Eva Vejdělková

Jak se staví katedrály

Právo, čtvrtek 17. září 2020, strana 18

Kutná Hora si připomíná důležité jubileum: pětadvacet let od zapsání historického jádra města na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Slaví se tu mimo jiné výstavou nazvanou Stavitelé katedrál, připomínající fascinující svět středověkého architektonického umění.

Výstavu představující významné gotické katedrály a středověké architektonické hutě, které jejich stavby realizovaly, připravilo České muzeum stříbra ve spolupráci s historikem Markem Zágorou a Peterem Kováčem, autorem série knih o středověkých katedrálách. Návštěvníci si díky nim mohou až do prosince prohlédnout vzácné originály i kopie ze soukromých sbírek, proniknout do historie a okolností výstavby Svatovítské katedrály v Praze či chrámu svaté Barbory v Kutné hoře.

Od hutí k zednářům

Středověké stavební hutě předávaly svůj um z generace na generaci. Praktické zkušenosti i znalosti, hlavně z oblasti matematiky a geometrie, se v nich svěřovaly jako tajemství. Zároveň hutě usilovaly o mezinárodní rozhled. Architekti proto cestovali po Evropě, aby poznali i vzdálené stavby, a také se bez ohledu na vzdálenost nechávali najímat. Například francouzský architekt Matyáš z Arrasu vedl v letech 1344 až 1352 pražskou svatovítskou huť.

Vedení hutí bylo často propojeno příbuzenskými vztahy. Příkladem je rodina Parléřů, která svého času ovládala všechny významnější stavební hutě střední Evropy. Podílela se jak na stavbě pražské svatovítské katedrály, tak kutnohorského chrámu svaté Barbory.

Mezi hutěmi však běžně putovaly i ostatní pracovní síly jako sochaři, kameníci, zedníci nebo tesaři. Jejich schopnosti byly značně ceněné, a proto mělo společenství stavebních hutí ve srovnání s běžnými řemeslníky různá privilegia. „Z těchto výsad se později zrodila organizace, kterou známe pod názvem svobodní zednáři,“ zmiňuje Marek Zágora.

Skoro jako da Vinci

Středověkou huť je podle tvůrců výstavy možné přirovnat k dnešnímu filmovému štábu. Otázky techniky a umění se nemísily s financováním, obě složky byly oddělené. Architekt pověřený stavbou katedrály tedy připomíná režiséra a další osoba v čele hutě, která zajišťovala materiál, nástroje a pracovní síly, filmovou produkci. Pozoruhodné jsou náčrtníky, které sloužily architektům i kameníkům při práci jako vzorníky, a které nebyly dosud v Česku v tak velkém počtu vystaveny.

Mezi nimi vyniká náčrtník Villarda de Honnecourt z 13. století, jejž historici považují za jakýsi slabikář katedrální gotiky. „Villard je pozoruhodná osobnost. Nejdřív se myslelo, že šlo o významného architekta, ale při detailním rozboru jeho kreseb se ukázalo, že oboru v podstatě nerozuměl. Pravděpodobně to byl kanovník pověřený tím, aby objížděl evropské katedrály a hutě a čerpal inspiraci pro novou stavbu. Mezi jeho kresbami se najdou prvky z katedrál v Remeši a Chartres, ale i podlaha z maďarského kláštera. Což znamená, že musel urazit asi čtyři tisíce kilometrů,“ vysvětluje Peter Kováč.

Zajímavý je podle něj také náčrtník architekta Francesca di Giorgia Martiniho, pocházející z doby Leonarda da Vinciho. „Náčrtník nosil za pasem a do něj si zaznamenával i kresby různých strojů a mechanismů, které bylo možné na stavbě využívat. My máme tento zájem spojený hlavně s Leonardem, ale z tohoto je vidět, jak značná pozornost byla v té době technice věnována,“ dodává.