odborné studie detailmarek zágora: ladislav pohrobek ve vizuálních pramenech pozdního středověku

MAREK ZÁGORA: Ladislav Pohrobek ve vizuálních pramenech pozdního středověku

Marek Zágora, Ladislav Pohrobek ve vizuálních pramenech pozdního středověku, publikováno v: HISTORIE/HISTORICA 16, Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Ostraviensis 244/2009, Ostrava 2009, s. 19-33.

 

Ladislav Pohrobek, český král v letech 1453-1457 a zároveň uherský král, byl velice často zobrazován na výtvarných dílech pozdního středověku a některé z těchto vizuálních pramenů se dochovaly do dnešních dnů. Stávají se tak velice zajímavou sondou nejen do středověkého umění, ale zejména do soudobého myšlení ve spojení s prezentací královské moci.

Česká historiografie se věnovala patnáctému českému králi především ve spojení s výkladem českých dějin po husitských válkách a také v souvislosti s jeho nástupcem, králem Jiřím z Poděbrad. (1) Pouze jediná monografie byla věnována Ladislavovu životu a hlavně jeho náhlé a nečekané smrti, (2) o níž bylo napsáno i několik odborných lékařských studií. (3) V posledních letech se objevilo i několik stručnějších statí - „životopisů", které si ale nekladly za cíl stát se kritickým příspěvkem o životě Ladislava Pohrobka. (4)

Vizuální prameny nesoucí „obraz" Ladislava Pohrobka se v těchto pracích objevují poskrovnu a většinou se opakují jedna a tatáž vyobrazení, která mají vztah převážně k českému prostředí. Tato studie se pokusí přiblížit vedle známých i některá vyobrazení, která byla doposud opomíjena a nebyl jim přikládán příliš velký význam.

Každý vizuální pramen s vyobrazením mladého krále Ladislava je zároveň pramenem historickým, i když s různou mírou vypovídací hodnoty, a tak se k nim musí také přistupovat. Při práci s vizuálními prameny narážíme na problém vymezení pojmu „portrét". Až do 14. století nelze v českých zemích hovořit o portrétním umění. Vyobrazení panovníci předchozích staletí nebyli nositeli tváře, která by odpovídala jejich skutečné podobě. Většinou se objevuje časem ustálený typ vyobrazení vládců, u nichž shledáme jisté náznaky individuálních rysů, a ty se pak opakují a je jim pouze přisouzeno jméno panovníka, jenž měl být zobrazen. Ve středověku se zároveň objevila i spousta fiktivních vyobrazení vládců, (5) u nichž nejsme často schopni určit, o koho se jedná, protože panovníkovo jméno u těchto vizuálních pramenů nebylo podstatné. Vyobrazený vladař byl hlavně symbolem královské moci a vlády.

Teprve od doby vlády králů z rodu Lucemburků se začínají pod vlivem francouzského umění na vyobrazeních panovníků více, i když zatím stále jen částečně, objevovat skutečné fyziognomické rysy jednotlivých vládců, což nám potvrdilo porovnání dochovaných vyobrazení s dobovými popisy lucemburských králů. Můžeme hovořit o vzniku „portrétu", (6) ale v žádném případě nesmíme zapomenout, že vyobrazeným byl panovník a že králové byli hlavně nejvyššími představiteli světské moci, čemuž byl vždy podřízen i výsledný „obraz".

Výtvarné umění sloužilo především k panovnické prezentaci a portrét se stal jedním z prostředků, jak ukázat panovníka v rámci středověké společnosti. Samotný král byl rovněž velice úzce spjat se vznikem uměleckých děl, byl jejich objednavatelem a hlavním donátorem. Na panovnických dvorech často pracovali nejlepší umělci své doby, kteří sem přijížděli za prací až z ciziny.

Panovníkem, kterému jako „prvnímu" posloužil portrét k vlastní i státnické prezentaci, byl římský císař a český král Karel IV., jehož vyobrazení nalezneme v nástěnné, deskové a knižní malbě, sochařství, mozaice, na mincích, pečetích i dílech uměleckého řemesla. U osobnosti Karla IV. máme dostatek srovnávacího materiálu, abychom si byli jisti, že vyobrazený panovník nese skutečné fyziognomické rysy samotného vladaře, (7) i když i on byl více zobrazován jako symbol moci a vlády než jako člověk, nositel konkrétní, individuální tváře.

V případě Ladislava Pohrobka je nutné rozlišovat „obrazy", (8) které vznikly za králova života a které až po roce 1457, tedy po jeho náhlé smrti. Musíme přihlédnout i k jeho mladším vyobrazením, jež mají také velkou vypovídací hodnotu, jelikož jsou často jedinou památkou a zároveň odkazem na původní umělecké dílo či jiný zdroj, z něhož umělec při vypodobňování Ladislava Pohrobka vycházel.

Uherský a český král Ladislav Pohrobek je jak ve vizuálních, tak i v dobových písemných pramenech představován jako krásný mládenec s blonďatými nakadeřenými vlasy, jenž měl zemím, kterým vládl, přinést po delší době období klidu, míru a prosperity. (9) Rudolf Urbánek jej na základě studia dobových králových popisů popsal podobně. Ladislav Pohrobek byl „"mládeneček pěkný, kadeřavý", kol jehož bílé tváře, andělsky sličné, s růžovým nádechem, s černýma očima, s nosem rovným, uprostřed mírně zahnutým, vlnila se jeho největší ozdoba, krásný zlatý vlas. Byl štíhlý, jemně urostlý." (10) Právě královy dlouhé světlé vlasy jsou nejčastěji zdůrazňovány v jeho popisech, a tak se staly i jedním z „atributů", podle něhož lze Ladislava Pohrobka ve vizuálních pramenech téměř bezpečně rozpoznat. (11) Jeho vlasy musely být opravdu výjimečné, dokonce byly dobovými „pozorovateli" považovány za nejkrásnější, které kdy viděli. (12)

Máme štěstí, že se nám na rozdíl od Ladislavova nástupce, českého krále Jiřího z Poděbrad, dochoval králův oficiální portrét z roku 1457 (13), který nese Ladislavovy fyziognomické rysy, s jejichž popisem se setkáváme v dochovaných písemných pramenech. Jedná se o anonymní malbu na pergamenu, který byl upevněn na dřevěnou desku o rozměrech 32 x 27 cm. Rám je původní. Obraz vznikl pravděpodobně na území rakouských zemí. Královo poprsí je zobrazeno ve tříčtvrtečním profilu natočené doprava. Ladislav má ve své době velice módní účes, dlouhé, světlé, až na ramena sahající vlasy, na nichž má „čelenku" tvořenou stylizovanými růžemi, což by mohlo nasvědčovat, že se původně jednalo o zásnubní portrét, který byl určen pro královu budoucí nevěstu. Právě takové portréty byly nejdříve malovány na pergamen a teprve pak byly upevněny na dřevěnou desku nebo plátno. (14) Ladislavovu obličeji vévodí výrazný zahnutý nos. Tento oficiální portrét se pak stal inspirací pro řadu pozdějších králových vyobrazení. (15)

Profesor Emanuel Vlček provedl v letech 1984-1988 odborný antropologicko-lékařský průzkum ostatků Ladislava Pohrobka, jehož ostatky jsou uloženy v hrobce českých králů v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Provedl rovněž superprojekci Ladislavovy lebky do králova oficiálního portrétu, která doložila, že se jedná skutečně o velice realistické vyobrazení českého krále. (16) Zároveň došlo k srovnání Ladislavova portrétu s portrétem jeho děda, císaře Zikmunda Lucemburského, který se také nachází ve sbírce Kunsthistorického muzea ve Vídni. (17) Profesor Vlček došel k závěru, že některé části porovnávaných obličejů nesou shodné rysy. (18)

Zajímavým vizuálním pramenem je také Zásnubní portrét Ladislava Pohrobka a Magdaleny (19) Francouzské, (20) který vznikl mezi léty 1460-1480 ve Vídni a dnes je k vidění v Budapešti ve Szépmüvészeti Múzeum (21) Kopie tohoto dvojportrétu ze 16. století se dnes nachází ve sbírkách Kunsthistorického muzea ve Vídni. (22) Jedná se o malbu temperou na lipovém dřevě o rozměrech 38,5 x 54 cm. Z obrazu na nás vzhlížejí mladí snoubenci, oba ale jakoby nekoukali na sebe, nýbrž pohledy obou jsou namířeny na diváka. Dá se předpokládat, že autor (23) pracoval původně se dvěma obrazy, které spojil v jeden. Může tomu nasvědčovat i neutrální pozadí, které bylo u obrazu docela neobvykle zvoleno. Malíř nevěnoval velkou pozornost obličejům, které jsou lehce idealizované. Nejvíce času strávil vymalováním královských oděvů. Ladislav má na hlavě věneček, vysoký stojatý límec a sametový oděv s motivem granátového jablka.(24) Magdalena je oděna do červených sametových šatů, přes které si ještě vzala bílé svatební šaty bez rukávů. Vlasy má spletené do copů, které jsou umně skryty pod síťkou zdobenou perlami. Na hlavě pak má drahokamy posázenou korunu. Další nádherný šperk zdobí její krk, jedná se o řetěz s bohatými přívěšky. V levé ruce drží karafiát jako symbol jejich zasnoubení. (25)

Velice reprezentativní vyobrazení Ladislava Pohrobka nalezneme i v latinsko-německo-českém slovníku, (26) který byl vyhotoven pro mladého panovníka, aby co nejrychleji zvládl jazyk, kterým se mluvilo v českém království. Rukopis se dnes nachází ve Vatikánské knihovně.(27) Foliu 3v vévodí miniatura zobrazující trůnícího krále Ladislava. Mladý panovník sedí na vyvýšeném trůně a je pootočen doleva, v levé ruce drží říšské jablko, v pravé pak žezlo. Iluminace s tmavě modrým pozadím je orámována erby zemí, kterým Ladislav vládl. V horních rozích jsou zachyceny erby Uher a Čech, dole pak erby Rakous a Lucemburska, dole uprostřed je ještě znak Moravy. Král je oblečen do bílého spodního oděvu, přes prsa má překřížený růžový pás. Dále je oblečen do karmínově červeného pláště se zlatými ornamenty a modrým podšitím, který má sepnutý pod krkem zlatou sponou. Z pod králova šatu pak vyčuhují rovněž karmínově červené špičaté střevíce podle poslední burgundské módy. (28)

S Ladislavovým vyobrazením v rukopise z Vatikánské knihovny souvisí i některé další panovníkovy „obrazy". Jedná se zejména o králova zobrazení v Modlitební knížce Ladislava Pohrobka (Orationale regis Ladislai Posthumi), která se dnes nachází v klášterní knihovně v Teplé. (29) Známé je především vyobrazení mladého krále v jedné ze dvou figurálních iniciál v tomto rukopise, jehož první část vznikla v rakouském klášteře Melk a druhá, od folia 87r, pak v Čechách po králově příjezdu do Prahy v roce 1453. (30) Na nejznámějším foliu 93r vidíme v iniciále U klečícího panovníka při modlitbě. (31) Výrazným a hlavně charakteristickým rysem jsou opět královy dlouhé světlé vlasy (32) zdobené korunou. Králova tvář nese výrazné portrétní rysy. Mladý panovník je obklopen anděly, kteří hrají na hudební nástroje.

Ve stejném rukopise nalezneme i několik dalších Ladislavových vyobrazení, která ale nedosahují takových kvalit jako výše zmíněný „obraz". Na foliu 6v, na němž se nachází první celostranná miniatura, (33) je zobrazen král Ladislav adorující trůnící Pannu Marii. Po stranách jsou vyobrazeny znaky zemí, kterým mladý panovník vládl. Nahoře malíř zobrazil znaky Uher a Čech, dole pak Rakous a Moravy, přičemž každý znak je nesen andělem. Jedná se zde pravděpodobně i o vyjádření kontinuity vlády Ladislava Pohrobka v zemích, kterým vládl králův předchůdce, jeho otec Albrecht II. Habsburský. Na foliu 50v je panovník zachycen při zpovědi a na stejném foliu dole pak rozdává almužnu. (34) Na foliu 65v pak nacházíme krále jako rytíře ve zlatém brnění během modlitby. Tato vyobrazení nelze považovat za reprezentativní se zvýrazněním Ladislavových tělesných rysů. Pravděpodobněji se jedná o rady, „jak si má mladý panovník počínat a které modlitby odříkávat v různých životních situacích". (35) Tepelský rukopis je jedním z důkazů, že Ladislav obdržel po příjezdu do Prahy několik rukopisů, které mu měly pomoci lépe se adaptovat v novém prostředí.

Dalším rukopisem, který je svou výzdobou příbuzný s vatikánským manuskriptem, je Antifonář brněnských kartuziánů, který se dnes nachází v Rakouské národní knihovně. (36) Na foliu 58v je v dolní části folia vyobrazen trůnící Saul, před nímž stojí několik bojovníků. Již Josef Krása rozpoznal v Saulovi kryptoportrét Ladislava Pohrobka. (37) Při komparaci tohoto vyobrazení s Ladislavem Pohrobkem ve vatikánském rukopise lze nalézt řadu styčných bodů, např. téměř totožná velikost obou miniatur, což je jedním z důkazů, že se ve skutečnosti jedná o podobiznu mladého krále. (38)

V rakouském klášteře Melk vznikl také další rukopis, jenž byl určen přímo pro Ladislava Pohrobka. Jedná se o latinskou gramatiku Aelia Donata, kterou opsal melcký mnich Simon (Šimon). Rukopis, který vznikl krátce po roce 1450, se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni. (39) Mladý král je zobrazen při modlitbě v iniciále P na foliu 1r. (40) Jeho hlavu opět zdobí dlouhé světlé vlasy a je oděn jako módní švihák, což je nejmarkantnější u jeho špičatých střevíců. Součástí iniciály jsou i znaky čtyř zemí, jimž vládl. Jsou zakomponovány jakoby do „trojlístku", v jehož středu je znak Rakous. Jednotlivé lístky pak tvoří znaky Čech, Uher a Moravy.

Je pravděpodobné, že se Ladislavova vyobrazení nacházejí i v díle, které je úzce spjato s jeho nástupcem na českém trůně, tedy s Jiřím z Poděbrad. Z výtvarných děl pozdního středověku, jež se nám dochovala do dnešních dní, lze pouze o jednom prohlásit, že jeho spojení s králem Jiříkem a jeho dvorem je nediskutovatelné. Jedná se o Jiřího modlitební knihu, kterou mu jako dárek věnovala na Štědrý den roku 1466 jeho druhá žena Johana z Rožmitálu. Dnes se bohužel nachází v soukromých rukou ve Velké Británii. (41) Rukopis je vyzdoben čtyřmi figurálními iniciálami, v nichž poznáváme postavu panovníka. Bohužel jsou nám známy jen z černobílých, ne příliš kvalitních fotografií. (42) Na foliu 3r je zachycen klečící panovník v iniciále P, na dolním kraji listu jsou znaky zemí, které v době vzniku rukopisu patřily k českým zemím. Panovník je zobrazen jako mladý světlovlasý muž s oholenou tváří v plášti. Na foliu 12v je v iniciále S zachycen Kristus v majestátu a u paty trůnu klečí mladý král v tmavém plášti. Na foliu 33r je rovněž v iniciále S zobrazen panovník v komnatě klečící u pulpitu s otevřenou knihou. Postava je starší, při těle, se širokými tvářemi, v brokátovém plášti. Na foliu 94v je pak iniciála H, v níž je vyobrazen rovněž klečící panovník u pulpitu s otevřenou knihou a zjevuje se mu Panna Marie s dítětem. Král je malé postavy a širokých tváří s podbradkem. (43) Zobrazené postavy sice mají několik společných rysů (hladce vyholená tvář, v 15. století módní dlouhé nakadeřené vlasy a královskou korunu), ale přesto se liší svou fyziognomií. Může to být způsobeno faktem, že jsou iniciály dílem několika malířů, kteří pravděpodobně českého krále Jiřího z Poděbrad nikdy neviděli nebo prostě jen nechtěli zachytit jeho skutečnou podobu, která byla ve své době častým terčem posměchu. Malíři byli svým způsobem i omezeni, a to nejen prostorově, rukopis je docela malých rozměrů, (44) ale také tím, že představa panovníka a samotný pojem král byl kladen nad individuální podobu jedince. (45) Jen dvě poslední vyobrazení se blíží „podobě" Jiřího z Poděbrad, jak ji známe z jeho jiných obrazů. Je ale také možné a nevyloučené, že rukopis byl původně připravován pro Jiříkova předchůdce, Ladislava Pohrobka, čemuž by mohla napovídat i dvě vyobrazení mladého krále na foliích 3r a 12v. Ty lze porovnat s Ladislavovými portréty v jiných pro něj určených rukopisech, zejména v jeho Modlitební knížce. (46) Jeho předčasná smrt pak znamenala pozastavení prací na rukopise, který mohl být později doplněn a určen jako dar novému králi.

Právě vyobrazení krále na foliu 3r je nejreprezentativnější (47) a je v něm obsažena i jistá myšlenka kontinuity českého království pod vládou českých králů, myslíme Ladislava Pohrobka i Jiřího z Poděbrad, kteří se oba považovali za pokračovatele vlády Lucemburků, což bylo u krále Ladislava výraznější tím, že jeho dědečkem z matčiny strany byl Zikmund Lucemburský. Ve spodní třetině folia se nachází ve dvou řadách vyobrazení pětice znaků zemí, které za vlády obou panovníků patřily k českému království. Dva jsou bohužel poškozeny oříznutím. Tři celé patří zleva Moravě, Čechám a Slezsku. Škoda že nevíme, jaké jsou jejich originální barvy. Poškozené znaky se dají určit jako znaky Lucemburska a Dolní Lužice, zemí, které byly považovány stále za součást zemí Koruny české.

Další králova vyobrazení vznikla až po jeho smrti, i když je více než pravděpodobné, že jejich autor čerpal inspiraci ze starších vizuálních pramenů, z nichž některé jsou dnes již bohužel ztraceny.

Z období po králově smrti, pravděpodobně z poloviny 80. let 15. století, pochází kolorovaná kresba perem v tyrolském rukopisu erbovní knihy, který se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni. (48) Na foliu 10r stojí vedle sebe římský král Albrecht II. Habsburský a jeho syn Ladislav Pohrobek. Ani jeden z nich nenese portrétní rysy, jež známe z jiných vyobrazení či popisů, jedná se tedy o portréty fiktivní, které lze určit pouze na základě nápisů, které jsou nad vyobrazenými panovníky. Král Albrecht II. drží v pravé ruce žezlo a na rozdíl od svého syna má knír. Ladislav Pohrobek drží delší žezlo a k tomu v levé ruce. Oba jsou oděni do dlouhého až po chodidla sahajícího svrchního oděvu tzv. šuby, která je podšita kožešinou. Ladislavův otec je oděn do černé šuby se zlatým ornamentem, Pohrobek má šubu zelenou se zlatými knoflíky. U jejich nohou se pak nacházejí znaky tří zemí, kterým vládli, i když ne oba. U Albrechta II. se nachází znaky Svaté říše římské a Lucemburska, u Ladislava pak znak Rakous. (49)

Vyobrazení českého krále Ladislava Pohrobka se objevuje i v prvních vydáních (tiscích) Thuroczyho (50) Uherské kroniky (Chronica Hungarorum). Nejstarší a zároveň první vydání je z března 1488, kdy byla kronika jako jeden z nejstarších moravských prvotisků vytištěna v Brně. (51) Knihu ilustruje 42 kolorovaných figurálních dřevořezů převážně trůnících uherských panovníků a mezi nimi i krále Ladislava. (52) Na foliu 122r je vyobrazen mladý král sedící na přenosném trůně, jenž je zdoben zvířecími hlavami a tlapami. Je zahalen v plášť a mírně natočen doleva. V pravé ruce drží žezlo, v levé pak říšské jablko. Jeho hlavu zdobí pro něj tak typické dlouhé nakadeřené vlasy a královská koruna.

Ve stejném roce jako brněnský tisk, ale o 75 dní později, vyšla Thuroczyho kronika v Augšpurku. (53) Na foliu 111v je vyobrazen Ladislav Pohrobek sedící na vyvýšeném trůnu. (54) Mladý, podle poslední módy oděný král je natočen doprava. V pravé ruce drží žezlo, v levé pak říšské jablko. Trůn má opěradlo, na němž jsou zobrazeny tři znaky, z nichž jeden není dokončen, takže jej nelze určit. Dva zbývající patří Rakousku a Uhrám.

Ze stejného roku a také z Augšpurku pochází také výtisk, který se dnes nachází v Národní Széchényi knihovně v Budapešti. (55) Kniha je tištěna na pergamenu a obsahuje vyobrazení krále Ladislava Pohrobka, které je totožné s výše popsaným vyobrazením. Dřevořez je ale ručně malován, což mu dodává kouzlo iluminací středověkých rukopisů. (56) Třetí znak je domalován a opakuje se znak Rakous.

Na území dnešního Bavorska byl po roce 1490 vytištěn další exemplář Uherské kroniky, (57) v němž na foliu 132v rovněž nalezneme vyobrazení mladého Ladislava Pohrobka, které vychází přímo z prvního brněnského tisku Thuroczyho díla. Královo zobrazení je sice mnohem barevnější než „brněnské", ale celá kompozice jinak opisuje vyobrazení z roku 1488.

V Schedelově (58) „Světové kronice" (Liber cronicarum nebo Chronica mundi), (59) která byla vytištěna a vydána v Norimberku roku 1493, je na foliu 250v vyobrazen typ mladého krále s bohatými dlouhými vlasy, které charakterizují Ladislava Pohrobka. (60) V pravé ruce drží říšské jablko, v levé pak žezlo. Je mírně natočen doprava a jeho hlavu zdobí královská koruna. Jde o vyobrazení, které se nejčastěji objevuje jako obrazový doprovod odborných studií, věnujícím se vládě Ladislava Pohrobka a jeho nástupců.

Před rokem 1541, kdy velký požár zničil Pražský hrad, vznikl cyklus portrétů českých panovníků, (61) v němž bychom nalezli i vyobrazení krále Ladislava. Kopie těchto deskových obrazů se nám dochovala v Hasenburském kodexu, který nechal vyhotovit Jan Zajíc z Hazmburka, (62) jenž jej pak roku 1543 dedikoval českému králi Ferdinandovi I. Přál si totiž, aby byl velký sál na Pražském hradě opět vyzdoben panovnickými portréty, mezi nimiž nechyběly ani podobizny tří Ladislavových nástupců, Jiříka z Poděbrad, Vladislava II. Jagellonského a jeho syna Ludvíka, přičemž se dá předpokládat, že Ludvíkův portrét byl vyhotoven dodatečně, tedy v době, kdy už ostatní obrazy visely na svém místě. Bohužel nevíme, kdy celý cyklus vznikl. Nejčastěji se jeho vznik klade před rok 1514. (63) Hasenburský kodex, který obsahuje perem kreslené kopie jednotlivých panovnických portrétů, se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni (64) a lze se jen dohadovat, co bylo jeho hlavní předlohou. (65) V knihovně Národního muzea v Praze se pak nachází kopie Hasenburského kodexu, kterou vytvořil roku 1822 Lud. Krones. (66) U většiny panovníků je zachycena celá postava, ale u Ladislava Pohrobka stejně jako u Jiřího z Poděbrad je vyobrazeno jen poprsí zasazené do architektonického rámce. Král je natočen mírně doprava, v pravé ruce drží žezlo, v levé pak jablko. Jeho hlavu s dlouhými vlasy zdobí královská koruna. Toto vyobrazení (67) příliš neodpovídá Ladislavovým popisům a jeho oficiálnímu „vídeňskému" portrétu.

V Kuthenově (68) „Kronice o založení země české a prvních obyvatelích jejích" z roku 1539 je Ladislavův portrét zasazen do medailonu stejně jak je tomu např. u jeho otce Albrechta II. Habsburského či jeho nástupce Jiříka z Poděbrad. (69) Mladý král s dlouhými vlasy a korunou na hlavě třímá v pravé ruce jablko a v levé pak žezlo, které spolu s korunou zasahuje částečně až do orámování celého medailonu. Pro královu tvář je typický výrazně zakřivený nos, který je znatelný i na Ladislavově oficiálním portrétu z roku 1457.

S vysokou pravděpodobností se nám dochovalo i několik Ladislavových kryptoportrétů. O kryptoportrétu v Antifonáři brněnských kartuziánů již byla zmínka. Další královy „obrazy" pak nacházíme v deskové malbě. Jedná se zejména o jeho vyobrazení na obraze Ukřižování z oltáře sv. Kříže, (70) známějšího jako Rajhradský oltář, jenž měl vzniknout kolem roku 1440, a měl by zachycovat rovněž kryptoportrét dalšího českého krále Jiřího z Poděbrad. (71) Ladislava Pohrobka dále nalezneme jako nejmladšího krále na deskovém obraze Klanění tří králů (72) z tzv. Svatojakubského oltáře, jehož vznik se dnes nově klade do období kolem roku 1453, (73) kdy mladý panovník dorazil do Čech a byl zde korunován na českého krále. Dnes se oba deskové obrazy nachází ve sbírce Národní galerie Praha. Největším problémem je u většiny deskových obrazů jejich datace. Historici umění kladou vznik daných děl většinou do doby, kdy Ladislav Pohrobek nebyl ještě na světě nebo byl malým dítětem. Před sebou ale vidíme mladého muže, kterým byl Ladislav po příchodu do Prahy, případně v době své smrti. Datace historiků umění ale není konečná, počítá se s odchylkami i několika desetiletí, proto lze hovořit o skutečných kryptoportrétech českého krále Ladislava Pohrobka.

Na obraze Ukřižování z oltáře sv. Kříže stojí po Kristově levici, tedy na straně jeho nepřátel, trojice mužů, z nichž prostřední nese portrétní rysy Ladislava Pohrobka, přičemž nejvýraznější jsou jeho dlouhé světlé vlasy. Jeho postava promlouvá se setníkem, který stojí nejblíže kříži a zároveň jakoby komunikuje i s postavou za sebou, kterou lze považovat za sakrální identifikační portrét Jiřího z Poděbrad. (74) Na obraze Klanění tří králů stojí nejmladší z králů nejdále od Panny Marie s Ježíšem. Jeho podoba (75) nese opět Ladislavovy fyziognomické rysy, jak je známe z jeho „vídeňského" portrétu. Vedle světlých vlasů se objevuje opět i výrazný zakřivený nos.

Podobnost většiny vyobrazení dává tušit, že se v případě krále Ladislava Pohrobka navazovalo na pevně ustálenou ikonografickou tradici, která částečně (vyobrazení dlouhých nakadeřených vlasů) pronikla později i do renesančního sochařství, čehož důkazem je např. Ladislavovo vyobrazení na náhrobku králů Ferdinanda I. a Maxmiliána II. a Anny Jagellonské v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha od nizozemského sochaře Alexandra Colina z let 1569-1589. (76)

Ze srovnání výše uvedených vyobrazení Ladislava Pohrobka je zcela zřejmé, že byl nejčastěji zobrazován v majestátu, což bylo ve středověku nejreprezentativnější vyobrazení. Obraz vládce v majestátu byl prezentací královské moci a zejména královské vlády. V případě Ladislava Pohrobka jsou tato vyobrazení ještě doplněna znaky zemí, kterým mladý Habsburk během svého „krátkého" panování vládl. Majestátní vyobrazení tak vyjadřují i kontinuitu Ladislavovy vlády ve spojení s jeho předchůdci, dědem Zikmundem Lucemburským a otcem Albrechtem II. Habsburským.

Ladislav byl často vyobrazován při modlitbě. Jedná se hlavně o „obrazy" v jeho Modlitební knížce. Král je zachycen jako donátor, ale tyto vizuální prameny jsou především výrazem panovníkovy soukromé zbožnosti.

Výjimečné postavení mezi Ladislavovými vyobrazeními zaujímají jeho oficiální portrét z roku 1457 a „zásnubní" dvojportrét s Magdalenou Francouzskou. Zejména královo oficiální vyobrazení je názornou ukázkou portrétního umění poloviny 15. století. Obraz nese skutečné fyziognomické rysy mladého krále, které známe z jeho dobových popisů. Jeho věrohodnost pak byla ještě v minulém století potvrzena výsledky antropologicko-lékařského průzkumu a zejména superprojekcí Ladislavovy lebky do oficiálního „vídeňského" portrétu. Dvojportrét je zase zajímavou sondou do „vývoje" zásnubních portrétů, které byly posílány na vzdálené dvory vybraných budoucích nevěst a ženichů.

Charakteristickým rysem všech Pohrobkových vyobrazení jsou ale královy dlouhé, světlé a podle „poslední módy" nakadeřené vlasy, které byly zdůrazňovány i ve všech jeho dobových popisech a jež „měly", spolu s mladým panovníkem, přinést zemím, kterým vládl, období míru a také hospodářské prosperity. Jeho předčasná smrt ale rozhodla jinak.

 

Poznámky:

[1] Zejména URBÁNEK, R.: Věk poděbradský. České dějiny III/2. Praha 1918; týž Věk poděbradský. České dějiny III/3. Praha 1930; MACEK, J.: Jiří z Poděbrad. Praha 1967; nejnověji ČORNEJ, P. - BARTLOVÁ, M.: Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha - Litomyšl 2007.

 

[2] URBÁNEK, R.: Konec Ladislava Pohrobka. Praha 1924.

 

[3] Například VLČEK, E.: Král Ladislav Pohrobek. In: Čeští králové II. Atlas kosterních pozůstatků českých králů Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Habsburků pohřbených v Praze s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Praha 2000, s. 11-40, více s. 15-19, 29-40. Nelze opomenout studii JOSEFA MACKA Smrt Ladislava Pohrobka. Československý časopis historický 14, 1966, s. 766-775, která ale není lékařského charakteru.

 

[4] Například in: ČORNEJOVÁ, I. - RAK, J. - VLNAS, V.: Ve stínu tvých křídel... Praha 1995, s. 42-45. Naposledy ČORNEJ, P.: Ladislav Pohrobek. In: RYANTOVÁ, M. - VOREL, P.: Čeští králové. Praha - Litomyšl 2008, s. 251-261. Tento text vznikl původně jako přednáška cyklu, který v letech 2003-2006 pořádalo Sdružení historiků České republiky v Národním muzeu v Praze. Ze slovenských prací lze uvést například SEGEŠ, V.: Pohrobok v tieni veľmožov. In: SEGEŠ, V. a kol.: Kniha kráľov. Panovníci v dejinách Slovenska a Slovákov.  3. vydání, Bratislava 2006, s. 167-172. Naposledy DVOŘÁKOVÁ, D. - PAPSONOVÁ, M.: Spomienky Heleny Kottanerovej. Budmerice 2008, zejména s. 16-21.

 

[5] Vyobrazení  Ladislava Pohrobka bez portrétních rysů na oltáři svatováclavské kaple v dómu v Cáchách in:  STUDNIČKOVÁ, M.: Modlitební kniha Ladislava Pohrobka. In: BUKOVICKÁ, B. a KONEČNÝ, L. (eds.): Ars longa. Sborník k nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy. Praha 2003, s. 81-94, s. 93, poznámka 33.

 

[6] Z novějších studií POCHAT, G.: Zur Genese des Porträts. in: TAKÁCS, I. (Hg.): Sigismundus Rex et Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437. Mainz 2006, s. 124-142.

 

[7] PEŠINA, J.: Podoba a podobizny Karla IV. In: Acta universitatis Carolinae, Philosophica I., č. 1, 1955, s. 1-60, více s. 14; WAMMETSBERGER, H.: Individuum und Typ in den Porträts Kaiser Karls IV. Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich-Schiller-Universität Jena. Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe, č. 1, ročník 16, 1967, s. 79-93; ROSARIO, I.: Art and Propaganda. Charles IV of Bohemia, 1346-1378. Woodbridge 2000; STEJSKAL, K.: Císařova podoba v dílech umělců. In: STEJSKAL, K. - NEUBERT, K.: Umění na dvoře Karla IV. 2. vydání, Praha 2003, s. 203-213; BOGADE, M.: Kaiser Karl IV. Ikonographie und Ikonologie. Stuttgart 2005.

 

[8] Středověk „pracuje" s mnohovýznamovým pojmem „imago".

 

[9] KOŘÁN, I.: Proměna pohledu na tvář českých králů. K ikonografii Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. ČNM - řada historická 129, 1960, s. 177-196, s. 178.

 

[10] URBÁNEK, R.: Věk poděbradský. České dějiny III/2. Praha 1918, s. 750.

 

[11] PEŠINA, J.: Studie k malířství poděbradské doby. Umění VII., č. 3, 1959, s. 196-227, více s. 226, poznámka 114a.

 

[12] URBÁNEK, R.: České dějiny III/2, s. 750, více poznámka 1.

 

[13] Dnes se nachází v Portrétní galerii Kunsthistorického muzea na zámku Ambras v Insbrucku, inventární číslo GG 2984.

 

[14] TAKÁCS, I. (Hg.): Sigismundus Rex et Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437. Mainz 2006, katalogové číslo 6.23, s. 507; PEŠINA, J.: Studie k malířství poděbradské doby, s. 223, poznámka 14.

 

[15] Blíže např. PERGER, R.: Das verschollene Porträt des Ladislaus Postumus im Wiener Stephansdom, ein Werk des Hans Hohenbaum, alias Hans von Zürich, Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege 35, 1981, s. 85-89.

 

[16] VLČEK, E.: c. d., obrázky s. 26-27.

 

[17] Inventární číslo GG 2630. Olej a tempera na pergamenu, který byl nalepen na dřevěnou desku. Rozměry 58,5 x 42 cm. Portrét je datován do 20. let 15. století, respektive mezi roky 1436-1437. Naposledy o obraze podrobněji in: TAKÁCS, I. (Hg.): c. d., katalogové číslo 2.1, s. 153-154; barevné vyobrazení tamtéž, s. 153.

