Milena Nyklová

Recenze na knihu Úsvit renesance

Milena Nyklová, recenze na knihu Úsvit renesance, Knižní novinky 13-14, Praha 11. 7. 2011, str. 25.

Kunsthistorik a novinář Peter Kováč vydává edici Stavitelé katedrál a její třetí díl má název Úsvit renesance - Dvorské umění císaře Fridricha II., Bamberský a Magdeburský jezdec (vydalo Ars auro prior). Peter Kováč umí psát o umění srozumitelně a poutavě, jako příběhy stavitelů a jejich staveb. Ty pak doplňuje dokumenty, příspěvky cizích badatelů a bohatou obrazovou přílohou, nešetří ani barevnými, ani černobílými fotografiemi.

Tentokrát se věnuje římskému císaři, sicilskému a jeruzalémskému králi Fridrichu II. jako výjimečnému vládci z 13. století, jemuž ovšem nevyšly dva jeho životní plány - nepodařilo se mu obnovit římskou říši, ani sloučit Německo s Itálií a Sicílií. V touze po světovládě narazil na podobnou touhu papeže, ale nakonec ji smetly vznikající národní státy. V roce 1239 ho papež Řehoř IX. proklel a exkomunikoval z církve.

Na hranicích Sicilského království s papežským státem ležela Capua, jehož vstupní bránu Peter Kováč velmi podrobně popisuje jako dokonalé umělecké a inženýrské dílo. Dnes z něho zůstaly jen trosky, ale Capua byla ve středověku hned po Římu největším italským městem, které obývali Etruskové. Po vandalech ji dokonale zničili muslimové, proto později bylo město vybudováno asi pět kilometrů od původního místa. Dodneška tu zůstaly jen zbytky dvou věží.

Kováč klade umělecká díla, která podrobně popisuje, ještě do středověku, i když tu už také nastává úsvit renesance. Autor se také zabývá kaplí v Chebu, kterou údajně stavěl sám Fridrich II. podle vlastních návrhů. Nejzajímavější je ale Fridrichova životní pouť, jak ji Kováč líčí.

Fridrich II. se považoval za zástupce Boha na zemi a podařilo se mu vládnout nezávisle na papežství. Pro nás je zajímavé, že žádal o ruku Anežky Přemyslovny. A byl to on, kdo v roce 1212 vydal Zlatou bulu sicilskou. Petera Kováče ovšem zajímá umělecká výpověď doby a způsob, jímž se na ní podílel tento štaufský panovník, který vládl na Sicílii (Sicilské království zahrnovalo i Itálii na jih od Říma).

Autor doplnil svůj exkurs do historie a výtvarného umění jednak dokumenty a jednak studiemi badatelů, které se týkají konkrétních témat, např. vztahu Fridricha II. k antice, vědě, vzdělanosti, kultuře a právu. Aby pak čtenář měl jasnou představu, jak vypadá umění, o němž autor tak lehce a se znalostí píše, je tu opravdu mimořádné množství obrazových příloh.

Je nasnadě, že nejvíc ocení celou tu edici stavitelů katedrál odborník, ale ani laik nepřijde zkrátka - obohatí ho poznání života a umění 13. století.