pravděpodobně pro Žofii Wittelsbašskou, druhou manželku Hermanna Durynského. Oba jsou v manuskriptu vyobrazeni. Žofie má pláštěm zahalené ruce, v nichž drží otevřenou knihu, jež symbolizuje samotné dílo. Možná i proto by se rukopis měl spíše označovat jako žaltář lankraběnky Žofie.
Výzdobu tvoří osm celostránkových miniatur, dvanáct bohatě zdobených stran kalendáře, sedm architektonicky orámovaných stran litanií a velké množství různě velkých zlatých iniciál. Celostránkové iluminace zachycují v chronologickém pořadí scény z Kristova života.
Litaniím věnované stránky jsou orámovány architekturou. Pod oblouky jsou namalovány vždy dvě poprsí na jedné straně. Po Panně Marii a sv. Janovi následuje výše zmíněná lankraběnka Žofie se svým manželem, kteří jsou prvním „pozemským" párem. Za nimi následují dva anonymní arcibiskupové a příbuzní lantkraběcího domu: uherský a český královský pár. Toto pořadí představitelů světské a duchovní moci je jedinečné, zároveň lze vyobrazení lantkraběcího páru spolu s králi a královnami považovat i za výraz jisté sebeprezentace a vladařské reprezentace.
Na foliu 176r je zobrazen český královský pár, Přemysl Otakar I. (1157/67-1230) a jeho manželka Konstancie Uherská (1180-1240), sestra uherského krále Ondřeje II. Jejich „portréty" jsou umístěny pod oblouky románské architektury. Nejsou zachyceny celé postavy, ale polopostavy. Český král je zobrazen na levé straně, královna na straně pravé, jejich hlavy se dívají vždy na opačnou stranu, Přemysl Otakar I. vlevo, Konstancie vpravo.
Přemysl Otakar I. je vyobrazen jako muž středního věku, v roce 1211 mu bylo jistě již přes čtyřicet let (narodil se pravděpodobně v polovině 60. let 12. století). Na hlavě má stylizovanou korunu, jeho tvář zdobí plnovous. Královo tělo je zahaleno v červený plášť, z pod něhož je vidět spodní modrý oděv se zlatým lemem. V levici drží žezlo jako hlavní symbol své panovnické moci. V oblouku je napsáno „REX.BOEMIE".
Konstancie Uherská má na hlavě rovněž stylizovanou korunu, pod ní má závoj, který ji volně spadá až na záda. Vlasy má svázané šňůrkami v „copy", které jsou jasně vidět. Také je zahalena v červený plášť, z pod něhož je částečně vidět spodní oděv. V rukou drží otevřenou knihu - žaltář, jednu ruku má položenou mezi listy, jakoby se chystala číst. Nad hlavou má nápis „REGINA.BOEMIE".
Na předcházející straně (folio 175v) je zobrazen uherský královský pár, Ondřej II. (1177-1235) a jeho žena Gertruda z Andechsu (1185-1213), rodiče sv. Alžběty. Uherský král (REX.UNGARIE) je vyobrazen vpravo, královna (REGINA. UNGARIE) vlevo. Oba se otáčejí směrem k následující straně s českým královským párem, dokonce to vypadá, jakoby se gesty svých rukou obraceli na českého krále Přemysla Otakara I. Ondřej II. v pravé ruce drží žezlo a levou rukou se obrací přímo na českého krále.
Oba králové, český i uherský jsou vyobrazeni jako typy panovníka, nemá smysl v jejich zobrazeních hledat nějaké konkrétní fyziognomické rysy. Podobně vypadají hlavy mužů i na některých dalších miniaturách rukopisu. Trochu jinak je tomu u královen, u nichž je možné vysledovat jistou snahu o diferenciaci. Česká královna Konstancie symbolizuje krásu, uherská královna Gertruda vznešenost. Každá z nich i jinak drží knihu.
V roce 1992 byl tzv. Lantkraběcí žaltář vydán jako úplné faksimile v rámci edice CODICES SELECTI vydavatelství ADEVA ze Štýrského Hradce. Určitě by si tento výjimečný manuskript s vyobrazením prvního dědičného krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie zasloužil, aby se jeho faksimile dostalo alespoň do nejvýznamnějších českých knihoven.
Marek Zágora
K výstavě:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru