Mannheim: Velkolepá výstava die Staufer und Italien nabízí zájemcům o kulturu vrcholného středověku unikátní podívanou

Po více než třiceti letech je opět k vidění výstava, která přibližuje fascinující svět spjatý s jedním nejvýznamnějších panovnických rodů, se Štaufy, kteří vládli ve Svaté říši římské od 12. do 13. století. Mannheimský kulturně-historický výstavní projekt nazvaný „Die Staufer und Italien" s podtitulem „Drei Innovationsregionen im mittelalterlichen Europa", který připravila Reiss-Engelhorn-Museen, by měl vidět určitě každý, kdo se zajímá o středověk a zejména pak o středověké a renesanční umění.

Výstavě jsou vyhrazena celá dvě podlaží a ještě část přízemí muzea Zeughaus, které z venku působí velice nenápadně. Ale hned při vstupu do budovy zaujme oko návštěvníka pohled na ohromný antický sarkofág sicilského vládce Rogera I. († 1101), který nemohl být kvůli svým rozměrům umístěn nikde jinde, než právě ve vstupní hale.

Celá expozice je stejně jako katalog rozdělena do několika částí, které na sebe plynule navazují. První část výstavy je nazvaná „Staufermythen" a jejím symbolem se stala reprodukce monumentálního vypodobnění Fridricha I. Barbarossy na Kyffhäuseru, sochy, jejímž autorem je Nikolaus Geiger. Několik prvních exponátů pak představuje odraz štaufské tradice v 19. a zejména pak ve 20. století.

Na tuto část navazuje plynule část druhá, která je ve skutečnosti představením všech devíti štaufských králů a císařů, Konráda III., Fridricha I. Barbarossy, Jindřicha VI., Filipa Švábského, Fridricha II., Jindřicha VII., Konráda IV., Manfréda a Konradina. Každý z nich je představen malým biogramem, dobovým vyobrazením a pečetí. Právě pečetí je na výstavě velké množství, škoda jen, že ty, jež jsou součástí listin, jsou špatně nasvíceny, takže není možné si je důkladněji prohlédnout. Hlavním exponátem této části je ale beze všech pochybností proslulý cappenbergský relikviář v podobě hlavy Fridricha I. Barbarossy, který sice byl již několikrát vystavován, ale nově jsou představeny i četné relikvie v něm uložené.

Nechybí ani originály nádherných rukopisů, v nichž nalezneme četná vyobrazení Štaufů, za všechny lze jmenovat dílo „Historia Welforum" se známým vyobrazením trůnícího Fridricha I. Barbarossy, po jehož pravici a levici stojí jeho synové Jindřich VI. a Fridrich Švábský. Několik exponátů je věnováno také štaufským ženám, jedná se zejména o jejich pečeti.

V prvním poschodí Zeughausu se pak začíná odkrývat štaufský „svět" inspirovaný především Itálií, jež byla nejen vzorem, ale i oblastí, kterou byli Štaufové zcela fascinováni. Lákalo je město Řím a zároveň ohromovalo velké množství antických památek, s nimiž se setkávali při svých cestách na Apeninský poloostrov. Právě antické památky, zejména pak sochy, byly napodobovány, respektive používány jako spolia, tedy díla antická byla použita při tvorbě nové sochy nebo při vzniku nové stavby. Někdy je velice složité určit, co vzniklo až ve 13. století a co je naopak původním antickým výtvorem.

Jasná inspirace antikou je znát i na štaufských mincích, tzv. zlatých augustálech, mincích, jež byly raženy podle mincí prvního římského císaře Augusta. Přední stranu zdobí panovníkovo vyobrazení z profilu, na hlavě má vavřínový věnec, na levém rameni pak sepnutý plášť. Zejména vyobrazení z profilu a vavřínový věnec odpovídají původnímu vyobrazení na zlatých mincích císaře Augusta. Zadní straně pak vévodí vyobrazení orla s hlavou otočenou doprava.

V Mannheimu se podařilo shromáždit ohromné množství sochařských fragmentů, které dokazují, jak byli Štaufové antickým uměním ohromeni a ovlivněni. Vystavena jsou i některá antická díla, o nichž se dochovaly docela podrobné zmínky v dobových pramenech, příkladem je např. bronzová socha berana, jež vznikla pravděpodobně ve 4. století před naším letopočtem.

Sochařská díla jsou doplněna ukázkami nádherných výtvorů dvorského umění. Zaujmou křišťálové nádoby i různé předměty ze slonoviny, zejména pak nádherně zdobené skříňky na ukládání drobných předmětů. Úžasnou přehlídku pak završuje ukázková kolekce kamejí z 13. století.

Čtvrtá část expozice je rozdělena podle tří regionů. První je vymezen řekami Rýn, Mohan a Neckar. V této oblasti nalezneme i dnes velké množství překrásných historických měst (Špýr, Worms, Mohuč, Heidelberg...), v nichž i v současnosti můžeme obdivovat velké množství středověkých památek. Výrazem panovnické moci v této oblasti byly především velkolepé královské falce (Kaiserslautern, Wimpfen, Seligenstadt a zejména pak Gelnhausen) a také ohromné hrady. Výjimečné postavení měly také tři „císařské dómy" ve Špýru, Mohuči a Wormsu. Všechny výše zmíněné stavby jsou představeny prostřednictvím architektonických a sochařských fragmentů a také pomocí trojrozměrných modelů a počítačových rekonstrukcí, které patří k vrcholům celé expozice.

Oporou panovnické moci byla i města, v jejichž prospěch vydávali Štaufové řadu privilegií, jak dosvědčují různé listiny a písemné záznamy. Důkazem významu měst, respektive institucí, jež v těchto městech působily, jsou pak četné pečeti a rovněž mincovnictví jednotlivých štaufských vladařů a některých významných církevních hodnostářů.

Druhým klíčovým regionem spjatým se Štaufy je Horní Itálie. Právě exponáty přivezené z této oblasti patří k překvapením celé výstavy. Zde je k vidění i hlavní symbol celé expozice, který „vévodí" i oficiálním plakátům, monumentální socha trůnícího krále, která je dnes chloubou Metropolitního muzea v New Yorku. Opodál je pak vystavena rekonstrukce proslulého milánského Carroccia, kterého se v bitvě u Cortenuova zmocnil Fridrich II.

Posledním zásadním regionem je Sicilské království, jež bylo kolébkou mnoha kultur, místem, kde se střetávaly různé kulturní vlivy („latinské", normanské, arabské, řecké i židovské). Nejpůsobivějšími exponáty jsou fragmenty z monumentální mostní brány v Capui. I když se jedná o pouhé fragmenty, ohromí návštěvníka svou „hmotností" a nenechají nikoho na pochybách, že jsou jasným důkazem velké inspirace antickým uměním. I proto bývá císař Fridrich II. označován za otce protorenesance. Tvůrcům výstavy se podařilo vypůjčit i obě kresby, jež skicovitě zachycují původní podobu nedochované památky.

Osobnost Fridricha II. fascinovala již jeho současníky a exponáty, jež jsou spjaty s jeho vládou v Sicilském království, jsou toho jen dalším důkazem (architektonické fragmenty, úžasná sochařská díla, iluminované rukopisy). Nádherná je i reprezentativní kolekce zlatých, stříbrných a měděných mincí.

Ve druhém poschodí Zeughausu se před návštěvníkem otevírá svět „štaufské" každodennosti. Díky archeologickým nálezům si můžeme prohlédnout, jaké „nádobí" (zejména pak džbány, poháry, mísy a talíře) se používalo ve 12. a 13. století. Většinou se ale jedná o nádobí, které používali příslušníci vyšších společenských vrstev. Nahlédnout lze i do života dvora, který je spjat zejména se vznikem různých rukopisů, v nichž se tento život odráží. Obraz dvorského života ještě dotváří různé předměty, jež upomínají zejména na největší vášeň Štaufů, lov pomocí dravých ptáků. Dvanácté a 13. století jsou ale i obdobím velké zbožnosti, jak dokazují další exponáty.

Úžasné jsou velkoplošné obrazovky, na nichž se promítají několikaminutové počítačové rekonstrukce významných staveb štaufského období (např. Castel del Monte, císařská falc v Gelnhausenu). Zajímavé je rovněž srovnání tří významných měst 13. století, Wormsu, Milána a sicilského Palerma, jež z této konfrontace vychází jako skutečné evropské velkoměsto.

Zajímavou částí výstavy je oddíl nazvaný „Sprache und Schrift". Ve všech třech regionech žily spolu nebo vedle sebe různé skupiny obyvatel a mluvily svými vlastními jazyky. Severně od Alp se mluvilo nejen „středověkou" němčinou, ale hodně také hebrejsky. Důležitým jazykem byla samozřejmě latina. Nejkomplikovanější situace ale byla v jižní Itálii, kde žili vedle sebe Byzantinci, Arabové, Normani, Štaufové a židé. I proto se hojně objevují vícejazyčné nápisy. Např. z roku 1149 se dochoval náhrobek z Palerma, na němž je shodný nápis v řečtině, latině, hebrejštině a arabštině, což byly jazyky, jimiž mluvili právě obyvatelé Palerma. Na výstavě jsou k vidění i další důkazy této vícejazyčnosti.

Všechny tři regiony byly i významnými oblastmi rozvoje vědy a vzdělání. V období vrcholného středověku byly rozhodujícími nositeli a zároveň zprostředkovateli vzdělanosti katedrální a klášterní školy. Velice významné místo v oblasti duchovního života zaujímá pak jedna z největších mystiček a myslitelek své doby Hildegarda z Bingenu († 1179), které je věnováno také několik exponátů. Hildegarda byla svým způsobem jednou z předchůdkyň tzv. druhé vlny christianizace, která proběhla hlavně ve 13. století.

Za vlády císaře Fridricha II. došlo k velkým změnám v mnoha oblastech života. Také z tohoto důvodu označil Matthew Paris císaře za „stupor mundi et immutator mirabilis". Postupně došlo i k úpravám hodnotových žebříčků, došlo ke změnám ve vztahu mezi panovníkem a knížaty, mezi císařem a papežem, změny se dotkly i např. organizace měst a také zbožnosti. Objevily se nové poznatky i nové formy jejich zprostředkování. Novinky se rovněž týkaly možností výměny zboží a nevyhnuly se ani umění. Řadu inovací jsme schopni docenit ale až v současnosti.

Výrazné změny štaufského období následně pronikly i do ostatních částí Evropy. S pádem Štaufů pak ale náhle skončila jednota jejich panství, které se rozkládalo od Severního moře až po Sicílii. Nastal rovněž konec zaběhnutých politických pořádků.

Pozorného návštěvníka určitě zaujme oddíl věnovaný „nové vědě", jež úzce souvisela s univerzitami založenými na Apeninském poloostrově. Prezentovány jsou především rukopisy o medicíně, které doplňuje názorná ukázka některých chirurgických nástrojů. Při pohledu na ně člověka docela zamrazí. Vystaveny jsou ale i různé právní a náboženské manuskripty. Nechybí ani odborné traktáty o lovu pomocí dravých ptáků, mezi nimiž vyniká text „De arte venandi cum avibus", jehož autorem byl samotný císař Fridrich II. Na výstavě je „bohužel" k vidění jen méně známý „vídeňský" exemplář tohoto díla z poslední čtvrtiny 16. století.

Poslední větší část výstavy „Die Staufer und Italien" nazvaná „Neuer Glanz" představuje pak některé výrazné vlivy, které se projevily v umění. Ty nejzásadnější zprostředkoval „obchod", takže vystaveno je např. několik kvalitních zlatnických děl, jež vznikla v dílnách v Limoges. Prezentovány jsou dále vitraile a sochařská díla, která byla ovlivněna již francouzskou gotikou.

Stejně jako je monumentální vstup na celou výstavu, tak ještě monumentálnější je poslední exponát, kterým je masivní socha sedícího Karla z Anjou v nadživotní velikosti, která byla vysekána z pilíře, jenž byl použit jako „pracovní" materiál. Krásně je to vidět zejména při pohledu zezadu. Karel z Anjou se chtěl svým způsobem vyrovnat „velikosti" Fridricha II., proto se nechal vypodobnit sedící na faldistoriu s lvími hlavami. Jeho obličej je vážný, na hlavě má drahokamy posázený diadém a antický plášť, který má sepnutý fibulí na levém rameni. Celá socha byla původně barevná, diadém byl královskou korunou s liliemi, v pravé ruce držel říšské jablko a v levé ruce pak žezlo. Skutečná monumentální tečka za celou fantastickou výstavou, na níž lze strávit několik hodin.

Pamětníci poslední velké „štaufské" výstavy „Die Zeit der Staufer", jež se uskutečnila roku 1977 ve Stuttgartu a k níž vyšel pětidílný katalog, budou sice postrádat např. větší kolekce mincí nebo kamejí, přesto je výstava důstojným holdem velkému panovnickému rodu vrcholného středověku.

Výstavě lze ale i několik věcí vyčíst. Největší slabinou je špatné nasvícení některých exponátů, jak je tomu např. u listin, jejichž pečeti jsou v přítmí téměř „nečitelné". Jiné exponáty jsou naopak nasvíceny až příliš, což je pravděpodobně pokusem návštěvníka ohromit a fascinovat, ale někdy je to bohužel spíše na škodu.

Dalším mínusem je absence jednoho z nejvýznamnějších rukopisů štaufské éry, „Liber ad honorem Augusti sive de rebus Siculis" od Petra z Eboli († před 1220). Možná mohl být vystaven i proslulý Codex Manesse, jenž sice vznikl až v první polovině 14. století, ale jsou v něm vyobrazeni hned dva Štaufové, Jindřich VI. a Konradin. Codexu Manesse je ale v současné době věnována samostatná výstava v Heidelbergu a po mnoha letech je opět prezentován vzácný rukopis v originále.

K výstavě „Die Staufer und Italien" byl vydán dvoudílný stejnojmenný katalog, první svazek je samotným katalogem s jednotlivými hesly, druhý svazek pak obsahuje vědecké studie. Je možné jej zakoupit ve speciálním kontejneru, který je postaven vedle vstupu do budovy muzea Zeughaus. Určitě se vyplatí i zakoupení speciálního DVD, na němž jsou všechny počítačové rekonstrukce, které má návštěvník možnost vidět během prohlídky. Je to opravdu velkolepý zážitek vidět zrekonstruovaný Castel del Monte nebo štaufský hrad Wildenberg. Fantastický je i virtuální „pohled" na vývoj Říše od roku 1079 do roku 1194.

I přes několik drobných výtek je mannheimský impozantní projekt „Die Staufer und Italien. Drei Innovationsregionen im mittelalterlichen Europa" nejen jedním z vrcholů letošní výstavní sezóny, ale dá se říci i kulturně-historickou událostí desetiletí.

Výstava potrvá do 20. února příštího roku.

Marek Zágora

Oficiální stránky výstavy:

www.staufer2010.de