 

[18] VLČEK, E.: c. d., s. 26.

 

[19] Magdalena, přesněji Markéta Francouzská (1443-1495), dcera francouzského krále Karla VII. (1422-1461).

 

[20] PEŠINA, J.: Studie k malířství poděbradské doby, s. 223, poznámka 14.

 

[21] Inventární číslo 6960.

 

[22] Olejomalba na dřevě, 38,5 x 52 cm, inventární číslo GG 4394. Dnes ve sbírce zámku Ambras v Insbrucku.

 

[23] Za autora bývá považován mistr Hans von Zürich, který se objevuje mezi léty 1451-1476 ve více vídeňských pramenech a dokonce je roku 1457 zmíněn přímo ve spojení s Ladislavem Pohrobkem.

 

[24]  Módní motiv granátového jablka se objevil na počátku 15. století v Itálii a byl oblíbený zejména v renesanční módě. Ladislav se s ním seznámil prostřednictvím módy burgundské.

 

[25] TAKÁCS, I.: c. d., katalogové číslo 6.24, s. 507-508. Obrázek tamtéž, s. 508.

 

[26] V českých odborných studiích se toto vyobrazení objevuje pouze černobílé, např. in STUDNIČKOVÁ, M.: c. d., s. 87; URBÁNEK, R.: České dějiny III/2, s. 725. Nádheru celé miniatury lze v barvě obdivovat in: PAUSCH, O.: Imperator - Kaiser - Cyesars. Die dreisprachigen Vokabulare für Ladislaus Postumus und Maximilian I. Wien 2004, obrázek č. 6.

 

[27] Signatura Cod. Pal. Lat. 1787.

 

[28]  HAIDINGER, A.: Das Ladislaus-Vokabular Rom, BAV, Pal. Lat. 1787. Kodikologische Beschreibung, s. 15-25, zejména s. 18, in: PAUSCH, O.: Imperator - Kaiser - Cyesars. Die dreisprachigen Vokabulare für Ladislaus Postumus und Maximilian I. Wien 2004.

 

[29]  Signatura ve 2. polovině 20. století Teplá 39, dnes c 87. Rukopis obsahuje 204 pergamenových folií o rozměrech 11,4 x 8 cm. Více např. in: KRÁSA, J.: Knižní malířství. In: Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1978, s. 390-457, zejména s. 394-396; KRÁSA, J.: Knižní malba. In: Dějiny českého výtvarného umění I/2. Od počátků do konce středověku. Praha 1984, s. 597-612, blíže s. 603; tentýž: Knižní malba 1420-1526. In: KRÁSA, J.: České iluminované rukopisy 13:-16. století. Praha 1990, s. 311-374, s. 341; STEJSKAL, K. - VOIT, P.: Iluminované rukopisy doby husitské. Praha 1991, katalogové číslo 53, s. 63-64, obrázek č. 84; HOFFMANN, F.: Soupis rukopisů knihovny kláštera premonstrátů v Teplé. Díl I. Rukopisy. Praha 1999, s. 435-438; STUDNIČKOVÁ, M.: c. d., s. 81-94.

 

[30] Obrázek in: KRÁSA, J.: České iluminované rukopisy 13.-16. století, s. 355, obr. 209.

 

[31]  Za autora této iluminace bývá považován tzv. Mistr Šelenberské bible, jemuž je rovněž přičítáno Ladislavovo vyobrazení ve vatikánském rukopise latinsko-německo-českého slovníku (viz výše).

 

[32]  Kromě krále Ladislava Pohrobka měl dlouhé světlé vlasy a „orlí" nos i jeho poručník císař Fridrich III. Někteří kunsthistorici (G. Schmidt) dokonce přišli s myšlenkou, že se před polovinou 15. století ustálil typ světlovlasého a bezvousého mladého krále s výrazným nosem, přičemž byl tento typ ovlivněn vypodobňováním právě Ladislavova poručníka. Výrazně zakřivený nos mohl mít Ladislav i po svém dědovi z matčiny strany, po Zikmundu Lucemburském, jemuž prý byl velice podobný.

 

[33] Obrázek in: STUDNIČKOVÁ, M.: c. d., s. 82.

 

[34]  Obrázek tamtéž, s. 84.

 

[35]  Tamtéž, s. 85.

 

[36]  Signatura ÖNB Cod. 1775. Více Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 II. Brno1999, katalogové číslo 245, s. 501-502. Pravděpodobně tisková chyba způsobila, že je rukopis v tomto textu datován o sto let dřív.

 

[37]  KRÁSA, J.: Knižní malířství, s. 410. Černobílý obrázek tamtéž.

 

[38]  HAIDINGER, A.: c. d., s. 22-23. Obrázek tamtéž, obrázky č. 13 a 23.

 

[39]  Signatura ÖNB Cod. 23.

 

[40]  Obrázek na <http://tarvos.imareal.oeaw.ac.at/server/images/7006800.JPG>; in: ŠVIHRAN, L.: Kto nám vládol. Bratislava 2002, s. 68.

 

[41]  ČORNEJ, P. - BARTLOVÁ, M.: Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha - Litomyšl,  s. 399.

 

[42] PEŠINA, J.: Modlitební kniha Jiřího z Poděbrad. In: Sborník k sedmdesátinám Jana Květa, Acta universitatis Carolinae - Philosophica et historica 1, 1965, s. 133-146; obrázky č. 72, 75, 78 a 80.

 

[43]  Tamtéž, s. 133-135.

 

[44]  Rukopis obsahuje 156 folií o rozměrech 15 x 9 cm po oříznutí, před oříznutím nebyl rukopis větší než 20 x 10 cm.

 

[45]  PEŠINA, J.: Modlitební kniha Jiřího z Poděbrad, s. 135.

 

[46]  Podrobněji např. STUDNIČKOVÁ, M.: c. d., s. 81-94.

 

[47]  Obrázek in: MACEK, J.: Jiří z Poděbrad. Praha 1967, za s. 96.

 

[48]  Signatura ÖNB, cod. s. n. 12820.

 

[49]  Vyobrazení na <http://tarvos.imareal.oeaw.ac.at/server/images/7009210.JPG>.

 

[50]  Johannes de Thurocz, slovensky Ján z Turca, maďarsky, Thuróczy János (1435-mezi 1488-1490 ) pocházel z nižší šlechty. Na dvoře uherského krále Matyáše Korvína zastával např. úřad notáře zemského soudu. Jeho Uherská kronika vycházela pouze tiskem.

 

[51]  Kronika vyšla 20. března 1488, sedm měsíců po poslední zapsané události. Jeden z exemplářů se dnes nachází pod signaturou II 48.280 ve Vědecké knihovně v Olomouci. Obsahuje 167 papírových listů o rozměrech 29,5 x 21 cm. Další výtisk je pak např. v Národní knihovně České republiky v Praze, signatura 41.C.49.

 

[52]  Obrázek in: URBÁNEK, R.: České dějiny III/2, s. 743.

 

[53]  Jeden z výtisků se nachází např. ve Slovenské národní knihovně v Martině, signatura Inc C 75. Kniha obsahuje 160 papírových listů o rozměrech 15 x 20 cm. Tento výtisk byl přímo věnován uherskému králi Matyáši Korvínovi.

 

[54]  Vyobrazení na <http://www.caslin.sk/htdoc/diglib/chrohung/high/0111v.jpg> .

 

[55]  Országos Széchényi Könyvtár, signatura Inc 1143. Kniha původně patřila uherskému králi Matyáši Korvínovi.

 

[56]  Obrázek na http://www.corvina.oszk.hu/corvinas-html/hub1inc1143.htm, scan č. 244.

 

[57]  Jedná se vlastně o překlad Thuroczyho kroniky do němčiny. Jeden z výtisků se dnes nachází pod signaturou Cod. Pal. Germ. 156 v Univerzitní knihovně v Heidelbergu. Kniha má 189 papírových listů o rozměrech 31,4 x 21,2 cm. Obrázek na <http://diglit.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg156/0280> .

 

[58] Hartmann Schedel (1440-1514), německý humanista, lékař a historik.

 

[59]  Výtisk obsahuje 326 papírových listů o rozměrech 43,9 x 29,8 cm. Kronika obsahuje celkem 1809 dřevořezů.

 

[60]  Obrázek např. in: ČORNEJ, P. - BARTLOVÁ, M.: c. d., s. 118; URBÁNEK, R.: Věk poděbradský. České dějiny III/3. Praha 1930, s. 210.

 

[61]  Celý cyklus zobrazoval čtyřicet sedm postav od Přemysla Oráče po Ludvíka Jagellonského. Vyobrazeni nebyli jen Konrád Ota, Rudolf Habsburský a Jindřich Korutanský.

 

[62]  Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486-1553).

 

[63]  PEŠINA, J.: Desková malba. In: Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1978, s. 315-386, s. 372.

 

[64]  Signatura ÖNB Cod. 8043.

 

[65]  Inspirací mohlo být vyobrazení lucemburského rodokmene na hradě Karlštejn. Více in: STEJSKAL, K.: Die Rekonstruktion des Luxemburger Stammbaums auf Karlstein. Umění XXVI., č. 6, 1978, s. 535-563, více od s. 548.

 

[66]  Signatura VI D 3.

 

[67]  Obrázek in: URBÁNEK, R.: České dějiny III/2, s. 751.

 

[68]  Martin Kuthen ze Šprinsberku († 1564), český kronikář.

 

[69]  Obrázek in: URBÁNEK, R.: České dějiny III/2, s. 755.

 

[70]  Inventární číslo O 1584, dřevo, 101 x 142 cm. Více BARTLOVÁ, M.: Oltář Nalezení sv. Kříže z Olomouce (Rajhradský oltář). In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 III. Olomoucko. Olomouc 1999, s. 430-443; BARTLOVÁ, M.: Poctivé obrazy. České deskové malířství 1400-1460. Praha 2001, s. 306-337, hlavně s. 319-324; nejnověji in: FAJT, J. (ed.): Karel IV. císař z Boží milosti: Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha 2006, s. 619-621; černobílý obrázek in: BARTLOVÁ, M.: c. d., s. 319, detail Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad na s. 320, barevné vyobrazení v barevné příloze mezi stranami 320-321 dole uprostřed.

 

[71]  BARTLOVÁ, M.: Poctivé obrazy, s. 323.

 

[72]  Inventární číslo O 1485, dřevo, 82,5 x 75 cm. Černobílý obrázek in: BARTLOVÁ, M.: Poctivé obrazy, s. 356. Podrobněji katalogové číslo 135l in: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 II. Brno. Brno 1999, s. 294. Barevné vyobrazení tamtéž.

 

[73]  BARTLOVÁ, M.: Poctivé obrazy, s. 357.

 

[74]  Tamtéž, s. 324.

 

[75]  Jako první na podobnost nejmladšího krále s Ladislavem Pohrobkem upozornil Ivo Kořán. Podrobněji in: KOŘÁN, I.: c. d., s. 181; detail nejmladšího z králů tamtéž, s. 180.

 

[76]  KRČÁLOVÁ, J.: Renesance. In: Katedrála sv. Víta v Praze. Praha 1994, s. 133-170, více s. 155-156. Detail Ladislavova „portrétu" in: URBÁNEK, R.: České dějiny III/3, přílohy III.-IV.

 

Foto: archiv autora článku


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru