Eva Vejdělková

Tajemný řezbář z 16. století vytvořil největší poklady pro české mecenáše

Právo, příloha Café, 5. listopadu 2020, s. 14

K nejzáhadnějším umělcům 16. století patří řezbář, jehož díla se zároveň řadí k největším pokladům evropského umění na pomezí gotiky a renesance. Přestože žil a pracoval v německém Pasově, jeho nejvelkolepější a nejvýznamnější zakázky se nacházejí v Čechách – na českokrumlovském zámku, v pražském Týnském chrámu, Národní galerii nebo na zámku v Jindřichově Hradci.

„Každé z těchto děl by bylo ozdobou a pokladem i v takových sbírkách, jako je pařížský Louvre nebo Metropolitní muzeum v New Yorku. Jde o umělecké rarity,“ říká historik umění Peter Kováč, který se zaměřuje na středověk a renesanci a je autorem ceněné knižní série Stavitelé katedrál o evropském gotickém katedrálním umění.

Než se však zmíněné české instituce opět zpřístupní veřejnosti, můžete si o pozoruhodném řezbáři a jeho umění zatím přečíst vůbec první knihu, která mu je věnována v češtině. Součástí rozsáhlé a výpravné publikace s názvem Monogramista IP, která právě vyšla, jsou kromě Kováčova objevného textu také články několika českých a německých historiků umění. S Kováčem, který byl před odchodem do důchodu v roce 2018 výtvarným kritikem deníku Právo, knihu připravil ostravský historik Marek Zágora.

 

Dürerův obdivovatel i konkurent

Že stále netušíte, o kterém umělci je řeč? Jeho identitu se bohužel zatím nepodařilo odhalit, a tak se musíme spokojit s pouhým monogramem IP, kterým označoval některé své práce.

Podobně jako malíře a grafika Albrechta Dürera ovlivnila také Monogramistu IP italská renesance, a dokonce i Dürer sám. Řezbář se nejednou inspiroval některou z Dürerových grafik, ale motivy zpracovával jen volně a vždy po svém. Malíř jej zřejmě přivedl i k důkladnému studiu lidské anatomie.

Za tímto účelem Monogramista IP vytvořil i devět samostatných, do detailu propracovaných malých figurín – loutek, které jsou pohyblivé, protože je vybavil klouby a zvířecími šlachami. Mohly sloužit jemu i dalším umělcům jako modely, což se občas praktikuje dodnes.

„Jejich hybnost byla nedávno velice přesně prozkoumána a prostřednictvím 3D skenu a 3D tisku i zrekonstruována. Současně bylo přesvědčivě doloženo, že vznikly pod přímým vlivem Dürerovy nauky o lidských proporcích,“ upozorňuje v knize německá kunsthistorička Susanne Jaegerová.

Podle některých známek v řezbářových raných pracích autorka usuzuje, že v letech 1516 až 1518 navštívil Veronu, Padovu, Sienu a Florencii. Vyučil se jako pozdně gotický umělec, ale zkušenost z Itálie ho přivedla k renesanci.

 

Zakázka pro Lva z Rožmitálu

O životě pozoruhodného řezbáře se však dodnes ví velmi málo. S jistotou se dá říct aspoň to, že ve 20. a 30. letech 16. století sídlil v bavorském Pasově, kde zřejmě vedl vlastní dílnu a patrně patřil k umělcům, kteří pracovali i pro tamní biskupy.

K jeho českým zákazníkům patřil i jeden z nejmocnějších českých aristokratů Zdeněk Lev z Rožmitálu (1470–1535), který od roku 1508 zastával patnáct let funkci nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Tato pozice byla výjimečná, protože v nepřítomnosti jagellonských panovníků fakticky řídil České království. Své hlavní rodové sídlo měl v Blatné v jihozápadních Čechách, odkud to je do Pasova asi 130 kilometrů.

Monogramista IP pro něj vytvořil v letech 1519 až 1523/1524 oltář sv. Anny samotřetí, který se dnes nachází v Rožmberské kapli na zámku v Českém Krumlově. Hlavní výjev představuje sv. Annu, která sedí na lavici společně s Pannou Marií, a mezi sebou mají malého Krista.

„Je zjevné, že umělec si dal záležet na tom, aby plně vyniklo jeho řezbářské mistrovství, každý, i sebemenší detail, a proto plastiky a reliéfy ani nezlatil, ani je nepomaloval barvou, jak bylo zvykem, ale nechal plně vyniknout samu krásu dřeva,“ komentuje Peter Kováč dílo pasovského umělce pro nejvlivnějšího českého politika. Monogramista IP s oblibou používal hruškové a lipové dřevo, které si velmi pečlivě vybíral.

„Jak a kdy se pasovský umělec a český aristokrat setkali, nevíme. Zachoval se však dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z dubna 1523, který dokazuje, že se na řezbáře dost zlobil. Měl mu dodat oltář sv. Anny, který si objednal už před delší dobou. Jenže umělec s prací otálel, takže mu nejvyšší purkrabí hrozil sankcemi a přímou stížností u biskupa v Pasově a u pasovské městské rady,“ dodává.

Právě díky novému výkladu tohoto dopisu a objevení i dalších dokumentů se Kováčovi podařilo přinést důkaz, že Monogramista IP žil a pracoval v Pasově, do Čech svoje díla dovážel a že nebyl totožný s umělcem Hanslisem nebo také Honzlisem, jak kunsthistorici uváděli v posledních třiceti letech. O něm se nejvyšší purkrabí zmínil v dalším ze svých dopisů. Byl to však zlatník, který v té době působil v Praze, a tak nemohl být autorem dřevěného reliéfu.

Konkrétně v roce 1524 Hanuš Honzlis, zlatník z Pražského hradu, prodával dům v Praze na Malé Straně,“ upřesňuje Kováč. Umělec zřejmě pracoval na jiné zakázce pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, a to přepychové stříbrné soše sv. Anny, která zdobila stříbrný oltář kostela v Blatné, než z něj byla při barokní přestavbě odstraněna.

 

Dar pro klášter v Horažďovicích

Českokrumlovský oltář sv. Anny od pasovského řezbáře byl nejspíš původně určen pro klášter františkánů v Horažďovicích, které se nacházejí asi dvacet kilometrů od Blatné. K Horažďovicím měl nejvyšší purkrabí osobní vztah, protože původně patřily jeho tchánovi Půtovi Švihovskému.

V knize líčí Kováč i pravděpodobné okolnosti zakázky. V létě roku 1519 byl Zdeněk Lev přijat v horažďovickém klášteře jako laický bratr do společenství bratří řádu františkánů – observantů. Oltář by tedy mohl být vhodným darem pro klášter, jímž by se mohl oddaný katolík odvděčit za společenskou poctu a zároveň se prezentovat jako štědrý mecenáš. Svoji hypotézu přitom Kováč opírá o další písemné zmínky, které ukazují na pozdější putování oltáře z Horažďovic do rukou Viléma z Rožmberka a do Českého Krumlova.

Kniha se sice věnuje především tomuto oltáři, ale v souvislostech představuje také další česká díla Monogramisty IP. Zejména jeho sedmimetrový oltář sv. Jana Křtitele v kostele Panny Marie před Týnem, který se před několika lety stal ozdobou velké výstavy ve Frankfurtu nad Mohanem a poté i ve Vídni. Na jindřichohradeckém zámku je unikátní zdobená renesanční skříň, kterou si v Pasově objednal Adam I. z Hradce, nejvyšší kancléř Českého království, a v Národní galerii v Praze epitaf neznámého českého aristokrata ze Zlíchova.

 

Přednášky a prohlídky

Obsáhlou knihu s pěti sty unikátními fotografiemi, kterou si vydal Peter Kováč sám s pomocí Aleny Fialové z Českého Krumlova, zatím prodává jen Kosmas, ale k dostání je i u nakladatele na webové adrese stavitele-katedral.cz. Její vydání měly touto dobou už provázet autogramiády v pražské Galerii Zdeněk Sklenář a přednášky v Praze a v Českém Krumlově s komentovanými prohlídkami oltáře sv. Anny, který není běžně k vidění. Kvůli pandemii koronaviru však muselo být vše zatím odloženo.