Stejně jako všichni pozdně středověcí vladaři snažil se i Jiří z Poděbrad zajistit pokračování rodu v mužské linii. Potřeboval dědice, který, případně kteří by převzali jeho rozsáhlé majetky. Obě jeho manželky mu porodily celkem dvanáct dětí. Ze synů se dospělosti dožili hned čtyři. Tři z prvního manželství s Kunhutou ze Šternberka a jeden z druhého s Johanou z Rožmitálu. Všichni synové spatřili světlo světa před otcovým zvolením na českého krále. Víme, že se Johana velice snažila porodit Jiříkovi syna, který by vzešel z královského lože. Ten by měl pak jasný dědický nárok na českou korunu. Bohužel i když se pokoušela otěhotnět, nepodařilo se jí to.
Přibližně rok po svatbě s Kunhutou ze Šternberka se 15. července 1442 narodil Jiřímu prvorozený syn, který dostal jméno Boček (IV.), což bylo tradiční jméno v rodě pánů z Kunštátu. Bočkova osoba je dodnes opředena tajemstvím. Předpokládá se, že se narodil s trvalým zdravotním postižením (snad pouze tělesným), a proto mu otec jako jedinému ze synů nezajistil povýšení mezi říšská knížata, mezi nejvýznamnější šlechtice Svaté říše římské.
Boček byl po celý život ve stínu svých mladších bratrů. Nepodílel se aktivně na dobovém dění a také při dělení majetku po otcově smrti obdržel statky menšího rozsahu i významu (Veliš, Litice). Bočkovi mladší bratři, Viktorin a následně i Jindřich byli patrně jeho opatrovníky. Oba měli velký zájem o bratrovo dědictví po otci, a víme, že nakonec Boček část svého dědictví postoupil Jindřichovi.
Boček IV. z Poděbrad se nikdy neoženil a zemřel bezdětný 28. září 1496 na hradě v Kladsku. Pohřben byl v místním františkánském klášteře, který se stal rodovým pohřebištěm.
Druhorozený Jiříkův syn dostal jméno po svém dědovi z otcovy strany. Viktorin se narodil 29. května 1443 v Poděbradech. Jiří v něm viděl budoucnost rodu, a tak již v šestnácti letech, roku 1459, byl Viktorin povýšen císařem Fridrichem III. Habsburským na říšského knížete. Stalo se tak jen pár dní poté, co Fridrich III. předal Jiřímu v souladu s tradicí korouhve českých zemí, přijal od něj lenní slib a potvrdil všechna privilegia Českého království.
Jiří zapojoval syna aktivně do politických jednání, protože jej vnímal jako svého zákonitého nástupce. Svěřil mu např. velení královského vojska proti nově vzniklé Zelenohorské jednotě.
Viktorin se účastnil i většiny vojenských akcí proti uherskému králi Matyáši Korvínovi, který usiloval o český trůn. To se mu ale stalo osudným. Při jednom z tažení byl v červenci 1469 uherským vojskem zajat a odvlečen do Uherského království, kde strávil téměř tři roky ve vězení (nejprve na hradě v Trenčíně a později ve Visegrádu). Viktorin byl pod velkým tlakem, kterému nakonec podlehl, a byl donucen ke konverzi. Stal se z něj katolík. Nakonec byl propuštěn, ale musel zaplatit vysoké výkupné 100 000 uherských zlatých. To, že konvertoval ke katolictví vstoupilo ve známost až po otcově smrti v roce 1472.
Se svými bratry spravoval až do Jiříkovy smrti Kladsko a minsterberské knížectví. Po otcově smrti byl Jiříkův majetek rozdělen. Viktorin získal Kolín a Opavské knížectví. Vedl ale velice nákladnou politiku, takže nakonec otcovo dědictví dlouho neudržel a v roce 1485 jej, konkrétně Opavské knížectví odstoupil uherskému králi Matyášovi, který na něj neustále vyvíjel tlak.
Viktorin z Poděbrad byl celkem třikrát ženatý. První manželkou byla Markéta († 1472), dcera Hynce Ptáčka z Pirkštejna. Jeho druhou ženou se stala Žofie Těšínská z rodu Piastovců († 1479). Obě zemřely předčasně. Jeho třetí manželkou se pak stala Markéta Palaiologa z Montferratu, spřízněná s dynastií byzantských císařů. Viktorin byl otcem minimálně sedmi dětí, přesto jeho rodová linie vymřela již v roce 1515, kdy tragicky zahynul (utonul v Dunaji) jeho syn Bartoloměj. On sám zemřel 30. srpna 1500 v Těšíně.
Jindřich (obr.), třetí Jiříkův syn z prvního manželství, se narodil 15. května 1448. Právě on byl skutečným dědicem politického talentu svého otce. I jemu Jiřík zajistil povýšení mezi říšská knížata. Stalo se tak roku 1462. Spolu s novou hodností potvrdil Fridrich III. Jindřichovi i jeho bratrům titul minsterberských knížat a kladských hrabat.
Roku 1467 se Jindřich oženil s Uršulou Braniborskou, dcerou braniborského markraběte Albrechta Achilla z rodu Hohenzollernů. Uršula porodila manželovi celkem osm dětí, pět chlapců a tři dívky. Až na dva syny se všichni dožili dospělosti. Tři své syny, Albrechta, Jiřího a Karla oženil s dcerami hlohovsko-zaháňského knížete Jana II.
Po Jiříkově smrti získal v rámci dědictví především kladské hrabství, minsterberské knížectví a náchodské panství. Usídlil se na kladském hradě, který nechal přestavět v reprezentativní zámek.
Roku 1473 přijal i on katolictví. Učinil tak na přání nového českého krále Vladislava II. Jagellonského, jehož byl velkým přívržencem, ale i s výhledem na lepší budoucnost v rámci nejvyšší středoevropské aristokracie. Také on vedl válku s Matyášem Korvínem, ta jej ale ekonomicky zcela vyčerpala. Proto prodal všechna česká panství (i Poděbrady). Stal se zakladatelem nejdéle existující poděbradské dynastie, která vymřela až v 17. století.
Jindřich I. zemřel 24. června 1498 v Kladsku a byl pohřben ve františkánském klášteře, který založil v roce 1475. Jeho synové krátce poté kladské hrabství prodali.
Nejmladším Jiříkovým synem, jenž se dožil dospělosti, byl Hynek, který se narodil 18. května 1452 v Poděbradech. Jeho matkou byla Jiřího druhá manželka, Johana z Rožmitálu. Rovněž Hynek byl povýšen mezi říšská knížata (1462) a společně se staršími bratry spravoval minsterberské knížectví a kladské hrabství. Krátce před otcovou smrtí se oženil s dcerou saského kurfiřta Viléma III., Kateřinou.
Jiří z Poděbrad z něj chtěl mít schopného politika, diplomata a vojevůdce. Hynek však měl jiné zájmy. Nebyl vůbec dobrým hospodářem, často se potýkal s vysokými dluhy. I proto nebyl schopen udržet otcovo dědictví. I on se nakonec přiklonil ke katolicismu. Hned několikrát se ve svém životě střetl s uherským králem Matyášem Korvínem, ale nebyl příliš úspěšný. Nějakou dobu jej dokonce podporoval. Dostal se též do sporu s otcovým nástupcem Vladislavem II. Jagellonským.
Hynka to táhlo zcela jinam. Je známý svým dobrodružným a milostným životem. A proslul i svým literárním a překladatelským dílem. Psal hlavně milostnou poezii s erotickým nábojem. Jeho nejznámější skladbou je Májový sen. Do češtiny pak přeložil, tedy spíše adaptoval, jedenáct příběhů z Boccacciova Dekameronu (vycházel z německého překladu, ne z originálu) a přidal k nim i jeden vlastní. Rád se účastnil různých her a turnajů, pořádal okázalé hostiny. Měl dlouholetý nemanželský poměr s Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice, která mu prý porodila několik dětí. Z řádného manželství měl pouze jedinou dceru Annu Kateřinu.
Hynek z Poděbrad zemřel po dlouhé nemoci 11. července 1492 ve věku 40 let, uvádí se že na syfilis. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska, kde byly pohřbeny do tamní rodinné hrobky ve františkánském klášteře.
Jiří z Poděbrad původně zamýšlel založit novou českou královskou dynastii a syn Viktorin se měl stát jeho nástupcem na českém trůně. V nastalé politické situaci se ale ukázalo, že nástupnictví jeho synů není možné. Tehdejší evropská politická elita dala jasně najevo, že mezi sebou korunované husitské kacíře nechce. Přesto se Jiřímu alespoň podařilo položit základy dynastie knížecí, která se stupněm urozenosti vyrovnala předním evropským rodům…
Marek Zágora
Příště: Boj s papežstvím (1462–1471)
Předchozí díl:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru